Kult X

autorka buffytka | rating PG

Mladá agentka vychází z výškové budovy, rozevírá před sebou dveře. Pohlíží na vyprázdněnou ulici, vraky vozů jako by ze zlosti po okolí rozházelo roznícené malé dítě. Dívka se rozhlédne po ulici, nikde ani živáčka. Vítr zvedá noviny, v tom ji někdo křečovitě uchopí pod krkem. Stahuje její krk jako v lisu, obtisková do kůže promodralé otisky. Je to tajemný Kouřící muž.

Linda sebou trhne, probouzí se ve svém lůžku. Pohlédne do tmy, pomalu vstává. Z podlahy na ni pohlíží černá statná doga, zakňučí. Dívka schází po mramorovém schodišti z ložnice ve vyšším podlaží do spodní kuchyně, pes ji věrně doprovází. Dívka otevře lednici, napije se destilované vody a podává kus salámu psovi. Pozvedá domovní telefon, pohlédne na hodiny, které poukazují na tři hodiny ráno.

„ Eve, moje tělo slábne. Jak dlouho to budu vysvětlovat, že mám angínu. Potřebuji to, urgentně!“ pronese dívka do telefonu, položí ho zpět. Začíná být nerozhodná, pozvedne menší kuchyňský nůž a vede ránu na rameni. Vytékající krev zachytává do sklenky, stahuje ruku a tím krev vytéká rychleji a ve větším množství. Ránu si ošetří, pohlíží na průzračnou sklenici proti světlu, napije se a hltavě polyká rudý mok. Postaví sklenku do umyvadla, pohlédne na své ruce, které začínají získávat lidskou barvu, částečně ji přibývá sil. Vrací se po schodech do ložnice, ulehá zpět do lůžka.

„ Dobré ráno, Muldere. Co se děje? Mohu se jen tak nezaujatě zeptat, na co máš na mé straně stolu tu lopatu?“ přichází ráno do kanceláře usměvavá Dana: ,, Neviděla si naši drahou kolegyni Lindu Carsen? Toto jsem nalezl po tom zátahu na zahradě statku Lindy…!“ poukazuje Mulder. Dana se usměje: ,, Počkej, tys ji odcizil lopatu. Muldere, vysvětli mi to!“ baví se Scullyová a odsune lopatu na jeho stranu: ,, Ležela na zahradě u toho záhonu, kde prý nalezla tu zbraň Kouřího muže. Chovala se po našem příjezdu podivně, tak jsem tu lopatku vzal na rozbor!“ vysvětluje agent: ,, Nepřipadne ti to trochu ujeté?“

„ Možná je to trochu nestandardní. Přišli mi rozbory daktyloskopických stop, tu lopatu měl v rukou Krycek!“ řekne vítězoslavně Mulder: ,, Chceš tím říct, že ten Krycek, kterého my dva známe vykopal tu díru, kde byla ta zbraň? Jak ho dokázala donutit k manuální práci“ přemýšlí Dana: ,, No asi nějakým způsobem ano. Důležité je, že co ti dva spolu dělali na samotě Lindy. Kdykoliv by se v její blízkosti objeví, měla mi zavolat. Podrazila nás!“ zařve vztekle Fox: ,, Neukvapuj se. Carsen chtěla dostat Kouřícího muže na smrtící křeslo, spojilo je to. Třeba to vysvětlí až příjde do práce!“ uklidňuje ho kolegyně. Mulder bezmocně usedne do židle, uschová lopatu pod stůl a vydechne vzteky.

Linda Carsen schází po schodech, odemyká na řetěz uzamknuté dveře. Pohlíží na dívku s plavými vlasy, vpouští ji do bytu. Poukáže rukou na papírový sáček v rukou.

„ Neměj obavy, jde jen o neškodnou infekci. Musíš s tím počítat, když si přivádíš živiny uměle. Sedej, připrav se. Potřebuješ velkou dávku!“ rozhodne dívka a spojí set s krevní konzervou: ,, Na jak dlouho to vydrží? Potřebuji pracovat. Jak to vypadá s dalšími!“ nechá si Linda vpíchnout do žíly v předloktí hadičku, kterou začne proudit tmavě rudá krev.

