Kult X

autorka Parrotfish | překlad luca | rating NC-17 | kategorie S, A, MSR | povídka ke stažení

Nebylo tam pro ně nic – jen běžný případ nucené prostituce. Surový, ošklivý, krutý – ale ne Akta X. Mladé dívky mizely z ulic Chicaga, nic nového v lidském světě. Jen další důsledek nemocného člověčího ducha. Chamtivý muž používající děti jako návnadu na vyždímání co největšího množství peněz z chlípných kolemjdoucích.

Scullyová a Mulder si byli povahou tohoto případu zatraceně jisti už od začátku. Jenže velící agent, Joe Farragut, byl jedním z mála těch, kteří se na jejich práci nedívali skrze prsty, a požádal je o spolupráci. Získal totiž podivnou výpověď očitého svědka o neznámých světlech a létajících objektech. Nakonec vyšlo najevo, že dotyčný se už dlouho dívá na dno lahve.

Farragutův partner, Don D´Amico, už jejich přítomností tolik nadšený nebyl. Hned na začátku dal jasně na srozuměnou, že pan a paní Strašákovi jsou jedni z těch podezřelých individuí, které by měly sedět raději někde v chládku, než se volně procházet po ulicích. No, alespoň pan Strašák určitě. Také bylo dost zřejmé, že podle jeho mínění by se s Mulderovou pěknou partnerkou daly podnikat úplně jiné věci. No, dobrá, bručela si Scullyová pod vousy, když se unaveně plahočila do hotelu s Mulderem za zády. Už se s námi nebude muset více obtěžovat.

Strávili na tom případu dva dny, udělali krátkou revizi, nějaké rozhovory a vyšetřování v terénu. Právě poskládali dohromady střípky důkazů pro místní agenty a poradili jim celou záležitost předat chicagské pobočce policie ke staré dobré rutině. Věděli, že naštvali nejméně půl tuctu agentů, když zametli jejich teorie pod stůl a dokázali, že se nejedná o nic víc než další případ sériového vraha.

Ani jeden z nich si s tím nelámal hlavu.

„Hej, Scullyová“ zastavil se Mulder v polovině chodby vedoucí k jejich pokojům. „Máme po práci a myslím, že není nejmenší šance, že by nás někdo volal dnes v noci zpátky. Co takhle dát si skleničku?“

„Vlastně bych ráda, ale nemyslím, že bych dokázala čelit Noci vznešených dam v tom elegantním baru pod schody.“

„Vždycky je tu ještě hotelový minibar.“

Scullyová podrážděně povzdechla. „Muldere, víš, že to by podstatně navýšilo účet za nocleh. Máme dost problémů i bez toho, aby nás Skinner podezříval, že ve službě nasáváme.“

„Ale no tak, Scullyová. Všichni to dělají.“

„Jo, všichni dělají spoustu věcí. Je to v pořádku, dokud je nechytí“ usmála se na něj významně a jeho srdce se rozběhlo překotnou rychlostí.

„O.k., vyhrála jsi. Co kdybych tam šel a poprosil číšníka, aby mě nechal něco propašovat nahoru?“

„Muldere, víš, že to nemůže.“

„Uvidíš, Scullyová. Když mu řeknu, že na mě v pokoji čeká překrásná žena, udělá to. Věř mi, to je chlapská záležitost.“

„Když myslíš… Počkám u tebe. Nechci, abys byl nakonec za lháře.“

Scullyová neztrácela čas a shodila sako z ramen, odkopla boty někam do dálky a pohodlně se uvelebila na Mulderově posteli. Protáhla se a pak si zkřížila nohy pod sebe a ruce opřela za hlavou. Se zavřenýma očima zjišťovala, jestli dokáže rozpoznat jeho vůni linoucí se z přikrývek, a představovala si to jímající, živočišné teplo, které tady zanechal z minulé noci.

Když uslyšela vrznout dveře, široce se usmála, aniž by oči otevřela. „Fungovalo to?“

„Jo, jo.“ Dveře se hlasitě zaklaply a postel se prohnula pod vahou jeho těla.

„Co jsi přinesl?“

„Dvě dvojité whisky a vilný pohled.“

„Co z toho je pro mě?“

„Jedna dvojitá a vilný pohled.“

Páni, byl opravdu dobrý.

Posadila se proti čelu postele, když jí podával malý plastikový pohárek. Přiťukli si a dlouze se napili. Nastalo pár minut ticha, jak si vychutnávali uklidňující účinky likéru. Scullyová zvrátila hlavu nazad, aby mohla polknout poslední kapky nápoje. Mulder nemohl odolat. Natáhl k ní ruku a přejel jí ukazováčkem po tváři a jemném, bílém krku, aby se zastavil právě v počínajícím výstřihu halenky.

