Kult X

autor Humbuggie | překlad Baku05 | rating PG | kategorie S, H | povídka ke stažení | stručně Scullyová požádá Muldera o pomoc na víkendové rekonstrukci domu její matky. Brzy zjistí, že to nebyl zas tak dobrý nápad. Hlavně když Mulder objeví možná Akta X.

:: DRUHÁ POLOVINA POVÍDKY JE ZDE ::

Část první

Dobře, tak jsem muž. Tedy alespoň při poslední kontrole jsem byl. S tím lze souhlasit, ale proč mít penis automaticky znamená, že v nás ženy vidí kutily pomalu již od narození?

Že můžeme kamkoliv přijít, začít bourat zdi nebo do nich zaklepávat hřebíky nebo natřít celé zdi za méně než den a ještě při tom vypadat mužně? Proč si myslí, že v našem volném čase chodíme s pevným pohledem a nosíme montérky bez trička, ale se šroubováky v kapsách jako silní hoši z reklamy na Coca-Colu?

Já však nejsem pochodující reklama na Coca-colu. A jsem si k čertu jistý, že nevlastním žádné montérky. Jsem muž slov. Možná nešikovný a zženštilý, ale jsem to prostě já. Musí mě brát takového, jaký jsem. Nemůžu to změnit.

Možná jsem výjimka potvrzující pravidlo, ale nemohu zatloukat hřebíky do zdi, i kdyby na tom záležel můj život. Ano, zkoušel jsem ty zatracený věci strkat do různých zdí tak, že měly udržet ty nejtěžší obrazy, ale jaksi vždy skončily pokřivené nebo na nesprávném místě. Nakonec jsem vždy musel uznat, že chyba nebude v těch rezatých hřebících, ale ve mně. Prostě mé dvě ruce jsou levé. Ještě že jsem dobrý střelec, nebo bych nikdy nenalezl slušnou práci.

V každém případě, doma jsem se vzdal jakýchkoliv oprav a to již před dlouhou dobou, navzdor tomu, že jsem každý týden sledoval zábavnou show o kutilství a snažil jsem se z ní něco naučit. Sakra, dokonce jsem si koupil vhodnou sadu nářadí, doufajíc že nějakým zázrakem se ze mě stane Tim Allen. Bohužel, to takto nefunguje. Kutil nejsem a konec.

Scullyová si to však nemyslí. Ve skutečnosti věří, že dokážu velmi dobře rekonstruovat dům nebo bourat zdí. Proto se mě také snaží dotlačit na víkendovou rekonstrukci do domu její matky. Můj Bože, jak jí jen něco takového mohlo napadnout?  Jen proto, že jsem konečně v obýváku pověsil plakát Keith Haring, ze mě ještě přes noc neudělalo experta.

Zkuste jí to však vymluvit. Když přijde, je jako každá jiná žena. Já vím: poslouchá jen to, co slyšet chce. Ouha, promiňte. Jestliže tohle čte žena, pak jsem si jistý, že zrovna udělá „Jo, správně.“, je to pravda, že jo? Zkuste se na to podívat i z jiného hlediska.

Je to můj volný víkend. Ne, že bych měl naplánovaného něco víc, než  střílet do terčů nebo sledovat placený porno kanál, ale i tak. Mohla se mě zeptat.  Nemohl bych jí to odsouhlasit, ale co teď můžu dělat?

Jedinou dobrou věcí na tom všem snad je, že tam nebudou její bratři. Nemohl bych vystát Billa Scullyho, jak na mě zírá a posměšně pofrkává, když se mi věci nebudou dařit. Jako by to on uměl lépe. Jasně, že jsem přesvědčený, že Billovy dovednosti také nezahrnují domácí opravy, ale určitě si doma vše dělá sám.

„Scullyová, přísahám ti, že tohle dělat opravdu nemůžu.“ snažil jsem se obhájit, když mi přišla oznámit své…ehm… naše plány na následující víkend.  „Raději bych zůstal doma.“

„Pojď, Muldere,“ odpověděla. „Říká se, že všichni muži umějí používat ruce a já věřím, že to zahrnuje i tebe.“

„Jsem muž slov, ne činů,“ mumlal jsem na protest. Srdečně se zasmála. „Tak tě jednu či dvě věci naučím, třeba se ti to pak i zalíbí.“

Přemýšlel jsem o tom. Jak by mě mohla něco naučit? Pak jsem si uvědomil, že vyrůstala s dvěma bratry a teď se v ní objevil ten kus uličnice z dávných let. Dokonce jsem si byl jistý, že by dokázala opravit jakékoliv auto nebo zbourat jakoukoliv zeď; Scullyová – ta úžasná.

