Kult X

autorka Oracle | překlad XGirl | rating R | povídka ke stažení

Mulder se zvolna probouzel ze zlého snu. Jeho mysl se jen pomalu vracela do reality, oči držel silou zavřené. Celé tělo ho bolelo a od křiku ho škrábalo v krku.

Když otevřel oči, rozeznal velkou ložnici v domě, který Scullyová pronajala. Slyšel, jak někde venku burácí oceán, bičovaný větrem. Okenní tabulky rachotily v rámech.

Soustředil pozornost na tiché zvuky v pokoji, na tikot budíku, který stál na stolku vlevo a na tiché oddychování napravo od něj.

„Muldere, to jsem já.“

Uvědomil si, že Scullyová sedí na posteli s nohama složenýma na taburetu. Její tvář byla v té polotmě prázdná, oči jako bezedné tůně. Hladila ho po vlasech, ale jaksi rutinně. Čekala, až se jeho dýchání zpomalí a pak rychle ruku odtáhla.

„Nechceš sklenici vody?“ zašeptala, postavila se a narovnala zmuchlanou deku.

Mulder zavrtěl hlavou, ale nedokázal se přinutit promluvit.

Přál by si, aby ho Scullyová nechala v tom ponížení samotného. Nechtěl, aby ho takhle viděla, slabého a neschopného slova, zalitého ledovým potem.

Nechtěl, aby ho viděla plakat. Scullyová mu začala otírat zmáčené tváře, utěšovat ho šeptáním nesmyslných a nesrozumitelných slov. Najednou byl rád, že jí nevidí do očí. Nechtěl vidět, jak ho lituje, nebo ještě hůř, její profesionální odstup. Jako by byla jeho ošetřovatelka a ne partnerka. Měli by jí platit za to, že se o něho stará.

Neměla by tady vůbec být. On je jenom přítěž. Musí jí z něj být zle.

„Omlouvám se.“ Šeptal a otočil se stranou. „Scullyová… omlouvám se ti.“

„Je to teprve týden,“ odpověděla a vzala ho za ruku. „Chápu to, Muldere. Jsem tu pro tebe. Nemusíš se za nic omlouvat.“

Mulder polkl a snažil se uklidnit, ale nedokázal ty příšerné obrazy ze svého snu zapudit.

autorka Leyla Harr… | překlad luca | rating R  | kategorie A, UST/MSR | povídka ke stažení

1. část

Byt Dany Scullyové, 10. června 1996, 22.00

Dana Scullyová seděla schoulená v rohu gauče, zachumlaná do deky. Hned, jak se vrátila domů, vlezla na pás a pár minut běžela nejrychleji, jak dovedla, aby ze sebe setřásla všechno to napětí a únavu. Fungovalo to. Když cítila, že se v příští vteřině zhroutí vyčerpáním, zastavila se, srdce jí málem vyskočilo z hrudi a zhluboka dýchala, aby zase získala rovnováhu. Byl to tak úžasný pocit – pozvednutá nálada a naprostá svoboda, uklidňovalo ji to. Nakonec se usadila na pohovce, ve svém bezpečném království, zapnula kanál CNN, přidala zvuk a ubrala ostrost obrazu. Byl to tak dlouhý den, a tak zatraceně neuvěřitelný, že skutečně potřebovala chvíli oddychu. Čas odpočinku. Musela si v hlavě utřídit všechny okamžiky uplynulých hodin.

Mulder ji dnes odpoledne v kanceláři málem políbil. Byl tak blízko.

I pouhé pomyšlení na to ji přivádělo do stavu mírné paniky. Nevěděla, jak se s tím vypořádat. Škádlili se vzájemně celý den, probírali nekonečná lejstra, hádali se jako obvykle kvůli názorovým rozdílům. Nebylo to nic důležitého, žádný neodkladný případ, to si prostě jen Mulder vzal do hlavy, že setřídí zápisky ke všemu, co se odehrálo za poslední dva roky. K věcem, které by ona už raději nevytahovala.

Jenže pro něj to byla něco jako hra, a pak, později odpoledne, zatočil ruletou. Jak jednoduché. Kdo více zkusil? Kdo si více vytrpěl? Oháněl se smrtí jejího otce, svou znovunalezenou sestrou, která se ukázala být pouhým klonem, smrtí Missy, vraždou svého otce, jejím únosem… všemi událostmi, na které se tak zoufale snažila zapomenout. Bylo to tak zraňující, nechat ho šťourat se ve své nejzašší mysli.