Narovnala se a zkoumavě se na něj podívala. „Muldere, co to děláš?“ Místo odpovědi přitiskl roztaženou dlaň proti její hrudi, cítil, jak se tep jejího srdce zrychluje. „Muldere…“ Položil svůj pohárek na noční stolek, totéž udělal s jejím, a pak, aniž by vzdálil svou ruku od jejích ňader, se naklonil sotva na vzdálenost pár centimetrů od její tváře. Hřejivým dechem hladil její kůži. Zachvěla se, když ji špičkou jazyka polechtal za ušním boltcem. Neuspokojeně se přisunul ještě blíž a zachytil kousek voňavé kůže mezi rty. „Bože… Muldere…“ Malými, tichými polibky pokrýval její krk, spodek čelisti, obě tváře, dokud se neusadil v koutku úst. Jemný dotyk jeho rtů ji znovu roztřásl. „Muldere… To bychom neměli… Tady ne…“ Nedokázala myšlenku dokončit. Jeho rty se tvrdě tlačily do jejích a jazyk se dožadoval vstupu, aby ochutnal vlhké zákoutí. Ztratila vůli ho zastavit. Bylo to tak zatraceně vzrušující. Tak jako vždycky. Její rty se rozevřely a jazyky započaly hru na přetlačovanou. Ruka, která doposud klidně spočívala na její tváři, jí podepřela bradu tak, aby mu už nemohla uniknout. Oplácel jí stejně. Dovolil jí prozkoumat vnitřek svých úst a toužebně si přál, aby ji celou mohl vpít do svého těla a svého srdce. Bez dechu se od sebe odtrhli, jen kousínek, aby si pohlédli do očí. „Muldere, neměli bychom“ opakovala mechanicky.

Usmál se na ni. „Já vím. Kašlu na to.“ Zašklebila se a povolila uzel na jeho kravatě. Pak mu začala rozepínat košili. „Copak, agentko Scullyová, na co myslíte?“

„Myslím na to, agente Muldere, jak z vás ochutnat ještě víc.“ Potěšeně sledovala, jak vzrušeně polkl.

„Myslím, že byste měla udělat důkladný průzkum, agentko Scullyová.“

„Udělám. Nechci přehlédnout ani jediný klíčový důkaz.“

„Dokonce ani idiot jako D´Amico by můj důkaz v téhle chvíli nepřehlédl.“

„Naštěstí pro vás on tady není. Jen já.“

„Naštěstí.“

Košile odlétla na zem a kalhoty měl otevřené. Scullyová do nich vsunula svou ruku a Mulder zalapal vzrušením po dechu. Šťouchla do něj, aby se položil na záda, a nepřestávala ho hladit, zatímco ústy putovala po jeho holé hrudi, kousala, štípala, olizovala.

Mulder lehounce sténal a vycházel svými boky její ruce vstříc. Ona se vrátila k jeho rtům, naposledy ho vášnivě políbila, než se svezla po jeho těle dolů a klekla si vedle jeho nohou. Pomalu rozepínala vlastní blůzu a odhodila ji na zem, totéž udělala s podprsenkou. V příštím okamžiku se zbavila i sukně, punčocháčů a kalhotek. Stáhla mu jeho kalhoty i boxerky dolů a pak sklonila svá ústa k jeho vyzývavě trčící erekci. Byl v té sametové vlhkosti okamžitě ztracený. Vibrace jejího sténání kolem vztyčeného údu ho na okamžik probrala a on nadzvedl hlavu, aby se na ni podíval. Zářivě rusé vlasy mu bránily ve výhledu na její tvář. Ale mohl by přísahat, že měla ruku vsunutou ve vlastním klíně a způsobovala rozkoš sama sobě ve stejné chvíli jako jemu.

Její krk se otevřel víc, když dosáhla vrcholu, a Mulder cítil, jak se noří hlouběji do té horké a vlhké propasti. Od vlastního orgasmu ho dělily jen vteřiny, jenže ji nechtěl nechat být. „Dano!“ donutil se vykřiknout.

Okamžitě věděla, co po ní žádá. Nadzvedla se, obkročmo se na něj posadila a vpustila ho mezi své stále se svírající vnitřní svaly. Pocit, že ho má v sobě, jí přinesl další vlnu vrcholu, nebo to bylo pokračování té první? Každopádně Mulderovi stačilo málo a padal s ní přes okraj. Klesla na jeho hruď a v letu stačila zachytit cíp přikrývky, aby je alespoň kousek zakryla.