„ Měsíc, možná dva. Bude to notnou chvíli trvat, věnuj se práci. Co ten muž, byli jste spolu v kontaktu od toho zátahu u tebe na farmě. Děvče, emocionální vypětí ti ublíží!“ přisedne si k ní ke stolu: ,, Cítím jak se s každou kapkou do mě vrací síla. Sebral můj mobilní telefon, řekl, že bude v mojí blízkosti a brzy se objeví. Už jsou to tři týdny co se neozval!“ posteskne si Linda: ,, Když to řekl, tak to tak bude. Říkala si, že o tebe ví všechno, co toto?“ pokyne dívka na krevní konzervu: „ Mohl lhát. Ne, toto netuší!“

„ Musíme ti zvyšovat dávky postupně, naučit se s tím pracovat!“ odpojí ji z ruky hadičku s prázdnou krevní konzervou, přelepí ji vpich v předloktí. Linda pozvedne do rukou sklenku, bez větší síly ji rozdrtí stiskem ruky na skleněný prach. Z ran na rukou od skla nevyteče ani kapička krve.

Fox Mulder vejde do útulné restaurace v centru, povšimne si sedící Lindy k sobě zády. Přichází pomalu k jejímu stolu, pokyne hlavou k volnému místu naproti ní. Dívka dojídá oběd, otře si rty: ,, Zdravím. Vy taky rád texaské maso?“ pozdraví ho: ,, Lindo, co Krycek? Pronásleduje Vás stále?“ nadhodí Fox: ,, Neobjevil se!“ odpoví zastíravě dívka: „ Lžete. Co s Vámi pohledával v Severní Karolíně. Jste jeho informátor? pošeptá naštvaně agent.

„ Dobře. Kouřící muž mě jednou potkal v garážích v práci, řekl mi, že mi dodá informace o otci. Setkali jsme se v parku, přiznal se mi tam, že mě v mých sedmnácti letech chtěl zastřelit u nás na zahradě. Alex mě zachránil, když mě chtěl Kuřák zabít. Prostě se mnou jel na statek, nalezli jsme ten důkaz. Utekl, když jste přijeli s agenty, nechtěl mi dělat problémy!“ vypoví Linda: ,, Najednou už je to Alex? Nevěřím Vám!“ pohlíží ji do očí:

,, Foxi, říkám pravdu. Opakujte, věřím Vám!“ pohlíží mu zhluboka do očí, Fox se od jejího pohledu nemůže odtrhnout: „ Věřím Vám, věřím!“ opakuje agent, Linda se odtáhne.

„ Cože? Zamyslel jsem se. Co jste mi říkala?“ pohlíží na ni zmateně: ,, Vůbec nic. Můžete být v klidu. Chtěl jste se na něco zeptat, když jste přišel!“ řekne Linda: „ Vzpomínám si jen jak jdu k tvému stolu a víc nic. My si tykáme, že ano!“ pronáší zmateně Fox: ,, Tak to asi nebylo důležité, samozřejmě. Před chvíli jste mi to navrhl!“ usmívá se dívka a přihlíží agentovu spěšnému odchodu.

Alex Krycek v tmavém elegantním saku, bílém triku a kalhotách tmavé barvy prochází v doprovodu stráže do místnosti pro návštěvy vězňů. Usedá před Kouřícího muže ve vězeňském obleku, pohlíží na sebe přes sklo. Pozvednou současně spojovací zařízení.

„ Ty, zklamal si mě. Končíš!“ zařve vztekle muž do sluchátka: ,, Už nemám co ztratit. Splatím to, co Vám dlužím. Už nemám sílu a ani nechci být tím, co jste ze mě udělali. Pokud chcete na někom vybít svůj vztek, zaměřte se na mě. Pokud jen ohrozíte Lindu Carsen, začnu svědčit proti Vám. Povím potom vše!“ varuje Alex: „ Tys byl můj, můj věrný přítel. Nemůžeš mě takhle opustit. Jsi můj výtvor!“ prosí Kouřící muž: ,, Nikdy jsem nebyl váš. Po tomhle jsem vždy toužil, abych Vás viděl takhle. Sbohem!“ ukončí hovor Alex, pohlédne Muži do očí a míří k východu. Za ním zní bezmocné volání jeho jména dokud za ním nezaklapnou dveře. Prochází podzimním večerem, míjí ho nevšímající chodci. Pozastaví se před vysokou budovou se znakem Nejvyššího státního návladního. Vsune do schránky na dokumenty obálku, uzavře ocelový poklop schránky. Odchází, vchází ocelovými dveřmi po schodišti na střechu domu v Severní části Washingtonu. Pohlíží ze střechy na dole projíždějící vozy, příjemný chladný vítr mu vane do tváře. Pohledem se zastaví na oknech bytu s terasou, kuchyní prochází Linda. Usedá do kožené sedačky u okna, popíjí víno a bezcílně pohlíží z okna na ulici. Pozvedá po pár vteřinách zvonící telefon:

„ Lindo. Jak se ti daří?“ ozve se Alex: ,, Kde jsi právě? Kdy tě zase uvidím?“ naléhá nadšeně Linda: „ No právě jsem v Kanadě. Nezapomněl jsem, neboj. Omlouvám se za ten mobilní telefon, chtěl jsem mít na tebe spojení. Už se blíží naše setkání!“ povídá Alex a zachází na střeše do skromně zařízeného bytu.