„Co když to nechci?“ mračil jsem se v pokusu zbavit se své vlastní odpovědnosti.  „Ale chceš. Pojď. Bude to zábava. A i kdybys nemohl dělat ty bláznivý věci, stále můžeš vařit dobrý kafe.“  Ještě než jsem mohl jakkoliv změnit svůj názor, zavolala matce, že souhlasíme.

Bezvadný.

Hlavně zhluboka dýchat, agente Muldere. Zhluboka dýchat.

Vyzbrojený těmi málo kousky nářadí, které jsem vlastnil, starými džínami, tričkem Nike a levnými rukavicemi pro kutily, zakoupenými v místním obchodě chvíli předtím, a s širokým, statečným úsměvem jsem byl připraven na cokoliv. Rozhodl jsem se udělat maximum, aby Scullyová neměla žádný důvod změnit si o mně své mínění.

Jak jsem zjistil později, Maggie mě chtěla mít nablízku, jen aby mě zase viděla. Asi bych jí měl zavolat častěji. Jestliže od své dcery a ode mě očekává zázraky, pak zázraky dělám.

Ukázalo se, že rozhodně nebudeme v domě sami.  Asi míli před dojezdem mi Scullyová oznámila, že nám budou pomáhat i matčini sousedé. Ze sousedů se vyklubal gay pár – Greg a Frank – oba dva pracovali kdesi na stavbě a byli v tom opravdu dobří. Nebo to alespoň tvrdili. Rád bych věděl, proč mě tam Scullyová stále chce, když tam budou tito dva, kteří určitě bez sebemenších problémů uzvednou těžké lepenkové krabice nacpané knihami, archivními záznamy, cédéčkama, papíry i příslušenstvím k počítači, jako by to nic nevážilo. Jsem silný, ale ne takhle silný.

Hned při příjezdu nás Greg a Frank uvítali s otevřenou náručí. Zíral jsem, že se se Scullovou znají. Do vedlejšího domu se přistěhovali před dvěma lety a od té doby se pravidelně vídávali. Maggie si je rychle oblíbila a stala se pro ně „kvočnou“.  Jedna velká šťastná rodinka, pomyslel jsem si, když jsem viděl, jak se se Scullyovou vzájemně vřele objímají.  Alespoň, že jsem na ně nemusel žárlit.

„Franku, Gregu, tohle je Fox Mulder“ představovala mě Scullyová.  „Foxi!“ Lehce to se mnou škublo.  Oba dva mi silně potřásli rukou. „Muldere“ dodal jsem a spolu se širokým úsměvem se snažil zamaskovat mé hlasitě vyslovené křestní jméno. „Konečně se s vámi potkáváme, Maggie nám o vás tolik povídala.“ Myslím, že to povídal Greg. Byl to ten hnědovlasý z dvojice a žena by pravděpodobně pronesla, že z této dvojice je to také ten hezčí. „Oh, skutečně?“ Snažil jsem se reagovat jen s lehkým zájmem. „Skutečně.“ Frank mě chytil rukou okolo ramen a velmi mužně mě táhnul do Maggiina domu, kde už bylo vše připraveno na malování.

Scullyová mi vysvětlila, že část práce již byla udělána minulý víkend a na vnitřní rekonstrukci máme jen tento víkend. Během následujícího týdne pak odborníci přijdou dodělat zbytek.

V plánu bylo, že se Maggie do svého domu vrátí hned začátkem příštího týdne, proto se většina suti musí odstranit do dvou dnů.

Zatím tedy bydlela u Franka a Grega, kde můžeme přespat i my. V jejich čtyřech volných ložnicích. Jejich dům je obrovský, ještě větší než Magiin již tak velký luxusní palác.

Naprosto zbytečně jsem přemýšlel, jestli nám na noc dají společnou nebo oddělenou ložnici. Jak by si mohli myslet, že jsme pár. Rozhodně bych se však nezlobil nad společným sdílením jedné ložnici. Ne, že bych byl schopen toho u mé drahé kolegyně jakkoliv zneužít. Rozhodně bych nešel nahý do postele. Potřebuji zopakovat, že jsem se na tento víkend netěšil?

„Tak,“ řekl Frank, jakmile jsme vstoupili do již brzy zrekonstruovaného domu a spokojeně se rozhlížel kolem. A pak se zeptal: „V čem jste dobrý?“ Zíral jsem na něj jako by přišel z jiné planety. „Co myslíte?“  „Rád bouráte zdi nebo je rád stavíte? Pracujete rád v patře nebo v přízemí? Malujete? Nebo pracujete rukama? Jsem si jistý, že jste kutil.“

Můj Bože: jeho oči skákaly po celém mém těle. Dlouze se zastavily na mém hrudníku a pak začaly sjíždět ještě níž.  Hej! Chtěl jsem zakřičet: tohle je můj soukromý majetek, víš! Ale určitě by ani o kousek neuhnul. Snažil se zjistit, jestli jsem gay? Pěkně děkuju. Možná nejsem dostatečně mužný, ale jsem si sakra jistý, že nejsem gay. Každému, co je mu vlastní, ale mě ženy. Jakmile Frank natáhl ruku, jakoby se mě chtěl dotknout, couvl jsem lehce o krok zpět. Asi bych zženštile vykřikl, kdyby Scullyová nebyla v místnosti.

