Kult X

autorka BiggiS

Washington, D.C.

Je rok 1997, venku je slunečné počasí. Mladí lidé se na slunci opalují a starší lidé zase před sluncem utíkají do chládku. V Mulderovo bytě jako vždy hraje televize a je tam hrozný chlívek. Mulder leží na pohovce a čte si nějaké noviny, když mu někdo zaklepe na dveře. Mulder se pomalu zvedne a jde otevřít a před dveřmi stojí malá holčička, okolo deseti let. Mulder jí hned poznal, je to dcera jeho sousedky. „ Dobrý den, jsem z nadace Sluníčko a chtěla jsem se zeptat, jestli si nekoupíte tyto sušenky a nebo kšiltovku a tím přispějete“, řeklo. „ Koupím tu kšiltovku“, řekl Mulder a zašel do bytu pro peníze.

„ Pojď dál, musím peněženku najít, někam jsem jí zase založil“, řekl Mulder a děvče vstoupilo dovnitř. „ Ty se jmenuješ Rebecca, že?“, zeptal se Mulder. „ Ano pane“, odpověděla malá. „ Co dělá bratříček?“, zeptal se Mulder. „Pořád jen řve a řve“, odpověděla malá a položila si tašku a košík na zem. Najednou zase někdo klepal, Mulder šel hned otevřít, stála tam Scullyová. „ Ahoj, kde se tu bereš?“, zeptal se překvapivě Mulder. „ Měli jsme schůzku, se Skinnerem“, odpověděla Scullyová. „ Já na to zapomněl, pojď dál“, řekl Mulder a za Scullyovou zavřel. „ Dobrý den“, pozdravila malá a Scullyová odpověděla. „ Co hledáš?“, zeptala se Scullyová a šla si sednou do obýváku. „ Peněženku“, odpověděl Mulder a odběhl do ložnice. „ Co prodáváš?“, zeptala Scullyová malé. „ Sušenky a nebo kšiltovku pro nadaci Sluníčko“, odpověděla malá. Pojď si sednout, ten než najde peněženku, vystála bys tu důlek“, řekla Scullyová a Rebecca jí poslechla. „Muldere, já to zaplatím“, křikla Scullyová, aby jí Mulder slyšel. „ Ne, už jí určitě najdu“, odpověděl Mulder a zase bylo slyšet prohrabávání a padání věcí.

„ Ukaž mně tu kšiltovku“, řekla Scullyová. Kšiltovka byla modrá s obrázkem hlavy mimozemšťana. „ Aha, tak proto tak urputně hledá“, pomyslela si Scullyová a vrátila kšiltovku Rebecce, když si všimla modřiny na ruce. „ Co tu máš,“, zeptala se Scullyová a podívala se na Rebečino ruku. „ Nic, to jsem se uhodila“, odpověděla malá a modřinu schovala pod rukáv. „ tak už jsem jí našel“, zakřičel šťastně Mulder a hned vytáhl peníze. „ Tak Vám děkuji a mějte se“, řekla Rebecca. Dala Mulderovi kšiltovku a odešla. „ Pěkná, že?“, zeptal se Mulder a obličeji měl výraz, jako by dostal nejdražší dárek pod stromek. „ Jo, docela“, odpověděla Scullyová trochu mimo. „ Co je, se ti nelíbí?“, zeptal se Mulder a sedl si vedle Scullyové. „ Ne, je pěkná. Jen u té dívenky jsem se všimla obrovské modřiny na ruce“, řekla Scullyová. „ Tak se uhodila, znáš děti“, řekl Mulder a popošel si dát kšiltovku na stůl. „ To jo, ale jsem si jistá, že jsem viděla otisky prstů, jak jí někdo silně vzal za ruku“, řekla Scullyová a podívala se na Muldera. „ je to moje sousedka, její matku docela dobře znám a ta by jí určitě neubližovala a otce nemají. Vím, že jim zemřel, jsou to čtyři měsíce“, řekl Mulder. Scullyová potom už nic neříkala a vytáhla nějaké desky. „ Tak tedy k té schůzce, kterou jsi zameškal“, řekla Scullyová svým typickým hlasem a vytáhla nějaké papíry. „ Skinner nám nepovolil řešit ten případ, proč neřekl. Tady jsou výsledky pitvy té oběti“, řekla Scullyová a podala je Mulderovi. „ Ta žena měla jednoduše infarkt, nic jiného jsem nenašla“, řekla Scullyová. „ Tak žádné kousance, škrábance, nic“, zeptal se Mulder. „ Ne, nic. Nenapadlo jí žádné zvíře, jak ty říkáš vlkodlak. Kde by se tam vzal, co by tam dělal?“, zeptala se Scullyová svého parťáka. „ pojedeme tam a uvidíme,vždyť jsou tam nahlášený dvě rodiny, které zmizeli a do teď je nikdo neviděl “, řekl Mulder a odešel do ložnice. „ Vždyť nám to Skinner nedal, jako případ“, připomněla Mulderovi Scullyová. „ Jo, to jo. Ale máme před sebou víkend a máme volno, tak by jsme tam mohli jet a prozkoumat to tam“, odpověděl Mulder a začal si balit věci. „ Muldere, to nemyslíš vážně. Máme volno a nikam se mě nechce“, řekla Scullyová. „ Bude to jen výlet, nic víc. Možná tam něco najdeme a nebo ne, ale užijeme si trochu legrace“, začal Mulder Scullyovou přesvědčovat. „ tak jo, sejdeme se za dvě hodiny, musím se připravit“, nakonec souhlasila Scullyová. „ Dvě hodiny? Co budeš dělat? Podívej, já už mám sbaleno“, protestoval Mulder a ukázal na tašku. „ No jo, ty jsi to tam naházel a vůbec ti nebude vadit, že to bude zmačkaný jako prase. Tak za hodinu tu budu“, řekla Scullyová a odešla.

