Kult X

autorka Rain Garcia | překlad nabaa | rating NC-17 | kategorie V, A, MSR, post-XF

Byla to chladná noc zahalená mlhou.

Daniny bolavé oči se rychle otevřely. Na moment cítila své tělo jako prázdný prostor v čase plující bezcílně věčností. Dvakrát zamrkala, zavrtěla hlavou a otřela se tak o saténovou látku polštáře. V trýznivém uvědomění se její tělo ponořilo zpět do měkkých přikrývek a nepohodlně se tam usadilo. Prsty si protřela unavené oči. Nosu se jí dotkla neznámá vůně vína a whisky. Očima prohledávala ztemnělou místnost. Poznávala jen známé siluety přiměřeně velkého prostoru. Pravá ruka se jí odpojila od chvějícího se těla a odplula k místu vedle ní. Bylo prázdné – chladné a prázdné.

Odhodila ze sebe přikrývku a bezmyšlenkovitě se posadila. Zmrzlýma nohama vklouzla do papučí. Vzduch z klimatizace se dotknul její citlivé porcelánové kůže. Zachvěly se jí rty. Rukama se dotkla paží, snažila se je třením zahřát, ale zima se do ní zakusovala rychle.

Líně se došourala k velkému oknu vedle své postele. Zámek byl pevně zaklapnutý, ale pořád nemohla popřít, že se bála. Noc venku se zdála být silná, skoro ponižující. Samozřejmě, světla města vypadala tak vzdáleně…rozpoz­návala Sochu Svobody s její stále planoucí pochodní, tak malou z jejího pohledu…

Ale je tady jeden rozdíl. Lidé dole, v ulicích města, nemohou vidět to, co ona vídala každou noc, když ji probudila zima vkrádající se jí do těla. Vídala, jak se vítr honí mezi mrakodrapy, vídala mlhu padající na město, dokud nebyla vidět jen světla a vršky budov. Vídala mnoho, mnoho věcí, které lidé neviděli a ani by neměli šanci vidět. A tahle noc nebyla výjimkou.

Teplo obklopilo její rozechvělé tělo. Usmála se nad tím pocitem a načerpala z něj sílu otevřít okno a vyjít na terasu. Závan toho záhadného větru jí čechral kaštanové vlasy a pohazoval s nimi zprava doleva jako netrpělivé batole. Rukama objala své štíhlé torzo. Dokonce i když se město zdálo tak vzdálené, Dana někdy věřila, že sem její srdce patří, že ho nikdy doopravdy neopustilo. Prosila svého manžela, aby koupil dům daleko od chaosu, kde by je nikdo nenašel, snad jen náhodou…kde by mohli všechno hodit za hlavu a těšit se jen z přítomnosti toho druhého s Matkou Přírodou jako jediným svědkem.

Nicméně chvíle jako tato, uprostřed noci, ji stále soužily.

Daně chybí městský život. Ta obrovská infrastruktura, ten neuvěřitelný hluk, doprava, stres…většina z toho, způsob, jakým ti prezentují život…chybí jí, ale nikdy by to svému manželovi nepřiznala.

Jakmile by to od ní jednou slyšel, okamžitě by našel prázdný byt v tom zatraceném městě a vzal ji tam. Udělá cokoliv, aby ji potěšil.

To poznání Danu něžně rozjasnilo.

Nikdy se nezměnil.

Zvedla ruku do tlumeného měsíčního světla. Jeho plnost osvětlila snubní prsten, který pyšně nosila na prsteníku.

Dana Katherine S. Mulderová

Je to krásné jméno.

Jméno, které nikdy nepřestane milovat, ani ji neomrzí jej slyšet.

Je to šest let, co odletěli ruku v ruce z Washingtonu a zamířili k tomuhle domu, který Mulder našel v New Yorku, když musel zmizet. Řekl jí, že se poohlížel po dobrém místě, kde by mohli žít a začít svůj život jako jeden. Mulderovy oči byly tak plné života, když ji žádal, aby s ním odešla, opustila tu zatracenou výpravu, kterou bohužel započal, a vzala si ho. Ano, rychle se ocitla šeptajíc do jeho rtů. Ano, Muldere…odejděme. Pojďme.

Slza ukápla zpod Danina víčka. Začínám znovu.

