Kult X

David Duchovny, hvězda seriálu Californication, hovoří o svých literárních ambicích, tvorbě třetího filmu Akta X a hledání „pravé identity“. Nejnovější rozhovor s bývalým představitelem agenta Muldera na konci října 2009 udělala Marty Beckermanová a Kult X vám jej nyní nabízí kompletně přeložený do češtiny. To vše díky luce, autorce více jak čtyř desítek vynikajících povídek, která nám již v květnu 2009 přeložila obsáhlý rozhovor s Gillian Andersonovou. Tímto luce za celý náš web ještě jednou děkuji a níže již nechávám prostor pro samotný text přeloženého článku.

Jen velmi málo herců by se rozhodlo zahrát postavu tolik odrážející ducha doby, neřku-li dvě, ale David Duchovny – proslavený coby mimozemšťany posedlý zvláštní agent Fox Mulder ze seriálu Akta X – popřel všechny zažité zvyklosti hlavní rolí v původní sérii Californication televizní společnosti Showtime, která mu vynesla druhý Zlatý glóbus za ztvárnění mizantropického, na sexu závislého spisovatele Hanka Moodyho. Role byla velkou měrou ovlivněna jeho doktorandským studiem na univerzitě v Yale, když mu bylo zhruba dvacet, tedy celou jednu dekádu předtím, než se stal slavným.

„Představoval jsem si to jako celý svůj život: pracovat na akademii kvůli živobytí a ve volném létě se věnovat psaní románů“ říká Duchovny. „Rozumím tomu sebezapření a vzteku a disciplíně, která je nutná, aby se člověk každý den posadil před psací stroj nebo počítač, ať už je mu dobře nebo zle… Nepotřeboval jsem se učit, jak se vžít do role profesora (pro třetí sérii Californicati­on), protože jako asistent jsem sám přednášel, když jsem si dělal doktorát; ty vzpomínky jsou stále zcela jasné.“

„Klíč k Hanku Moodymu, zvláště pro mě jako pro herce, který ho ztvárňuje, je takový, že Hank je jeden z těch chlápků, kteří mají všechno na háku, právě jako Larry David, což je samozřejmě zbožným přáním nás všech.“

Je zvláštní myslet na televizní a filmovou hvězdu s akademickým titulem – notabene na její úspěch v Hollywoodu – ale v rozhovoru je Duchovny patřičně intelektuální a zpytující. Když se ho ptáte na hraní sebevědomé postavy navzdory vlastní osobní nejistotě (prý kdysi řekl: „Odjakživa mi strašně záleží na tom, co si o mně lidé myslí, což způsobuje spousty vnitřního napětí; snažím se to nedávat najevo, ale uvnitř jsem velká kopice starostí“), poeticky se rozhovoří na téma hledání vlastního místa v naší složité a velmi kritické lidské společnosti.

„To je část lidského ducha“ prohlašuje Duchovny. „V tomto věku všemocných médií a neomezeného přístupu na internet jsme více užvanění než kdy předtím. Denně se podílíme na zahanbujícím vyhnanství i zbožném oslavování vůdců. Staráme se o to, jaký zanecháváme dojem, protože všichni jsme otroci lidského podvědomí, nejsme samotáři – nežijeme jako zvířata – tudíž je nám to vepsáno v genech.“

Přesto však ho sociální úzkost trápí méně než v minulosti: „Čím jsem starší, tím méně pozornosti a obav tomu věnuji. Nechci kašlat na to, jak se druzí lidé cítí, ale nepociťuji nutkání přihlásit se na Twitter a číst si, co si lidé povídají o tom, co jsem dělal včera.“

Tenhle kousek bezstarostné opravdovosti je rozhodujícím rysem jeho postavy v Californica­tion. „Klíč k Hanku Moodymu, zvláště pro mě jako pro herce, který ho ztvárňuje, je takový, že Hank je jeden z těch chlápků, kteří mají všechno na háku, právě jako Larry David, což je samozřejmě zbožným přáním nás všech. Hank sám sebe nedrží na uzdě, protože jeho život je reprodukcí jeho práce. Je přesvědčený, že pokud je nezajímavý on sám, bude nezajímavá i jeho práce.“ To je přednost, kterou Duchovny obdivuje na těch pár vyvolených, kteří jsou jí obdařeni. „Setkal jsem se s určitými génii individuality – je jich velmi málo a jsou nám nekonečně vzdáleni – kteří mají otěže svých životů zcela ve svých rukou; jsou velice silní a bývají neskonale šťastní. Měli bychom se od nich učit.“