„ To jsem ráda, že ses ozval. Mobilní telefony jsou a mohou být nahrazeny. Bude to trvat ještě dlouho?“ odpoví Linda: ,, Slíbil jsem, že se ozvu, ne? Už brzy. Připrav raději Muldera na naše setkání, víš co nechme mu to jako překvapení!“ naslouchá tiše Alex jejímu hlasu: „ Brzy, to se budu moct těšit. Ráda bych tě tak viděla, už si vlastně nepamatuji tvoji tvář. Škoda, že to nejde!“ posteskne si: „ Já tě taky. Za toto by tě tvůj kolega Fox Mulder zabil.

Ty jsi nejkrásnější agentka FBI!“ přistoupí blíže k oknu, kterým pohlíží na telefonující Lindu v okně o pár bloků dál. Zavěsí.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

„ Dobré ráno. Tady veškerá práce, kterou jsem svoji indispozicí nestihla. Souhrnná databáze odsouzených vrahů, popravení a další!“ vchází aktivně Linda s plnou náručí krabice plné spisů, kterou postaví na stůl. Na sobě má bílý elegantní podzimní kabát, pletenou růžovou čepici.

„ Dobré ráno. Potřebuji s Vámi mluvit osobně!“ pohlíží Fox na Danu Scullyovou:

,, Odskočím si, když tak na tom trváš!“ povolí Dana a odchází z kanceláře, Linda si sundává čepici z kudrnatých tmavě hnědých vlasů: „ Dávej si pozor na Maritu Covarrubiasovou, je to nyní sekretářka našeho Skinnera. Její funkce tu bude složitější, jejím úkolem je získávat informace a zvlášť nyní v situaci Kouřícího muže. Bude tě sledovat a něco chce na tebe vyšťourat, aby ti soud nevěřil. Byla blízká Alexovi Krycekovi. Proč slouží nyní pro Skinnera je mi tajemstvím!“ šeptá Fox: ,, Jak blízká?“ odpoví zvědavě Linda: ,, Románek. Říká se, že má stále pro něj slabost!“ usměje se Fox: „ Jsi úplně v pořádku? Včera v té restauraci si na mě vrčel jako ohař a dnes si tu šuškáme bez dohledu. Ty by ses chtěl s Krycekem setkat a vše si s ním vyříkat?“ odtáhne se podezřívavě od kolegy: ,, Zjistil jsem, že ti musím víc věřit. Taky jsem zjistil, že nejsi tak špatná. Nemluv o něm, zabil bych ho a nebo ho rovnou poslal za jeho šéfem!“ odpoví Mulder, odchází z kanceláře.

Muž v bílé košili s kravatou pohlíží na obálku na svém stole, odlepí ji a pohlíží na disketu. Zasune ji do počítače, kliknutím rozevře soubor. Pohlíží na desítky podsouborů, všechny obsahují soupis jednotlivých aktivit a trestných činů Kouřícího muže. Muž vychází z kanceláře: ,, Volejte soud, FBI. Toto zlomí někomu vaz, tady je úplně všechno. Všechno rozepsané do detailů. Toto mu zajistí elektrické křeslo!“ usmívá se nadšeně muž a vše kopíruje a ukryje do trezoru ve své kanceláři.

„ Agentko, mám pro Vás vzkaz od Alexe. Za hodinu v přístavišti, kotví tam vyřazená ruská loď. Čeká Vás tam!“ vchází do kanceláře Marita. Žena středních let, krátce střižené plavé vlasy, tmavo bílý kostýmek. Nenávistně pohlíží na mladší ženu.

„ Že mi to posílá po Vás!“ odsekne Linda: ,, Dlouhodobě jsme spolu v minulosti pracovali, chce se s Vámi setkat. Nevím teda proč?“ opovržlivě na ni pohlédne. Linda si oblékne kabát, odejde beze slova na chodbu.

