Kult X

V seriálu Akta X se objevilo hned několik herců a hereček, které jejich hvězdná hodinka teprve čekala. Tak třeba ne každý ví, že s Mulderem a Scullyovou se střetli Bryan Cranston (ep. Drive ze začátku šesté série), Aaron Paul (ep. Lord of the Flies z deváté řady) a Dean Norris (ep. F. Emasculata z druhé řady), tedy kompletní cast pozdějšího seriálového hitu Breaking Bad od Vince Gilligana. Neméně zajímavě vypadají rovněž Jack Black (ep. D.P.O. ze třetí série), Lucy Liu (ep. Hell Money ze třetí série) či třináctiletý Shia LaBeouf (ep. The Goldberg Variation ze sedmé řady).

Rok 2015, jenž si dělá ambice být rokem znovuzrození fenoménu Akta X, začíná nadějně. V lednu vyšla zbrusu nová desková hra na motivy seriálu Akta X, která nabízí kooperaci až pro pět hráčů. Jedna skupina hráčů představuje vyšetřovatele FBI, přičemž na výběr jsou agenti Mulder, Scullyová, Krycek a Skinner. Druhou stranu tvoří hráč, který hraje za Syndikát, jehož cílem je celé vyšetřování zpomalovat a navádět do slepých uliček. Vedle hrací desky balení obsahuje váček s důkazy, přehled skladu Pentagonu, na šest desítek X-Files karet, padesát karet agentů, ale třeba i čtyřicet žetonů důkazů nebo dvacet žetonů cigaret. Hra pokrývá období prvních tří sezón seriálu. Další informace (včetně možnosti objednávky) nabízí český tematický web fantasyobchod.cz, případně americký boardgamegeek­.com. Obrázky ze hry naleznete na oficiální facebookové stránce výrobce, video je níže. Na všechny informace mě průběžně upozorňoval Moro, jemuž tímto děkuji za jeho trpělivost.

Nedávné útoky na školu plnou dětí v Péšávaru a redakci satirického časopisu v Paříži ukázaly zrůdnou podstatu islámského terorismu, který vědomě cílí na dvě nám nejposvátnější hodnoty – lidský život a lidskou svobodu. Shodou okolností jsou to právě otázky islamismu a terorismu, kterým se už téměř pět let věnují Howard Gordon a Alex Gansa, dva kmenoví autoři seriálu Akta X. Společně připravili špionážní drama Homeland (česky Ve jménu vlasti), které vypráví o speciálních operacích amerických tajných služeb na Blízkém východě i na americké půdě. Hlavním hrdinou, slovy oficiální anotace, je seržant amerického námořnictva Nicholas Brody, který se po osmi letech v afghánském zajetí vrací zpět do Spojených států. Událost zpovzdálí sleduje Carrie Mathisonová, dlouholetá zpravodajka CIA z Blízkého východu, která je přesvědčena, že k Brodyho osvobození vedly podezřelé okolnosti. Tuší, že za celým plánem stojí al-Kajda a oslavovaný miláček národa Brody by ve skutečnosti mohl být kukaččím vejcem, nastrčeným do citlivých míst americké politiky s cílem provést teroristický útok. Aby dokázala, že nepřítel Brodyho v zajetí zlomil a přetáhl na svoji stranu, musí opustit předepsané postupy a začít vyšetřovat na vlastní pěst. 

Homeland je pozoruhodný politický thriller, který ukazuje, jak by asi vypadala Akta X (a zvláště pak jejich mytologie), pokud by ještě dnes byla vysílána. Tvůrci ostatně mají na co navazovat – podpis Howarda Gordona se kupříkladu objevil pod scénářem k takovým klasikám jako Sleepless, Fresh Bones, Død Kalm, Grotesque či Synchrony, z nichž mnohé mají svoji politickou linku. K dnešnímu datu byly odvysílány čtyři sezóny seriálu Homeland, za něž tvůrci obdrželi již pět Zlatých glóbů (všechny v hlavních kategoriích, dvakrát za nejlepší seriál a třikrát za hlavní role), což je stejný počet ocenění, které za devět let existence získala Akta X. Vedle autentického příběhu a hereckých výkonů Homeland boduje zvláště absencí obávaných klišé i typicky amerického patosu, díky čemuž divák není schopen předvídat, jak celá anabáze hlavních hrdinů skončí. Jen málokterý tvůrce je dnes schopen a ochoten popravit hlavního hrdinu uprostřed seriálu a my můžeme být hrdi, že Alex Gansa a Howard Gordon mezi takové nudné patrony nepatří.

