Kult X

Dnes uplynuly přesně tři roky ode dne, kdy v pondělí 10. prosince 2007 začalo natáčení druhého celovečerního filmu podle seriálu Akta X. Později film dostal název The X-Files: I Want to Believe. Nostalgicky zavzpomínat si můžete v původní aktualitě, která na našem webu vyšla přesně před třemi lety a v níž jsme se vedle prvních detailů dozvěděli zároveň to, že film uvedou i česká kina. Pouhé dva dny poté jsme se již kochali prvními fotografiemi z natáčení, které se po celé tři měsíce konalo v kanadském Vancouveru. Jednu z fotek, na které spolu hovoří David Duchovny a Chris Carter, scénárista a režisér filmu v jedné osobě, si můžete prohlédnout níže. Patnáctku dalších skvělých momentek naleznete zde.

Natáčení druhého filmu byla skvělá legrace, během které jsme si prožili několik silných šoků. Ten první přišel 22. listopadu 2007, tedy dva týdny před první klapkou, kdy se na veřejnosti objevila Gillian Andersonová jako zrzka. Po dlouhých letech jsme tedy opět mohli vidět bývalou představitelku agentky Scullyové s barvou vlasů, s níž jsme si ji v minulosti tolik zamilovali. Pouhých pět dní před startem natáčení, ve středu 5. prosince 2007, pak herečka na nových fotkách šokovala famózním stylem, který je dodnes tím nejlepším, co jsem od ní kdy viděl. Teď už se ale vraťme zpátky na zem a pokračujme v dalších klíčových okamžicích při vzniku druhého filmu. V polovině ledna nás uzemnily vůbec první promo fotky k filmu, s nimiž se na světlo světa dostaly nové otázky. Otázky vyplouvaly i v následujících měsících, kdy nás doslova oslepily záběry z konce natáčení, které odhalily polibek Muldera a Scullyové. Krom polibku však fotky nabídly i několik dalších detailů, kterými poté doslova žily internetové diskuse po celém světě. To nejlepší jsem si ale nechal na konec. Ano, hádáte správně: vlkodlak. Byl to totiž právě vlkodlak, ve skutečnosti geniální zastírací akce v režii Chrise Cartera, co fanoušky vykolejilo asi nejvíce. Přitom stačilo málo: aby se režisér a jeho spolupracovník ve vlkodlačí masce nechali vyfotit od všudypřítomných paparazziů a aféra byla na světě. Aféra velmi povedená a vtipná, nutno podotknout.

Níže si můžete pročíst několik zajímavostí týkajících se celého pozadí vzniku druhého filmu:

• Chris Carter tvrdil, že o druhém filmu začal poprvé přemýšlet krátce po premiéře filmu prvního v roce 1998. Poprvé byl nový film oficiálně zmíněn v článku na americkém filmovém serveru Variety v listopadu 2001, tedy v době, kdy ve Spojených státech pokračoval seriál svou devátou sérií. Tehdy se předpokládalo, že by film mohl být uveden na Vánoce 2003. Nakonec však tou dobou začaly teprve vznikat obrysy filmového příběhu a vědělo se jen tolik, že ve filmu nepůjde o mytologii. Carter a Spotnitz dopsali příběh filmu v létě 2004, přičemž od toho okamžiku začal vznikat filmový scénář. Zrod scénáře byl ovšem velmi dlouhý a obtížný, jeho první verzi obdrželi David Duchovny a Gillian Andersonová až v létě 2007. První zkoušky a přípravy k natáčení začaly probíhat krátce poté; známá fotka, na které David s Gillian v přítomnosti Chrise a Franka zkouší v Carterově domě v Kalifornii některé ze svých replik ze scénáře, pochází přibližně ze září 2007. V den halloweenského svátku, 31. října 2007, společnost FOX dala svolení k natáčení, a tak již v pondělí 10. prosince 2007 mohla v kanadském Vancouveru padnout první klapka (ostré natáčení pak pokračovalo až do 15. března 2008). Protože se natáčení filmu vrátilo do Vancouveru, tedy tam, kde vzniklo prvních pět sérií seriálu, pracovalo na filmu mnoho z těch, kteří se v minulosti podíleli na seriálu.

• Dodnes probíhají debaty o tom, proč vlastně příprava filmu trvala několik let, během kterých navíc celý projekt mnohdy vypadal zcela mrtvě. Celou pravdu se dnes už asi nedozvíme, avšak s největší pravděpodobností potíže vyvstaly ve vztahu Chrise Cartera a společnosti FOX. Vzájemné neshody (pravděpodobně finančního charakteru) dovedli Cartera a zástupce této producentské společnosti až před soud. O soudní při média poprvé informovala v lednu 2006, detaily celého sporu byly však od samého počátku drženy pod pokličkou a nejinak tomu bylo i po skončení soudu, kdy práce na druhém celovečerním filmu opět pokračovaly. Carter nebyl jediným, kdo se společností FOX přišel do sporu – v období třetí až osmé série proti svému nízkému honoráři údajně několikrát protestoval David Duchovny.

