Kult X

KayTee se ve čtvrtek 28. ledna 2010 vydala na premiéru filmu Čtvrtý druh (The Fourth Kind), o kterém jste se mohli více dočíst v aktualitě Čtvrtý druh přichází do kin a připomíná Akta X. Dnes přidala na svůj blog zajímavý názor na tento filmu včetně několika postřehů. Než předám slovo, dovolím si připomenout, že KayTee je autorkou povídek jako Shledání, Rakovina, Návrat, Žárlivost, The Case of Ex a Ať už je to cokoliv.

Vše o tomto filmu se dočtete v článku Čtvrtý druh přichází do kin a připomíná Akta X

Je těžké definitivně se rozhodnout, zda to celé chci brát jako fikci nebo budu věřit, že „skutečné“ záběry jsou opravdu skutečné. Nakonec se tedy ale přikloním k fikci a budu to brát jako docela dobře odvedenou práci. I když tedy upřímně nechápu, kde se to v Olatunde Osunsanmim (režisér film – pozn.) vzalo. Milla Jovovichová diváky hned na začátku upozorní, že ona bude hrát Dr. Abigail Tylerová a filmové záběry budou prokládány skutečnými záběry s rozhovory s doktorkou i z jejích sezení s pacienty a je jen na nás, čemu chceme věřit. Celým filmem nás pak doprovází „skutečná“ Dr. Tylerová, která režisérovi filmu vypráví celý příběh.

Musím říct, že „skutečná“ Dr. Tylerová předvádí opravdu podivuhodný herecký výkon (když předpokládám, že je to herečka) a Milla na ni v jejím napodobování nestačí, ale i přesto mi v této roli nevadí, jenom bych možná místo ní volila herečku o pár let starší, ale to je jenom detail. Co mi trochu vadilo, tak to byla barva obličeje „skutečné“ Abigail, způsobena nějakým filtrem nebo co, protože vypadala divně. Ale ty oči… ty oči byly fakt silné! Taktéž „skuteční“ pacienti doktorky odvádějí velice dobrou práci a jejich hypnotické stavy jsou dost uvěřitelné. Stejně jako u doktorky, ani tady herci neodvádějí tak přesvědčivý výkon, aby se vyrovnali svým „skutečným“ protějškům.

Toto téma mě zajímá a možná jsem tím trochu ovlivněná, ale film se mi opravdu líbil. Po absolutním zklamání, který pro mě představovala Paranormal Activity, bylo včerejší promítání opravdu potěchou pro moje oko. Byly chvíle, kdy jsem pociťovala příjemné mrazení v zádech. Ano, i tady se najde pár nelogických skutečností a trochu přehnaných scén, ale když to vezmu v celku, ani mi to tak nevadí. Bylo to trochu něco jiného, než na co jsme zvyklí, snoubí se nám tady víc žánrů od sci-fi přes thriller až po dokument. Pro ty, kteří aspoň trochu věří, nebo chtějí věřit je to výborná příležitost k zamyšlení. A jak už někdo v nějaké recenzi napsal – Mulderovi by se v Nome opravdu moc líbilo… ;)

Mé hodnocení 90% a na ČSFD 4/5 (pět to není, protože jsem se v noci nebála) – napsala KayTee

Již tento týden, ve čtvrtek 28. ledna 2010, vstoupí do českých kin mysteriózní sci-fi thriller Čtvrtý druh (The Fourth Kind). Film se věnuje problematice mimozemských únosů, na což ostatně odkazuje už jeho samotný název. V sedmdesátých letech minulého století byla při vyšetřování případů s podezřením účasti mimozemské inteligence stanovena stupnice. Zpozorování UFO bývá označeno jako první druh setkání, shromáždění důkazů znamená druhý stupeň, kontakt s mimozemšťany je druhem třetím. Poslední, čtvrtý druh setkání, označuje únos. Pokud chcete film podpořit a dostávat k tomu zajímavé informace, podívejte se na síť Facebook, kde byla spuštěna oficiální fandovská stránka, na níž vedle tématicky laděných zajímavostí a diskuze k problematice mimozemských civilizací najdete i trailer s českými titulky. A už jen při pohledu na tento působivý trailer se člověk nemůže zbavit myšlenky, že takto nějak měl vypadat druhý celovečerní film podle seriálu Akta X.