Nestává se často, aby během těhle nocí plakala. Uroní slzu jen aby umožnila tíze opustit její srdce…ne, vlastně uroní slzu, když na ni dopadnou vzpomínky a zatlačí ji do téhle klece sebelítosti. Dana ji ale nikdy nesetře. Jen nechá slzu stéct k bradě a pak už chladný vánek stopu osuší.

Dana nenávidí vzpomínky na to, když si začala uvědomovat mateřství…byla to tichá rodinná večeře s její matkou, Billem a její švagrovou, Tarou. Čekala tehdy Matthewa. Bože, je tak šťastná a krásná, dokonce i když to vypadá, že má v břiše vodní meloun. Taře se těžko chodí, ale pořád se směje. Vypadá jako vajíčko a dostává křeče do nohou, ale je tak zatraceně šťastná.

Dana si to pak tolik přála.

Ale už znala pravdu. Nebyl způsob, jak by mohla kdykoliv mít dítě.

Zavinil to ten únos. Ta světla, studený kov srážející ji na záda…Ježíši, nechali ji zlomenou. Tak zlomenou. Když zjistila, že je neplodná, plakala, dokud ji nerozbolela hlava a neotekly oči. Následující den přišla do práce. Mulder se jí na to zeptal. Byla připravená říct mu tu krutou pravdu, ale najednou začala krvácet z nosu.

Proboha. Nejdřív její plodnost a teď její život.

Ale ona je Dana Scullyová. Nevzdala se. Všude na té cestě, na kterou se vydali, nekonečném bloudění za pravdou, se dokázala najít. Bojovala. Ukázala celému svému malému světu, co dokáže. I její víra ji našla. Najednou měl její svět význam. Malý křížek, který nosila na krku, měl najednou význam. Její práce na Aktech X měla svůj osud. A Mulder…najednou věděla, proč je tady, vedle ní.

Dana zaslechla, jak se dveře do ložnice s klapnutím otevřely a měkké boty vešly dovnitř. Lehký úsměv jí zahrál na rtech. Mulder přišel domů.Jeho práce známého profesora na Newyorkské univerzitě ho držela v Queensu, kde žili, a New York City. Tam vyučoval psychologii a kriminalistiku. Většinou se vrací kolem páté, ale někdy ho dostane doprava. Ona mezitím pracuje v Newyorkské všeobecné nemocnici jako lékařka. Než odešla do postele, zkontrolovala datum a připomněla si, že dnes je středa. Takže je v nemocnici asi do tří a za hodinu a půl je doma. Ale Mulder je doma většinou dřív.

Neřekla nic. Jen zaslechla, jak Mulder zběžně kontroluje napůl prázdnou láhev whisky a zbytek vína na dně sklenice. Cinkání skleniček a úder do tvrdého stolu. Nahlas vydechne.

„Konečně jsi otevřela tu vychlazenou whisky, Scullyová?“ Jeho zastřený hlas potlačí zvuk větru. Miluje být zticha, když se jí ptá, zejména když slyší, jak se jeho kroky přibližují k její drobné postavě na terase.

Zanedlouho poté ucítila jeho ruce na svých bocích, přejíždějící po hedvábné bílé noční košili, kterou měla na sobě. Opřela se o něj zády a uvelebila se v teplu jeho těla. Opřel si bradu o její kostnaté rameno. Dana naklonila hlavu na bok, zavřela oči a nasála Mulderovu vůni. Vždy si přiznávala, že zůstává vzhůru každou noc, jen aby počkala na jeho přítomnost, aby mohla cítit, jak se mužná lesní vůně jeho kolínské bude mísit s potem těžkého dne. Milovala tu vůni. Pořád se ji opájela.

Mulderovy rty se dotkly místa, kde na jejím krku cítil pulz. Z pocitu, jak se jeho měkká ústa opatrně mazlí s její kůží, ji mrazilo v zádech a tuhly jí bradavky. Ruce jejího manžela se jí přesunuly přes břicho a vzhůru, aby vzal do dlaní její ňadra. Začal je hladit a ona zasténala. Ruce položila na jeho. Přála si ho povzbudit, ale musela se od jeho příjemných doteků odtáhnout, když cítila tuhost jeho kloubů. Otočila se a našla Mulderovy oči tmavé…ne touhou, ale únavou. Byl to zatraceně dlouhý den. Její manžel věděl, že se trápí, takže se ji snažil zbavit bolesti. Okamžitě zamrkal, aby skryl vyčerpání zračící se mu v očích, když odhadl, že ho zahlédla.