Mulderovi ta hodina připadala nekonečná, už se začínal nudit, když v tom zaslechl výtah. Šel se podívat v naději, že to je konečně Scullyová. Ale nebyla, byla to jeho malá sousedka. „ Tak jak vidím, prodala jsi toho hodně“, řekl Mulder a ukázal na prázdný košík. „ Jo, měla jsem štěstí“, odpověděla Rebecca a klepala na dveře svého bytu. Nikdo neotvíral, Mulder zahlédl Scullyovou, která přijela výtahem. „ Tak jsem tady“, řekla Scullyová a čekala, až si Mulder vezme zavazadlo a zamkne dveře. Rebecca stále klepala, ale nikdo neotvíral. „ Asi nejsou doma, co?“, zeptala se Scullyová. „ Ne, nejsou. Asi šli někam na procházku“, odpověděla Rebecca a stoupla si naproti jejich bytu a opřela o zeď. „ Určitě se za chvíli vrátí“, utěšila Scullyová Rebeccu. „ Snad jo“, odpověděla malá. Najednou byl slyšet výtah, že někdo jede. „Hele, už je tady“, řekl Mulder a pozdravil Rebečino matku. „ Dobrý den“, odpověděla paní a v ruce držela malého chlapce. „ Rebecco, pomoz mi ho dostat z té bundy“, řekla paní a obě zašly do bytu. „ Tak jedem Scullyová“, řekl nadšeně Mulder a přivolal výtah. „ Jasně“, odpověděla Scullyová, ale nesdílela takové nadšení, jako její parťák.

Folkstone, NC

Uběhlo několik hodin, Mulder řídil. Měli štěstí, že nebyl takový hustý provoz, jako to bývá jiné pátky. „ Docela nám přeje počasí“, řekl Mulder, ale Scullyová neodpovídala. „ Halo, tady Vesmír, slyšíte mě?“, zažertoval Mulder. „ Promiň, byla jsem zamyšlená“, odpověděla Scullyová. „ Jo, počasí nádhera“, odpověděla zpětně. „ Za chvíli jsme tam. Snad tam bude ten chlápek, co jsem s ním domluvený, že nám má ukázat místo, kde našel něco podivného“, řekl Mulder. „ To jsem nevěděla, že něco našel“, podivila se Scullyová. „ Jo, jsem ti to asi zapomněl říct, promiň“, řekl Mulder a odbočil k jednomu domečku. „ Tak jsme tady“, řekl Mulder a oba vystoupili. Z domu vyšel starší pán, byl venkovně oblečen a v puse dýmku. „ Dobrý den, jsem zvláštní agent Fox Mulder a tohle je moje kolegyně agentka Scullyová“, představil se Mulder. „ Jo, volal jsem Vám. Ukážu Vám to místo, kde jsem něco našel“, řekl pán a začal si to mířit do lesa. Mulder i Scullyová šli za ním. „ Za chvíli jsme tam“, řekl pán a zastavil se. „ Tady to je, podívejte“, řekl pán a ukázal na zem. „ Myslím, že je to od nějakého neznámého zvířete a když jsem se dozvěděl, že máte nějaký případ napadení zvířete, tak jsem Vám zavolal“, řekl pán a odstoupil od kostí. „ To jsou lidské“, poznamenala Scullyová a ukázala na kost. „ To je kost pažní“, dodala Scullyová. „ To bude trochu vážnější, ne?“, poznamenal pán. „ Asi jo, zavolám techniky“, řekl Mulder a začal vyťukávat číslo. Scullyová popošla a našla další kosti.