Provokativní thriller je natočen podle skutečných událostí, které se v roce 2000 odehrávaly v odlehlém městě na Aljašce. Tam již od šedesátých let dochází k záhadnému mizení lidí. Tento jev nebyl nikdy uspokojivě vysvětlen. Díky natáčení psychologických sezení s traumatizovanými pacienty objevila a shromáždila doktorka Abigail Tylerová mimořádně znepokojující důkazy o setkání čtvrtého druhu, které vedly k obnovení vyšetřování záhadných zmizení. Dosud nezveřejněné archivní nahrávky z psychologických sezení doktorky Tylerové jsou zveřejněny i ve filmu. Jejich použití dělá z filmu Čtvrtý druh ještě mrazivější podívanou.

Čtvrtý druh je dramatizací celého případu ve formě hraného filmu, jsou v něm nicméně použity i autentické záběry, které vznikly během terapeutických sezeních lékařky

Psycholožka Abigail Tylerová pracovala s hypnózou. Své pacienty přiváděla během terapeutických sezeních do stavu, v němž se mohli oprostit od psychických bloků vědomí a snáze se díky tomu vyrovnat se svými problémy, případně si také vzpomenout na věci, které jsou jinak při vědomí nedostupné. Tato sezení byla vždy nahrávána na videokameru. Na podzim roku 2000 prováděla doktorka sérii takových sezení na Aljašce s pacienty trpícími poruchou spánku. Vyprávění lidí, kteří se neznali, byla podezřele podobná. Vždy večer před usnutím pozorovali oknem bílou sovu, pravděpodobně sovu sněžnou. Brzy po usnutí se probouzeli paralyzováni, slyšeli příšerné zvuky a hned po té byli uneseni neznámými útočníky. Další vzpomínky již mizí ve tmě. Pod vlivem hypnózy pak pacienti prožívali identický strach a shodovali se v dalších hrůzných detailech.

Čtvrtý druh vstoupí do českých kin již ve čtvrtek 28. ledna 2010. Oficiální české internetové stránky najdete na adrese ctvrtydruh.cz, další informace jsou pak na serveru IMDB nebo na webu českého distributora Hollywood Classic Entertainment. V souvislosti s filmem bude v termínu od 4. do 7. února 2010 v pražském kině Atlas zahájen Filmový festival čtvrtého druhu, v jehož rámci se uskuteční i přednášky k tématu mimozemské inteligence. Kult X vás pochopitelně bude v následujících dnech o všem podstatném informovat.

Kdyby neexistovalo Hitchcockovo nezpochybnitelné Psycho, byl by snímek Sedm nejlepším thrillerem všech dob. Zní to možná příliš velkohubě, ale je to pravda. A právě americký thriller Sedm (Se7en) z roku 1995 uvede tuto sobotu 16. ledna 2010 ve 22:00 hodin TV Nova. Film natočil režisér David Fincher, který v roce 1992 sice debutoval třetím dílem legendární sci-fi ságy o Vetřelcích, od té doby však natáčí jen to nejlepší, co je v žánrech mystery, thriller a krimi k vidění. Na jeho kontě jsou kriminální dramata Klub rváčů a Zodiac, v minulém roce se pak konečně a zaslouženě dostal do centra dění nádherným mysteriózním dramatem Podivuhodný případ Benjamina Buttona, které bylo nominováno na 13 Oscarů.