„Pořád to s tebou můžu dnes v noci dělat, Scullyová.“ Objal ji jednou rukou kolem útlého pasu jakoby ji chtěl nadzvednout, jeho tělo potkalo to její. Čelem k sobě. Jako dva ztracené dílky skládačky.

Hřejivě se usmála, všechen chlad se jí vytratil ze žil, a z ničeho nic byla Scullyová. Žena, kterou Mulder stvořil, kterou chtěla být pořád. Scullyová je silná, je to žena, která bojovala se spiknutím, které chtělo z jejího a Mulderova života udělat mizérii. Je žena, která měla vždy čistou hlavu, správný náhled na svět. Žena, která se občas uvolnila, která se uměla milovat jako nikdo na světě, která je vždycky…Mulderův miláček…a v té samé chvíli je milovanou lékařkou svých pacientů. Scullyová toho viděla v posledních letech svého života tolik, ale vždycky s tím bojovala a svým způsobem vyhrála.

„Neunavuj se ještě víc, Muldere. Zítra nás čeká velký den. Je osm večer a tys pracoval přesčas.“ Jedna její ruka s jela dolů k Mulderovu mužství. Bylo pod látkou kalhot ochablé. Lehce po něm přejela prsty a políbila Muldera na rty. „Stejně si nemyslím, že jsi v kondici.“

„Jsem v pohodě, Scullyová. Jestli je to to, co dnes v noci chceš..“ jeho hlas je tišší, zastřenější. Ruka obtočená kolem jejího pasu jí začne přejíždět po pevném zadku. „…můžu ti to dát.“

Znělo to lákavě, pomilovat se s ním jako šílená a zapomenout, že zítřek bude pravděpodobně jedním z nejdůležitějších dnů jejich manželství. Ale ne, ne dnes v noci, když jsou jeho vlasy cítit zaschlým potem, jeho čelo vrásčité z práce a jeho penis ani neodpovídá na jeho počínání s ní a naopak. Ne, ne dnes v noci. Ano, potřebovala jeho teplo, potřebovala Muldera…ale ne takhle.

Scullyová palcem přejela po kůži pod jeho lícní kostí. „Ne, Muldere. Dnes ne. Jsem nervózní, ale nepotřebuju to. Chci tě jen mít vedle sebe..po příjemné horké sprše a až bude ta zatracená flaška pryč z nočního stolku.“ Záblesk zklamání mu přelétl po tváři.

Aby mu to vynahradila, zachytila jeho jazyk mezi své rty a přeměnila to ve vášnivý polibek. Jazyk se setkal s jazykem, narážejíc do sebe, vpíjeli se jeden do druhého. Odtrhli se od sebe, Scullyové ruce v Mulderových tmavých vlasech.

V měsíčním světle mohla jasně vidět bílé pramínky rašící z kořínků. Pohladila je a napadlo ji, že si vždycky bude cenit každého bílého proužku v Mulderově kštici. Vždycky to bude znamenat, že stárnou společně. Ta myšlenka se jí líbila.

„Běž a dej si sprchu, ano?“ Škádlila ho s tváří zabořenou do jeho krku. „Příšerně smrdíš.“

„Tak proč mě tak očicháváš?“ Opáčil Mulder a nadzvedl jí hlavu zpátky k sobě.

Scullyová ho se smíchem nasměrovala ke dveřím ložnice. „Běž. Dej si pořádnou sprchu a já uklidím ten nepořádek.“ Vystrčila ho ven.

„Já to uklidím, Scullyová.“ Mrknul na ni. „Nezůstavej tam venku dlouho. Mohla bys něco chytit.“

Zastrčila si neposlušný pramen vlasů za ucho. V paprscích měsíce a s tělem sevřeným větrem vypadala Scullyová jako bohyně. „To, co jsem chtěla, už jsem chytila před pár lety.“

Přijal to se slovy „Miluju tě.“ a zmizel v ložnici. Mulder uklízel ten malý koktejl, který si před chvílí dala, a Scullyová ho sledovala. Chtěla ho pozorovat dál, když skončil s úklidem a zamířil ho horké sprchy, ale byla omámená větrem, který ji lákal ke sledování města.