Leželi spolu stále spojeni a čas kolem nich ubíhal nekonečně pomalu. Byli to prostě dva lidé vnímajících jen a pouze tlukot srdce toho druhého v uklidňujícím tichu. Jenže tahle okouzlující chvíle se vzápětí roztříštila na milión rozbitých kousků.

Dveře se rozletěly. „Hej, Muldere, zapomněl jste…“

A v tom okamžiku jejich svět zčernal.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kdyby to tak byl jenom Farragut, myslela si Scullyová, jak bezcílně hleděla do zamlženého okna, mohli jsme mít naději. Jenže D´Amico se objevil těsně za ním. Zvuk prasečího zachrochtání, které vypustil z úst, když si málem vykroutil krk, aby lépe viděl na jejich nahá těla, ji bude pronásledovat už navěky.

„Ale, ale, Muldere… nejsi takový ubožák, jak se zdáš“ prohlásil škodolibě, než ho Farragut popadl za paži a vyvedl ze dveří.

Poté se jako v mrákotách oblékla a vrátila do svého pokoje. Ten večer je už neviděla, ani následujícího rána, když se s Mulderem odhlásili z hotelu a zamířili na letiště. Celou tu dobu nepromluvila. Co by mu vlastně měla říct? Nenapadalo ji vůbec nic.

Bylo to děsivé, jak přesně věděla, co bude následovat. Tenhle taneček neměl ani letmý odstín paranormálních záblesků, ve které Mulder tolik věřil. Příčina a důsledek. Každý by udělal, co se od nezvaných svědků očekávalo, co byla jejich povinnost. D´Amico to za tepla nahlásí svému nadřízenému. Farragut bude muset, chtě nechtě, jeho verzi potvrdit. Chicagský šéf zavolá Skinnerovi. Skinner si je pozve na kobereček. A…

V mysli se jí zatmělo, jak se zoufale snažila popřít nevyhnutelné. Místo toho si opakovala jakousi mantru stále dokola: Věděla jsi, že se to stane. Věděla jsi, že se to stane. Věděla jsi, že se to stane. Jenže ona to nevěděla. Tedy, spíš si to nepřipouštěla. Nikdo to nezjistí, ujišťovali se od doby, kdy spolu začali spávat. Překročíme tu propast. Zvládneme to. Dobrá, tak to udělali. A vypadalo to, jako když se most zřítil těsně před nimi a jejich autu selhaly brzdy.

„Scullyová,“ přerušil jeho hlas tok myšlenek, „dostaneme se přes to, jestli…“

„Ne, Muldere“ zastavila ho. „Je konec.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Proč začala oblaka padat právě ve chvíli, kdy byl ochotný čelit čemukoli? Copak je tam nahoře nějaký sadista? Musí být osud tak krutý? Narodil se pod špatnou hvězdou? Tak co?

Bylo to tak neuvěřitelné ležet pod ní, držet ji, cítit ji. Kdyby se ho právě v té chvíli někdo zeptal, odpověděl by, že je opravdu šťastný. Měl ve svém životě tak málo milých okamžiků. Jak to, že všechno mohlo být zničeno v malé chvilce? Oáza klidu se změnila na moře bolesti jen jediným vrznutím dveří. Které zapomněl zamknout.

Neklidně se zavrtěl na sedadle. Jak se mohlo stát, že je zapomněl zamknout? Ze všech v podstatě duševně zdravých osob byl on ten s nejvíce vyvinutým smyslem pro paranoiu a zapomněl zamknout podělané dveře. Snažilo se mu jeho podvědomí něco naznačit? Přál si snad, nějakým vyšším způsobem, aby je chytili? Byl tak vystrašený z náhlého závanu štěstí, že…

Donutil se na tuhle otázku nemyslet. Věděl o sobě, že má sklony k sebeničení. Ale nechtěl si připustit, že by byl schopný stáhnout Scullyovou na samé dno se sebou.

Byl tak šťastný. A teď…

„Scullyová,“ řekl, „dostaneme se přes to, jestli…“

„Ne, Muldere“ přerušila ho. „Je konec.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

„Slyšeli jste obvinění. Co mi k tomu řeknete?“ Oba agenti hleděli vpřed v naprostém tichu. „Odpovězte, zatraceně!“

„Já k tomu nemám co říct, pane“ odtušil Mulder.

„Popíráte tvrzení agenta D´Amica?“

Ticho.

„Agentko Scullyová?“

Ticho.