Ve filmu Sedm sledujeme vyšetřování série drastických vražd, které vedou detektivové Somerset a Mills (Morgan Freeman a Brad Pitt). Vrah, jehož se jim stále nedaří dopadnout, mezitím pokračuje v zabíjení podle vzorce, kterým mu je sedm smrtelných hříchů – obžerství, lakota, lenost, závist, hněv, pýcha a smilstvo. Pokud máte rádi kriminální snímky, nevadí vám sem tam kapka krve a líbila se vám atmosféra epizod jako Irresistible, pak si v sobotu večer určitě zapněte televizi nebo – to v lepším případě – zhlédněte tento film na DVD.

Mám na vás netradiční prosbu. Dnes, v neděli 20. prosince 2009 ve 20:00, uvede ČT1 české filmové drama Všichni moji blízcí. Tento nádherný film natočil slovenský režisér Matěj Mináč jako poctu britskému podnikateli Nicholasi Wintonovi, který před vypuknutím druhé světové války zachránil z tehdejšího Československa několik stovek českých a slovenských dětí. Ve filmu sledujeme fiktivní příběh židovské rodiny Silbersteinových, která se rozhoduje, zda utéct z fašismem ohrožené Evropy, nebo zůstat. Píše se rok 1938 a německá armáda již okolo oslabeného českého vnitrozemí stahuje smyčku. Váhající otec (Josef Abrhám) se nakonec na poslední chvíli rozhodne využít nabídky Nicholase Wintona a posílá svého desetiletého syna vlakem z okupované Prahy do Londýna.

Film je nesmírně silný především v okamžicích, kdy se fikce prolíná s reálnými skutečnostmi – nejvíce pak v samotném finále filmu, ve kterém se po padesáti letech znovu setkávají „Wintonovy děti“ se svým zachráncem. Právě v okamžicích jako je tento si uvědomíte, že něco takového se opravdu stalo. Tomu všemu však předchází působivé rodinné drama s doslova mistrovskými výkony Josefa Abrháma a Jiřího Bartošky, kterým výborně sekundují Libuše Šafránková, Ondřej Vetchý, Jiří Lábus, Květa Fialová či Ladislav Chudík. Moje prosba je jednoduchá – vím sice, že na jiných televizních stanicích najdete na první pohled možná přitažlivější programy, přesto pokud se vám naskytne příležitost, prosím, podívejte se na tento film.

„První setkání“: Sir Nicholas Winton s jedním ze svých zachráněných dětí – Češkou Věrou Gissingovou (1988)

Sir Nicholas George Winton se narodil 19. května 1909. Na podzim 1938, když po Mnichovské dohodě Československo ztratilo své pohraniční území a bylo tak vydáno napospas hitlerovskému Německu, přicestoval podnikatel Winton do Prahy, aby zde uskutečnil svůj odvážný plán. Jako jeden z mála vytušil blížící se nebezpečí, které hrozilo českému obyvatelstvu, především pak jeho židovské části. Po vzoru celé řady dobrovolnických organizací, které v této těžké době pomáhaly pronásledovaným židovským rodinám prchnout do bezpečí, se Winton rozhodl do této činnosti taktéž zapojit. Od jisté doby už nebylo možné, aby vycestovaly celé rodiny, a tak Winton zajistil záchranu alespoň pro děti tím, že jim v Británii nalezl adoptivní rodiny. Díky mimořádnému úsilí a podplácení úředníků se Wintonovi dařilo pomáhat i po 15. březnu 1939, kdy Němci obsadili zbytek země. Poslední Wintonův vlak se zachráněnými dětmi vyrazil 31. srpna 1939. Další vlaky, které byly v plánu, již nevyrazily, protože začala válka. Nicholas Winton zachránil celkem 669 českosloven­ských dětí převážně židovského původu. Téměř všichni jejich rodiče byli zavražděni ve vyhlazovacím táboře v polské Osvětimi.

