Kult X

autorka AshleyX | překlad Baku05 | rating PG | kategorie V, A, ChD | spoilery The Host, One Breath, Millennium | povídka ke stažení

Část první

Jídelnou, vyzdobenou růžovým a zeleným krepovým papírem, prostupovala vůně narozeninového dortu. Těsně pod stropem se pohupoval nápis „Šťastné narozeniny, Dano“. Oslavenkyně, v tuto chvíli sedmiletá Dana Scullyová, seděla na čestném místě u stolu, které ji pouze v den jejích narozenin uvolnil William Scully, její otec. Dana klečela na židli a nakláněla se nad dort. Když rodina souborně zpívala „Šťastné narozeniny“, zapřemýšlela nad vysněným dárkem – možná poníkem, možná panenkou Barbie. Nic důležitějšího v životě sedmileté dívenky nebylo.

Když byla písnička dozpívána, přání neslyšně vyřknuta a svíčky sfouknuty, paní Scullyová se vytratila do ložnice pro dárky. S výjimkou poníka se jí přání splnila, ale stále tam zůstala nerozbalená krabička, po které dívenka bez váhání šáhla. Obsah ji překvapil. Objevila dřevěnou skřínku s překrásnou malbou pohoří a stromů, dále zámek a starodávně vyhlížející klíček. Na spodní straně skříňky byla klička, které v tu chvíli víc pozornosti nevěnovala. Chvíli si ještě skříňku prohlížela a poté zámek odemkla. Ve stejném okamžiku zazněla hudba – příjemná melodie, alespoň tak se Daně na první poslech zdála. Na dně skříňky byla poznámka: „Pro mého Starbucka.“ Rozeběhla se k otci, který seděl kousek od ní, vyšplhala se mu na klín a zašeptala: „Děkuju, Ahabe.“

Muldera mobil vyrušil z příjemného snu. Ale proč v něm Scullyová slavila sedmé narozeniny? Jak si ho vůbec mohl vybavit s takovými detaily? Měl mu ten sen něco říct? Jak si již několikrát přesvědčil, podobné sny byly vždy neblahou předtuchou. Ale v tomto snu žádnou výstrahu necítil.

Natáhl se po mobilu, zadoufal, že na druhé straně uslyší svoji partnerku. Ale proč by volala v tuto hodinu? Přes pokoj zaostřil na mikrovlnku – 0:51. V tuhle dobu Scullyová normálně spí, leda by se jednalo o naléhavou situaci.

„Mulder,“ řekl stále lehce rozespale a už se těšil na Scullyové Muldere, to jsem já.

Žádné Muldere, to jsem já se však neozvalo, neozvala se ani Scullyová. Ozval se Skinner, který vyštěkl do telefonu: „Muldere, potřebuju vás v nemocnici v Georgetownu.“.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Část druhá

Mulder se polekal, když si uvědomil, že sen opravdu představoval tušení. Obával se, co ho čeká, obával se o Scullyovou. Hlas šéfa zněl vážně a naléhavě, ale někde mezi tím zaslechl obavu, smutek, možná i lítost. Zoufale se upnul k myšlence, že se mu to jen zdálo, že je všechno v pořádku.

Posbíral zbytky sil, které v tu chvíli měl, a hodil na sebe tričko a kalhoty, zbraň zasunul do koženého pouzdra. Než to stihl, už opravdu byla jedna v noci. Zabouchnul za sebou, seběhl schody a doběhl k autu, ve kterém si to přes most nad řekou Potomac namířil do nemocnice v Georgetownu. Vše bylo jako v mlze; stále doufal, že jeho sen je jen výplodem bujné fantazie.

S příjezdem do nemocnice se veškeré naděje rozplynuly. Prošel několik oddělení, než Skinnera objevil, zdál se ztrápený a zasmušilý.

„Agente, Muldere,“ otočil se k němu, díval se Mulderovi přímo do očí.

„Pane, děje se něco?“ zjišťoval Mulder, nerad býval v pozici, kdy nevěděl, co se děje.