• Natáčení filmu provázela již tradičně přísná opatření. Film vznikal pod pracovním názvem Done One a během natáčení si tvůrci neodpustili několik vtípků či falešných informací (viz vlkodlak). Film se natáčel nedaleko Vancouveru a na některých scénách tak tvůrci pracovali jen několik kilometrů od míst, na nichž vznikly záběry z pilotní epizody. Oficiální název filmu je The X-Files: I Want to Believe, což připomíná první celovečerní Akta X, která nesla podtitul Fight the Future. I podtitul druhého filmu obsahuje slavnou frázi, která z úst agenta Muldera několikrát zazněla v mytologických epizodách seriálu. I Want to Believe, tedy Chci věřit, je navíc základní motto seriálu Akta X, které bylo mimo jiné zvěčněno na dnes již kultovním plakátu v Mulderově pracovně. Do českých kin se pak film dostal s poněkud rozpačitě vyznívajícím podtitulem Akta X: Chci uvěřit.

• I přesto, že druhý film je samostatně stojícím hororem, v žádném případě neignoruje události, které se odehrály během devíti let seriálu. Tvůrci již několik měsíců před natáčením avizovali, že film prohloubí vzájemný vztah mezi Mulderem a Scullyovou. Film působí podstatně intimněji, ani náznakem se neblíží globálnímu rozsahu prvního filmu. Děj druhého filmu je zasazen do současnosti, přibližně do zimy 2008, odehrává se tedy již několik let po událostech z poslední epizody seriálu The Truth. Jak již bylo uvedeno na předešlých řádcích, mytologická témata kolonizace či mimozemských civilizací ve filmu nehrají žádnou roli, jediné, co může výrazně evokovat mytologii, je vystoupení Waltera Skinnera v závěru filmu. Všech ostatních primárně mytologických postav, tedy Johna Doggetta, Alexe Kryceka a Muže s cigaretou, se fanoušci nedočkají (a musejí si počkat až na třetí film).

• Podoba druhých celovečerních Akt X zůstane pro skalní fanoušky i pro všechny ostatní tajuplným oříškem, ve kterém se může skrývat sladká odměna, ale i hořké zklamání. Záleží pouze na tom, kdo jej otevře. Fanoušky seriálu čeká pěkná řádka milých odkazů na seriál, ať už to jsou Mulderovy tužky, jména v jeho mobilu, „Samantha“ nebo Chris Carter na chodbě nemocnice. Všichni ostatní se však mohou velmi snadno topit při zmínkách o Williamovi či při jemných, ovšem pro pochopení filmového děje zcela nedůležitých, narážkách na dění v seriálu. Ta největší výtka se tak paradoxně netýká filmu samotného, ale Chrise Cartera, který měl hned na začátku jasně říct: film je jen pro fanoušky.

Před deseti lety, v neděli 5. a 12. listopadu 2000, byly odvysílány mytologické epizody Within a Without, kterými započala osmá série. Tehdy však nezačala jen další sezóna seriálu Akta X, ale nová epocha tohoto kultovního seriálového díla let devadesátých. S novou dobou, tedy s třetím tisíciletím, se seriál dočkal zásadních změn, které zároveň předurčily jeho konec. David Duchovny, který pro toto období již nebyl smluvně vázán, se nechtěl na seriálu nadále podílet. Gillian Andersonová i Chris Carter vycházeli z opačné pozice, protože smlouvy měli podepsané i na osmý rok seriálu. Duchovny nakonec svou pozici ubránil jen částečně, bylo dohodnuto, že vystoupí alespoň v polovině epizod chystané sezóny. I to bylo ovšem rozhodnutí doslova revoluční, protože představitel agenta Muldera, s nímž v předešlých sedmi letech seriál stál i padal, tímto mizel kamsi do pozadí.

Na agenta Doggetta se zprvu netvářila nadšeně ani Scullyová, o čemž detailně hovoří dnes již slavná kelímková scéna. Připomeňte si začátek osmé série na dalších 120 obrázcích

Hlavní roli definitivně obsadila agentka Scullyová, na kterou čekal nový parťák. Nestal se jím nikdo menší, než agent John Doggett, ztvárněný americkým hercem Robertem Patrickem. Doggett, ze začátku fanaticky nenáviděný, později částečně pochopený, ale stále odepisovaný, nakonec však milovaný a mnohými x-philes obdivovaný. Robert Patrick dokázal nevídanou věc: nahradil agenta Muldera v Aktech X, i když to bylo to poslední, co s ním tvůrci plánovali.

