Po dlouhé době jsem dneska zase sáhla mezi originální DVD, konkrétně do 8.série, a vylovila jsem tuhle epizodu. Musím říct, že když jsem ji viděla poprvé, moc silný dojem ve mně nevyvolala. Ale dneska mě z ní dost zamrazilo. Nejspíš k tomu přispěla zima venku, ale hlavně herecký výkon představitele Billyho. Budu se opakovat, ale opět se mi vybavilo to, jak jsou všichna děcka z Akt X malí psychopati. Nebýt tohohle skvělého výkonu, Invocation by nejspíš zapadla. Celkově je příběh spíš tuctový a trošku mi připomíná dvojici Sein und Zeit a Closure, ale po částech je to dost psycho, v závěru jsem si vzpomněla ještě na Šestý smysl.
Navíc se mi tady dost líbí to, jak se v Doggettovi pere touha vyřešit případ až do úplného konce, logicky všechno vysvětlit, s náznakem snahy uvěřit, že prostě existují věci mezi nebem a zemí. Invocation je asi, spolu se závěrem Roadrunners, počátkem mé náklonnosti k Doggettovi. Krom toho mě pobavila scéna, kdy Doggett navštíví Ronnieho. Ne kvůli scéně samotné, ale kvůli tomu, že Doggett vedle Ronnieho vypadá jako velký chlap, ale když si ho člověk vybaví vedle Knowle Rohrera, připadá mu spíš jako trpajzlík.
Tentokrát bych asi nevyzvedla výkon Gillian, byl to její standard, který nicméně zakončila opětovnou roztomile dojemnou snahou stát se Mulderem.
Jinak epizoda ma fakt zajimavy pribeh a ma v sobe velke emoce a je to proste napinak 
Sympatie k Doggettovi jen rostou cim dal vic 
) Ale bolo to pekné. A nemohla som otrhnúť pohľad od toho chlapca čo hral Billyho. Bol tak zlatý! Veľmi sa mi páčil. Pripomínal mi syna jedného môjho obľúbeného speváka, dosť sa na neho podobá 