Co je to s ním? přemýšlela celou cestu domů. Choval se divně. Jako by ho těšilo přinášet jí všechnu tu bolest zpátky.

autorka Jenn Clark | překlad nabaa | rating G  | kategorie V, A, UST

Stojí ve dveřích. Starobylý obrys postrádající moc, či přesvědčení, neschopný se pohnout. Dívá se. Vidí, co chce, ale nemůže mít.

Ona leží ve své posteli, vzdálené ani ne dva metry, a spí. Neví, že se na ni upírají návštěvníkovy oči, že ji hýčká ve svém pohledu.

Snaží se zapamatovat si každou křivku jejího těla, způsob, jakým se jí vlasy rozprostírají na polštáři jako paví pera, jak se jí pootevírají ústa, když dýchá. Hluboká zakořeněná bolest mu prýští v nitru – touží ta ústa políbit, ale ví, že se to nikdy nestane.

Frustrovaně sleduje tu, která je nedosažitelná, noc za nocí. Sní o tom, co by bylo – nebo co by mohlo být.

Pamatuje si, když to všechno začalo, ne ta touha být s ní, která byla vždy součástí tajemného lektvaru jejich vztahu, ale ten strach a bolest, kvůli kterým ji sledoval, když spala.

Začalo to koncem. Koncem utrpení, které následně změnilo jeho vnímání světa. V nemocnici na základně v Antarktidě.

Nikdy to nemohl přiřadit k jediné události. Tolik se toho stalo během pár dnů – jejich rozdělení, vášnivá prosba, která se změnila ve vyznání lásky, přerušené a nerealizované, čistá agónie z její opětovné ztráty, pouť na konec světa, aby ji přivedl zpátky.

autorka Leyla Harrison | překlad luca | rating PG  | kategorie MSR, A | povídka ke stažení

Scullyová. Prosím tě, drž mě, Scullyová. Připadám si bezmocný.

Tohle jsem jí řekl po tom, co se to stalo.

Mohl bych se vrátit ke všem detailům té strašné noci – ke každému kroku, který jsem učinil, ke každé chvilce, která uběhla v temnotě. Ale nechci. Nechci na to myslet ani na vteřinu. Všechno se zaznamená, velice pečlivě, do té části mého mozku, která čeká na zapomnění.

Možná podivné pro chlápka, který odvážně podstoupil regresivní hypnózu, já vím, ale existují skutečnosti, které si opravdu nezaslouží, aby se kdesi v budoucnu najednou objevily. A tohle je jedna z nich.

Všechno, co si uvědomuji, je, že i když je zpráva sepsána, dokonce i poté, co jsem se osprchoval a smyl ze sebe všechnu špínu a krev, pořád se cítím neuvěřitelně bezbranný. Sám ve tmě. Ta se dá vysvětlit. Ležím na gauči v potemnělém bytě, jediný nesmělý záblesk světla prokukuje oknem z pouliční lampy na ulici. Vidím nicotné částečky prachu, jak se v něm vlní. Vypadají jako malinké objekty z vesmíru, malinká vlákna molekul plující vlastním rytmem a rychlostí…

Do háje, neměl bych takhle přemýšlet.

autorka pokeitlikejello | překlad Paní X | rating R  | kategorie MSR | povídka ke stažení

“Scullyová… Scullyová…”

Pomalu se šourala k motelovým dveřím a snažila se urovnat si vlasy. Vzbudilo ji klepání na dveře, ale jak se probouzela ze spánku, poznala jeho hlas.

Scullyová otevřela dveře a střelila svým pohledem po Mulderovi.

„Jsou tři hodiny ráno.“

„Já vím,“ odpověděl a nebylo mu ani trochu líto, že ji vzbudil.

„A mrzne,“ dodala unaveně.

„Sněží,“ řekl.

Zavrtěla hlavou. „Muldere…“

„Je to poprvé, co letos padá sníh,“ řekl jí se zjevným nadšením v hlase.

Scullyová se nezmohla na nic jiného, než že na něj chvíli zírala. „ To myslíš… to myslíš vážně?“

„Podívej.“

Mulder o krok ustoupil a ukázal na parkoviště za sebou. Velikánské sněhové vločky padaly na zem, aby se připojily k deseti centimetrům sněhu, které už tam ležely. Scullyová opět pohlédla na něj.

„Vzbudils mě kvůli sněhu?“