„Mulder dobře staví z cihel zdi,“ zavtipkovala Scullyová. „Bohužel, to není teď v plánu. Ale jsem si jistá, že by nebylo špatné je pro změnu zbourat.“

„Když to říká,“ zanaříkal jsem, protože Frank zrovna vytvořil svůj největší úšklebek.

„Nevypadáte zrovna jako kutil,“ prohodil Greg, zatímco si strkal své mnohem silnější a větší ruce, jím samým nazývané lopaty, do rukavic. Na sobě měl tričko a montérky a hodně se podobal jistému elegánovi z evropské reklamy na Coca-colu, kterou jsem nedávno viděl. Dokonce měl ochrannou přilbu a tím ještě víc vypadal jako vesničan. Já ne.

„Nejsem,“ přiznal jsem. „Proto mě nechte dělat jen to, co není moc obtížné, a budu v pohodě.“ „V pořádku.“  Greg, ten mě měl zřejmě na starost, pro mě už připravil plán. Ukázal mi, co má být hotové vevnitř a přesunuté z přední části domu do zadní. Do patra jsme nešli, všechno tam vypadalo již hotové. Ani jsem si nedokázal představit, že bych měl jít do Maggiiny ložnice.

V domě jsem byl již párkrát předtím, pamatoval jsem si nevelkou kuchyň sousedící s prostorným obývacím pokojem, jednu malou skladovací místnost, dvojitou garáž, koupelnu a umývárnu v přízemí a verandu. Byla tam také dlážděná terasa vedoucí až do rozlehlé zahrady.

V patře byly čtyři velké ložnice; dvě propojené a dvě samostatné, a každá měla svoji vlastní koupelnu. Byl to opravdu velký dům pro vdovu. Odmítala ho však opustit, protože její dospělé děti ji často navštěvovaly a zůstávaly u ní i přes noc.

Maggie se pyšnila jako výborná hostitelka, a to také byla. Dokázala, aby se u ní lidé cítili jako doma. Matka Scullyové se vynořila u horního schodiště a hnala se po něm dolů, hned jak nás uslyšela. „Foxi!“  Znovu to ve mně škublo, i když Maggie Scullyová byla jedna z mála lidí na této planetě, která mi tak mohla říkat. Jsem si jistý, že by mi neřekla Muldere i kdybych jí u hlavy držel zbraň. Pevně jsem ji objal a ona se usmívala.

„Tak ráda tě zase vidím. Už je to tak dlouho.“

„Já vím, Maggie,“ řekl jsem. „Bylo toho hodně.“

„Ano. Dana mi říkala, že jsi byl v poslední době velmi nemocný. Ale i přesto vypadáš dobře.“

„Děkuju. Už je to pryč. Teď jsem již v pořádku.“

„Dobře.“ Usmívala se a poklepávala mě po tváři, jako bych byl jedním z jejích chlapců. „Potřebuješ trochu přibrat. Vypadáš moc vychrtle.“  Spolu se Scullyovou jsme na sebe znalecky koukli a usmáli se. Maggie tohle povídala pokaždé.

Greg nám detailně vysvětloval, co je zapotřebí udělat. Kuchyňská zeď se bude bourat a nahrazovat jinou, která ponese váhu domu – tak je možné, aby se kuchyň prostorově zvětšila.

Margaret také chtěla vytvořit speciální místnost, která by kombinovala prádelnu a skladiště, a kde by se mohla snadno pohybovat; jedna ze zdí se zbourá, ale nebude se nahrazovat. Nebyla to podpěrná zeď, tak s tím nebude žádný problém.

V plánu je i rekonstrukce malé koupelny v přízemí, ale až příští týden. Zatím se musí zlikvidovat stará toaleta, umyvadlo, vana a sprcha. Instalatéři pak dodělají rozvody a přidělají nové vybavení..

Brzy se ukázalo, že můj nový přítel Greg po mně chce, abych vše dělal sám, nebo s něčí pomocí, a on s Frankem tak zatím mohli začít natírat venkovní zdi. Ohromné, pomyslel jsem si. Já mám být v tomhle báječném počasí zastrčený v domě, zatímco oni si venku budou opalovat svá již tak dostatečně opálená těla.