Sportovní vůz zastaví v přístavu u odstavené lodi. Linda pohlíží na ocelový kolos s despektem. Přechází po mostě vedoucímu do vchodu do lodi. Otevřenými dveřmi vchází do útrob hnijící lodi. Dívka vytasí střelnou zbraň, rozsvítí baterku. Opatrně schází po schodišti do podpalubí. Cítí se zvláštně hlavně z prostředí a nedůvěřuje tomu, co ji Marita řekla. Ochromí ji tupý úder do temene hlavy, sesune se na ocelovou stěnu po svém boku. Neznámá osoba ji táhne po podlaze v bezvědomí, vhodí ji do samostatné ocelové místnosti a uzavře za ní vrata.

Dívka leží tváří v přitékající vodě, otevřená krvácející rána na temeni se postupně sama zaceluje. Linda se zvedne na rukou z vody, vstane energicky na nohy. Přitékající voda proudí otvory v porušeném ocelovém plátu.

„ Otevřete, slyšíte!“ volá Linda a bouchá dlaněmi do pevně uzavřených dveří, voda postupně stoupá. U východu z lodi volání naslouchá s blaženým úsměvem Marita.

„ Ty svině. To já poslal všechno na Kuřáka. Zabiji tě!“ bojuje s ní Alex: ,, Když si byl tenkrát se mnou byl jsi jako zvíře, ale když se díváš na ni. Proč ses tak nedíval i na mě. Za dvě minuty jde ta loď i s ní ke dnu, nálož miláčku!“ vyčítá mu. Alex ji v návalu vzteku shodí do hlubokých vod pod sebou. Přebíhá po můstku, usedne na sedadlo řidiče Lindina vozu. Strhne z držáku vysílačku: „ Muldere, kurva ozvi. Pomoc!“ zařve do vysílačky Alex: „ Kdo je to? Jak ses dostal k vysílačce, ty zkurvenej hajzle. Zabiji tě tentokrát!“ odpoví mu agentův hlas.

„ Tady Krycek. Poslouchej mě, aspoň jednou. Pošli cokoliv do přístavu u Páté odbočky, kotví tam stará ruská loď. Chtějí s ní potopit i Lindu, slyšíš. Potřebuji pomoc!“ vypoví Alex, ozve se výbuch. Plameny šlehají přímo od lodního šroubu, Alex se rozběhne a vskočí do lodi. Ztěžka s vypětím sil uzavře hlavní přístupovou cestu do lodi. Oheň se dotýká jeho těla, zadní částí se valí dým. On se rozběhne po schodech do podpalubí, dýmu ubývá. Tuhle loď zná, ale v této situaci nedokáže chladně rozhodnout jak najít únikovou cestu.

„ Lindu, vydrž. Pomoc bude na cestě. Musíš se držet na hladině!“ mluví k Lindě přes ocelové dveře, dívka se vrhne ke dveřím: ,, To udělala Marita, neměla jsem ji věřit. Alexi, co to je za zvuky?“ naslouchá tlaku, lodí otřásá další výbuch. Podlaha se začíná kolmo zvedat s potápějící se lodí. Dívka sjede bolestivě po stěně a uhodí se o protější ocelový plát, z úst omráčené dívce vytékají proudy krve. Vrak se zcela potopil, pozastaví se o bok a tlakem se rozevřou i vrata oddělující Lindu od Alexe. Dívčino tělo se sune po ocelové podlaze, mrští ní o ocelové pevné schody. Trhlinou v trupu přitéká do vraku další voda, v rytmu přítoku naráží do těla zraněné Lindy.

„ Slyšíš mě? Jsem tu!“ promlouvá k ní Alex a opře ji zády o schody, omývá ji krvácející tvář. Pach a chuť krve Lindu probere, cítí jak se ji rozšiřují zorničky.

„ Jsi zraněný? Konečně tě vidím, co se stalo?“ usměje se omámená dívka a pohlíží do temného stropu nad sebou: „ Jsem v pořádku, pár oděrek a zlomenin. Potopili jsme se, nevím v jaké můžeme být hloubce. Za jak dlouho nás najdou. Ty jsi zraněná!“ povšimne si hluboké rány v břichu: „ Ubývá mi sil, nezvládnu to. To nic není, potřebuji jednu věc!“ pootočí se na Alexe: ,, Co potřebuješ? Musíš vydržet!“

Lodí se ozve výkřik, Linda hltá krev vytékající z Alexova krku. Divoce drásá jeho krk. Odtáhne tvář a otírá si krev ze svých úst. Pohlíží na něj s výčitkami, odvrhne tvář při úderech na horním plášti lodi.

„ Kdy se objeví změny? Musela si to udělat, co jsi zač?“ optá se Alex: ,, Žádné změny nebudou. Nechtěj to vědět!“ poodchází dívka a naslouchá zvukům: ,, Chci to!“ vrhne se na ni, divoce ji políbí na rty. Zakousne se do jejího krku, dívka vykřikne. Po letech půstu už si nepamatuje, jak to bolí. Vysává ji, nechává ji a pohlížejí na sebe.

