Všechny zprávy z rubriky 'Povídky'
Když ležíš vedle mě (povídka)
autorka Char Chaffin | překlad luca | rating NC-17 | kategorie V, A, MSR | spoiler The Truth
Možná dnes v noci… zavřeme dveře a zůstaneme uvnitř
Dveře jsou zamčené. Už několik dnů. Očekávali, že se tohle stane.
Pár nedbale sbalených tašek hozených na podlahu, malý stolek v rohu místnosti. Čína. Balíček barevných ubrousků. Nevšímají si toho, ani očkem ne. Po pravdě řečeno, ani jeden z nich nemá chuť… na jídlo.
Venku vytrvale prší, mnohem více, než by se v téhle roční době čekalo v pouštní oblasti. Mokrý, vlhkem nasycený vzduch proniká do ventilace a osvěžuje teplou náruč ovzduší kolem nich. Mísí se s omamujícími stopami potu, jasného a čistého – vůně sexu a horko spalující vášně se v tomto nepříliš útulném pokoji objevují znovu a znovu, sotva ty předchozí stačí vyvanout.
Ten dusný, sladký vzduch sem přísluší, sílí s každou další emocí prýštící zevnitř jejich těl, tíha těch mnoha osamělých měsíců pomalu ochabuje společně se závany suchého větru a očišťuje svět před i za jejich dveřmi.
Tolik to potřebují.
Každý den, který společně prožijí, zvyšuje šanci, která je oba ohrožuje – že budou nalezeni, chyceni, vytrženi z tepla a bezpečí, že s nimi bude naloženo krutě, násilně a nemilosrdně. Zeptejte se jich, jestli se o to starají… ani náhodou. Všechno, na čem jim záleží, je uvnitř těch čtyř stěn, které je nyní obklopují, ochraňují a posilují.
:: Klikněte pro zobrazení celého článku ::Komentáře: 1
Požehnání (povídka)
autorka Erin M. Blair | překlad luca | rating PG | kategorie S, R, A | spoiler The Requiem
Stál ve dveřích nemocničního pokoje a pak si váhavě přisunul židli co nejblíže k bílému lůžku. Usedl opatrně na okraj a něžně uchopil její ruku do své. „Přijel jsem hned, jak mi volali. Nechtěl jsem zbytečně marnit čas. Věděl jsem, že mě potřebuješ, Scullyová.“
Dana Scullyová se na Foxe Muldera zpříma podívala a zaznamenala strach v jeho očích. „No je tady něco… něco, co bys měl vědět. Něco ti potřebuji říct…“
On se zhluboka nadechl, téměř paralyzovaný, ale dokázal se zeptat: „Není to zase rakovina, že ne?“
Ona se usmála. „Ne, jsem úplně zdravá.“
„Ale přece jsi omdlela!“ trval na svém.
Scullyová se posadila se zářivým výrazem ve tváři. „Muldere, jsem těhotná.“
:: Klikněte pro zobrazení celého článku ::Komentáře: 3
Slepičí polévka (povídka)
autorka Paige Taylor | překlad Baku05 | rating PG | kategorie V
„Kde parkuješ?“ ptala se Dana Scullyová vysokého muže kráčejícího vedle ní. Vzhlédla na těžké, šedivé mraky vznášející se nad nimi. Vyšli zrovna z nemocnice, kde prováděla pitvu pro poslední případ a venku to vypadalo, jakoby se chystal pořádný slejvák.
„Pár bloků odsud… Nic blíž jsem nenašel.“
Fox Mulder rovněž ustaraně vzhlédl k obloze. Začínalo mrholit a deštník si s sebou nevzal. „Scullyová, tohle nevypadá moc dobře, nechceš počkat uvnitř a já zatím dojdu pro auto?“
Se zájmem se na svého partnera podívala a pousmála se. „Je to jen trochu vody, Muldere. Nerozpustím se.“
Váhavě si ji prohlédl a pak vyrazil k autu.
„Támhle je,“ ozval se a ukázal na modrý Ford Taurus, který stál v řadě dalších aut. Najednou se mrholení přehouplo v neskutečný liják. Šokovaně zůstali stát, pak se rozeběhli k autu.