„Nezačnete třeba s obývacím pokojem?“ nabízel Greg. „Za hodinku dorazí náš přítel Nate a může vám pomoci. Jen dávejte pozor, aby všechny cihly padaly do kuchyně. Nechceme přeci, abychom zničili novou zeď, že?“ „Ne, to nechceme,“ odpověděl jsem suše. „Také bych se rád opaloval.“  Nato mě Greg opustil. Zůstal jsem ponechán o samotě.

Dveře verandy byly otevřené a za nimi byl přistaven velký kontejner, připravený na nakládku starých cihel. Nedůvěřivě jsem sledoval dlaždice v kuchyni. Od Maggie jsem se dozvěděl, že přijdou na řadu příští týden. „Ale můžeš je vytrhat,“ povídala mi s úsměvem, „myslím to vážně. Pokud jsi si jistý, že je to v tvém plánu.“ „Kuchyňský plán, já vím,“ a také jsem ji obdařil úsměvem. „Jsi si jistý, že to zvládneš, Foxi?“ ptala se Maggie už trochu starostlivě. „Přeci jen nevypadáš nějak moc horlivě.“ Věděl jsem, že bych pro Maggie a Scullyovou udělal cokoliv.  Není divu, že mě do toho zatáhla, skočil jsem ji na to a sežral návnadu i s navijákem. Nešlo říct ne.

„Bude to fajn,“ usmíval jsem se a dále se zaplétal do své vlastní pasti. Tak jo, začnu něco dělat. Ty zdi samy od sebe asi nespadnou. Prostor v kuchyni byl opravdu malý a to i nyní, když byl prázdný. Vzpomínal jsem na starou kuchyň s nádhernou dřevěnou linkou a řadou úložných skříněk a velkou americkou lednicí. Nic z toho tu nezůstalo. Bylo mi to líto. Nemám rád změny, ale pro Maggie jsou samozřejmostí. Často povídala o nové kuchyni a o všech těch zlepšení. Přinejmenším by mohla být ráda, když jí s tím trochu pomůžeme.

„Budu vedle,“ pověděla. „A za půl hodiny se vrátím s kávou a sušenkami.“

„To zní báječně,“ odpověděl jsem a raději ani moc nemyslel na to, že šálek dobré kávy se před začátkem práce bude hodit; vlastně cokoliv, co tu práci oddálí.  Kouknul jsem na připravený perlík, zdál se vyšší než já. Tak s tímhle, že mám celý víkend pracovat? Obrovské kladivo jako můj nový nejlepší přítel. Přemýšlel jsem, proč ty siamská dvojčata vedle nechali tuhle špinavou práci na mně. Důvod jsem odhalil rychle.

„Lituju, že musíte dělat tohle, kamaráde,“ spustil na mě Frank. „Ale před dvěma měsíci jsem si zlomil ruku a nemůžu nosit nic těžkého. A Greg si namohl před týdnem záda, když jsme stěhovali knihovnu.  Než se ukáže Nate, jste tu na to sám. Určitě se nezlobíte. Zdáte se mi jako velmi silný hoch.“  Jeho oči po mně obdivně pátraly. Nebo se mi to jen zdálo?

Povzdechl jsem si a otočil se ke Scullyové pro pomoc. Ta se za mými zády lehce chichotala.  Viděla bezmocnost v mých očích a bavila se tím. Místo očekávaného soucitu jsem dostal ledovou sprchu.

„Byl jsem nemocný, vzpomínáš si?“ snažil jsem se znovu o soucit.

„Jo, byl. Před dvěma měsíci. Přestaň hledat výmluvy, Muldere. Nabídl ses přijít, vzpomínáš si, že?“  Nabídl? Nic takového jsem neudělal. Otevřel jsem pusu na protest, ale divoký pohled partnerčiných modrých očí mi to rozmluvil.

„Je rozkošný,“ slyšel jsem Franka říkat ještě předtím, než zmizel na verandě. „Ale kutil z něho nebude.“

Znovu jsem si povzdechl. Nasadil jsem si rukavice, z kterých budu mít určitě maxi puchýře, a uchopil perlík oběma rukama. Dá se taková věc vůbec ovládat bez zapojení všech svalů v těle? Zatímco jsem o tom přemýšlel, zvedl jsem ho. Najednou jsem tu věc upustil přímo na podlahu. Ozvala se rána. Greg a Frank se okamžitě přihnali zpět do místnosti, následováni Maggie. Scullyová na mě rozmrzele koukala, jako bych právě prohrál skleněnou kuličku. „Co se stalo?“ zjišťovala Maggie. Doufal jsem, že se bude strachovat o mě a ne o podlahu. „Nic,“ zavrčel jsem a zíral na své zraněné ruce. „Ta zatracená věc je prostě moc těžká.“  „Oh,“ řekl pár sborově. „Dobře.“ Siamská dvojčata znovu odešli z místnosti, než jsem stačil říct cokoli dalšího. Scullyová odešla pokračovat umývat koupelnu. Slyšel jsem čvachtat kbelíky s vodou a přemýšlel, jak je hodlá odnést tam a zpět a při tom balancovat na svých vysokých podpatcích.

