Cesta do temnoty lidské duše
Nedávný revival nových epizod Akt X přímo vybízí k rekapitulacím. Připomeňte si s námi nejlepší epizody původního seriálu, vysílaného v letech 1993 až 2002 – vybral jsem jich pro vás dvaadvacet a za každou z nich se mohu zaručit vlastní levou rukou.
11. Via Negativa (8. série, 7. epizoda) režie Tony Wharmby | scénář Frank Spotnitz | poprvé uvedena 17. prosince 2000
V období mezi sedmou a osmou sérií, zasaženém především odchodem Davida Duchovnyho z pozice hlavní herecké hvězdy seriálu, odepisoval Akta X takřka celý televizní svět. A přitom to bylo právě toto období, kdy vznikly ty nejstrašidelnější příběhy, které svou ponurostí položí na záda i ty nejzdařilejší thrillery druhé či čtvrté série. Netopýří zrůda z Patience, pouštní sekta uctívající parazitujícího červa z Roadrunners či beznohý fakír pochutnávající si na lidských vnitřnostech z epizody Badlaa – ti všichni se ovšem mohou jít do chladného hrobu zahrabat před snovou hrůzou, kterou cestou do temnoty prostřednictvím nebohého Johna Doggetta absolvují diváci jedné z nejhororovějších epizod vůbec. Via Negativa tak zcela zaslouženě otevírá první desítku nejlepších epizod seriálu Akta X.
Je poněkud paradoxní, že epizoda, v níž se Scullyová objeví zhruba na pět minut a Mulder absentuje zcela, patří mezi nejlepší z Akt X. John Doggett, který je na Aktech X teprve krátce, si tentokrát musí vystačit se společností náměstka ředitele FBI Waltera Skinnera, který se mu nakrátko stane parťákem. Společně vyšetřují hromadnou sebevraždu (vzhledem k okolnostem spíše vraždu) členů sekty, z nichž každý zemřel po dobře mířeném zásahu sekerou přímo mezi oči. Agenti brzy zjišťují, že Anthony Tipet, vůdce zmíněného kultu, je nejspíš schopen vstupovat do snů svých obětí, ve kterých vraždí, což vede k tomu, že na místech činu nezanechává ani ty nejmenší stopy. Postava Johna Doggetta, ztvárněná Robertem Patrickem, je v osmé sérii koncipována jako skeptik, čímž v této pozici nahrazuje agentku Scullyovou (ta vstupuje do Mulderovy, okolnostmi tak trochu vynucené pozice věřícího). Via Negativa je tak svého druhu paranormálním očistcem pro jindy hrdého pochybovače Doggetta.
Via Negativa triumfuje po stránce atmosféry. Dokonce i v osmé sérii, která je obecně považována za nejtemnější období Akt X, vyniká svou zlovolností. Všechny další příběhy typu Grotesque či Elegy jsou klasické thrillery, které se v různých obdobách objevovaly ve všech sériích (snad jen s výjimkou parodické šestky a rozjařené sedmičky). Snové sekvence, při kterých Doggett prochází potemnělými a liduprázdnými chodbami FBI, nepochybně patří mezi to nejdepresivnější, co se v seriálu kdy objevilo. Dodnes jen těžko z hlavy vyháním moment, kdy si Doggett potěžká hlavu agentky Scullyové, nebo závěrečnou scénu, při níž Doggett se sekerou v ruce navštíví byt své partnerky. Via Negativa má tak tuhou atmosféru, až má divák tendenci odpustit jí, že po příběhové stránce zas tak silná není (na druhou stranu podobný „nešvar“, a sice upřednostnění atmosféry před zápletkou, mají i klasiky Our Town, Home či Folie a Deux).
Krom toho Via Negativa zaujme zvýšeným, skoro až mytologickým výskytem nám dobře známých lokací. Epizoda se odehrává u Doggetta i Scullyové doma, v Mulderově i Skinnerově kanceláři, tak i v pracovně zástupce ředitele Kershe. Dokumentuje rovněž úplně první setkání Osamělých střelců s agentem Doggettem.
Via Negativa se svými bizarními sekvencemi, násilnými obrazy a pořádnou dávkou paranoii tvoří to nejlepší ze zlatého fondu Akt X. Epizoda tu dnes nezastupuje jen sama sebe, zastupuje celou osmou sezónu, bravurní období plné surového hororu, tíživého dusna a všudypřítomné beznaděje, které se nám neodvratně vrylo do paměti a vzdor všem protivenstvím se stalo jedním z nejlepších období seriálu Akta X.
Tento článek byl zveřejněn 20.5.2020 v 0:00 v kategorii Nejlepší epizody.