A tak to chodí, stejně rychle jako se v hlavním městě střídají den a noc. Už není Scullyová. Najednou je znovu Dana, jen tak. Ta žena, která vždycky chtěla být jako její bratři, žena, která bez uvážení spala se svým profesorem, žena, která se tak bojí Scullyové. Je to jakoby se v jejím nitru odehrávala přetahovaná, v jednu chvíli je Scullyová, v následující zase malá Dana. Mulder si všímá té pře uvnitř a v jeho očích je napsáno, že má strach. Ne proto, že by ji mohli považovat za schizofreničku, právě naopak, bojí se, že pro ni není dost. Že život, který pro ni vybojoval, nestačí.

Dana se nadechla a vánek jí vyplnil plíce. Mulder jí dal všechno, o čem snila. Od samého začátku jejich vztahu se snažil.

Jako by to bylo včera, když do ní Mulder poprvé vniknul. Hlavu měl obvázanou a bílou gázou prosakoval pot. Byl po operaci mozku, ale přísahal, že jeho mysl je dost jasná na to, aby věděl, co chce. A chtěl ji víc, než cokoliv jiného. Scullyová váhala, rozum jí říkal, že je zmatený ze smrti Diany Fowleyové, své bývalé manželky a ´přítelkyně´. Přesvědčil ji o opaku. Donutil ji podlehnout svému neodolatelnému šarmu. Skončilo to v jejím vlastním bytě, v její vlastní posteli. Nohy měla pokrčené ve vzduchu s jeho tělem mezi nimi. Její přirození bylo naběhlé a přijímalo jeho penis, křičela bolestí i štěstím. Když se do ní vyprázdnil, zhroutil se na její hruď tiše jí říkajíc, že ji miluje. Tak moc, tak moc, tak moc…

Neodpověděla. Vůbec.

Dana neodpověděla. Scullyová z plných plic křičela ta tři krátká slova, která chtěl slyšet, ale zbabělec Dana převládl a odstrčil Muldera ze svého třesoucího se těla. Horko mezi nimi najednou zmizelo a ona mrzla. Mulder se ji snažil vzít do náručí, ale odmítla. Ach, Bože…cítila to bodání u srdce, jakoby to bylo právě včera. Byla tak vyděšená, že by je to mohlo odvrátit od profesionálního života, že by to mohlo zničit celý jejich život…ne, nemohli to udělat znovu. Neměli by si to znovu dovolit.

Ale stalo se to, opakovaně.

Každou noc, když dosáhl orgasmu, křičel skrz erotické omámení, že ji miluje celým svým srdcem. Ale ona na něj jen zírala se slzami v očích. Nemohla mu to říct. Kdyby mohla, nejspíš by si nemohla druhý den v práci zachovat vážnou tvář. Nemohla by se podívat ostatním agentův v Úřadu do očí. Zase dělá něco nezákonného. Znovu se mýlí. Nejdřív to byl Daniel, teď je to Mulder. Dana zničila Danielovu rodinu. Nemohla udělat to samé Mulderovi. Zvlášť když to je Mulder. Muž, který by za ni dal život, kdyby ho o to požádala, muž, kterého skutečně miluje. Ale ne…další život zničený jejím zatraceným přičiněním.

Muldera to bolelo. Bolelo, ale nedal to najevo…vůbec.

A pak přišla ta noc. Byl to neskutečný vyčerpávající den. Danielova choroba, Mulderovy počítačem vytvořené kruhy v obilí, Danielovo vyznání jeho neutuchající lásky k ní..a nakonec to špatné, co udělala správným. Po deseti letech. Poté, co o tom Mulderovi řekla, rychle usnula, ale probudila se uprostřed noci vedle Muldera, v jeho posteli.

Scullyové ruka vklouzla pod Mulderovu košili a začala hladit jeho svaly. Její ústa našla jeho…a než si to uvědomili, byli znovu na vrcholu, křičíc jméno toho druhého jako šťastní chovanci psychiatrické léčebny…a s uspokojením. Když Mulder vytvářel během svého orgasmu obvyklý dialog, něco se stalo.

Po měsících, co spolu spali, Scullyová odpověděla. Přitáhla si jeho krk blíž ke svým ústům a pomalu zašeptala „Taky tě miluju, Muldere.“

Byl tak šťastný, že se rozplakal. A tak unavený, že upadl do spánku.