„Clydea Bruckmana jsem miloval,“ řekl jednou David Duchovny, když hovořil o tom, které epizody ze seriálu Akta X má nejraději. Já za sebe mohu s klidem v srdci říct, že jsem miloval Petera Boylea. Tento herec s nezaměnitelným výrazem se narodil 18. října 1935, tedy přesně před pětasedmdesáti lety. Vysoký pán (téměř 190 cm) si 21. října 1977 vzal za ženu Loraine Altermanovou, s níž přivedl na svět dvě dcery, Lucy v roce 1980 a Amy roku 1983. Boyleova žena Loraine pracovala jako redaktorka magazínu Rolling Stone a byla blízkou přítelkyní Yoko Ono. Díky tomu se Boyle seznámil s jedním z největších hudebníků všech dob Johnem Lennonem. Oba muži se stali dobrými přáteli a na svatbě Petera a Loraine sloužil John jako svědek. Od sedmdesátých let se Boyle vyskytoval ve filmech jako Young Frankenstein, Taxi Driver, Hardcore, Malcolm X, Santa Claus a dokázal zářit jak v komediích (While You Were Sleeping), tak v komorních dramatech (Monster's Ball).

V devadesátých letech se Boyle stal jednou z tváří populárního sitcomu Everybody Loves Raymond, v jehož více jak 200 epizodách vystupoval v letech 1996 až 2005. A tak i navzdory tomu, že za epizodu Clyde Bruckman’s Final Repose ze seriálu Akta X obdržel cenu Emmy, svět televizní zábavy si jej pamatuje spíše z jeho sitcomové role (za níž byl na Emmy nominován ještě sedmkrát, ale žádnou z nominací se mu již proměnit nepodařilo). Peter Boyle zemřel po dlouhém boji s chorobou srdce v úterý 12. prosince 2006. Bylo mu 71 let.

Dnes slaví narozeniny nejen duchovní otec seriálu Chris Carter, ale také Clyde Bruckman. Tohoto úžasného chlapíka s jasnovideckými schopnostmi jsme poznali v epizodě Clyde Bruckman's Final Repose, která byla poprvé vysílána přesně před patnácti lety, v pátek 13. října 1995. Byl to scénárista Darin Morgan, v jehož hlavě se zrodil příběh epizody, která se zaslouženě počítá do zlatého fondu seriálu Akta X. Vedle sympaticky potrhlého příběhu je to především herecký um Petera Boylea, který nerudnému důchodci Bruckmanovi vdechl život. Oba pánové si nakonec odnesli zasloužená ocenění v podobě cen Emmy – Morgan za scénář k dramatickému seriálu, Boyle za svá herecká kouzla. Magazín TV Guide pak s odstupem času označil tuto epizodu za jednu z deseti nejlepších v historii televize.

Zajímavostí je, kde Morgan nalezl inspiraci k vytvoření hlavního hrdiny. Skutečný Clyde Bruckman žil v letech 1894 až 1955 v americké Kalifornii a byl známým hollywoodským scénáristou v období němého filmu, kdy spolupracoval např. s legendárním Busterem Keatonem či s nesmrtelnou hereckou dvojicí Laurelem a Hardym. Se seriálovým Clydem Bruckmanem měl leccos společného – spáchal sebevraždu zastřelením (pistoli si půjčil od Bustera Keatona s tím, že ji potřebuje k lovu). Další zajímavá osobnost, která skutečně žila a v epizodě o ní uslyšíme, je americký hudební průkopník Buddy Holly, o jehož krušném osudu jste se mohli dočíst v článku Den, kdy zemřela hudba. Bylo by však zbytečné se na tomto místě opakovat, a tak vás už jen odkáži na obsáhlou vánoční recenzi, encyklopedické heslo na serveru x-files.wikia.com, případně na výběr obrázků, které vám doloží, že agentka Scullyová je v této epizodě opravdu sexy.

Dnes, ve středu 22. září 2010, uplynulo přesně patnáct let od premiéry třetí série Akt X. Ta odstartovala bravurními mytologickými příběhy The Blessing Way a Paper Clip, které nám přinesly do té doby neuvěřitelné množství nových odpovědí i dalších otázek. Především nám vůbec poprvé představily Syndikát, přísně utajenou organizaci mocných mužů, jejichž vliv sahal na ta nejvyšší místa, americkou vládou počínaje a nejvýznamnějšími armádními složkami konče. Syndikát se stal zcela nedílnou mytologickou složkou dalších let a postavy, jako byl Muž s cigaretou, Muž z Pentagonu nebo Muž s pěstěnýma rukama, nám možná již navždy utkvěly v myslích. Dnes v noci se tedy alespoň na pár okamžiků zadívejte k nebi a věnujte pár tichých chvil minulosti, kterou jsme všichni mohli sdílet skrze příběh Akt X.