Skoro až absurdní skromnost Nicholase Wintona nejlépe dokumentují události, které nastaly po válce. O svých činech totiž Winton pomlčel a neprozradil je ani své ženě, se kterou se později oženil. Ta vše odhalila až na konci osmdesátých let, kdy na půdě jejich domu nalezla manželovy staré dokumenty. Nakonec vše oznámila médiím, která zajistila opětovné setkání Nicholase Wintona s několika desítkami zachráněných dětí. K prvnímu setkání došlo roku 1988, tedy skoro padesát let po událostech ze začátku války. Letos v květnu Nicholas Winton oslavil sté narozeniny a nadále se těší dobrému zdraví.

Přidejte se ke snaze podporující udělení Nobelovy ceny míru Nicholasi Wintonovi - přidejte se ke skupině na Facebooku

Předem se omlouvám za zprávu, která s tématem seriálu Akta X téměř nijak nesouvisí. Jméno Kennedy se sice v Aktech X objevilo hned několikrát, pokaždé však v souvislosti s Johnem Fitzgeraldem Kennedym, pětatřicátým americkým prezidentem, který byl zavražděn roku 1963. Tento text je věnován jeho bratrovi. Právě před čtyřiaosmdesáti lety, 20. listopadu 1925, se narodil Robert Francis Kennedy, pozdější americký senátor a mladší sourozenec zmíněného amerického prezidenta. Bobby Kennedy, jak se mu později začalo přezdívat v celé společenské sféře, se stal ministrem spravedlnosti ve vládě svého bratra Johna Kennedyho. V letech 1965 až 1968 sloužil v senátorském úřadě za stát New York. Během těchto let se velmi spřátelil s Martinem Lutherem Kingem, spolu s kterým začal urputně bojovat za zrovnoprávnění amerických občanů černé barvy pleti. Krátce po atentátu na Martina Luthera Kinga pronesl Bobby slavnou řeč o nesmyslnosti násilí. Když se blížil konec funkčního období demokratického prezidenta Lyndona Johnsona, rozhodl se Bobby pro svou kandidaturu na tento nejvyšší post v americké politice. Vše vypadalo nadějně, Kennedy postupně vítězil v primárkách všech důležitých států. V úterý 4. června 1968 se Kennedy se svými příznivci v hotelu Ambassador v Los Angeles dozvěděl, že zvítězil i v Kalifornii, čímž se jeho nominace na prezidentský úřad stala v podstatě jistou. Když Bobby opustil tribunu a šel se do kuchyně pozdravit s ostatními lidmi, neznámý muž se zbraní v ruce se vyhrnul z davu a vypálil na Bobbyho několik střel.

Atentátník, čtyřiadvacetiletý Sirhan B. Sirhan původem z Palestiny, byl ve svém činu úspěšný. Robert Francis Kennedy zemřel o dva dny později, 6. června 1968, na selhání životně důležitých funkcí. Bylo mu 42 let. Zanechal po sobě manželku Ethel a jedenáct dětí (poslední, dcera Rory, se narodila až po jeho smrti).

„Někteří lidé vidí svět takový jaký je a ptají se: Proč? Já sním o světě, který tu ještě nikdy nebyl a ptám se: Proč ne?“ – ROBERT FRANCIS KENNEDY

Při jeho poslední cestě z Kalifornie do hlavního města se s Bobbym rozloučily desetitisíce lidí. Krásnou řeč Bobbymu na pohřbu věnoval jeho mladší bratr Ted, poslechnout si ji můžete níže. V této souvislosti bych vám rád doporučil americký snímek Vzpomínka na Titány, který dnes ve 22:50 uvede ČT1. Děj filmu je zasazen do 70. let na americký Jih, kde řádí rasová nesnášenlivost a diskriminace všeho druhu. A právě v této rozbouřené době přichází do čela místního fotbalového klubu, chlouby celého města, nová tvář – trenér černé barvy pleti Herman Boone (ztvárněný bravurním Denzelem Washingtonem). Nečekejte uměleckou tvorbu, tento film je prostě jen ideální volbou pro páteční večer.