„ Jestli zjistím, že zabíjíš nebo vysáváš. Zabiji tě!“ varuje ho rozhodně, usedají zpět na schodiště.

„ To jsi toto od narození?“ zeptá se po chvíli Alex: „ Ne, jsem lidský hybrid. Vlastně si to moc nepamatuji, ale je nás pět. Každý má geny nějaké zrůdy, celé roky prováděli výzkumy a jsme vládní tajemství. Genetické inženýrství!“ vypoví Linda: ,, Když tady máme na sebe tolik času, nemůžeme se utopit a ani umřít. Myslíš, že by Mulderovi vadilo kdybychom spolu…!“ řekne: „ To nevím. Na co se ho ptát? Teď už nejsi ten starej Krycek, vzdáváš se toho čím si byl!“ pohladí ho po vlasech: „ Už bylo na čase. Skoncoval jsem s tím, vyřešil staré dluhy s Kouřícím mužem. Chtěl jsem moc, chtěl jsem být ten hlavní. Velikášské sklony. Vraždil, vypaloval domy, bylo toho dost. Nasedl jsem do vlaku a nevěděl jak vystoupit. Chtěl jsem udělat dobrou věc a vždy se to zvrtlo. Žil jsem na útěku, neměl domov, přátele a ani rodinu. Strach, mohli mě kdykoliv zabít moji lidé a i cizí. Ta šílená únava. Chci vidět za sebou i dobré jako ty!“ vypoví ji Alex: „ Jsem ráda, že si mi to řekl. Důležité je, že sis to uvědomil!“ uzná Linda .

„ Jak to může být hluboko, dělejte něco!“ okřikne Mulder muže z přístavu: „ Těžební jeřáb tu bude za pět hodin, dřív to nepůjde!“ oznámí muž velící záchranné akci: „ To je pozdě!“

„ Potápěči se nemají jak do přední části dostat!“ odpoví agentovi velitel zásahu.

„ Proč tady tak sedíme, když jsme skoro nesmrtelní. Pokusíme se najít cestu na hladinu!“ aktivně rozhodne Linda. Ponoří se do chladné kalné vody, nadechne se a zmizí pod hladinou. Opatrně za ní plave Alex, potopí se za ní. Proplavou táhlým otvorem v lodi, plavou volně tekoucím mořem. Linda se pozastaví, vyčkává na Alexe. Zachytne ho pevně za ruku, plave s ním ke vzdálené hladině. Vyplavou na hladině, pár metrů od břehu. Dívka pohlíží na temné nebe, už se snáší noc.

„ Agente Muldere, podívejte. Dvě osoby támhle!“ upozorní muž a podává mu dalekohled. Dvojice doplave k břehu, strážník pomáhá policistce na břeh a podává ji deku.

„ Ji vytáhněte, ho ne. Kéž by se ta loď znovu vynořila a stáhla tě ke všem čertům, Kryceku!“ skopne ho zpět do chladných vod: „ Ne, nebýt něho. Zůstala bych dole. Vinu si hledej u Marity, chtěla mě zabít kvůli soudu s Kouřícím mužem. Kdo myslíš, že státnímu návladnímu dodal ty dokumenty!“ brání Alexe dívka: „ Zase je v tom nějakým způsobem namočený. Znám ho!“ oponuje agent: „ Kvůli mně. Vděčím mu už dvakrát za život, to je dost pádný důvod, ne?“ zachytne mu ruku: „ Dobře, na tvoji přímluvu!“ odchází Mulder od nich.

„ Díky za pomoc. Moc jsme tam dole ten hovor nedokončili, potřebuji ještě něco splnit a pomstit se Maritě, přidáš se?“ otočí se ošetřená Linda na Alexe. Ten se k ní nakloní, pošeptá ji do ucha: „ Ten hovor a jeho zakončení patří do plného soukromí. Nechci už násilí. Nebyl jsem vůbec v Kanadě, žil jsem na střeše domu pár bloků od tebe. Setkáme se před tvým domem!“

„ Foxi, počkejte!“ jde pomalu k svému úhlavnímu nepříteli: „ Kryceku!“ odvrhne se agent.

