Kult X

autorka Henle Girl | překlad luca | rating G | kategorie A, MSR | spoiler Mind´s Eye | povídka ke stažení

Hlasité zabzučení přístroje na stole ho vylekalo, i když ho slýchal několikrát denně, když mu jeho asistentka chtěla něco sdělit. Hluboce si oddechl a pak stiskl tlačítko.

„Ano, Kimberly?“

„Pane zástupce Skinnere, je tady agentka Scullyová, jak jste si přál“ oznámil mu jemný dívčí hlas.

„Děkuji. Pošlete ji dál.“

Skinner zavřel složku, kterou právě pročítal, a posunul ji na kraj stolu. Trochu ho překvapilo, když sám sebe přistihl, jak si prsty upravuje zbytek vlasů na skráních, jako by na tom Scullyové záleželo, jestli jsou uhlazené. Vypadá to, že si nikoho nevšímá kromě svého partnera.

„Agentko Scullyová“ řekl s úsměvem, když vstoupila do kanceláře. „Sedněte si. Nepotrvá to dlouho.“

„Chtěl jste se mnou mluvit, pane?“ ptala se bez okolků.

„Ano, agentko Scullyová. Vidím, že si agent Mulder vzal na dopoledne volno a ani ne po deseti minutách jste žádala volno vy na odpoledne. Děje se něco? Nelítá Mulder zase v nějakém maléru, ze kterého byste ho musela vykoupit, že ne?“

„Pane, ať je agent Mulder, kde chce, je to jeho soukromá věc“ odvětila rázně. „Moje volno je také osobní a nemá s ním nic společného. Jen se nějak necítím dobře.“

„Jen mě to zajímalo“ pokýval Skinner hlavou. „Nestává se, že byste nevěděla, kam šel a kdy se vrátí, že ne?“

„Nejspíš je na návštěvě u své malé přítelkyně“ zamumlala si pod nos. Ale Skinner ji stejně slyšel.

„Co prosím?“ Sledoval, jak se její tváře barví do červena, a snažil se skrýt své okouzlení.

„Nic, pane“ zavrtěla hlavou. „Nevím, kde je. Ale řekl mi, že se po obědě vrátí.“

„Dobře, agentko. Uvidíme se v pondělí. Doufám, že vám bude lépe.“

Scullyová přikývla a lehce se na nadřízeného usmála, než vstala ze židle. Jakmile zmizela za dveřmi, Skinner se hlasitě zasmál. „Necítí se dobře…“ mumlal si pro sebe a vrtěl hlavou. Jestli něco o Daně Scullyové věděl naprosto jistě, tak to, že by jí nějaké necítění se dobře určitě nevyvedlo z míry. Ne, děje se s ní něco jiného, závažnějšího. Kdyby měl hádat, řekl by, že spíše než její tělo, stůně její srdce. Její neslyšná poznámka o Mulderově přítelkyni ji jasně usvědčila. Copak neví, že jediná žena, do které je Mulder zamilovaný, právě opustila jeho kancelář? Samozřejmě to není jeho starost, jak se ti dva spolu vypořádají. Jen doufal, že se Mulder vzpamatuje dřív, než bude pozdě.

Mulder se vrátil do kanceláře a překvapeně se rozhlížel kolem sebe, když ji našel prázdnou. Výlet do vězení za Marty se trochu protáhl, ale ne tak, aby se na něj Scullyová nepočkala. Slíbila mu společný oběd. Všiml si lístku papíru na stole. Krátký rukou napsaný vzkaz mu sděloval, že si vzala na zbytek dne volno a šla domů. Okamžitě si o ni začal dělat starost a zvedl telefon dřív, než se usadil na židli.

„Scullyová“ ozvalo se mdle ve sluchátku. Nebo to tak aspoň znělo v jeho panikou zasaženém uchu.

„Jsi v pořádku?“ ptal se jí naléhavě, neschopný skrýt obavy v hlase.