Skinnerova dlaň tvrdě udeřila o desku stolu. „Jak jste mohli být tak pitomí?“ ječel. Pak dodal už tišeji: „Vaše partnerství bylo tak silné, pevnější, než jsem kdy v Úřadu viděl. Jste dva nejchytřejší a nejčestnější agenti, jaké znám. Jak jste tohle všechno mohli ohrozit jen pro nějakou pomíjivou tělesnou rozkoš?“

Na žádném z obviněných nebyla poznat špetka emocí po tom, co jejich nadřízený vyslovil. Ale ta slova jim zněla v hlavě. Pomíjivá tělesná rozkoš. Tohle to bylo? Mysleli si, že to pro ně znamená mnohem víc… v té době… pokaždé…

„Agente Muldere“ vyštěkl Skinner Mulderovo jméno. „Zasvětil jste svůj život hledání pravdy. Tolik jste toho riskoval. Vážně jsem byl rád, když se ukázalo, že vaše partnerství s agentkou Scullyovou nefunguje tak, jak to oni naplánovali i jak jste vy sám možná na začátku očekával. Její obdivuhodná odbornost a inteligence vpečetily Aktům X nádech serióznosti, který nikdo nečekal. Proč vědomě ničíte všechno, co jste dokázali? A jak Scullyové tohle můžete dělat, proboha?“

Mulder se vyhýbal Skinnerovým očím. „Já jsem nic ničit nechtěl, pane.“

„A vy, agentko Scullyová… Dano, vaše kariéra přidělením k Aktům X zůstala na bodu mrazu. Přesto jste obstála se ctí. Udivuje mě, že vás váš šestý smysl zradil v takovouhle chvíli. Co jste si k čertu myslela?“

Ticho.

„Agentko Scullyová, pochopil jsem, že v celém incidentu mohl sehrát jistou roli alkohol. Je to tak?“

Na krátký okamžik se ve Scullyové zvedla vlna hněvu a narušila dusivou mlhu, která ji obklopovala. „Ne, pane! Váš závěr odmítám.“

„Vy můj závěr odmítáte? Odmítáte? Jak se opovažujete se mnou takhle mluvit, Scullyová! Já nejsem ten, kterého chytili při souloži s partnerem.“ Holá pravda visela ve vzduchu a všechny tři šokovala. Scullyová sklopila oči k zemi. „Disciplinární komise se sejde zítra. Informuji vás o jejím rozhodnutí. Zatím jste oba suspendováni. Odevzdejte mi odznaky a zbraně a pak vypadněte z mé kanceláře.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ironie celé záležitosti ležela na Mulderovi jako balvan. Měli bezpočet nepřátel, mocných a děsivých, neuchopitelných a krutých. Všemu čelili společně. A teď je chtěli rozdělit kvůli jejich vlastní akci. Nedostal je žádný mutant, mimozemšťan ani celosvětové spiknutí.

Jak se všechno mohlo tak pokazit?

Pocit zmaru ho naprosto ovládl. Bolelo to. Oplakával ji. Jistě, nebyla mrtvá. Ale pro něho to bylo totéž. Věděl, že je už spolu nikdy nenechají pracovat. A co bylo ještě horší – sama to řekla… Je konec. Tahle slova páchla jako smrt. Jak to, že pro něj tolik znamenala? Proč bez ní nemohl žít?

Bezmyšlenkovitě vyběhl z bytu, nastoupil do auta a zastavil se až před jejím domem. Neobtěžoval se přemýšlet nad tím, co jí vlastně řekne. Prostě šel ke dveřím a zaklepal.

„Jdi pryč, Muldere.“

„Otevři dveře, Scullyová.“

„Ne.“

Vytáhl z kapsy klíč, otevřel a vpadl do potemnělého bytu. „Nedělej to, Muldere.“

„Mluv se mnou, Scullyová.“

„Ne. Jdi pryč. Nech mě být.“

„Ne.“

Zavřela oči. „Muldere, tohle ničemu nepomůže.“

„Scullyová… prosím… já nechtěl…“ odmlčel se, nejistý, co se vlastně snaží říct. „Omlouvám se.“

„Omlouváš? Za co se sakra omlouváš? Byla jsem tam taky. Nemusel jsi mě dvakrát přemlouvat. Pokud mě paměť neklame, chtěla jsem to stejně jako ty. Tak proč se omlouváš?“

„Já… za to, že jsem nezamkl dveře.“ Znělo to pitomě, dokonce i pro něj.