„ Možná jsem byl dobrodruh a hajzl. Chci vše urovnat s každým, něco ti dlužím. Dalo mi to velké úsilí to získat a ochránit. Dlužím ti to za to před Ruskem!“ napoví Alex a podává mu papírovou složku. Odchází s dekou kolem ramenou přístavem. Agent rozevře složku o informacích o jeho sestře. Stala se obětí masového vraha, nikdy nebyla unesena mimozemskými silami. Pohlíží překvapeně na složku s nadpisem: Život je překvapení, nová sestra. Původ Lindy Carsen.

„ Můj bože. Kde je ta vylovená?“ rozběhne se k sanitce: „ Někam odjela!“ odvětí lékař, Mulder usedá urychleně do svého vozu.

Linda s vypětím sil rozevře vysoké ocelové vrata rozlehlé budovy, vchází do bílým světlem ozářené haly. Přiloží prst na snímač, modrý záblesk prověří její identitu. Rozevřou se před ní další dveře, vchází do obrovské místnosti. Kolem ní prochází muži v stříbrných skafandrech, bílých pláštích.

„ Náš nejdokonalejší, vítej Lindo. Nadešel čas a tvé děti jsou v očekávání. Pojď!“ promlouvá k ní přes neprůhledný kryt tváře jeden z lékařů. Následuje ho halou k oddělení laboratoří. Stoupají výtahem do hlavního sálu, dívka stane tváří v tvář holohlavému muži, starému muži v letech.

„ Lindo. Podívejte, Vaše děti. Jsou vaši potomci, lidská genetická informace pochází od vás. Narodili se z Vás!“ poukáže na několik lidských hybridů. Jedním z nich je statný vlkodlak, jeho tělo pokrývá hustá srst, mohutné čelisti. Dívka přechází za sklem od jednoho k druhému, pohlíží na ně s dojetím. Dalším potomkem lidí je muž s kovově lesklou kůží, povrch těla tvoří velké šupiny a soucitné rudé oči. Další člověk – mutant s bílou kůží na těle, přisávajícím otvorem místo úst.

„ Máme být liga vyjímečných. Chci pět a zbytek se zničí, nechci zaplavit Zemi miliony hybridů. Pět bude stačit, tak dělejte!“ vytasí dívka zbraň, dohlíží na to jak hlavní lékař vypíná umělé líhně: „ Rozmyslete si to!“ oponuje muž: ,, Máme ničit konspirace, zlo. Dal jste nám lidskou duši, vlastnosti a zrak, sluch, čich a sílu těchto zvířat. Máme potírat zlo, bojovat a ne líhnout další a další zrůdy. Nařiďte plnou likvidaci zárodků!“ nabije zbraň u jeho hlavy, muž pozvedá mikrofon: „ Všem ozbrojeným složkám, zničit všechny zbývající zárodky!“

„ Poznávají Vás. Mají svoji lidskou tvář jako vy, vidíte. Za ty roky se naučili ovládat svoji sílu, Vás to ještě čeká. Mají lidské city, soucit, ale v jakékoliv stresové situaci se promění. Uklidníte je dotykem, potřebují cítit lidské teplo!“ zkuste to, řekne lékař a pozvedne její ruku. Linda přistoupí k mohutnému vlkodlakovi, který ji nastavuje tvář. Dotýká se jeho tváře, zvíře zhluboka vydechne a promění se v člověka.

„ Děti moje. Potřebuji Vás. Nadešel čas, kdy začnete žít svobodně. Nezapomínejte co je Vašim posláním. Kdykoliv se budete chtít proměňovat, stačí dotyk i Váš!“ obstoupí ji ze všech stran, obejmou ji.

Marita kráčí po nákladním přístavišti, poupravuje si dlouhý světlý plášť. Vyleká ji táhlé zavytí, pootočí se a zahlédne temné stíny míhající se na budově protější budovy. Poté co tvář stočí zpět, pohlíží na usmívající se Lindu. Rovné, středně dlouhé tmavě hnědé vlasy má stažené do úhledného culíku. Tvář září, uhrančivé šedozelené oči s řadou dlouhých řas, plné rty s výrazným rudým leskem. Pevné ženské tělo oděné do tmavého tílka, tmavých kalhot a krátké kožené bundy.

„ Ty? Měla si být už dávno mrtvá!“ pronese s očividným smutkem: „ Občas se stávají chyby. Dlouho jsem přemýšlela, víš co ty jsi? Přestárlá, špatně odbarvená štětka!“ řekne chladně a rozesměje se: ,, Co si to dovoluješ? Alex s tebou nevydrží déle, on je zvíře. Změnila si ho, najednou nechtěl plnit rozkazy, zabíjet. Spali jste už spolu?“ okřikne ji Marita: „ To máš úplnou pravdu, je zvíře. Nestála si mu za to, aby tě přišel zabít. Víš necháváme si to na dobu, až se všema skončíme. Vytvářeli jste kolonie lidsko- mimozemských otroků, upalovali lidi zaživa a mě si znala pár dní a už si mě chtěla zabít. To si zaslouží těžký trest!“ šeptá ji Linda. Zjeví se za ní jeden z hybridů, vlkodlak.