Vdechnout život tak „nefalšované identitě“ na televizní obrazovce je jedna z Duchovnyho nejzajímavějších hereckých příležitostí a on sám říká, že „televize je v tomto ohledu mnohem lépe využitelné médium než film. Když se práce podaří, je zajímavá, vtipná a má spád, pak jsem v pohodě i já“ prohlašuje. „Občas jsem měl pocit viny, že nebavím a pak se na takto vytvořené dílo nikdo nechce dívat.“

Jeden z jeho takových poněkud nudných patronů byl po dlouhá léta Fox Mulder, příležitostně parodovaný a znovu zmiňovaný ve filmech jako Evoluce a Zoolander a v různých sci-fi videohrách. „Seriál nebo film s konstantní silou Akt X se objeví zřídka, je to jedna z těch hereckých příležitostí „jednou za život“ a je jisté určité nezlomné splynutí s postavou, ztvárněnou v něčem takovém“ říká Duchovny zamyšleně. „Uvnitř hollywoodské komunity dlouho panoval předsudek, že neumím zahrát nic jiného. Chápu ho a nepopírám, ale zcela určitě jsem šťastný, že jsem stvořil další osobnost, tak odlišnou, ve zcela jiném žánru, a strašně rád v tom budu pokračovat.“

Duchovny se přesto těší na filmování třetího filmu Akta X v blízké budoucnosti. „Pokud jde o Akta X film, rád bych natočil další, kdybychom dostali tu šanci, vrátili bychom se k srdci a duši mytologie, kterým je mimozemské spiknutí. Myslím, že pro Akta X by bylo přirozené uvést další film v roce 2012, takže uvidíme, zda se opravdu realizuje.“ Obhajuje loňský, dost kritizovaný film Chci uvěřit, stejně jako nevyrovnanost posledních sezón televizní série: „Dělal jsem to rád… necítím nic víc než respekt ke Chrisu Carterovi (tvůrci Akt X, pozn. autora) a jeho spolutvůrcům.“

Mezitím předpokládá, že bude ztvárňovat Hanka Moodyho ještě další dva nebo tři roky. „Jedna z nejlepších věcí na práci pro kabelovku je, že nějakých sedm let není součástí síťového finančního modelu, takže se nebojím, že bychom v tom pokračovali příliš dlouho“ tvrdí Duchovny. „Tom Kapinos (tvůrce Californication, pozn. autora) a já máme stejné představy, jak bychom chtěli tuhle záležitost ukončit.“

Co se týká podivuhodné podobnosti mezi rodinu riskujícím libidem Hanka Moodyho a skandálními bulvárními zprávami o Duchovnyho manželství s herečkou Téou Leoniovou, otevřeně prohlašuje, že není analytickým hercem a jeho spory mimo kameru neovlivňují ztvárnění rolí: „Chápu, proč se lidé ptají právě na tohle, ale já nikdy neprožívám osobní propojení své postavy a svého osobního života. Jsem profesionál a dokážu předstírat to, co musím, takže nijak netrpím. Nepotřeboval jsem věřit na mimozemšťany, abych hrál Muldera. A pokud jde o můj soukromý život, všechno je v této chvíli absolutně fantastické.“

A mladické sny o dráze slavného spisovatele?

„Ve třiadvaceti jsem napsal román, který byl dost mizerný – byl spíše dílem houževnatosti než čímkoli jiným, příliš beztvarý a neuvědomělý – stále však leží někde v šuplíku“ vzpomíná Duchovny. „Vždycky jsem to považoval za své prvotní uvědomění se; je to něco, k čemu se doufám někdy vrátím. Vím, že nemůžu čekat věčně.“

napsala luca

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 24.11.2009 v 15:00 v kategorii David Duchovny, Interview.