„Agentku Scullyovou srazilo auto. Lékaři netuší… co dělat,“ sděloval Skinner, sám se s tím snažil vyrovnat. Stále nemohl uvěřit, že se něco stalo jednomu z jeho agentů a to ne při výkonu služby, ale naprosto nesmyslně opilým řidičem. Skinner vůči agentům FBI pociťoval téměř otcovskou roli, mnohokrát sám hodně riskoval, aby se za ně postavil, když se dostali do maléru. Teď to však bylo jiné; tentokrát pro Scullyovou nemohl udělat nic.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Část třetí

První Mulderovy myšlenky byly najít toho chlapa, co jí to udělal, a udělat mu to samé, ale ani to by mu nestačilo. Potřebuje přeci Scullyovou vedle sebe, napořád. A Skinner to věděl. Hned poté si uvědomil, že ji potřebuje vidět. Druhá myšlenka se zdála být pro tuto chvíli na uskutečnění mnohem reálnější.

„Chci ji vidět,“ vyhrkl bez váhání, bez třesoucích se rtů. Věděl, že hroucením si nepomůže.

Skinner se nadýchl, chtěl ho varovat, že Scullyová nevypadá dobře a je v kritickém stavu, ale neřekl nic, věděl, že slova by šla Mulderovi jedním uchem dovnitř a druhým ven. Nechtěl být poučován, chtěl ji jen vidět. „Je na pokoji 305.“

Mulder vyrazil ke schodišti, Skinner se držel těsně za ním. Pokoj 305 našel rychle. A pak ji uviděl, byla samý škrábanec a modřina, obklopena přístroji, napojena na ventilátor, stejně jako po jejím únosu. Vedle postele seděla na židli Margaret Scullyová, držela dceru za ruku. V tu chvíli si znovu jasně uvědomil, že Dana je jediná dcera, která jí zůstala; neustále si za to připisoval vinu, i když mu Scullyová neustále opakovala, že to tak není.

„Foxi?“ paní Scullyová k němu od dcery vzhlédla; couvl a nebylo to jen vyslovením jeho jména. Za těchto okolností mu pohled na matku a dceru vehnal slzy do očí, ale připomněl si svůj slib zůstat silným.

„Už vědí, co s ní je?“ vyhrkl první slova, aniž by je promýšlel. Tohle se přeci nemůže stát, ne Scullyové, ne mé Scullyové. Byl ochoten se začít modlit ke komukoliv nahoře, ke komukoliv kdo byl ochoten ho poslouchat. Ne Scullyová, ne teď. Ne Scullyová, ne teď.

„Doktorka Adamsová říkala, že to nevypadá vůbec dobře… po nehodě je v komatu, má otřes mozku a přelámaná žebra…“ nedokázala déle odříkávat výčet všech zranění, hlas se jí zlomil, vyhrkly jí slzy, ale i přesto pokračovala dál. „Dana zrovna jela ode mě. Chtěla jsem, aby přes noc zůstala u mě, že je pozdě, ale nenechala si to rozmluvit.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Část čtvrtá

Muldera při těch slovech bodlo u srdce. Vážně si myslela, že ta dopravní nehoda je její chyba. „Paní Scullyová,“ odhodlal se, ale nalézat slova nebylo jednoduché. „Tohle nebyla vaše vina, vůbec ne. Ale toho parchanta, co pil a pak si sednul za volant.“

Když jí po tváři přestaly stékat slzy, znovu promluvila: „I tak musím stále myslet na to, že kdybych ji přemluvila, aby u mě přespala… nebyla by teď tady.“

Nebyl si jistý, že je to zrovna správné, ale došel k ní a pevně ji objal. Po pár minutách se lehce odtáhla. „Skočím si pro kafe, Foxi.“ Ještě než z pokoje odešla, podívala se na Danu a tiše se pomodlila.