Letošek byl víc než cokoliv jiného ve znamení konce světa. Právě z dneška na zítřek, z pátku 21. prosince na sobotu 22. prosince 2012, po několika tisíci letech končí mayský kalendář, který dle některých výkladů na den zimního slunovratu tohoto roku předpovídá zásadní změny celého našeho světa. Historici, vědci i naprostí laici se ovšem rozcházejí v názoru na to, jak rozsáhlé tyto změny mají být, a zda-li mají vůbec nastat. Chybí totiž jakékoliv vědecké podklady pro předvídané události, včetně nemožnosti přesně převést zmíněný kalendář na náš gregoriánský, který používá většina dnešního světa. To přesto mnohým nebrání děsit sebe i okolí celosvětovou apokalypsou, jiným očekávat duchovní obrození lidstva a tvůrcům Akt X hrozit mimozemskou kolonizací, která povede k zotročení a následné genocidě celého lidstva. Všechno jsou to moc pěkné náměty na nějaké budoucí vysokorozpočtové science-fiction, ale (zvláště po mediální masáži posledních několika dní) mě pronásleduje otázka, zda těmto blbostem nevěnujeme až příliš mnoho času.

Máme za sebou události, které by zasloužily více prostoru, už jen proto, že se – na rozdíl od nějakého indiánského kalendáře – reálně podepsaly na naší společenské a kulturní identitě. Tak například letos uběhlo rovných 1700 let ode dne, kdy se odehrála zřejmě nejdůležitější bitva pro kulturní identitu západního světa. Tehdy v bitvě u Milvijského mostu dne 28. října 312 zvítězil římský císař Constantinus „ve znamení kříže“ nad svým pohanským vyzyvatelem. Po této události Konstantin Veliký zrovnoprávnil křesťanství na území celé říše a tím pro následující dvě tisíciletí změnil tvář i ducha Evropy. O 420 let později, v říjnu 732, pak francký vojevůdce Karel Martel zastavil vpád arabského Umajjovského chalífátu v bitvě u Tours, čímž definitivně zabránil tomu, aby středověká Francie byla muslimskou zemí. Přesně před 800 lety, roku 1212, král sicilský a pozdější císař římský Fridrich II. Štaufský daroval Zlatou bulu sicilskou českému králi Přemyslu Otakarovi I. – možná nejdůležitější dokument týkající se naší státnosti českým panovníkům přiznával dědičný královský titul. Letos je to už 600 let, co od svého narození v roce 1412 svět inspiruje Panna orléanská, známá též jako svatá Jana z Arku, která jako sedmnáctiletá v čele francouzské armády zatopila anglickým vojskům v průběhu stoleté války.

Před 300 lety, roku 1712, se v Ženevě narodil Jean-Jacques Rousseau, jedna z největších filosofických autorit novověku, o sto let později, roku 1812, se v Anglii narodil Charles Dickens a před Napoleonem se po bitvě u Borodina otevřela cesta do Moskvy. Roku 1912 v Číně po dvou tisíciletích zaniklo císařství a vznikla republika, v Brně se toho roku narodila proslulá herečka Nataša Gollová, v Londýně zakladatel logiky a informatiky Alan Turing a v Brooklynu jeden z dvou nejvýznamnějších ekonomů naší doby, Milton Friedman. A nakonec jsme k vlastnímu zahubení skoro ani nepotřebovali apokalyptický rok 2012. Letos v říjnu tomu bylo přesně padesát let, kdy roku 1962 sovětští komunisté přestěhovali na Kubu jaderné rakety a začali Západu vyhrožovat vyhlazovací jadernou válkou. Jen chladná hlava prezidenta Kennedyho tehdy zachránila svět od nepopsatelné katastrofy. Hlava, kterou si o rok později vzal na mušku Muž s cigaretou. A tím už se opět dostáváme k Aktům X.