Za několik hodin už byly na místě technici a sebrali všechny kosti, které našli a dali je do auta. „ Co myslíš, že to je?“, zeptala se Scullyová Muldera. „ Nevím, snad se za chvíli dozvíme víc“, odpověděl Mulder a odešel. Za pár hodin už seděla Scullyová v místnosti a tam několik kostí leželo na stole. „ Jsou to dva lidi, podle všeho žena a muž a už jsou delší dobu mrtví. Mám dojem, že tam byl i nějaký roztok, myslím na kostech. Ale testy ukážou víc“, řekla Mulderovi Scullyová podrobnosti. „ Mohlo je zabít to zvíře“, zeptal se nesměle Mulder. „ Nejsou tu žádné otisky po zubech, tak tím si nejsem jista“, odpověděla Scullyová. „Tady mám pár fotek, lidi toho vlkodlaka vyfotili“, řekl Mulder a podal je Scullyové. „ Vždyť na nich nic nejde poznat“, poznamenala Scullyová. „ No to jo, ale lidi jsou si jisti, že tu něco je“, řekl Mulder. Scullyová fotky odložila a začala si sundávat rukavice a plášť a vzala si kabát. „Tak pro dnešek končíme, ráno budou výsledky“, řekla Scullyová. „ Tak jo, jdeme do hotelu“, souhlasil Mulder.

Nastala půlnoc, Scullyová už tvrdě spala ve svém pronajatém pokoji, ale za to Mulder seděl před počítačem a vyhledával si nějaké informace o vlkodlacích. Venku bylo slyšet jen pár projíždějících aut a jinak bylo ticho. Najednou Mulder jakoby něco zaslechl, ale nebyl si tím jist. Tak se zaposlouchal a opravdu něco zaslechl. Vyznělo mu to jako vytí nějakého zvířete, tak vyšel ven a zaposlouchal se. A opravdu z nedalekého lesa bylo slyšet houkání a vytí. Mulder hned zaklepal na Scullyovou, aby to taky slyšela. „ Co se děje Muldere, vždyť je půlnoc“, řekla tiše Scullyová. „ Poslouchej, slyšíš to taky?“, zeptal se Mulder Scullyové a oba poslouchali. „ Jo, proč? Kvůli tomu mě budíš?“, řekla Scullyová. „ To je on, ten vlkodlak“, řekl potichu Mulder a podíval se na Scullyovou, která zrovna nebyla nadšena, že stojí o půlnoci venku v županu a poslouchá vytí psa. „ To je obyčejný pes Muldere, nic víc“, odvětila Scullyová. „ To si nemyslím“, odpověděl Mulder. „ Já si jdu lehnout, ráno brzo vstávám, dobrou“, řekla Scullyová a zavřela za sebou dveře a v místnosti se zhaslo. „ Dobrou“, odpověděl trochu pozdě Mulder a taky šel do svého pokoje.

Brzo ráno Scullyová už byla na pitevně a prohlížela si výsledky testů látky, kterou našla na kostech. Za chvíli tam vešel i Mulder a hned šel za Scullyovou. „ Tak co, co to je?“, zeptal se a posadil na židli. „ Je to balzamovací roztok“, odpověděla Scullyová a podala Mulderovi pár papírů. „ A už jsem je i identifikovala. Jsou to manželé Griffinovi a podle záznamů zemřeli před 20 lety“, řekla Scullyová a dívala se na Muldera. „ tak je někdo vyhrabal, spíš něco je vyhrabalo“, poznamenal Mulder. „ Jedeme se podívat na starý hřbitov, tam snad něco bude“, řekl Mulder. „ Jo, jen se převléknu“, odpověděla Scullyová a odešla do vedlejší místnosti.