Mulder si k posteli přistrčil další židli a sedl si. Vzal ji za ruku, tak pevně, jakoby se držel záchranného lana. „Scullyová, nenechávej mě tu, ne teď. Potřebuju tě, bez tebe nedokážu jít dál… pátrat po sestře, hledat pravdu, to všechno by se změnilo. Nedokážu to popsat, ale vím, že by to tak bylo. A už navždy. Scullyová, nemůžeš mě tu takhle nechat. Vážně tě potřebuju, netuším, jak bych to bez tebe mohl zvládnout. No tak, Scullyová.“

Poprvé za noc se mu na tváři objevily slzy.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Usnul u ní a zůstal tam celou noc. Skinner opustil nemocnici po jeho monologu ke Scullyové. Věděl, že ti dva mají mimořádný vztah a také věděl, že Mulder bude mít velký problém jít bez ní dál, ona pro něj byla tím záchranným lanem. Paní Scullyová také odešla domů, ale v šest ráno již byla zpět. Celý čas strávila prohlížením fotek dcer, což ji ještě více vrátilo bolestné vzpomínky na Mellisu.

Mulder se vzbudil, když ucítil slabé stisknutí ruky. Okamžitě vyskočil a zjišťoval, zda se probrala z komatu. Její tvář však byla stále stejná, ale Mulder znovu ucítil slabé stisknutí. Probouzela se? Nahnul se blíž nad její obličej… a byl to.. viděl snad lehký úsměv?

„Scullyová? Jsi vzhůru?“ šeptal, přál si, aby to byla pravda. „Scullyová? Scullyová?“ Lehký úsměv zůstával, byl to skutečně úsměv a stále tam byl. Znovu ve své ruce ucítil stisknutí, tentokrát trochu silněji.

A pak už nebylo nic.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Část pátá

„Pane Muldere, je nám to velmi líto, ale udělali jsme pro ni vše, co šlo.“

Ta věta mu bude znít v hlavě navěky; jedna věta, kterou doufal, že během života nikdy neuslyší. Ale byla tu, i když tomu stále nechtěl uvěřit. Ona přeci nemůže být mrtvá. Ne teď. Myšlenku, ve které zemřela, zaháněl, co nejdále to šlo, jakoby nikdy neexistovala.

Nedokázal nikomu čelit. Ne svému šéfovi, kterému by to měl zavolat. Ne její matce, které by to měl oznámit. Teď nic sdělovat nemůže. Bude tak těžké oznámit jí, že i její druhá dcera zemřela, když si ještě k tomu myslí, že za to může. Nejdřív ale musí Scullyovou vidět.

Vešel dovnitř, skoro se zdálo, že jen tiše spí. Pokojně ležela na posteli, už nemusela snášet útoky, které jí tento bezcitný a surový svět neustále přinášel.

Natáhl se k její ruce, byla stále teplá. Když si to uvědomil, znovu ho bodlo u srdce. Vrátilo ho to zpět do časů, kdy procházeli dobrým i zlým, kdy byli oba silní, ne jen jako jednotlivci, ale jako tým. Do časů, kdy oba končívali v nemocnici jako důsledek Mulderova tušení, stejně jako na chvíli jejich polibku, který byl jiskřivý a dokonalý. Těšil se na víc, což v tuto chvíli ztrácelo význam.

Agent FBI se předklonil a políbil partnerku na čelo, stále mu připadala stejně nádherná. Žádná moudrá slova, když ji viděl naposledy. Zbyl jen pocit úzkosti. Pocit, který se mu nikdy neměl stát.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Část šestá

Scullyové pohřeb byl malý; jen rodina a několik nejbližších přátel. Mulder si stále nedokázal přiznat, že uvnitř rakve leží jeho partnerka, jeho nejlepší přítel. Přišlo mu, že když se ohlédne, uvidí, jak se Scullyová odněkud objeví a zavolá, že je v pořádku.

Ale to se už nikdy nestane.

Nejtěžší částí bylo rozloučení. Jak je vůbec možné pohřbít nejbližšího přítele? Své záchranné lano v životě? Jak bez ní půjde žít? Stále ji viděl živou a svým způsobem to také pravda byla. Bude i nadále žít v jeho vzpomínkách, které si vytvářel, zatímco proplouvala jeho životem, ale bude to těžké.