Studeně se zasmála. „Omlouváš se, že jsi nezamkl dveře? Dveře?“ Nenašel vysvětlující slova. Ona na ně ani nečekala. „Myslíš jsi, že o tom to je, Muldere? Jestli bylo nebo nebylo zamčeno? Všechno by bylo fajn, kdybys ty podělané dveře zajistil?“

Cítil, jak v ní kypí vztek. „Kdyby bylo zamčeno, neviděli by nás.“

Zírala na něj bez hnutí. „Vypadni, Muldere.“

„Scullyová…“

„Vypadni, Muldere, nebo mi pomoz Bůh. Zavolám policii a obviním tě ze sexuálního obtěžování. Jdi do hajzlu!“

Připráskla za ním dveře.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

2. část

Dva agenti vcházející do Skinnerovy kanceláře vypadali přesně tak, jak jejich nadřízený očekával. Ale pocity byly mnohem horší. Tam, kde měla být jednota, zela velká díra. Tam, kde se očekávalo porozumění, zbyla jen hořkost. Tam, kde jindy panoval řád, zůstal chaos. A tam, kde měla být láska…

„Agentko Scullyová, agente Muldere, prosím, posaďte se.“

Usedli.

„Nebudu chodit kolem horké kaše. Disciplinární komise rozhodla. Výsledek bude zaznamenán do vašich osobních papírů. Agentko Scullyová, budete odvolána z Akt X a ze všech dalších sekcí. Zůstanete trvale v patologické laboratoři. Agente Muldere, vy můžete pokračovat v práci s novým partnerem, který vám bude brzy přidělen. Tyto změny platí okamžitě a od této chvíle jste oba dva znovu povoláni do aktivní služby. Samozřejmě v soukromém životě spolu můžete udržovat jakýkoli vztah podle libosti.“

„Kromě společné práce“ pronesl Mulder tiše.

„Správně. Nějaké otázky?“

Ticho.

„Můžete jít.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Byla sama. Skutečně a opravdově sama. Už dlouho se necítila takhle osaměle, i když jí právě nikdo nebyl nablízku. Věděla, že se o ni někdo stará. Teď už na tom nezáleželo. Bylo to pryč.

Ale no tak, Scullyová. Všichni to dělají.

Myslím, že byste měla udělat důkladný průzkum, agentko Scullyová.

Ale, ale, Muldere… nejsi takový ubožák, jak se zdáš.

Jak jste mohli být tak pitomí?

Kdyby bylo zamčeno, neviděli by nás.

Agentko Scullyová, budete odvolána z Akt X a ze všech dalších sekcí.

Její mozek nepřestával přehrávat jednotlivé útržky toho absurdního dramatu jako nekonečné road movie. Slyšela je jako z veliké dálky, skrze hustou kouřovou clonu.

Kouř. Připomněl jí jednoho člověka, který bude bezpochyby nesmírně potěšen tím, co se stalo. Brojil proti nim, kladl mezi ně překážky, sváděl je ze správné cesty. A nakonec nemusel udělat vůbec nic. Vyhrál, aniž by cokoliv vsadil.

Nebylo to fér. Ale kdy bylo něco fér?

Možná kdysi. Když byla mladší. Když lidé vynášející nad ní soudy, byli jen její rodiče, kteří ji bezpodmínečně milovali a starali se o ni. Kteří nikdy nekladli své vlastní potřeby a zájmy před její. Všechno se tehdy zdálo správné a spravedlivé. Možná byla láska nezbytným předpokladem spravedlnosti. Možná spravedlnost požadovala nesobeckost a nesobeckost zase lásku.

Ne, nebylo to fér. Neměla právo něco takového očekávat od velké a neosobní úřednické mašinérie.

Ale co ona sama? Byla spravedlivá?

Zábleskem poznání pochopila že ne. Mulder, plný strachu a úzkosti z náhlého rozdělení, potřeboval její útěchu a ona mu přibouchla dveře před nosem. Nezachovala se vůči němu správně.

A Skinner… Skinner to taky neviděl v jasných barvách.

Jak jste tohle všechno mohli ohrozit jen pro nějakou pomíjivou tělesnou rozkoš? Špatně.

Proč vědomě ničíte všechno, co jste dokázali? A jak Scullyové tohle můžete dělat, proboha?

Zase špatně.

Agentko Scullyová, pochopil jsem, že v celém incidentu mohl sehrát jistou roli alkohol. Je to tak? Jak kruté.

Podezření, že ji Mulder opil a pak toho zneužil, ji přímo rozzuřilo. Cítila, jak se jí vztek vpíjí hluboko do duše a vytlačuje tak šok, strach i bolest. Vypálil cestičku k samému jádru jejího bytí. Tam, kde se skrývala její síla. Síla bojovat.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

„Pane, chce s vámi mluvit agentka Scullyová.“

Scullyová nečekala, co Skinner sekretářce odpoví, a vešla do kanceláře. „Agentko Scullyová, teď nemám čas…“

„Prosím, pane, jen minutku.“

Skinner na moment zaváhal, pak mávnutím ruky asistentku propustil. „Sedněte si, Scullyová.“

„Ne, pane, děkuji. Přišla jsem, abych se zeptala, jestli bych mohla promluvit s disciplinární komisí.“