Za chvíli byli na hřbitově, přijel i šerif a hned z dálky viděli, odkud ty kosti byli. „ To mohl udělat normálně pes“, řekla Scullyová a podívala se na Muldera, ale ten si myslel své. „ Podívám se, jestli tu nejsou vyhrabané další hroby“, řekl Mulder. „ Podívej ty stopy, tady opravdu něco hrabal“, řekla Scullyová a ukázala Mulderovi nějaké stopy. „ No vidíš, kdo měl zase pravdu?“, zeptal se Mulder a šel po stopě vlečení. „ Scullyová“, zavolal Mulder z lesa. „ Podívej, tady jsou taky stopy, přímo stopy od zvířete“, řekl Mulder a ukázal je Scullyové. „ Sejmu je a dám do počítače“, řekl šerif, který je s docela nadšením pozoroval. „ Děkujeme“, řekla Scullyová a rozhlížela se po lese. Pak se zakoukala do jednoho místa, něco zahlédla. Mulder se hned všiml Scullyové, jak se tváří „Co se děje?“, zeptal se. Scullyová neodpověděla a vydala se někam do lesa. „ Počkej na mě“, řekl Mulder a šel za Scullyovou. „Podívej co jsem našla“, řekla Scullyová a ukázala na skálu. „ Mulder moc nechápal, tak Scullyová zatáhla za šňůrku a najednou se otevřeli velké vrata do tmavé místnosti. Pomalu tam vstoupili, Scullyová si radši vzala do ruky zbraň, Mulder za chvíli udělal to a samé. Šli dlouhou úzkou chodbou, na konci bylo vidět světlo a stíny. Scullyová i Mulder šli co nejtišeji, aby někoho nevyplašili. Za chvíli stáli na konci, Mulder se pomalu podíval, Scullyová čekala na znamení, jestli se něco děje. Mulder ale v klidu vešel do místnosti, tak Scullyová ho následovala. V místnosti byla partička mladých lidí, měli tam několik počítačů, světel, rádií a uprostřed místnosti stůl. „ Jsme z FBI, Mulder a Scullyová, co to tu děláte,“, zeptal se Mulder. „ My nic, nic“, odpověděl mladík, který seděl u jednoho z počítačů. „ Muldere, podívej“, řekla Sculyová a ukázala na rádio. „ Počkat, to děláte všechno vy“, došlo Mulderovi. „ My si chtěli jen udělat legrácku“, řekl nesměle jeden mladík. „ Legrácku, a kde jsou ty rodiny?“, zeptala se Scullyová. „ To my nevíme, s tím my nic nemáme společného. My jsme jen čas od času vydávali z lesa zvuky, ale víc nic“, řekla mladá dívenka. „ A co ty kosti, které něco vyhrabalo, s tím taky nemáte nic společného?“, zeptal se Mulder. Scullyová mezitím se procházel po místnosti a zapnula na jednom rádiu PLAY a z něho vyšel jekot a vytí, přesně které slyšeli v noci. Tak se tak podívala na Muldera. „ O tom taky nic nevíme“, odpověděl mladík na Mulderovo otázku. „ Tak teď s námi pěkně půjdete a všechno řeknete šerifovi a on s vámi něco udělá“, řekl Mulder a dal jim znamení aby všichni vyšli ven. „ pěkný vlkodlak“, řekla potichu Scullyová a měla úsměv na tváři, Mulder úsměv opětoval.

„Pane šerife, tady máme viníky“, křikl Mulder na šerifa. „ Tak to vy? Jen počkejte“, řekl šerif a mládež odešla s policistou do vesnice. „ A co ty stopy, rodiny a kosti?“, zeptal se šerif Muldera. „ Ty stopy mohou být opravdu od nějakého psa, který ty kosti vyhrabal“, odpověděla Scullyová. „ V té jeskyni jsou počítače, tak to nechte vyklidit“, řekl Mulder a šel za Scullyovou, která kam si šla.