Od té noci nic nebylo odlišné, ani stejné. Emocionálně se k sobě přiblížili a jejich milování bylo najednou tak nádherné, tak svaté. Bylo to perfektní. Scullyová byla připravená si ho vzít. Mulder byl tak spokojený, že přestal v noci chrápat. A samozřejmě otázka manželství mu pokaždé sklouzla ze rtů…

Jeho únos.

Scullyová se na balkóně téměř zhroutila, když ta myšlenka unikla z nejhlubšího kouta její mysli.

Ježíši, byla těhotná. Bylo to nemožné, ale bylo to tak. Byla si jistá, že je to Mulderovo dítě, ale Muldera jí vzali. Jí a nenarozenému dítěti v jejím lůně. Bože, tolik se tehdy naplakala. Zbavila se ranní nevolnosti a pak se rozvzlykala nad spláchnutým záchodem. V noci se jí zdávalo o Mulderově utrpení a potom se chytala za břicho. Muldere, kde jsi? Potřebujeme tě, tvé dítě a já…

Jak se dostala skrz Mulderovo zmizení, smrt a zmrtvýchvstání…ne­měla ponětí. Jediná věc, kterou si je jistá, je, že v těch dlouhých měsících převládla Scullyová nad Danou. Možná jí pomohla přežít, možná jí pomohla vstát od záchodové mísy, do které vyzvrátila snídani, utřít studené slzy z tváří. Porodila zdravého chlapečka navzdory všem rizikům, která provázela její těhotenství.

Pojmenovala ho William. Po Mulderově otci.

Scullyová si myslela, že tam to skončilo, že byl konec. Odjede s Mulderem a jejich chlapečkem do západu slunce a nikdy, nikdy se neohlédne.

Bože, jak se mýlila.

Dva dny se svou rodinou a pak zmizela naděje na západ slunce, do kterého odjedou. Mulder musel odejít, skrýt se, aby si zachránil život, aby zachránil její život…a Williamův. Všechny její touhy, její přání…byly pryč…jen tak.

William byl tak krásný. Vložila do svého syna celé své srdce a duši. Udělala to Scullyová, občas nechávajíc Danu, aby vykoukla a vyplakala se. Scullyová věděla, že je Mulder v bezpečí, ale zároveň věděla, že její syn není.

William S. Mulder byl dán k adopci před sedmi lety neznámému páru. Jediné, co Scullyová věděla, bylo, že měli farmu a že se o Williama dobře postarají. Mulder se vrátil krátce po adopci, zlomený, že je jeho syn pryč. A pro dobro jejich syna, by se s ním možná nikdy neměli zkontaktovat.

Ale to bylo před sedmi lety. Před sedmi lety byl jejich život zmatek, ale Scullyová a Mulder tu bitvu vyhráli. Už neexistuje spiknutí. Opustili Akta X a ano, od té doby se neohlédli. Nebyl k tomu důvod, konečně měli klid. Scullyová je občas smutná, že nepokračuje jejich přátelství s Monicou Reyesovou, Johnem Doggettem a jejich bývalým šéfem Walterem Skinnerem, ale je to tak lepší. Čím méně kontaktů s Akty X, tím bezpečnější všichni jsou.

Scullyová se zachvěla a ten chlad v sobě vítala. Slyšela, jak Mulder vypnul sprchu. Nebude nadšený, když ji najde stále stát na terase. Ta skoro průhledná noční košile, co má na sobě, ji před zimou dlouho neochrání.

Stiskla prsty na nohou a opustila balkon. Zavřela za sebou dveře. Studovala komplikovaný design dveří a s úsměvem si pomyslela, že teď už chlad do jejich pokoje nepronikne.

Skočila do postele a přikryla se silnou sametovou přikrývkou. Otočila se na bok a předstírala, že už spí, když Mulder opustil koupelnu. Zaslechla, jak se její manžel zasmál předtím, než se k ní pod přikrývkou připojil.

Ze všech sil pokračovala ve své hře, ale jeho ruce svírající její krk ji donutily se zasmát a srdce se jí rozbušilo vzrušením. Obrátila se tváří k němu a odstrčila ho k okraji postele, ale on se přisunul zpátky a políbil ji. Když skončili, ležela Mulderovi v náručí s jednou nohou kolem jeho pánve a rukou si pohrávala s chloupky na jeho hrudi. Zavíral při tom oči. Konečky jeho prstů reflexivně našly zlatý řetízek kolem jejího krku. Ucítil přívěsek ve tvaru křížku.