„Ou… Muldere“ povzdychla. „Jo, nic mi není. Jen mě trochu bolí hlava. V kanceláři nebylo moc co dělat, tak jsem si udělala krátký pracovní den.“

„Aha. Fajn“ řekl a snažil se uklidnit své divoce bušící srdce. „Jen jsem tě chtěl zkontrolovat. Nebyla jsi tady, když jsem se vrátil z vězení.“

„Byl jsi zase za Marty?“

„Ano. Chtěl jsem se ujistit, že tam s ní zacházejí dobře“ vysvětloval.

„Muldere, je to vězení. A ona chladnokrevně zavraždila člověka“ vyjela na něj Scullyová jedovatě. „Jak by se o ni jako měli starat?“

„Je to dobré děvče, Scullyová. Jen si myslím…“

„Jo, já vím, co si myslíš“ přerušila ho. „Poslouchej, Muldere, jdu zpátky do postele. Uvidíme se v pondělí.“

Tiché cvaknutí na druhé straně linky mu dalo najevo, že zavěsila. Ani se nerozloučila. No, oni se vlastně nikdy doopravdy neloučili. Jenže tentokrát byla taková… Zavrtěl hlavou, aby se uklidnil. Nic se neděje. Jsem jen paranoidní. Ale z nějakého důvodu se nemohl zbavit dojmu, že když bude čekat až do pondělí, udělá velkou, velkou chybu.

Zaklepání na dveře ji podráždilo. Ani ne tak proto, že ji vytrhlo z mírumilovného spánku, ale spíš kvůli tomu, že přesně věděla, koho za dveřmi najde. A pohled přes klíčovou dírku její podezření jenom potvrdil. „Co chceš, Muldere“ ptala se, jak otevřela dveře.

„Taky tě zdravím, Scullyová“ ušklíbl se a ten sebejistý úsměv způsobil chvění v jejím srdci.

Nenáviděla ten vliv, jaký na ni měl. Snažila se ho popírat, ale pak došla k názoru, že to beztak k ničemu nevede. Nakonec připustila sama sobě to, co její srdce vědělo už dlouhou dobu. Milovala ho. Byla od hlavy až k patě zamilovaná do svého partnera. A právě proto ji jeho zaujetí pro Martelle Francis Glennovou tolik zraňovalo. Scullyová si myslela, že se o ni Mulder zajímá tak jako ona o něj. Nenapadlo ji, že se tak snadno obrátí k jiné ženě. A zvláště ne k vražedkyni právě sedící v ženské věznici.

„Pozveš mě dál nebo co?“ ptal se se stejným úšklebkem jako prve.

„Jo, jasně“ pokynula mu trošku zahanbená, že ho na chodbě nechala stát tak dlouho. Ustoupila mu z cesty a zavřela za ním dveře. „Co tady děláš?“

„Chtěl jsem tě vidět. Říkala jsi, že tě bolí hlava a že si jdeš domů lehnout. To teda musí být příšerná bolest, Scullyová. Obvykle si jen vezmeš prášek.“

„Prostě se mi nechtělo trčet v kanceláři“ ošila se. „Vadí ti to nějak?“ Nechtěla, aby to vyznělo tak naštvaně, ale nemohla si pomoct. Byla na něho rozzlobená. Ale jeho vina to nebyla. Nemohl za to, že raději trávil svůj čas s jinou.

„Promiň“ řekl a zvedl ruce na znamení, že se vzdává. „Nechtěl jsem…“

„Ne,“ povzdychla, „ty jsi nic neudělal. Je to má chyba. Já se omlouvám.“

„Za co, Scullyová?“ Měl tváři tak zmatený výraz, který přímo volal po políbení. Jenže ona se zase držela zpátky. Vždyť o líbání s ním sní už dávno ta…

„Že se takhle chovám“ snažila se mu vysvětlit. „Že nejsem šťastná, když jsi šťastný ty. Jsi, Muldere, že ano?“

„Trávím páteční večer s tebou a doufám, že mě brzo nevykopneš“ smál se. „Myslím, že šťastnější už být nemůžu, Scullyová.“

„Se mnou? A co Marty?“

„Marty?“ předvedl zase ten zmatený pohled. Scullyová vstala a přešla k oknu, zády k němu. To napětí se nedalo vydržet.

