Kult X

autorka Yvonne J. Richards | překlad G.Logan | rating PG | kategorie Angst, V | spoiler Redux II

Dnes večer jsem ztracený.

A právě teď, když klečím vedle její postele, hlavu položenou na jejím okraji. Být tady s ní mi dává sílu. Leží zde a nevědomky mi předává sílu, kterou tolik potřebuji. Chovám se sobecky, protože jí beru to, co potřebuje víc než já, ale stále si ji od ní beru. Vím, že přijde čas, kdy já ji předám sílu, kterou jsem si od ní vzal.

Ale kdy to bude?

Cítím, jak mi zavadila prsty o vlasy. Doufám, že se neprobudí, chci aby odpočívala. O čem se jí asi zdá? Co jí dělá takovou nádhernou ženou, které jsem poctěn říkat partnerko? Posunul jsem hlavu a opět jsem cítil její teplo. Na povrch začala vyplouvat bolest a zoufalství, které jsem cítil již dřív. Sevřel jsem pevně čelisti, moje tvář se viditelně plnila tichým výkřikem z hlubin mé duše. Můj hrudník se sevřel bolestí a bezmocností, kterou jsem cítil. Slzy nepřišly, pouze nezměrná ztráta a bolest mě vrátily opět do nepochopené reality.

Jak mi to mohl ten bastard udělat? Jak mi ji mohl přivézt a pak ji znovu odvést? Moje Samantha. Ale byla to opravdu ona? Nebo to byl zase nějaký krutý trik? Tato slova mi ulpěla na rtech s odporem a nechutí, jakou jsem si jen dokázal představit. Zavřel jsem oči, a pomalu zavrtěl hlavou. Moc jsem chtěl teď Danu vzbudit, aby mě utěšila, ale moje druhé já bylo zděšeno, co by si o mě myslela, kdyby mě viděla tak skleslého.

Dnes večer jsem se cítil zničeně.

Zničený starostí o zdraví Scullyové a zničený letmým pohledem na život, který mohl být, který byl, který je Samanthy. Její život, v jiném čase, v jiném světě. Truchlil jsem nad její ztrátou. A kde je má víra teď? Byla unesena, ale někým jiným než jsem si myslel. Ale mohu věřit Kuřákovi? Mohu vůbec někomu věřit?

Mohu věřit sám sobě?

Scullyová. Letmo jsem ji pohladil ruku. -Scullyová ty jsi jediná, komu mohu věřit. Věřím ti svým životem, a co je důležitější, i svým srdcem. Znáš mě jako nikdo jiný.- Jediná slza mi stekla po tváři a opět jsem se musel uklidnit. Nechtěl jsem, aby tyto emoce tak vyplouvaly na povrch.

Co když ta léčba nebude fungovat? Co potom? Obě ženy v mém životě ztraceny díky mé práci. Ztratil jsem sestru a nyní ztrácím i Scullyovou. Vše, co dělám, je špatně. Vše, na co sáhnu, se změní v popel. Moje temná stránka duše přesně pasuje k její duši. Je mým přesným opakem, vyzařuje z ní dobrota a milost. Doufám, že mě má ráda tak, jak ji mám rád já. Vlastně co mě drží zpět?

Strach.

Paranoia.

Jestli sám sobě nedovolíš štěstí, tak co ti zbývá? Obtočil jsem své prsty okolo její malé ruky. Poslouchal jsem její jemný dech, pozoroval jsem její nádech a výdech. Vědí, že ona je mojí jedinou slabinou. Mimo Samanthy, kvůli které jsem šel stále kupředu, je to ona, která mě drží pohromadě. Bez ní. Polkl jsem a kousl se do rtu. Bez ní bych asi dál nemohl, neuměl bych si to představit.

Potřebuji Scullyovou. Miluju ji.

Teplo jejího těla pomalu proniká do mého a já si uvědomuji. Tohle je dobré. Moc dobré.

Byl jsem zlomený dnes večer, ale v její přítomnosti je mi lépe.

Opět.

V její přítomnosti vždy najdu záchranné světlo.

Dnes večer jsem -byl- ztracen.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Opustil jsem její pokoj a dívám se na ní skrze sklo na chodbě, moje dlaň je přitisknutá na tomto studeném podkladě. Chci být u ní. Cítím chlad na mých zádech a začínám se nekontrolovaně chvět. Její nemoc mě donutila podívat se hluboko do své duše a uvědomit si, co pro mě opravdu znamená.

Všechno.

Pomalu jsem se otočil k odchodu a v duchu jsem prosil Boha, aby ji nechal žít a navrátil mi ji. Bez ní tady nebude nikdo, kdo by mě držel zpátky, nikdo, kdo by mě vedl a určoval kurz.

Bez ní se opět ztratím.

Moje myšlenky se ubíraly k zoufalství a moje duše byla plná smutku a bolesti. Otočil jsem klíčem a zamkl jsem se ve svém osobním temném, osamělém pekle, kde mě nikdo nenajde. Ona mě našla v den, kdy vešla do kanceláře. Od té doby jsem se začal pomalu otvírat, ale nikdo mi nerozuměl tak dobře jako ona. Nikdo jiný nemůže nikdy nahradit její místo.

Bez ní to je jak zamknout a zahodit klíč.

Bojím se. Chci, aby ta léčba fungovala.

Nechci, aby mě tu nechala samotného.

Dnes večer jsem byl ztracený. Dnes večer jsem viděl Samanthu znovu a znovu jsem ji ztratil. Dnes večer jsem cítil to teplo, které mi Dana předávala a její možná ztráta mě opět vrátila do reality. Byl jsem ztracený, ale Dana mi opět pomohla, jako vždy. Bez Dany.......

Prosím Bože, nechci být ztracený.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 25.9.2008 v 23:50 v kategorii Povídky.