Nastal další večer, Mulder seděl před pokojem a díval se na hvězdy. Najednou zahlédl blížící se postavu. „ Ahoj“, pozdravila Scullyová. „ Něco jsem zjistila“, řekla Scullyová a posadila se vedle Muldera. „ Co?“, zeptal se Mulder. „ Ty rodiny, jak jsme mysleli že zmizely, jsou v pořádku“, odpověděla Scullyová a vytáhla papír. „ Rodina Fioreova tu nebyla moc oblíbená a neměla moc přátel, což jsem zjistila u jednoho pána, který tu žije od narození. Prý se odstěhovali a nikomu nic neřekli. Navíc ten pán je silný alkoholik, proto nám tu informaci nedal dřív. No a druhá rodina, Laceriovi, ti jsou na dovolené. A to jsem zjistila díky jejich hospodyni, kterou jsem zastihla v domě. Dneska přijela a divila se, že je takové pozdvižení. Prý jsou na Bahamách a zítra se vracejí, služebná měla proto volno“, řekla Scullyová a podívala se na Muldera. Mulder jí vrátil papíry a zase se podíval na hvězdy. „ Hlavně, že jsou v pořádku“, řekla Scullyová polohlasem. „ Jo, hlavně, že to“, odpověděl Mulder. „ Zítra jedem domů, jdu se balit“, řekla Scullyová a odešla. Mulder zůstal sedět, bylo vidět, že je zamyšlený a pak taky odešel. Venku padlo zase ticho, všichni byli ve svých domech. Najednou bylo slyšet v lese šramocení a hrabání a v tom se v dálce objevila jakási postava zvířete, ale hned nato zmizela.

Washington, D.C.

Nastal další pracovní týden. Venku zase bylo vedro na padnutí. Mulder se pomalu dochystával do práce, poupravil a mohl jít. Na chodbě nikdo nebyl, chtěl zavřít dveře, když si vzpomněl, že zapomněl klíčky od auta, tak se zase musel vrátit. Mezitím se na chodbě začal ozývat dětský řev. Byla to Mulderovo sousedka s chlapečkem. Mulder konečně klíče našel, tak mohl v klidu zamknout svůj byt. „ Dobré ráno“, pozdravil Mulder. „ Dobrý ráno sousede“, odpověděla paní Robertsová a krotila svého syna, který stále poplakával. „ Dobrý den“, pozdravila malá Rebecca, která se objevila ve dveřích. Mulder se hned všiml, co má malá na tváři. „ Kde jsi k tomu přišla?“, zeptal se Mulder malé. „ Jsem se v sobotu uhodila“, odpověděla Rebecca a sáhla si na obrovskou modřinu na tváři. „ To by chtělo ošetření“, řekl starostlivě Mulder a podíval se jí na to. „ Ne, to nebude třeba, ledujeme to a dneska zůstane v klidu doma, ono se to zahojí“, řekla paní Robertsová. „ Tak mi musíme jít, už tak jdeme pozdě“, řekla paní a dala malé Rebecce znamení, ať už jde domů. „ Pomohu Vám“, řekl Mulder, vzal kočár a dal ho to výtahu, paní Robertsová pak s malým taky nastoupila.

Za pár minut Mulder konečně dorazil do kanceláře, Scullyová tam ještě nebyla, tak musel odemknout a postavit na kafe sám. „ Ahoj, kde jsi? Pracovní doba už dávno začala“, řekl Mulder, když u výtahu zahlídl Scullyovou. „ Ha, a že jí ty dodržuješ. Zdržela jsem se v zácpě“, odpověděla Scullyová a odložila si sako. „ V jaké zácpě?“, zeptal se Mulder a pousmál se a Scullyová se jen ušklíbla. „ Máme nějaký případ?“, zeptala se Scullyová. „ Ne, zatím“, odpověděl Mulder. „ Tak já si zatím něco dodělám, mám nějaké resty v papírech“, řekla Scullyová a sedla si dozadu za svůj stůl. „ Scullyová, pamatuješ na to děvče, dcerku mé sousedky?“, zeptal se Mulder a posadil se za svůj stůl. „ Jo, myslím že se jmenuje Rebecca, proč?“, odpověděla Scullyová. „ A jak jsi zahlídla tu modřinu, na ruce, pamatuješ?“, zeptal se znova Mulder. „ Jo, pamatuji Muldere, co kdybys šel rovnou k věci“, odpověděla Scullyová a při tom něco vypisovala do papírů. „ Tak dneska jsem ji zase viděl, paní Robertsová ráno vedla malého ven. Měla obrovskou ránu na obličeji“, řekl Mulder a čekal na Scullyové reakci. „ A co říkala její matka?“, zeptala se už vážněji Scullyová. „ Prý se uhodila“, odpověděl Mulder. „Myslíš, že jde o týrání?“, zeptala se Scullyová. „ Nevím, nesedí mi to. Ten bratr Rebeccy, ten je v pořádku, aspoň tak vypadá“, odpověděl Mulder a začal se procházet po kanceláři. „No jo, matka může týrat jen jedno dítě, to se stává často. Ale to by jsi měl zakročit, jestli máš podezření, ne?“, řekla Scullyová. „ Měl, zřejmě si s malou promluvím“, řekl Mulder a začal se oblékat. „ Kam jdeš?“, zeptala se Scullyová. „ Teď je malá sama doma, tak mám příležitost“, odpověděl rychle Mulder a odešel. „ A to kdo tu nedodržuje stanovenou pracovní dobu“, křikla Scullyová na Muldera, ale marně, ten už byl fuč. Tak se zase usadila za svůj stůl a pokračovala v papírech, ale ta malá jí přesto očividně ležela v hlavě.