„Bojíš se zítřka, Scullyová?“ Zeptal se něžně a zvažoval, jestli odpoví rozzlobeně, nebo ne.

Scullyová ho políbila na hrudník. „Samo- Ano, bojím.“

„Proč?“

„Protože bude třeba v šoku, třeba nás odmítne…Ježíši, možná nás bude nenávidět.“

Měkký smích mu unikl ze rtů. „Bude nás milovat, Scullyová. Každé adoptované dítě by rádo znalo své skutečné rodiče.“

„Ale my ho taky adoptujeme. Nemyslíš, že to je…příliš na sedmileté dítě?“

Mulder ji políbil na vrcholek hlavy. „Všechno mu vysvětlíme. Je teď v rozumném věku.“

Pohnula hlavou nahoru a dolů po jeho rameni. Přitulila se blíž a chystala se usnout v manželově vřelém…

„Scullyová?“

Otevřela oči. „Jo?“

Zaváhal, než nabral odvahu, aby se jí zeptal. „Jsi šťasná? Takhle.“

Scullyová potřásla hlavou. Její muž nasbíral dost síly, aby se jí na to po tom všem zeptal. Ona samozřejmě neuměla vysvětlit rozdíl mezi Danou a Scullyovou, ale mohla ho přimět, aby pochopil. Zvedla hlavu z jeho ramene a zadívala se na něj.

„Muldere…dal jsi mi všechno, o čem jsem kdy snila. Dal jsi mi lásku, kterou jsem hledala. Dal jsi mi celý můj život…Někdy zklamu, chovám se hnusně, jako úplný idiot, ale nikdy nemůžu popřít, jak jsem spokojená. Nemusíš mi už nic dokazovat, Muldere. Mám tvůj důkaz.“ Scullyová zvedla třpytící se snubní prsten tak, aby ho mohl vidět. Mulder se zakřenil a taky zvedl ruku a v nevědomém rozhodnutí propletli své prsty. „A to je všechno, co potřebuju.“

Mulderův úsměv se rozšířil. Ale ospalost ho rychle přemáhala. Než mohl upadnout do zapomnění, Scullyová ho kousla do dolního rtu a řekla,

„Miluju tě, Muldere. Tak moc tě miluju.“

Její hlava dopadla zpátky na jeho rameno. Zhluboka se nadechla, položila ruku na manželův teplý krk a její sevření v realitě se začalo pomalu uvolňovat.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Scullyová neklidně poklepávala pečlivě upravenými nehty. Podívala se na svého manžela stojícího v koutě zády k ní. Snažil se zabavit malůvkami dětí nalepenými na žlutě vymalovaných stěnách, ale byl stejně nervózní jako ona. Ruce měl v kapsách džín a Scullyovou napadlo, že kdyby měl ruce podél těla, lidé by ho nejspíš považovali za oběť artritidy.

Seděla na jediné ´dospělácké´ židli v dětském pokoji. Střídavě si dávala nohu přes nohu a divila se, co k čertu sestře trvá tak dlouho. Byla taková zima. Ještě více se zachumlala do Mulderovy bundy. Doufala, že to proběhne hladce. Přála si, aby už to bylo za nimi. Mohli by už doma s Willem vařit oběd.

Kéž by to bylo tak zatraceně jednoduché.

Náhle, jako v odpovědi na její modlitby, se otevřely dveře. Mulder při tom zvuku zpozorněl. Přiblížil se ke dveřím a vyměnil si pohled se svou ženou.

Blonďatá sestra vešla jako první. Sladce se usmála na pár, „Vydržte chvilku, trochu se stydí.“ Vystrčila hlavu ven, aby vtáhla jejich očekávaný kontakt dovnitř.

Po několika bolestných okamžicích, které spotřebovaly téměř veškerou trpělivost páru, se za ní objevil drobný chlapec v baseballové čepici. Stínila jeho obličej, ale Scullyová si všimla třesoucích se rtů. Mulder se postavil za svou ženu a položil jí své ruce na ramena. I jeho dlaně byly studené.

William měl na sobě starou mikinu s Mickey Mousem a džíny, které vypadaly, že jsou mu trochu malé. Tenisky měl zlomené, doslova, bílou na nich nahradila hnědá špína, velké díry v podrážkách se stávaly viditelnými, když zašoupal nohama. Scullyová si rukou zakryla ústa.