Nejednou se přistihl, jak prochází zlým snem, ve kterém se vzbudí a jde do práce, kde na něj už v kanceláři čeká drobná rusovláska, připravena na další zvláštní případ Akt X jako nahánění mimozemšťanů, odhalování konspirací nebo hledání flukemana. Vždy si přál, aby se probudil zrovna v této chvíli.

Nikdy se to nestalo.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Netrvalo dlouho a zahrabal se do složek Akt X, i když ho Skinner nabádal, aby si dal na nějaký čas pauzu. Práce mu umožnila nemyslet jen na Scullyovou nebo přesněji jen na to, že už tu není. Scullyová tam uvnitř byla stále; její obraz, slova, která jí kdy řekl. Ale tohle všechno ho neustále dostávalo ještě do hlubší deprese.

Jednu noc mu v bytě zazvonil telefon. Kdo jiný kromě Scullyové by mu volal, ptal se sám sebe.

„Mulder.“

„Foxi?“ Mulder okamžitě poznal její matku. Jen ona mu neustále říkala Foxi.

„Ano, paní Scullyová?“ Bylo těžké s ní mluvit a to z více důvodů než jen z jednoho.

„Mohl by ses u mě zastavit?“

Mulder v tu chvíli nevěděl, co odpovědět. Namáhal se vymyslet vhodnou odpověď, aby nakonec řekl: „Ano.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Část sedmá

Při cestě do Baltimoru Mulder opět zvažoval možnost, že je Scullyová opravdu naživu. Pomýšlel na spiknutí a krycí verzi, na zákeřného Kuřáka. Obě možnosti s ním otřásly.

Celou cestu do baltimorského bytu si dělal starosti. Nevěděl, co čekat, nebo čemu věřit. Stále byl jen okrajově schopen uznat, že je skutečně mrtvá. Byla to její matka, která by s tím mohla mít něco společného?

„Je otevřeno.“ Zazněla odpověď na jeho zaklepání. Pomalu vzal za kliku a našel Margaret Scullyovou sedět na gauči, na stolku před ní ležela skříňka a klíček. Když se Mulder podíval lépe, zjistil, že je to tatáž skříňka pokrytá horami a stromy jako z jeho snu. Ze snu, ve kterém Scullyová slavila sedmé narozeniny.

„Foxi, chtěla bych, abys měl tohle.“ Podala mu skříňku i se starobylým klíčkem. „Patřilo to Daně. Když se odsud stěhovala, nechala ji tu. Dostala ji od otce k sedmým narozeninám. Mluvila něco o tom, že se o ni postarám lépe, ale já si myslím, že ty to dokážeš přeci jen lépe.“ Maggie se mu upřeně zahleděla do očí. Byl to pohled, který ho na okamžik vyvedl z jeho předstíraného kli­du.

Nevěděl, co říci. Hrací skříňku dal Scullyové její otec. Jak by si ji mohl vzít? Dokonce si myslel, že si ji nezaslouží, ale paní Scullyová byla jiného názoru. Její mateřský instinkt ji okamžitě napověděl, že se Mulder cítí nesvůj. „To je v pořádku. Chci ti ji dát a myslím, že by ti ji Dana chtěla dát taky.“

Při vyslovení jejího jména couvl; bude trvat dlouho se s tím vyrovnat. Ale bude se snažit, jak nejvíc to půjde… pro Scullyovou.

Podíval se na skříňku, s tou z jeho snu byla naprosto totožná, jen s tím rozdílem, že tato byla skutečná. Byla na ní namalována údolí i hory včetně lesů, rozhodně nezapřela orientální vzhled. I domky měly na střeše zakroucená zakončení, čímž vyvolávaly asijský dojem. Vše bylo na tmavém pozadí. Mulder usoudil, že je nádherná. Na spodní straně objevil kličku, pootočil s ní, ale nic se nestalo. Ještě chvíli si s ní pohrával, ale nakonec směrem k paní Scullyové zadrmolil nashledanou a odešel.