„ Co to je za zrůdu, to je hrůza!“ zhrozí se Marita, začíná ustupovat: „ Zničíme ten Váš zvrhlý syndikát, to co jste napáchali už zůstane. Vytvořili jste rasu bez fantazie, ničím vyjímečnou. Leonarde, chtěla mě utopit. Umírala bych v hlubokých vodách, ubližovala lidem. Konej!“ pronáší dívka. Zvíře se roznítí, udeří Maritu tlapou. Rozsápává její tělo. Linda se vrací k tmavému vozu značky Mustang.

„ Věděla jsem, že přijdete agente Spencere. Jste agent jako já, ale je mezi námi zásadní rozdíl!“ pronáší ostražitě Linda zády k agentu Spenserovi. Ten sevře v rukou podlouhlý kovový nástroj a zabodne ho dívce do krku. Linda padne na tvář, vzpamatovává se z toho, že ji záludně zaskočil zezadu. Spencer se cítí být v tomhle boji vítězem, dívka nehybně leží vedle nastartovaného vozu. Kráčí dál. Když je k Lindě zády, dívka si silou vytrhne kus kovu z krku. Postaví se a tasí ho se svou krví, zhluboka ho zabodne Spenserovi do krku. Jeho tvář se změní v bublavou zelenou hmotu. Zpoza rohu přichází mladý, pohledný muž v tmavém obleku.

„ Hotovo? Ještě nás čeká jedna skupinka, zlo se má mýtit od kořenů. My si vyčkáme na Satana v lidské podobě!“ oznámí dívka, nastoupí do sportovního Mustangu. Smykem se otočí na místě a odjíždějí.

Vůz zastaví před budovou Federálního úřadu. Linda se rukou dotkne místa, kam ji Spencer bodl. Rána se už zacelila. Pohlíží na vysokou zářící budovu, kolem ní se shromáždili všichni z lidských hybridů. Vcházejí do budovy, míjejí procházející agenty.

„ Stát, tam nemůžete!“ volá ostraha budovy, dívka se k němu otočí a zhluboka mu pohlíží do očí: „ Ale můžeme!“ Muž v uniformě ostrahy poslušně usedá do křesla za stůl, otevírá si noviny a dělá, že nic nevidí. Skupinka nastoupí do výtahu, stisknou poslední patro. Výtah zastaví v nejvyšším patře, vychází z něj už ve svých zvířecích podobách.

„ Dobrý večer, pánové. Marita Vám nedorazí, je zdravotně indisponovaná!“ vejde s úsměvem Linda do kanceláře, pohlíží na ni skupinka starších mužů popíjející whisky v čele s Mužem s pěstěnýma rukama: „ Kdo jste?“

Dívka si sundá koženou bundu, usedne do koženého křesla: ,, My? Jsme, to byste neuvěřili. Alex už asi taky nepřijde!“ popíjí whisky Linda, za ní stanou všichni její pomahači v celé své lidské kráse, uzamknou hlavní dveře.

„ Vy se znáte s Alexem? Poslal vás snad? Nezmínil se, že poznal tak okouzlující a krásnou ženu, že pánové!“ skloní ji muži poklonu, dívka se usměje: „ Neposlal. My přišli sami. K věci. Snažili jste se vytvořit mimozemsko- lidské klony, to nám vadí. Mám mluvit o dalších sviňárnách. Ti vaši poskoci umí jen píchat se navzájem ocelovými bodci, trochu vynalézavosti. Skončí vše dnešním večerem!“ vypoví dívka a postaví dopitou sklenku na okraj stolu.

„ Nakazili jsme svět černým olejem, kdy budeme chtít vyvoláme epidemii. Co proti tomu tak slabá žena jako vy udělá!“ přisedne k ní Muž s pěstěnýma rukama: ,, Já ne. Násilí je mi cizí, používám ho jen v krajní nouzi!“ přetře si prstem rudé rty. Tvor s bílou kůží, přiblíží se k muži zezadu. Zakousne se mu do zad, Muž s pěstěnýma rukama zaúpí. Prohýbá se bolestí v křeči, z úst mu vylézá šedivé stvoření. Padne na sedačku mrtvý.

