Kult X

Způsob, jakým je vedena propagační kampaň právě probíhající 11. série bohužel potvrzuje to, čeho jsem se bál. Akta X, lépe řečeno jejich tvůrci, se minimálně v následujících několika epizodách nehodlají brát příliš vážně. Bohužel tak zůstává do posledního slova platný článek, který jsem v reakci na předcházející desátou řadu napsal už před dvěma lety. Škoda, převeliká škoda.

Byly zveřejněny české titulky k epizodě 11×01 My Struggle III. O překlad se kompletně postarala spockedscully, které můžete poděkovat na jejím webu. Zmíněné mytologické epizodě jsme v pátek věnovali obsáhlou recenzi, přečíst si ji můžete zde.

Revival pokračuje již tento měsíc. Za sebou máme zatím prvních šest dílů, které byly uvedeny v předminulém roce. Zatímco tehdy vzbuzoval restart kultovního seriálu takřka výhradně nadšení, tentokrát jsou ohlasy už zdrženlivější. Není se čemu divit, první fáze revivalu nebyla dokonalá, a to ani zdaleka. Níže si můžete připomenout jeden kritičtější komentář k revivalu, jak jsem jej na tomto místě prezentoval loni.

Revival je bonboniéra. Najdeme v ní konspirace i mimozemšťany, desetkrát pohřbeného Kouřícího muže i Williama, komediální epizodu o ještěřím muži i psychicky zhroucenou Scullyovou nad umírající matkou, smích i slzy. Není nejmenších pochyb, že tvůrci chtěli v nové minisérii potěšit maximální množství fanoušků. Je toho však tolik, až to vypadá, jako by si neuvědomovali, že k tomu všemu mají pouze šest epizod. Pokud se totiž snažíte seriál o dvou set dílech vtlačit do série o pouhých šesti epizodách, výsledkem bude s největší pravděpodobností roztříštěnost a chaos. Chaos, ze kterého mohou být zmateni i starší fanoušci, o nových ani nemluvě.

Už jen z tohoto důvodu působí revival mnohem spíš, než jako pokračování původního seriálu, jako jednorázový sváteční speciál, uvedený tu o svátcích halloweenských (Home Again), tu o těch vánočních (Founder's Mu­tation), tu o těch silvestrovských (Mulder & Scully Meet the Were-Monster). Této nesouvislosti padá za oběť mnohé, třeba návrat (lépe řečeno ne-návrat) agentů do kanceláře Akt X, která byla celých devět let středobodem jejich vyšetřování. V revivalu nemá tato událost vůbec žádné kouzlo, ani zaslouženou váhu. Zde se zase vyjevuje problém omezeného rozsahu revivalu, který znemožňuje, aby návrat Muldera a Scullyové do FBI působil dostatečně autenticky. Stačí si porovnat, jak usilovně museli agenti v původním seriálu o Akta X bojovat – kdežto v revivalu jsou jim nabídnuta jak na stříbrném podnosu.

Způsob, jakým jsou Muldera a Scullyová napsáni a následně zahráni, je pak kapitola sama pro sebe. Nelze ani na vteřinu vážně tvrdit, že by David Duchovny a Gillian Andersonová zapomněli hrát, naopak si myslím, že se z nich za těch patnáct let stali ještě lepší herci, než jakými byli v poslední epizodě deváté série. Dovolil bych si však tvrdit, že minimálně trochu pozapomněli hrát Muldera a Scullyovou (nebo že si plně neuvědomili, že už nejsou hosty zábavné talkshow, ale znovu natáčejí Akta X). Jistě, zestárli, a proto nemohou své postavy ztvárňovat stejným způsobem jako před dvaceti lety. Duchovny v nedávném rozhovoru prohlásil, že kdyby hrál Muldera tak, jak před lety, působilo by to zvráceně. Má naprostou pravdu. Přesto se však nemohu zbavit dojmu (a dle stovek komentářů od vás nejsem sám), že Duchovny v roli Muldera působí apaticky, netečně, jako by ho všechno to vyšetřování už vlastně ani nebavilo (pak se můžeme ptát – hlavně scénáristů –, proč se vůbec chtěl vracet do řad FBI). Andersonová je na tom ještě hůře, protože jí scénáristé (z mě stále neznámých důvodů) naordinovali, aby minimálně 60 procent času na obrazovce oplakávala či jinak truchlila za svého syna, matku a kdovíkoho ještě.

Revival se tak k původnímu seriálu má trochu jako nedávný Terminator Genisys ve vztahu ke klasické sci-fi sérii o terminátorech. Ten kvůli řadě nepatřičných, rádobyvtipných poznámek působil jako nechtěná (nebo chtěná?) parodie na první dva klasické sci-fi thrillery. Revival Akt X je na tom přeci jen lépe (tak například herci, kteří v něm hrají, opravdu hrát umějí), ale už jen skutečnost, že mě toto přirovnání napadlo, je vcelku varovná.

Nechci působit příliš ponuře – revival mě ani nezklamal, ani z něj neskáču nadšením (nepočítám-li špičkovou marketingovou kampaň, která reset Akt X už od jeho ohlášení provází). Ani na vteřinu bych nechtěl být v kůži tvůrců, kteří dostali za úkol resuscitovat celosvětový televizní fenomén, plným právem se honosící označením kultovní, který je už patnáct let u ledu. Tvrdím však, že si ve snaze po přílišné inovaci sami házejí klacky pod nohy – což je případ zvláště Cartera, který v závěrečné epizodě popírá samotný „mimozemsko-kolonizační“ charakter původní mytologie.

Navzdory výše řečenému si nové epizody ve finále užívám. Jsem toho schopen ale jen proto, že je ani náhodou nepovažuji za pokračování původního seriálu. A to je nakonec docela škoda.