„Agentko Scullyová, na to už je pozdě. Jestli jste něco měla na srdci, měla jste to říct mně, když jsem se ptal.“

„Já vím. Omlouvám se, ale neměla jsem to v hlavě srovnané. Ale teď už vím, co povědět. A cítím, že bych to měla říci všem.“

„Obávám se, že to je nemožné.“

„Ne, pane, tomu nevěřím. Myslím, že když se přimluvíte, tak mě vyslechnou. Prosím. Prokažte mi laskavost. Nežádala bych o to, kdyby to nebylo důležité.“

„Dobrá, Scullyová. Svolám zasedání na zítra ráno v devět hodin.“

„Děkuji, pane.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

„Nezlob se, Muldere.“ Stála na jeho prahu a nutila ho vyslyšet pravdu. Mulder byl oblečený v teplákách a tričku a vypadal, jako by právě spal, když přijela. „Můžu dál?“ Ustoupil, aby mohla vejít. „Omlouvám se.“ Nic jiného ze sebe nedostala.

„Ne, nejspíš máš pravdu“ řekl. Žádný z nich si nebyl jistý, co mu druhý chce nabídnout, ale co na tom záleželo.

„Ne, Muldere. Mýlila jsem se. Odvrátila jsem se od tebe. Promiň.“

Mulder povzdychl a těžce dosedl na gauč. Posadila se vedle něj. „Já se omlouvám. Nikdy jsem nechtěl, aby se tohle stalo. Prostě jsem nepřemýšlel.“

„Muldere, není to tvoje vina, ani moje. Stalo se to. Teď se s tím musíme nějak vypořádat.“

„Já nevím, Scullyová. Tak dlouho jsem si od tebe držel odstup a zčásti právě proto, že jsem si byl vědom možných následků. A pak jednoho dne, ani nevím proč, jsem svou obezřetnost poslal do větru.“

„Jen ty, Muldere? Vážně věříš, že by sis tolik let ten odstup udržel, kdybych se taky nesnažila? A mohl bys poslat obezřetnost do větru, kdyby s ní neletěla ta moje?“

„Ne. Ale na nebezpečí mám lepší čich než ty.“

„To jsou kecy a ty to víš. Možná žes na začátku opravdu věděl víc, ale teď už ne. A kromě toho jsem měla větší důvod k opatrnosti než ty. Ženská tohle odnese vždycky hůř.“

„Já vím. Není to fér.“

„Jo, není. Proto půjdu zítra ráno před tu komisi. Chci, abys tam byl se mnou.“

„Je příliš pozdě, Scullyová. Už rozhodli.“

„To je mi fuk. Chci je přinutit, aby změnili názor. Právě jsem mluvila se Skinnerem. Souhlasil, že svolá jednání na devátou.“ Natáhla se pro jeho ruku, přitáhla ho k sobě blíž a něžně políbila. „Dokud budu živa, tak mě od tebe neoddělí, Muldere.“

Obtočil kolem ní své paže, přitiskl ji k sobě a opájel se její přítomností. „Zůstaneš se mnou dnes v noci?“ zašeptal.

„Ano.“

Kráčeli ruku v ruce do ložnice, tiše se svlékli a vklouzli pod přikrývky. Její kůže ho hřála poprvé od té strašné noci, kdy jejich soukromí bylo tak neomaleně narušeno. To teplo zacelovalo otevřené rány na jeho duši.

Přetočil ji, aby ležela pod ním, a naléhavě se tlačil do jejích úst a hledal v nich útěchu. Jak se jejich jazyky něžně dotýkaly a svíjely, jeho ruce putovaly po jejím těle. Hladil její ňadra, jemně je mačkal a ona sténala jeho jméno. Pomalu sjel dolů po jejích bocích a stehnech, zatímco ji vášnivě líbal. Když se jeho prsty dotkly rozpáleného klína, vzepjala se a bezmocně zakroutila. S každým pohlazením nechával její vzrušení bujet víc a víc, cítil, jak se její tělo napíná a tlačí do jeho, a když dosahovala vrcholu, vsunul hluboko do ní dva prsty.

„Miluju, když se uděláš“ šeptal jí něžně, jakmile se konečně utišila. „Miluju, jak reaguješ na mé dotyky. Zbožňuju horko prýštící z tvé kůže. Zvuky, které vydáváš. Tvoji vůni. Kdybys tak věděla, co pro mě znamenáš… Jak moc tě potřebuju…“

A pak byl v ní, jeho tělo pokračovalo v tom, co jeho slova započala, její vycházelo vstříc. Tak se společně pohybovali, společně splývali, společně stoupali, společně padali.

