Kult X

Nejprve jsem chtěla napsat jen krátkou poznámku pod svůj minulý článek, Akta X vs. rok 2011. Kdo je Hank Moody?, kde bych poděkovala za všechna přání, abych si svou jízdu seriálem Akta X užila, ale nakonec, jelikož jsem nepoučitelný grafoman a jedna moje část si stále myslí, že jsem třeskutě vtipná a že svět potřebuje znát můj názor na cokoliv, k čemu jsem ochotná se vyjádřit, rozhodla jsem se, že přece jen shrnu sezónu po sezóně.

Můj názor na pilotní díl už všichni znáte, aniž byste chtěli. A tak zatímco ze sebe Hank Moody dělá brutálního blba uvíznutého někde mezi mrtvými opicemi a sponzory (a musím prostě napsat, že onen záběr mrtvolu visící na dveřích s kalhoty u kotníků a rukama zakrývajícíma si „junk“, jak by řekli Amíci, byl prostě ZNEPOKOJIVÝ), značně zaneprázdněného prděním na golfovém hřišti, já ustupuji k první sezóně Akt X, protože – a buďme teď k sobě krutě upřímní – i creepy Mulder je lepší, než plynatý Moody.

Akta X mě znovu překvapily a to ve chvíli, kdy se mi stalo něco, co už dlouho ne. Pokud se na něco rozdívám a nedokoukám to, většinou je to proto, že mě to nudí a následuje dlouhý půlrok přemlouvání se, abych to laskavě dokoukala. U Akt X jsem dvakrát epizodu vypnula a přistihla jsem se, že to není proto, že bych se nudila, ale proto, že mi prostě kus epizody uniká sítem pozornosti a já jsem i v polovině nespokojená. Prostě, přistihla jsem se, že na Akta X nemůžu koukat večer před spaním jako relax, že na ně musím mít náladu.

Možná právě proto jsem první sezónu dotlačila až na začátku března – dávkovat si díly tak, abych zvládla „Máldra“ do všech detailů, mi dalo docela zabrat. Přesto ale, než se větičkou zmíním o každé epizodě (a někde bude sakra těžké zůstat jen u jedné větičky), musím vám sdělit několik závěrů, ke kterým jsem došla.

1) Nikdy se nepřiblížím k holčičce se jménem Eve. Děti jsou zlý a zákeřný, a ty, co se jmenují Eve, dvakrát tolik.

2) Pokaždé, když jsem nucená použít eskalátor, v žaludku se mi usadí hodně nepříjemný pocit. Hodně. Nepříjemný. Pocit.

3) Generál Hammond (Don S. Davis – chybíte nám, pane Davisi, R.I.P.) vedl dvojí život. Mizera.

A teď k těm větičkám. (A pokud vám to ještě nedošlo, s tím, že si o sobě myslím, že jsem vtipná, to myslím vážně. Sledujte.)

Deep Throat – Po pilotu přišlo drobátko zklamání, nebylo to vůbec tak tajemné, jak jsem čekala.

Squeeze – Jelikož jsem od prvního dílu nedostala, co jsem čekala, klidně jsem si pustila další, a následně jsem se málem… (sem vložte libovolný expresivní výraz ze slovní zásoby Debry Morgan). Navíc – a ano, dlabu na pravidlo jedné věty, suďte mě – majetnický! Mulder, tahající Scully za medailon, byl přímo tsunami na můj shipperský mlýneček.

Conduit – Temný Mulder je dobrý Mulder.

The Jersey Devil – Výborná epizoda, výborní Mulder a Scully.

Shadows – Předtím, než si Lauren Kyte (Lisa Waltz) změnila jméno na Laurie a vzala si politika, za jehož vraždu ji následně Castle a Beckett zabásli, mohla se přitulit k agentu Mulderovi. (Šťastná mrcha.)

Ghost in the Machine – Taky si někdo vzpomněl na 2001: Vesmírná odysea, popřípadě na Pierce Brosnana, inteligentní dům ze Simpsonových?

Ice – hshgfczsdgyhjsfrgfaj­ksfczausefgskdI­UWAOFISDFASFAS­FKASHFDZGAVF. (!!!)

Space – Pro mě jeden ze slabších dílů, u něhož jsem myslela místo na Muldera a Scully na Imhotepa. (Moje smůla, já vím.)

Fallen Angel – Nemám ráda skladiště.

Eve – !!!

Fire – Znepokojující díl se spoustou britského přízvuku. Navíc, Phoebe Green (Amanda Pays) je hot. (Hot, fire… Nikdo nic?)

Beyond the Sea – Když pomineme dvojí život generála Hammonda, pro mě hodně podstatná epizoda, co se týče introspekce do dušičky Scully.

Gender Bender – Pokud je něco ještě znepokojivějšího, než Robert de Niro v růžovém tutu z filmu Stardust, tak je to spojení úchyla, co mění pohlaví, a skupiny, která vypadá nebezpečně jako puritáni z Mayflower. (A na puritánech z Mayflower je, prosím pěkně, znepokojivé úplně všechno.)

Lazarus – Výborný nápad, výborná epizoda.

Young at Heart – Nejen, že dělal dr. Ridley (Robin Mossley) nepořádek ve Hvězdné bráně, on ještě ke všemu stvořil… nechce se mi to titulovat.

E.B.E. – Pro mě dosud nejsilnější epizoda zahrnující ufouny. (A nejsilnější výrok Scully: „Mulder, the truth is out there. But so are lies.“)

Miracle Man – Další silná epizoda.

Shapes – Při této epizodě jsem cítila obrovskou úlevu, že „měnič tvarů“ není tentokrát promiskuitní puritán.

Darkness Falls – Epizoda stejně sugestivní a působivá, jako Ice. (Taky stejně nechutná, mimochodem.)

Tooms – Co se stane, když spojíte Squeeze a eskalátor? Ewwww… (A další perla sezóny.)

Born Again – Protože dvě k smrti děsivé vraždící holky nestačily.

Roland – Nejen, že mě Akta X naučila bát se dětí, teď už mám strach i z autistů. Díky.

The Erlenmeyer Flask – Silné, opravdu hodně silné finále. Smrt Mulderova informátora (Jerry Hardin) jsem nečekala a jeho poslední větu, „trust no one,“ mi nemusel nikdo opakovat, abych věděla, že se mi vryje do mysli. Moment překvapení i veškeré vzrušení ve chvíli, kdy Mulder oznámí, že Akta X končí, vyjde trochu naplano, když mám na disku dalších osm sezón a dva filmy, ale přesto jsem poněkud netrpělivá dostat se konečně do té správné „X“ nálady a pustit si druhou řadu.

napsala SaM

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 19.3.2011 v 4:00 v kategorii Shrnující články.