„Já vím, jak moc se o ni staráš, Muldere. Ale mě není lhostejné, co s tebou bude. Nechci, abys byl zklamaný. Ona je ve vězení. Nejspíš na doživotí. Prostě si jen nemyslím, že…“

„Scullyová, počkej chvilku. Ty si myslíš, že … že jsem do ní zamilovaný? Do Marty?“

„Nemluvíš o nikom jiném, Muldere“ zírala dál upřeně z okna. Nedokázala se na něho podívat. „Byl jsi u soudu. Navštěvuješ ji ve vězení.“

„Ano, ale jenom proto, že se ji snažím přesvědčit, aby podala odvolání. Ona je dobré dítě a nechci, aby strávila zbytek života v base. Už takhle se na svět celou dobu musela dívat skrze mříže otcovýma očima.“

„Muldere, ona není žádné dítě. Není o tolik mladší než já. Kdysi jsem chodila s mužem o hodně starším, než jsi ty, a to mi bylo míň, než je teď Marty. Dokážu pochopit, že se ti může líbit.“

„Ne, já jí chci jen pomoct, Scullyová. Ne proto, že by se mi líbila, nebo by mi jí bylo líto. Řekl jsem jí to. Obdivuju ji. A chci vidět, že dostane svou šanci na plnohodnotný život. Jsem přesvědčený, že by ji otec zabil, kdyby ho nezabila ona. Nic jiného v tom není.“ Slyšela ho, jak pomalu přechází pokoj a zastavuje se těsně za ní. Musela se hodně ovládat, aby se o něj neopřela. „Scullyová“ zašeptal a jeho horký dech ji pohladil po krku. Zavřela oči a nedokázala bojovat s brněním, které ji přejíždělo po páteři. Její kolena se proměnila v želatinu, jak ji uchopil za boky a otočil ji k sobě. Snažila se dívat k zemi, ale on jí rukou zvedl bradu. „Proč tě to tak trápilo?“

„Protože ona není pro tebe ta pravá, Muldere“ vydechla sípavě.

„Proč? Protože je slepá? Moc mladá? Ve vězení?“

„Ne“ vrtěla hlavou. „Protože ona není…“

„Co, Scullyová? Řekni to“ naléhal na ni.

„Protože ona není já.“

Ticho, které nastalo, jí lámalo srdce. Vypovídalo víc, než by vyslovila jeho ústa. Jenže takovou blízkost nedokázala ustát. Nemohla si nechat jedinou šanci proklouznout mezi prsty. S troškou odvahy, o které ani nevěděla, že ji má, se postavila na špičky a přitiskla svá ústa na jeho, plný spodní ret mu skousla mezi zuby. Pak ho přejela špičkou jazyka a razila si cestu dál. Překvapeně zaznamenala pohyb jeho jazyka proti jejímu.

„Omlouvám se“ vyhrkl ze sebe Mulder, když se od něj odtáhla. „ Já jsem myslel, že ty… Že o to… Řekla jsi, že… Bože, nesmíš mě nenávidět, Scullyová.“

Nedokázala se nerozesmát. Vypadal tak zahanbeně. Přitom by měla být zahanbená ona. „Muldere, proč se omlouváš? To já jsem tě políbila. Jen mě překvapilo, že můj polibek opětuješ.“

„Scullyová, o tom, že tě líbám sním už dlouho“ řekl a něžně ji hladil po tváři hřbetem ruky. „ V mém životě žádná jiná žena není. A nikdy nebude. Jsi to ty, Scullyová. Ta jediná pravá.“

Povzdychla, než se setkali při dalším polibku. Žádný z nich se už nemusel bát. Tolik mu chtěla říct, jak moc je teď šťastná. Co všechno k němu cítí. Ale nedokázala se od něj odtrhnout. Dobrá. Neverbální komunikace jim šla vždycky lépe. A pro svá ústa našli lepší využití. Vyloží mu všechno později. A možná ani nebude muset. Něco jí napovídalo, že on to už všechno ví.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 19.2.2009 v 22:53 v kategorii Povídky.