Mulder za chvíli dojel domů, vybral si poštu, podíval se, co tam má důležitého, když za sebou zaslechl kroky. Tak se rychle otočil. „ Co tu děláš Scullyová?“, zeptal se Mulder. „Nedalo mně to, musím se na tu malou taky podívat“, řekla Scullyová a přivolala výtah. „ Tak a teď ani jeden nejsme v práci“, poznamenal Mulder. „ Ale vždyť jsme, jdeme vyslechnout oběť týrání“, odpověděla Scullyová a oba nastoupili do výtahu. Za chvíli byli ve čtvrtém patře. Mulder šel hned zaklepat na dveře, oba čekali, až někdo otevře. „ Třeba někam šla.“, řekla Scullyová a taky zaklepala. Za chvíli se dveře začaly otevírat. „ Ahoj“, pozdravila Scullyová a pak i Mulder. „ Vzpomínáš si na mě?“, zeptala se Scullyová. „ Jo, vy jste byla v tom bytě pana Muldera“, odpověděla Rebecca. „ Můžeme si s tebou promluvit?“, zeptal se Mulder. „ Jo, pojďte dál“, souhlasila Rebecca a Mulder i Scullyová vstoupili do bytu. „ Máte to tu pěkný“, řekla Scullyová a rozhlížela se. Byt byl skoro stejný, jako Mulderův. Jen o jednu místnost větší. V dětském pokoji se válely hračky a byla vidět neustlaná postel, podle barvy povlečení Rebeccy. „ Chcete něco? Třeba kafe, džus“, chtěla pohostit Rebecca návštěvu. „ Ne, radši si sedni“, odpověděla Scullyová a posadila se naproti Rebecce a Mulder si sedl vedle ní. „ Rebecco, můžeme se na něco zeptat?“, začala jemně Scullyová. „ Jo, proč,“, zeptala se trochu nechápavě malá. „ Chceme se zeptat na tu tvojí modřinu“, pokračoval Mulder. „ To jsem upadla, proč se ptáte?“, zeptala se malá. „ Rebecco, když jsi v pátek byla u Muldera, zahlédla jsem taky modřinu, na ruce“, řekla Scullyová. „ Rebecco, řekni nám pravdu, dělá ti někdo něco?" zeptal se Mulder a podíval se na Scullyovou, jestli otázku nepoložil moc hrubě. „ Nikdo mně nic nedělá“, odpověděla Rebecca a trochu uhýbala očima. „ Rebecco, jestli tě někdo bije, musíš to říct a my ti pomůžeme“, řekla potichu Scullyová. Rebecca chvíli koukala do zdi. „ Nikdo mě nebije“, odpověděla a chtěla odejít. „ Jestli se to bojíš říct, my s tím něco uděláme“, řekl Mulder. „ Nebojím, nemám co říct“, řekla Rebecca. „ Tak jdeme Muldere, tady nic nenaděláme“, řekla Scullyová a odešla z bytu. Mulder jí hned následoval a šli do Mulderova bytu.

„ Tady se něco děje, já to vím Scullyová a ty to taky víš“, řekl Mulder a šel si odložit sako a vzal si pohodlnější oblečení. „ Tak hold to předáme sociálce, ta udělá opatření“, řekla Scullyová a začala vyťukávat číslo a hned to nahlásila. „ Aspoň něco“, řekl Mulder a posadil se na křeslo. „ Uvidíme, co bude dál“, řekla Scullyová a sedla si vedle Muldera. „ Tak jdeme do práce“, řekla Scullyová a šla ke dveřím. „ Kdy sem dojede sociálka?“, zeptal se Mulder. „Dneska večer nebo ráno“, odpověděla Scullyová a oba pak šli ven.