Tak jsem zase zůstal v obývacím pokoji sám. Jen já a obrovský perlík, který se zdál těžký tak akorát, aby při nesprávném dopadu udělal z  nohy čtyřicet kousků. Báječný.

Přál jsem si posunout čas a přeskočit na nedělní večer. Nebo alespoň znát předem, jaká zranění si přivodím.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Část druhá

Říká se, že člověk si umí na bolest zvyknout. Pokud ve chvíli, kdy jste zranění, ještě bolest zvětšíte, pak se dostanete na limit, který potřebujete překonat; hranice, která dovolí jít vašemu tělu dál. A  poté se to zlepší. Blbost.

Během půlhodiny se mi podařilo skolit dvacet nebo třicet kamenů, ale cítil jsem se hrozně. Ruce mě bolely, ramena jako by měla upadnout; nohy mě stěží držely a můj krk mě bolel tak, jak jsem zažil jen jedenkrát při několikatýdenním ležení v nemocnici. Cítil jsem se, jako by mi už nic nemohlo přinést zpět můj klidný, bezbolestný ráj.

Během té samé půlhodiny jsem se třikrát klepnul kladivem, strhnul si dva nehty, potil se jak vůl a namohl si lýtko, jak jsem hledal vhodnou polohu pro práci.

„Nesnáším to,“ bručel jsem. „Nesnáším, nesnáším.“

Ze dvorku, kde Greg s Frankem natírali venkovní zeď, řvala rocková hudba. Do ní Frank falešně kvílel, jako by byl soutěžícím v předběžných kolech Super Star, a který již velmi brzy od hrozivé poroty dostane padáka.  Dokonale zvládal zpívat mimo tón i mimo rytmus. Můj ty Bože: zabijte mě, prosím, někdo a dostaňte mě ven z tohohle utrpení.

Scullyová zmizela pomáhat matce s kávou a já tu byl sám se svými povzdechy, stížnostmi a nadávkami. Alespoň jsem si to mohl ventilovat nahlas.  Předtím, když otročila v koupelně, jsem ji občas zaslechl, jak si potichu stěžuje. Já, jako host, jsem měl právo své utrpení ventilovat nahlas, nemyslíte?

Odložil jsem perlík, žuchnul zadkem na podlahu a sundal si, teď již značně opotřebované, rukavice. Měl jsem si vybrat jiné. Stály by dvakrát víc, ale určitě bych měl o polovinu míň puchýřů. Zíral jsem na červené lemy, které se mi rýsovaly na dlaních, a povzdechl jsem si. Kruci, jak se dožiju konce tohohle víkendu? Otřel jsem si kapky potu z čela a vyčkával na příchod toho zatracenýho Natea, který mi měl pomáhat. Rád bych věděl, co mu k čertu trvá tak dlouho se sem dostat. Začínal jsem ho podezřívat, že se z něho vyklube další Greg nebo Frank a přidá se pomáhat těm dvou a já tu na tu dřinu zase zůstanu sám. Nebo tu zůstane, aby se mohl dívat na můj zadek, jako ti dva – ne, tak tohle teda ne, žádné výmysly.

Měl bych se zdvihnout, i když mě to asi zabije. Za hlubokého naříkání jsem vstal. Ten perlík snad váží jak tuna cihel. Každý sval na mém těle se vzpouzel. Ztuhlost se ve mně usídlila jako neočekávaný a nevítaný host, ale podařilo se mi zmobilizovat síly a ten statný nástroj zvednout ještě jednou. S každým bouchnutím perlíku jsem si nejdříve představoval Frankovu hlavu, poté Gregův šklebící se obličej a pak přišel na řadu Nate, a ano, dokonce i Scullyová odskákala můj imaginární hněv. Ona mě sem dotáhla a mohla by mě proto zase dotáhnout domů, až to doděláme. Zrovna když jsem se zaměřil na střední část zdi, ztuhnul jsem překvapením, když jsem za sebou uslyšel krátké písknutí. Místo do střední části jsem tak náhodně praštil do spodní části. Následoval hlasitý sesuv, při kterém se polovina zdi přemístila do volných prostorů kuchyně, přímo na dlaždice, přímo tam, kam měly. S respektem jsem sledoval, že tohle způsobilo, opravdu způsobilo, mé poslední bouchnutí. Hej, začínám v tom být dobrý! V hlavě mi šrotovaly myšlenky. Ohromený byl i muž, který mě ode dveří sledoval. Měl rusé vlasy, pihy a ty nejzelenější oči, jaké jsem kdy viděl. Nate.