Můj tip je takový, že svět dnes neskončí – mám na to jednoduchý výpočet: pokud neskončil po událostech na základní škole Sandy Hook v americkém Connecticutu před sedmi dny, tak si nějaký mayský kalendář ani neškrtne. A říkám to i přesto, že na té apokalypse, kterou jsme viděli v Mulderově vizi v epizodě The Sixth Extinction II: Amor Fati, bylo cosi poetického. A možná i děsivého, protože děsivé je tak trochu všechno, co je nevyhnutelné. Nakonec stačí citovat Muže s cigaretou: „Můj příběh děsí prezidenty od sedmačtyřicátého. A vlastně už staří Mayové se děsili toho, že jejich kalendář skončí tam, kde můj příběh začíná.“ A protože naděje, s níž Mulder a Scullyová usínali v posledním záběru seriálu, zní líp, než hřmící nebe, zakončeme dnešní text slovy Franka Blacka, který se sice více zabýval apokalypsou roku 2000, přesto jeho poznatek platí všeobecně: „Viděl jsem budoucnost, kde byl boj mezi dobrem a zlem, který zuřil po milénia, konečně dobojován. A zápas o naše srdce a duše byl navěky rozhodnut. Přežijeme – jen tehdy, pokud pustíme z hlavy otázku, co vlastně chceme, a začneme se ptát světa, co chce a potřebuje celý vesmír.“

Epizoda 2Shy ze třetí série, především pak její česky dabovaná verze, je hotový skvost. Vrah, kterého Mulder se Scullyovou v příběhu vyšetřují, totiž vyhledává své oběti v internetových diskusích. Není se tedy čemu divit, že během vyšetřování se oba agenti dostanou i do těchto tou dobou nepříliš probádaných teritorií. Není hezké se komukoliv vysmívat, v roce 1995, kdy tato epizoda měla premiéru, ještě o internetových službách věděl málokdo a i já si dovedu představit, že bych na to všechno koukal jak čerstvě vyoraná myš. A tak zatímco Mulder hovoří o chat rooms či on-line service, čeští diváci odkázaní jen na český dabing slyší cosi o debatních kroužcích či dopisech uložených na disk. Neříkám, že je překlad chybný, to jen v dnešní době, kdy jsme pohlceni internetovými fóry, sociálními sítěmi či instant messagingem, a to nejen na počítači, ale v každém přístroji, který má displej, jsou podobně nevinná označení už jen k pousmání. A jak takový internetový debatní kroužek před patnácti lety vypadal, na to se můžete podívat na dvou obrázcích níže, které pocházejí z epizody 2Shy.

Nenechte se však zmást, komunikace po internetu je příznačná pro ty nejvěrnější fandovské skupiny Akt X, jímž se už odpradávna přezdívá x-philes. Zásadním v tomto ohledu byl rok 1995, kdy se na konci druhé a začátku třetí série ze seriálu definitivně stal celosvětový televizní hit. V této době Mulder a Scullyová čím dál tím hojněji využívali ke vzájemné komunikaci mobilní telefony a e-mailové služby (u Osamělých střelců to platilo v ještě několikanásobně větším měřítku), což se odrazilo i na chování diváků. Ti se pohybovali na internetových fórech, kde mnohdy před zraky samotných tvůrců komentovali nejnovější epizody. Mimochodem, byla to diskuse na webu alt.tv.x-files z května 1996, kde byl prý poprvé užit termín shippers (diskuse se týkala epizody Pusher, takže se ani není čemu divit). Nerad bych ale cokoliv opakoval, a tak se pro další informace obraťte na shrnující článek o x-philes a shippers.

Není to ale jen nostalgie, proč byste si mohli epizodu 2Shy pustit. Vedle hotových lázní je důvodem číslo jedna hlavní záporná postava spisovatele Virgila Incanto, kterého ztvárnil herec Timothy Carhart. Ten sice poněkud zanikl ve vcelku silné konkurenci ostatních masových vrahů z Akt X, v epizodě 2Shy ovšem měl několik skvělých momentů. Jeden si zapamatuji navždy. To když se Virgil v samém závěru podělil se Scullyovou o jeden krásný citát. I morti non sono piů soli. Přeloženo z italštiny: Mrtví už nejsou osamělí.