Williamovi náhradní rodiče zemřeli před rokem při požáru jejich farmy. Scullyová a Mulder neměli až donedávna ponětí, že jejich syn je v Newyorkském adopčním centru. Až jim zavolal Frohike ze skupiny Osamělý střelec a řekl jim to. Všechno připravili, od adopčních papírů až po kontakt s centrem. A jediné, co zbývalo, bylo vlastní setkání se synem.

A tady je, jejich vlastní krev, v oblečení ze second handu, tak plachý, tak vyděšený.

Scullyové ukápla slza.

Lara, blonďatá sestra, vycítila to napětí. Pohladila Williama po hlavě a postrčila ho kupředu. „Tohle jsou ti milí lidé, co si tě chtějí vzít domů, Williame. Nechceš se s nimi pozdravit?“

Jejich syn se stále díval dolů na své nohy.

Další slza skanula Scullyové po tváři. Odlepila se od Muldera s jemným plácnutím přes jeho ruku. Přikročila k chlapci a klekla si. Will se polekal a instinktivně ustoupil dozadu, ale Scullyová vzala jednu jeho měkkou ruku do dlaně.

„Ahoj. Já jsem…tvoje..sku­tečná…Jsem Dana, Williame. Já…mohla bych ti sundat čepici? Jestli ti to…nevadí.“

Will přikývl.

Scullyová mu opatrně sundala červenou baseballovou čepici z hlavy.

Vzhled toho malého chlapce před nimi donutil Muldera i Scullyovou zalapat po dechu.

Ve všem se podobal manželům. Měl Mulderovy měkké hnědé vlasy, ostře řezanou tvář a našpulené rty svého otce. Ale Scullyová si všimla nezaměnitelné brady a modrozelených očí, které byly její. I Lara byla z toho pohledu překvapená.

„Wow! To je podoba.“

Mulder se pohnul blíž k místu, kde byla Scullyová s Williamem. Kleknul si vedle ní a s fascinovaným výrazem se zahleděl na chlapcovu tvář. Scullyové neušlo, že i oči jejího muže se naplnily slzami.

„Synu…“ Mulderův hlas ztěžknul bolestí a zoufalstvím.

Williamův pohled opustil jeho boty a přesunul se na jeho rodiče. I on se soustředěně zadíval na jejich tváře.

Jeho rty se usilovně pohnuly, jakoby se myšlenky v jeho hlavě nedaly utišit, dokud nevysloví to, co chtějí všichni slyšet.

„Mami? Tati?“

Scullyová se skoro zhroutila, když ho uslyšela je tak nazvat.

Oba vzali chlapce do náručí a pevně ho objali.

„Bože…Williame…Ó, Bože…“ opakovala Scullyová, dokud objetí neskončilo a Mulder jí nepomohl zpátky na nohy. Držel Williama v náručí a když vstala, objal ji kolem ramen.

Lara se na ně usmála. „To bychom měli. Zabalím ti věci, Williame.“ Omluvila se a opustila pokoj.

William se zvědavě dotknul Mulderových stejně hnědých vlasů, „Je to pravda, že bydlíte v domě v Queensu?“

Mulder se usmál a zadíval se na Scullyovou. „Jo, to je. A víš co, Wille? Máme tam pokoj zařízený jen pro tebe.“

„Vážně?“

Scullyová se široce usmála a objala Muldera kolem pasu. „Vážně.“

Vykročili z dětského pokoje do tmavé chodby adopčního centra. Scullyová a Mulder mluvili na nadšeného chlapce a Scullyová mezitím cítila, jak se uzavírá. To je to, co obě, Dana i Scullyová, chtěly. Rodina.

Poté, co vyzvedli Williamův batoh, nastoupili do Fordu, smějíce se synovým překrouceným historkám, a vyrazili k domovu. Než ale nastartoval, natáhl se Mulder k sedadlu spolujezdce a umístil jí na čelo vlahý polibek. Cítila, jak se jeho slzy otiskly na její stejně vlhké tváře. Scullyová se natáhla na zadní sedadlo k Williamovi.

Poslední zbytek chladu se vytratil z jejích žil, když Williamovy oči změkly, když se dotkla jeho čela. Už pro ni nikdy nenastane chladný večer, nikdy se už nepotká s nejhlubšími obavami. Protože všechno, co kdy Dana Katherine Scullyová-Mulderová chtěla, je teď s ní.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 14.11.2008 v 16:52 v kategorii Povídky.