Společně usnuli.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zasedací místnost byla šerá, což v Mulderovi evokovalo nekonečnost. Sedm mužů a jedna žena, Skinner, Scullyová a on, jak tak seděli kolem vysoce naleštěného stolu z tmavého dřeva, vypadali, jako by přišli diskutovat o zahraniční politice nebo ekonomické krizi. Jenže aférka k diskuzi nebyla z tak vysokých ideálů. Přišli probírat jeho sexuální život. Jeho a Scullyové.

Bylo to tak absurdní, až ho to těšilo.

Pohlédl na Scullyovou a viděl, jak klidně sedí, zatímco oči jí zářily odhodláním. Ráno se jí ptal, co chce vlastně říct. Řekla mu, že sama neví.

„Agentko Scullyová, prý jste sama o tuhle schůzku požádala?“ promluvil jeden z krátce střižených mužů.

„Ano, pane.“

„Chcete popřít obvinění, že máte pletky se svým partnerem?“

„Ne, pane.“

„Pak zřejmě marníte náš čas. Jestli s agentem Mulderem udržujete intimní poměr, nemáme se o čem bavit. Tedy, samozřejmě, pokud ho nechcete obvinit ze sexuálního obtěžování.“

„Ne, pane. Agent Mulder mě nijak neobtěžoval. Ale jestli se moje kariéra má dále odvíjet od rozhodnutí této komise, myslím, že by bylo spravedlivé, abych se k němu mohla vyjádřit.“

„Dobrá, agentko Scullyová“ povzdychl muž. „Ale stručně prosím. Jsme dost zaměstnaní lidé.“

Mulder obdivoval její klid. Sám by tomu panákovi nejradši jednu vrazil.

Scullyová se opřela do židle a ruce zkřížila na stole před sebou. „Nepopírám, že mám s agentem Mulderem sexuální vztah. Kdy a jak často je jen naše věc. A jestli v něm budeme pokračovat také. Vlastně pochybuji, že by tohle měl řešit někdo jiný než my, ale k tomu se dostanu. Nejprve mi dovolte vyjádřit se k rozhodnutí této komise, jak nám bylo včera sděleno zástupcem ředitele Skinnerem“ pohlédla na nadřízeného, který lehce kývl. „Co se týká agenta Muldera, zůstává v Aktech X, ale bude mu přidělen nový partner. Takže věříte tomu, že už spolu nemůžeme pracovat, že náš úsudek bude zatemněný, že budeme cítit větší odpovědnost vůči sobě navzájem než vůči Úřadu. Ujišťuji vás, že to je zcela absurdní. Prokázali jsme opakovaně, že tvoříme úspěšný tým. Pochybovalo se o našich metodách, nikoli o výsledcích naší práce. To byla pravda předtím, než jsme se spolu poprvé vyspali, a platí to stále. Vyřešili jsme to i v Chicagu, než agenti D´Amico a Farragut narušili naše soukromí. Každý, kdo zná agenta Muldera jako já, bude souhlasit, že přidělení nového partnera Úřadu nijak nepomůže.“ Mulder se při těch slovech lehce zašklebil, než zachytil Skinnerův pohled.

„A co se týká mého nového pověření,“ pokračovala, „nejen, že mě posíláte pryč z Akt X, ale bylo mi řečeno, že už nikdy nesmím pracovat v terénu ani mít nějakého partnera. To je vážně pokořující. Překračujete pouhé rozdělení neposlušných partnerů. Je to trest. Ukazuje to na mě, jako bych byla všeho příčinou. Nemám důvěru, protože jsem svůdce, pokušitelka, protože s každým hned vlezu do postele. Bezbranní kolegové jsou nuceni pracovat se ženami, které se neumějí kontrolovat. Naznačuje to, že chlapi budou chlapi a je na ženách, aby se ovládaly. A jestli nemohou nebo nechtějí, uklidíte je prostě z očí. Tenhle postoj je jako ze středověku, je nespravedlivý a staví mě do pozice oběti.“