Večer už konečně Mulder měl zase svůj klid, ležel na pohovce, četl si knihu a hrála mu tam televize. Najednou uslyšel nějaký řev na chodbě, tak se šel podívat, co se děje. Řev šel od jeho sousedů, byl tam pán ze sociálky a odváděl si malou Rebeccu s kufříkem do výtahu. „ To jste vy zavolal sociálku? Vy?“, zeptala se Muldera paní Robertsová. „ Jo, zavolal jsem a mám dobré odůvodnění paní Robertsová. Malá má na sobě podlitiny a kdo ví, co malej“, řekl Mulder a podíval se na malého, kterého si taky odvádí zase jiná sociální pracovnice. „ Ale já se jich ani nedotkla, nikdy“, řekla paní Robertsová a šla taky do výtahu. Mulder se za nimi koukal a pak šel do svého bytu.

Uběhlo několik dní, Mulder neměl žádné informace, jak se vyvíjí případ Robertových. Se Scullyovou se chystali na nějakou povinnou přednášku. Když do jejich kanceláře vešel Skinner. „ Dobrý den“, pozdravil Mulder. „ Dobrý den“, odpověděl Skinner a poohlížel se po jejich kanceláři. „ Co pak se děje? Vždyť za chvíli máme schůzku“, zeptal se Mulder a dál si přerovnával nějaké papíry a Scullyová ještě něco dopisovala na počítači. „ Jo, to jo. Ale to se toho netýká. Volala mi sociálka, prý jste nahlásili nějaké týrání“, řekl Skinner. „ Jo, vypadá to, že matka bila své děti. Na její dceři to bylo hodně vidět, na jejím mladším bratrovi moc ne. Vy máte nějaké informace?“, zeptal se Mulder a posadil se za svůj stůl. „ Jo, chlapec neměl ani škrábanec, ale to děvče. Podle snímků měla modřiny všude po těle, i jednu zahojenou zlomeninu“, řekl Skinner a vytáhl rentgenové snímky a dal je Scullyové. „ Kde jste je sehnal?“, zeptala se Scullyová a snímky si dala proti světlu. „ Dala mi je sociálka, když zjistila že jste to byli vy, kdo to nahlásil“, odpověděl Skinner. „ Rebecca měla zlomenou ruku, tady“, řekla Scullyová a ukázala na snímek. „ A pak podle dalších snímků má naražená žebra, lícní kost párkrát zlomenou a to není vše“, pokračovala Scullyová a podívala se na fotky pořízené speciálním fotoaparátem. „ Má i několik podlitin“, řekla Scullyová a ukázala to Mulderovi. „ To dítě je očividně týráno“, řekl Mulder a podíval se na Scullyovou, ta jen musela souhlasit. „ Ale ta Rebecca pořád tvrdí, že ji matka nebije a stejně tak nikdo jiný. A tvrdí, že se s tím probouzí“, poznamenal Skinner a dal Mulderovi výpověď. „Ale to je blbost, někdo jí to musel udělat a bojí se to říct“, poznamenala Scullyová. „ Taky si myslím“, souhlasil Skinner. „ Říká tu, že z ničeho nic se jí udělá modřina, aniž by se uhodila“, četl Mulder z výpovědi a pak se podíval na Scullyovou. „ Matka v tom nemá prsty, ale opravdu někdo, spíš něco jiného“, řekl Mulder a vzal si nějaké papíry. „ A kdo to teda udělal?“, zeptala se Scullyová. „ Vyšší moc“, odpověděl Mulder. „Ale Muldere, vždyť duchové nejsou“, řekl Scullyová a posadila se ke svému stolu. „ Uvidíš, pak mě znova řekneš, jestli jsou nebo ne“, řekl Mulder a odešel. „ Počkej, kam jdeš?, zeptala se Scullyová, ale marně, už byl pryč. Skinner je poslouchal a taky se docela ho zajímalo, co zase má Mulder za lubem.