„Vážně dobrý,“ pronesl, když šel ke mně a nabízel mi svojí ruku. Ignoroval jsem to. „Asi jste Nate,“ prohodil jsem nevrle. „Sláva, že jste se konečně ukázal.“ „Ó, nějaký čas tu už jsem. Mluvil jsem se Scullyovou.“  Nate odstoupil stranou, aby uvolnil cestu další rusovlásce s kávou a sušenkami na podnose. Scullyová se při pohledu na části zdi ležící na podlaze spokojeně usmívala. „Páni, Muldere, to je vážně dobrá práce. Skutečně jsi tohle nikdy nedělal? Hodil jsem po ní škodolibý pohled a odložil kladivo, abych si protáhl ramena. Zrovna jsem chtěl prohodit něco jízlivého, když jsem si všimnul obrovského obdivu v Natových očích, které sledovaly mojí partnerku. Zrudl pokaždé, kdy se na něj podívala. Samozřejmě si toho nevšimla. Ach, tak pan Nate si dělá zálusk na mojí kolegyni, že? To si teda, kamaráde, rozmysli. Vykouzlil jsem svůj nejlepší úsměv. „Někdo tu špinavou práci dělat musí.“

Maggie se na mě usmívala, uvědomila si, že její báječní sousedé mě tu ponechali na pospas. Byli stále venku a ani si nevšimli, že Maggie s dcerou se vrátily s podnosem. Patrně by řekli, že by mi mohli pomáhat z venku. Obdařila mě sladkým úsměvem, rozuměla mi. „Tak to musíš dostat hodně sušenek. Zasloužíš si jich víc.“  Nate natáhl ruku. „Já taky.“ „Nejdřív Mulder.“ Maggie chladně odsunula podnos, který měl Nate do té doby téměř pod nosem, a trpělivě čekala, až si přijdu pro svoji odměnu. Razil jsem si k ní cestu přes popadané cihly. Dále vím, že jsem padal obličejem dolů, jak jsem si zkroutil kotník při došlápnutí na jeden z pořádných kusů trosek a padám na zeď. Ani si nepamatuji, jak se to přesně stalo. Cítil jsem, jak mi chodidlo klouže po jedné z cihel, a slyšel jsem silný praskavý zvuk vycházející z kotníku a pak jsem se rozplácnul na rozbourané cihly. Jeden z těch malých bastardů mě bouchnul do hlavy, nebo jsem narazil já do něj. Je to vlastně jedno, protože to tak jako tak bylo bolelo.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Část třetí

„Jste v pořádku, Muldere?“ Cítil jsem, jak mě zvedají čísi silné ruce. Pomalu jsem se vyhrabával z té malé propasti, třeštila mi hlava a stěží jsem se držel na nohách. „Myslím, že jo,“ naříkal jsem, ale zároveň jsem málem vykřikl bolestí, když jsem pořádně došlápl i na druhou nohu. Kdyby mě Nate nepodpíral z jedné strany a Scullyová z druhé, rozhodně bych upadl znovu.

„Položte ho na gauč,“ nařídila Maggie.

„Mami, není tady. Odnesli jsme ho do garáže, pamatuješ?“ Tohle byla Scullyová.

„Vím, myslela jsem Gregovo gauč.“

„To je příliš daleko,“ zlobila se Scullyová a funěla pod mojí váhou. Tak tohle byl rozhodně zábavný pohled. Viděl jsem Scullyovou, jak mě podpírá a její rysy se míhají kolem. V jednu chvíli byla její tvář napnutá a rozrušená, při tom dalším již drobná a zadýchaná. Podle toho, jak se měnilo zatížení jejího těla.  Zvětšovala se a zmenšovala při každém mém mrknutí. Začal jsem se nahlas smát.

„Muldere, místo toho chichotání jako školačka, bys mi mohl trochu pomoci,“ zlobila se. „Jsi na mě opravdu těžký.“

„Nemůžu ti pomoc,“ chichotal jsem se dál. „Jsem zraněný.“

„Ano, ale mohli bychom se trochu sladit. Teď vykroč vpřed. Mami, mohla bys sem poslat Franka nebo Grega?“

Maggie pro jistotu přispěchala s oběma muži.

„Panebože, co se stalo?“ Frank.

„Můj Bože. Vypadá zraněný.“ Greg.