Skříňku si vzal s sebou.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Část osmá

Jakmile byl doma, znovu si se skřínkou pohrával, než se opravdu rozhodl ji otevřít. Zasunul klíček do dírky a po dvou otočkách víko nadzvedl. Ze skříňky se linula hudba, ta samá, kterou slyšel během svého snu. Byla to překrásná melodie.

Sice zněla trochu dutě, ale Mulder to připisoval jejímu stáří. Uvnitř našel několik náhrdelníků a sad náušnic, váček plný japonských jenů a dva dopisy. Na jednom si přečetl Pro Danu a jen pro Danu…

Mulder se musel usmát, protože to znamenalo, že některý ze sourozenců musel rád prohledávat její věci. Od Sáry… přísně tajné! Když si nápis dočetl, neodvážil se dopis otevřít, ne že by o tom ale chviličku neuvažoval. Přesto by rád věděl, kdo Sára je a jestli ví…

Druhý dopis měl nadpis až překvapivě důvěrný, stálo tam Pro mého Starbucka. Byl to dopis k narozeninám od otce. Mulder se vrátil do svého snu, kdy Scullyová vyskočila otci na klín. Až nyní skutečně pochopil, jak těžké to pro ni muselo být, když otec zemřel.

Všiml si, že hudba vydržela hrát po celou dobu, kdy prozkoumával vnitřek. Když skřínku zavřel, znovu si uvědomil, jak je hudba okouzlující.

Stejně jako Scullyová.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Část devátá

Tu noc spal Mulder tvrdě, ale sny měl zmatené. Jeden vycházel z neustále se opakující melodie ze skříňky, druhý dokola opakoval oslavu narozenin. Poslední část ho však pokaždé vylekala.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tmavá hrací skříňka se otevřela, uvnitř byla Scullyová ve svém tmavém kostýmku a s obvyklými deseticentime­trovými podpatky. Hudba působila nezvykle. Mulder ji slyšel, dokonce měl pocit, že ji cítí. Scullyová naplňovala tolik jeho myšlenek, teď tu ale stála na místě a po chvíli promluvila.

„Muldere, to jsem já,“ ozvala se tiše. Zdála se stejná, nic z jejích charakteristických rysů se nezměnilo. Stejným způsobem si z obličeje odhrnovala neposlušný pramen vlasů, Muldere, to jsem já znělo také identicky. Ten, kterému byla zpráva určena, pocítil úlevu, vše bylo, jak má být.

„Vím, že je to pro tebe těžké. Neměla bych tu být, ale musím se rozloučit… je správné říci sbohem po takové době. Vždycky tu budu, Muldere, a nezáleží na tom v jaké podobě… třeba to zapadne do některé tvé teorie…“ usmála se, když si všimla, že poznámka vyloudila úsměv i na jeho tváři. „…nebo tak nějak. Budu tu, navždy.“

Scullyová natáhla ruku a hrací skříňka se jí objevila na dlani. Hudba se ze skříňky linula dál.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Byl to poslední obraz, který si jeho mysl zapamatovala, než podlehl bzukotu budíku, ale byl nesmírně vděčný, že si ho dokázal uchovat i přes probuzení a krásná Scullyová tak bude mít své místo v jeho paměti navždy.

Podíval se na stůl a spatřil hrací skříňku. Upřeně ji pozoroval, v myšlenkách mu probleskovaly dva sny, Scullyová byla v obou dvou. Nakonec z gauče vstal a namířil si to do koupelny, práce nepočká. V půli cesty se zastavil a znovu na skříňku pohlédl, rozhodl se ji otevřít.

Stejně jako v jeho snu melodie vyplnila celý pokoj. Zatímco stále hrála, znovu se vydal do koupelny, ale nakonec se ještě jednou ohlédl.

Usmíval se.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 9.10.2010 v 0:00 v kategorii Povídky.