„ Jak jsem již předeslala, dnes v noci vše skončí!“ povstane a pohladí své přátele po tvářích, z lidí se mění ve zvířecí hybridy. Poodemkne dveře a vyjde na chodbu. Místností za ní zní vzlyky, tupé údery.

„ Lindo. Co tady děláš?“ pozastaví ji ve východu z budovy Mulder: „ Tajná akce. Syndikát ti už práci narušovat nebude. Stále ještě žijí mimozemští hybridi, dávej si pozor!“ odpoví Linda.

„ Co se s nimi stalo? Lindo, kde ses narodila?“ položí ruku na její rameno: „No přece v Severní Karolíně, proč se ptáš?“ usměje se dívka: „ Máme společnou matku. Jsi moje nevlastní sestra. Jednu jsem ztratil navždy, nechci přijít i o tebe!“ vyřkne Fox, Linda pohlíží na lidské tvory vycházející z budovy: „ Moment!“ kráčí s nimi k přistavenému tmavému kamionu.

„ Uvidíme se na místě. Odvezte je do New Hampshiru, řeknou Vám!“ nařídí řidiči, usmívá se na tváře pohlížející na ni z přívěsu. Kamion se dá do pohybu, konečná světla září v dálce do tmy. Linda se vrací krokem k Mulderovi.

„ Musím jet, Alex čeká. Nech mě s ním odejít. Mohu kdykoliv za tebou přijet, ale teď mi nezbývá čas!“ slíbí Linda a obejme ho: ,, Běž. Víš, že teď i vidím, že si mi podobná. Kde tě najdu?“ políbí ji na čelo: „ Tady toto místo!“ napíše mu na kus papíru New Hamsphire. Mulder ho sevře v dlani, pohlíží na nastupující sestru do vozu.

Alex pohlíží na hodinky, ukazují už o půl hodiny víc než byli s Lindou domluveni. Liduprázdné ulice, stromy šumí v lehce vanoucím větru. Dopne si koženou bundu, naposledy se ohlédne a odchází ulicí. Do ulice přijíždí tmavý vůz, zastaví.

„ Alexi!“ zavolá za odcházejícím mužem Linda, muž k ní utíká. Přistoupí na místo spolujezdce, pohlédne na ni.

„ Už jsem nedoufal!“ odpoví: „ Co slíbím, to dodržím. Neříkal si to?“ usměje se Linda, vůz projíždí centrem města, opouští ruch velkoměsta. Přejíždí most přes řeku a putuje nocí okresních silnicích.

„ Kam to jedeme?“ optá se Alex a odkládá si bundu na zadní sedadla: „ Tam, kde nám bude úžasně. Není to daleko, takové předměstí!“ odpoví dívka a zálibně se na něj podívá.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zářící slunce na blankytně modré obloze, předměstí města. Řady moderních domků, upravené zelenající se trávníky. Linda pohlíží na žijící ulici, povšimne si jednoho z jejich známých.

„ Je to tak dokonalé, až z toho mrazí!“ uzná Alex a pohlíží s ní na ulici: „ Nikdo z nich ani netuší, co jsme zač. Řekli jsme si, že až budeme v bezpečí a bude po všem. Promluvíme si o nás dvou!“ otočí se k němu Linda a políbí ho vášnivě na rty. Začínají se divoce líbat, dívka si Alexe přitáhne víc k sobě. Vede ho po schodech do ložnice, povalí ho na postel.

„ Tak dlouho jsme čekali!“ pošeptá dívka a sundává si tílko, odhalí pevné poprsí a tělo. Zajede Alexovi do rozkroku. On z ní strhává oblečení, zalehne ji a v divokém líbání do ni vnikne.

O pár měsíců později. Linda si obléká uniformu místního šerifa, sepne si vlasy do drdolu. Vychází z domu k přijíždějícímu vozu, vystupuje usmívající se Mulder. Obejmou se.

„ To mě podrž. Nebudeme ti z FBI scházet?“ uzná bratr při pohledu na to, jak ji uniforma sluší: „ Určitě ano. Nevyvracím, že se za pár měsíců nebo let nevrátím. Nevím, proč by mě v tom mělo cokoliv bránit!“ odpoví Linda: „ Dva agenti v rodině. Takový velký dům, nebojíš se tu sama?“ prohlíží si Fox dům: ,, Počkej, já tu nejsem sama!“ upozorní sestra. Mulder pozvedne oči a uvidí vyjít z domu Kryceka. „ To nemyslíš vážně. Myslel jsem, že ……to už je jedno. Raději si najdu motel!“ vrací se do vozu, naštvaně odjíždí od domu a beze slova je opouští.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 28.8.2012 v 12:00 v kategorii Povídky.