Polkla. „Dokonce i vy, pane,“ otočila se ke Skinnerovi, „jste se zeptal agenta Muldera, jak mi to může dělat. Mám pro vás novinu, pane. Všechno, co dával mně, dávala jsem mu já zpátky. Nemusel mě přemlouvat, ani se mi bránit. Na tango jsou třeba dva.“ Hlas se jí zvýšil vzrůstajícím rozhořčením. „A vracíme se k otázce, kterou jsem začala: Je to věc někoho jiného, než agenta Muldera a mě? Věřte mi, že nejsem naivní, vím, že intimní vztah na pracovišti je často zakázaný kvůli možným žalobám za sexuální obtěžování. Muži a ženy musejí mít nějakou ochranu. Ale ujišťuju vás, že to není tenhle případ. Agent Mulder a já jsme partneři. Mnozí z vás také dříve byli. Víte, co to znamená. Naše práce nekončí každý den v pět. Trávíme spolu celé dny a noci a chtě nechtě se stáváme blízkými osobami, jakousi rodinou. Můžeme na sebe spoléhat, svěřujeme si životy. Kdybychom jeden druhého neměli rádi a nerespektovali, nikdy by naše práce neměla takové výsledky. Hranice mezi partnerstvím profesionálním a lidským se stírá. Proč mohou partneři sdílet důvěru, obavy, tajemství, podporu, smích, slzy, těžkosti, všechny tyhle lidské pocity, ovšem s výjimkou fyzické blízkosti? Před čtyřmi lety bych souhlasila s tím, že tahle hranice se nikdy překročit nesmí. Ale pak jsem mnohé pochopila. Bránění se přirozenému je nelidské a nemožné. Co kdyby byl tenhle příběh úplně jiný? Co kdybychom byli v úzkých a neměli jinou volbu? Zničilo by to naše partnerství? Ne. To, co jsme udělali, bylo více než etické. Proto vás žádám, abyste své rozhodnutí i postoj Úřadu k celé věci přehodnotili.“

Když nakonec zmlkla, ticho viselo v místnosti jako dusivý mrak. Nakonec ho přerušil Skinner: „Komise vás bude informovat, zda něco změní, agentko Scullyová. Přijďte s agentem Mulderem ke mně do kanceláře v jednu hodinu.“

Oba agenti se zvedli a vyšli ze dveří.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

„Nech mě hádat – kapitánka debatního týmu?“ poznamenal Mulder, když se dostali do bezpečí sklepní kanceláře.

„Jo“ usmála se lehce.

„Takže když ti řeknu, že jsi nekonečně krásná, když se zlobíš, budeš mě považovat za sexistické prase?“

„Znovu správně“ zaculila se vřeleji.

„A co když ti prozradím, že jsem tě celou tu dobu svlékal očima?“

Rozesmála se na celé kolo a mrskla po něm tužku. „Jo, jsi čuně, Muldere. Ale moje.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

„Za prvé, doufám, agentko Scullyová, že přijmete mou omluvu“ začal Skinner zpříma. „Máte pravdu. Nesoudil jsem vás spravedlivě.“ Scullyová kývla na srozuměnou. „Ačkoliv jsem velmi pochyboval, že by mohlo cokoliv, co řeknete, nějak zvrátit rozhodnutí komise, nejspíš jsem podcenil sílu vašeho talentu lidi přesvědčit.“ Scullyová cítila, jak v ní roste naděje. Oči ji zradily, jak na Skinnera nedočkavě hleděla. „Ve vašich záznamech se nic neobjeví. Agentko Scullyová, vrátíte se k vyšetřování, ale ne s agentem Mulderem a ne do Akt X.“

„Ale no tak!“ skočil mu Mulder do řeči. „Slyšel jste, co tam Scullyová říkala. Není důvod nás rozdělit.“

„Agente Muldere“ usadil ho Skinner varovným tónem. „Tohle je ten nejlepší výsledek, v jaký jste mohli doufat. Znamená to, že si kdykoliv můžete vyžádat její konzultaci, když to bude potřeba. Bude pracovat v Oddělení násilných trestných činů. Nebudete sice partneři, ale budete moci pokračovat ve své práci s její pomocí. Nepokoušejte štěstí!“

Když se zvedli k odchodu, všiml si Skinner záblesku hrdosti v jejích očích. „Ještě to neskončilo“ hodila hlavou.

„Samozřejmě že ne“ zamumlal si pod vousy, když se za neposlušnými agenty zavřely dveře.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

„Dokázala jsi zázrak, Scullyová.“

Seděla za svým stolem a přemýšlela, kdy ho bude muset vyklidit pro někoho jiného. „Takhle zázraky nevypadají.“

„Já vím.“ Zaváhal.

„Co je, Muldere?“ vycítila jeho nerozhodnost.

„Lituješ toho, že jsme si spolu začali?“

Dlouze přemýšlela, než odpověděla. „Ne. Nelituju. Ty ano?“

„Nikdy.“

„Tak jak to, že se cítíme, jako by nás zaživa upalovali?“

„Možná proto, že všichni ti panáci byli oblečeni jako na funus.“ Její smích ho potěšil. „Tak co podnikneme teď, ty přesvědčovatelko?“

„Já nevím, popřemýšlím o tom zítra… u Tary.“

„Jasně, Scarlett. Ke mně nebo k tobě?“

„Ke mně. Mám v ledničce nějaké zbytky.“

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 4.7.2010 v 18:00 v kategorii Povídky.