Za několik hodin Mulder stál v bytě paní Robertové a rozhlížel se. „ Pane, jsem tu správně?“, zeptal se nějaký pán. „ Jo, jste pan Escalante?“, zeptal se Mulder a podal pánovi ruku. „ Jo, jsem“, odpověděl pán a položil si doprostřed místnosti nějakou bednu. „ Musíme počkat na paní tohoto bytu, za okamžik by měla dorazit, řekl Muder a za chvíli někdo klepal na dveře. Mulder hned otevřel a byla to paní Robertsová. „ Jsem ráda, že jste přišla, tedy spíš, že vás pustili“, řekl Mulder a paní šla do svého bytu. „ Tak počkat, mohl by jste mně to znova vysvětlit?“, řekla paní Robertsová. „ Jo, já mám podezření, že to, co se stalo Rebecce, jí udělal někdo, koho nevidíme“, řekl Mulder. „ Jako myslíte duch?“, zeptala se nevěřícně paní Robertsová a trochu se pousmála. „ A jak by jste jinak vysvětlila, kde se na Rebecce berou ty modřiny? Vy to nejste, kdo teda?“, řekl Mulder. „ Ale jak to zjistíte,“, zeptala se paní Robertsová. „ Tady jsem pozval pana Escalanteho. Je odborník na vyhánění duchů, hlavně zlých duchů“, představil Mulder pana Escacalanteho paní Robertové. „ Vy to opravdu umíte?“, zeptala se paní. „ Jo, umím. Můžu se dát do práce,“, zeptal se Escalante. „ Jo, jestli paní Robertsová dovolí, tak jo“, odpověděl Mulder a podíval se na paní. „ Dobře, zkuste to“, souhlasila paní Robertsová a pan Escalante se dal do věci. Vyndal pár věcí z kufru a začal je dávat do všech místností a následně dělal všelijaké křížení rukama a šeptal nějaká slova. Vše trvalo pár minut, všechno asi dvakrát zopakoval a pak dal do rohů bytu nějaké kamínky. „ Tak, je hotovo“, řekl. „ Paní, měla jste tu velmi zlé síly, buďte ráda, že na to agent Mulder přišel“, řekl pan Escalante a začal balit věci do kufru. „ Tak to teda koukám“, poznamenala paní Robertsová. „ To už bude všechno v pořádku?“, zeptala se. „ Jo, bude. Vaši dceři se už nikdy nic takového nestane“, odpověděl pan Escalante a podal Mulderovi ruku na rozloučenou a pak i paní Robertsové. „ Mějte se pěkně“, řekl pan Escalante a odešel. Tak v bytě zůstal jen Mulder a paní Robertsová. „ Moc Vám děkuji, moc“, poděkovala paní Mulderovi. „ To nic, hlavně, že se to vyřešilo“, řekl Mulder a odešel z bytu. „ Jo, moc se omlouvám, že jsem na Vám zvýšila hlas“, řekla paní. „ To nic, nic se nestalo“, řekl Mulder a odešel do výtahu.

Uběhlo několik týdnů, Rebecca se mohla konečně vrátit domů z nemocnice, kde jí měli na pozorování. Hned šla za Mulderem. U Muldera byla zrovna i Scullyová. Mulder pozval malou dál. „ Tak jak ti je?“, zeptala se Scullyová. „ Už dobře. Moc děkuji, že jste mně pomohli“, řekla Rebecca. „ Už děkovala tvoje matka“, řekl Mulder a dal Rebecce skleničku džusu. „ A už se to nebude opakovat?“, zeptala se Rebecca. „ Ne, už je konec“, odpověděl Mulder a pousmál se. Chvíli tam Rebecca byla, ale za chvíli musela odejít. „ Muldere, jak tě to napadlo,“, zeptala se Scullyová. „ Už jsem o tom slyšel, tak jsem to jen zkusil“, odpověděl Mulder. „ Víš, že na duchy moc nevěřím“, poznamenala Scullyová a ušklíbla se. „Jo, ale tady vidíš, že něco takového je“, řekl Mulder a posadil se vedle Scullyové. „ Jo, zřejmě jo“, zareagovala Scullyová a pousmála se. Oba byli skutečně rádi, že se to všechno vyřešilo a ať už to bylo jakkoliv, nyní je už vše v pořádku. Mulder i Scullyová se mohli vrhnout do dalšího nevysvětlitelného a záhadného případu.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 6.4.2008 v 13:36 v kategorii Povídky.