„Pomožte mu, prosím, do vašeho domu,“ přikazovala Maggie. „Potřebujeme se mu podívat na ten jeho kotník.“  „Mám zkoušku z První pomoci“ řekl Frank. „Mohu se na to podívat.“  Tak leda v tvých snech, pomyslel jsem si při vzpomínce, jak po mně předtím až moc veřejně házel očima. Kdyby to bylo na nějakou ženu, určitě by mu za to vydrápala oči. Ale protože byl Frank muž, který byl ve vztahu s jiným mužem, byla by si jistá, že nic nezkusí. Hej, vidím tvé letmé pohledy. Vím, na co myslíš!

„Zůstaň u mě, Scullyová,“ žádal jsem svoji partnerku, zatímco jsem se snažil postavit na bolavou nohu a udělat krok. Bylo to beznadějné. Stále to bolelo jako čert a nakonec to byla ta bolest, která mě donutila dovolit Frankovi a Nateovi, aby mě podpírali až do domu.

Snažil jsem se nevnímat Gregovi žárlivé pohledy. Hej, chtěl jsem říct: nejsem gay a o tohle rozhodně nemám zájem. Frankova ruka, pevně zapřená o má záda, sjížděla níž a níž, až jsem myslel, že skončí na mém zadku. Panebože!

Oddychl jsem si, když jsme se doplahočili do jejich domu a složili mě na gauč, čímž mě jejich ruce propustili. Při pohledu na můj, každou minutu stále více natékající, kotník jsem si opět povzdechl.

„Neměli bychom ho vzít do nemocnice?“ strachovala se Maggie. „Vypadá hodně bledý.“

„Ne,“ vyhrknul jsem dostatečně hlasitě, aby to všichni slyšeli. „Jsem v pořádku. Je mi dobře. Nic to není. Jen si chvíli odpočinu a pak budu zase jako dřív.“

„No, jasně.“ Ignorovala mě Scullyová a vracela se ke mně. Hej, tohle přeci nebyla moje vina, že se mi to stalo. Zdá se, že ji má malá nehoda naštvala. Tohle se přeci mohlo stát komukoli.

„Podívej,“ řekl jsem netrpělivě, ale šťastně, že jsem se zbavil Natea a Franka. Snažil jsem se vstát z gauče a narovnat se. Ignoroval jsem pulsující bolest v kotníku a tupou bolest v zádech, ramenou, hlavě i za krkem. Do těchto míst jsem se při pádu také bouchnul, ale to už opravdu nikomu říkat nebudu.

Co když se Frank opravdu připravuje na mojí celkovou prohlídku?

„Já… jsem v pohodě. Jasný?“ vybuchl jsem nahlas.

Otočila se ke mně. „Jo? Tak se na ten kotník postav.“

Udělal jsem, co chtěla a současně zatínal pěsti, ve snaze zahnat tu hroznou bolest.

„A teď skákej.“

„Budu, jako čert. Máš tady snad skrytou kameru, nebo co?“

Scullyová uvolněně vyprskla smíchy a rozehnala tak napětí v místnosti.

„Muldere, vyděsils mě tam.  Opravdu ti nic není? Zdá se, že se ti aspoň trochu navrací barva.  A teď upřímně – můžeš se na ten kotník postavit?“

„Jasně, že můžu. Podívej se.“  Byla to fuška, ale podařilo se. Po tom všem to už tak hrozné ani nebylo.

„Dobře, dobře. Necháš mě ale, abych ti sundala botu a na ten kotník dala sáček s ledem. Srazí to otok. Později ti na to dám mastičku, ale pokud se do odpoledne ta bolest zhorší, tak mi to řekneš, OK? Mohlo by se s tím ještě něco stát a nechci, aby se to hojilo zbytečně dlouho.“

„Ano, ano, ano,“ mumlal jsem. Posadil jsem se, nohy hodil na konferenční stolek Grega a Franka, ruce složil za hlavu a vítězoslavně pohlédl na Grega.

„Šálek kávy by mi udělal rozhodně dobře. Nevadí to?“

Greg zbledl a spolu s Frankem se vyřítili z pokoje. Smál jsem se, když jsem je slyšel handrkovat se v kuchyni. Důvodem byly, a to bez pochyby, Frankovi záměrné pohledy.

„Jsi zlý, Muldere,“ kárala mě Scullyová. „Přestaň je škádlit.“

„Škádlit? Já?“

„Ano, ty. Frank si na tebe dělá zálusk.“

„Ty sis toho všimla?“

„Samozřejmě. Myslíš, že jsem slepá?“

„A ty bys nežárlila, jak přišel? Kdyby to byla naše láska, Scullyová?“

„Nemůžeš žárlit na něco, co není,“ dodala suše a sundala mi botu a ponožku. Hvízdla při pohledu na můj zmodralý kotník. „Musíš ležet a odpočívat.“

„Jak řekneš.“

„Udělal jsi to naschvál?“ zeptala se a rukou lehce přejížděla okolo nateklého kotníku.

