Cesta sněhem (povídka)
autor 42971 | překlad nabaa | rating G
Jeho dech se v chladu srážel a tančil před ním, když mu z úst unikl povzdech. Už šel víc jak hodinu a jeho rty začínaly díky ostrému zimnímu vzduchu promodrávat. Sněhová vrstva byla asi stopu hluboká. Každý krok zanechával otisk a otisky dohromady za ním vytvářely dlouhou stopu.
Když procházel branou, nezastavil se, jen tiše minul muže sedícího ve strážnici. Za poslední rok taky byl tolikrát. Navštěvoval tohle místo skoro každý den a téměř všichni zaměstnanci už znali jeho tvář a věděli, kam pokaždé míří.
Tráva byla pokrytá jemným sněhovým popraškem a mezi bílými místy probleskovaly zelené chomáčky trávy. Pomalu přecházel přes trávník míjíce řadu za řadou až konečně do jedné zabočil. Už znal cestu zpaměti. První měsíc musel řady počítat, aby odbočil správně, ale teď už se nemusel ani dívat. Bylo to skoro jako by ho k onomu místu vedla nějaká vyšší moc.
Konečně byl tam, kam směřovaly jeho kroky. Kdyby záleželo jen na něm, klidně by se tam ubytoval. I přestože počasí bylo kruté, zvládnul by to. Položil květiny, které do té chvíle držel v ruce, tak, aby ležely vedle ní. Po tváři mu stekla jediná slza, když položil dlaň na náhrobek. Její náhrobek. Všechny vzpomínky na ni byly tak čerstvé. Její zrzavé vlasy, modré oči a dokonalá postava…
Prohrála svou bitvu, ale pro něj byla hrdinou. V jeho srdci vyhrála. Byl s ní v posledních hodinách. Znali se tak dobře, že pouhý pohled znamenal víc než tisíce slov. Když se blížil konec, řekl jí, že ji miluje. A ve chvíli, kdy odcházela, ta slova mu zopakovala – „Taky tě miluju.“ A i když jedna jeho půlka byla pryč, věděl, že musí jít dál. Pro ni. Žil pro ni.
Tento článek byl zveřejněn 17.5.2008 v 2:14 v kategorii Povídky.
smutne,ale hezke
smutné
Smutnééééééééééééé:-(
Tady slova nestačí
Nádherné, Nabaa tyhle smutná zamyšlení vyloženě jdou, prostě mistr!!!!
Někdy je i krátká povídka mnohem víc k zamyšlení než dlouhá… a tohle je ten případ :)
Moc hezká povídka, hrozně smutná. Jen sem si to představila, že by to tak bylo, mrazilo mě v zádech. Ještě že to je „jen“ povídka.
Jaj, to je smutné, ale krásné. Až jsem měla slzy v očích.. Ještě, že to tak nebylo ;)
Doufám,že jsem nezpůsobila intenzívní všeobecný smutek,ale tyhle věci mám prostě ráda.Překládala jsem to během přednášky na plicním a měla jsem co dělat,aby nikdo nezpozoroval,že mám slzy v očích.:oP A samozřejmě děkuju za pozitivní ohlasy,XGirl za to,že to poslala Krycekovi a Krycekovi za to,že to tady zveřejnil.;o)
Já jsem mu poslala chronologicky povídky tak, jak to přibývalo na volny.cz, aby je sem nějak dával a nemusel to chudák ještě stahovat, když má tolik práce. Tyhle smutné věci jsou krásné, já když to vždycky čtu, tak se nejdřív hodně přemáhám, abych se nerozbrečela a pak se zase přihlouple culím, jak to bylo krásné a jak bych na jednu stranu hrozně ráda v seriálu něco tak strašně dojemného viděla a na druhou stranu jsem ráda, že to tam nikdy až takhle nebylo:-D
Tada, Ty píšeš jak drak
Díky za další kvalitní počteníčko, i když na tohle
bych se teda dívat nemohla