„Ovšem, že ne!“ namítl jsem důrazně. „Na rozdíl od těch tvých takzvaných přátel jsem pracoval.“ Pro změnu teď zblednul Nate a odcházel. Maggie si hluboce vzdychla a já věděl, že jsem to přehnal. Neměl jsem to říkat.  Kajícně jsem na ni pohlédl.

„Promiňte, Maggie.“

„Zasloužili si to,“ odpověděla paní Scullyová. „Měli ti dát na výběr. Klidně bych je chytla za uši a dotáhla zpátky dovnitř. Mrzí mě to, Foxi.“

„To je dobrý.“  Vděčně jsem se usmál na Grega, který se, jakmile mi podal šálek kafe, dal zase hned na ústup. „Odpočívám.“

„Jo, na rozdíl od těch, kteří pracovat musí,“ odfrkla si Scullyová a položila mi na kotník sáček ledu. „Za chvíli se zase vrátím. A neodvažuje se na to postavit, OK?“

„OK.“

„Kdybys cokoliv potřeboval, tak mi zavolej. Budu mít mobil u sebe.“

„Ano, mami.“

„Tak buď hodný hoch. Uvidíme se později.“

Zanechali mě v obýváku samotného, usrkával jsem kávu a nudil se. Skvělý. V dosahu nebyl žádný časopis nebo kniha, ani dálkový ovladač k televizi. Ani jsem netušil, kde to hledat. Pokoj byl téměř prázdný, bez fotek nebo jiných vystavených věcí. Namáhavě jsem se podíval přes rameno, v domnění, že něco objevím, ale ani tam nic nebylo a i nadále jsem se cítil velmi osaměle. Ach jo, i ta práce předtím byla lepší než tohle.

Pět minut. Deset. Dvacet. Třicet.  To bylo tak všechno, co se dalo dělat – počítat minuty. Naklonil jsem se a z kotníku sundal zteplalý sáček ledu a odhodil ho na stolek. Opatrně jsem dal nohu na studenou dlaždici. Zkusil jsem se postavit a dobrý. Jo, půjde to. Postavil jsem se plnou vahou. Noha držela. Dobrý. Můžu chodit. Tak do toho!

Vykročil jsem. Jo, jo. Jen hezky vpřed. Jeden krůček, druhý, třetí. Jůů, já tančím. Potřásal jsem zadnici, v přesvědčení, že mě nikdo nemůže vidět. Vždyť všichni uklízejí ten nepořádek po domě. Pak jsem za sebou zaslechl smích. Otočil jsem se a hleděl na Scullyovou, jak se opírá o futra ve dveřích a dobře se baví.

„Tušila jsem, že půlhodiny je maximum, co vydržíš ležet. Pěkné pohyby, Muldere.“

Zrudl jsem jak rak a couval zpět ke gauči. „Musel jsem si uvolnit svaly.“

„A že to jsou velké svaly.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Část čtvrtá

I přes dřívější konverzační problémy, oběd proběhl v živé diskusi. Greg s Frankem dodělali venkovní nátěr i dobourali zeď v kuchyni a byli z toho oba dva unaveni. Měl jsem radost, že se už nezdáli rozčilení a věci se daly do pořádku. Ani jeden si už nestěžoval na bolavá záda nebo naraženou ruku, rozhodně ne, když byla poblíž Maggie. Stále se na ně zlobila.

I když můj kotník stále odpočíval na židli, byl jsem horlivý dělat opět něco užitečného.  Nechtěl jsem celý víkend sedět na zadku, zatímco všichni ostatní budou pracovat. Vůbec se mi nelíbila myšlenka, že se budu povalovat v křesle a sledovat stupidní reprízy nebo talk shows. Hrozný. Naopak jsem se zrovna cítil docela dobře na to, abych mohl začít dělat něco užitečného. Musí zvítězit mé odhodlání nad fyzickým zraněním. Ostatní zatím sklidili stůl.

„Tak,“ povídala Scullyová, zatímco tři muži odcházeli do vedlejšího domu a Maggie v kuchyni plnila myčku nádobí. „Co chceš dělat?“

„Dej mi nějakou jednoduchou práci,“ odpověděl jsem, „něco, co nevyžaduje přílišnou fyzickou námahu. Jsem si jistý, že to zvládnu.“

Zamyšleně se na mě dívala.

„Už vím, něco pro tebe mám.“

:: DRUHÁ POLOVINA POVÍDKY JE ZDE ::

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 17.8.2008 v 18:53 v kategorii Povídky.