Spěšně naskočili dovnitř, promočení a uřízení. Scullyová celou minutu seděla potichu, než se na Muldera podívala a okamžitě se zašklebila. Začala se chechtat, zatímco na ni zmateně koukal. Pak si uvědomil, jak směšné to celé je a začal se chechtat taky.
„Muldere, vypadáme jako dvě zmo-“ kýchla, ruka ji vystřelila před obličej, „zmoklé slepice,“ dořekla a rozchechtala se nanovo.
„Na zdraví,“ pronesl Mulder a nastartoval. „Hodím tě domů, než ještě nastydneš a nakazíš mě.“
:: Klikněte pro zobrazení celého článku ::Komentáře: 2
Do smrti (povídka)
autorka Flynn | překlad luca | rating NC-17 | kategorie MSR, smut | spoiler The Truth
Spal jako zabitý a snil o lepších dnech. O pravdách, kukuřici a falešném chrupu opravdových upírů. O včelách, nesmyslných zprávách a dohadování se s partnerkou.
Dobré dny.
Co by však mohlo být lepší, než se probudit s obrysem krásného těla před sebou? I když jeho oči protestovaly a bolely ze studeného ranního větru, nemohl si pomoci a jen na ni zíral. Na zářivě rusé vlasy, o kus delší, než si je pamatoval. Na dlouhé, kroucené řasy. Bledou pokožku, která se tak snadno spálí na ostrém pouštním slunci. Bude strašně trpět, pokud nebudou opatrní. Projel jím záchvat ochranitelství. Sluneční brýle, myslel si. Dostačující opalovací krém ve velkém množství. Klobouk. Dlouhé rukávy i v tom největším vedru.
Srdce se mu sevřelo v hrudi, jak ji pozoroval. Bylo to skutečné. Opět na útěku… pravda, ale ona byla s ním. Byla tady a tentokrát už nikam neodejde.
Jak moc ji miloval.
Opatrně otočil hlavu, aby se podíval z okna. Stále bylo šero, ale všiml si, že se slunce pomalu dere na svou každodenní pouť. Jemný déšť stále bubnoval do okenní římsy. Daleko se v noci nedostali – zčásti proto, že i ve spánku nechtěli ztratit drahocenný kontakt poté, co byli tak dlouho odděleni – a ona nakonec stáhla své ruce k tělu, aby ji k sobě mohl přitisknout blíž. Přijala to bez protestu. Blíž. Vždycky alespoň trochu blíž.
A proč ne? Mohli si dovolit na chvíli odpočinout. Zvláštní minerál v okolních kopcích je chránil. Kromě toho byli oficiálně mrtví, jak jistě nahlásili piloti černých helikoptér. Mise splněna.
:: Klikněte pro zobrazení celého článku ::Komentáře: 3
Prázdnota (povídka)
autorka Leyla Harrison | překlad luca | rating R | kategorie A, MSR | spoiler The End
Otevírám oči.
On je pryč.
K čertu s ním.
Je pryč.
Opět pryč, po milionté, a já nemám tušení, kde by mohl být.
Kancelář je zničená, tam být nemůže. Já ležím na jeho gauči a je mi jasné, že jsem zase sama. Pochybuji, že šel do mého bytu a nechal mě v tom svém.
Kam zatraceně šel?
A pak mě to uhodí do tváře, to trpké poznání. Byla jsem opuštěna. Znovu. Nechal mě. Samotnou, zranitelnou. Vzadu v krku mě chvíli pálí slzy, ale polknu je. Nebudu plakat, kruci, ne teď, ne kvůli tomuhle, ne kvůli němu.
Moje rakovina mě prakticky zvedla z popela. Má rodina by jistě truchlila, ale pak by se s tím smířila. Moji kolegové – k čertu, většina z nich nevěděla, že existuji, takže nemůžu očekávat, že by na mě po pohřbu nějak vzpomínali.
Mulder.
Namlouvám si, že by byl beze mě úplně ztracený.
Tak ztracený, že pokaždé, když se věci komplikují, uteče a nechává mě daleko za sebou.
Podělaný bastard.
Postavím se na vratké nohy a rozhlédnu se po pokoji. Je velmi málo vyzdobený – nikdy jsem si neuvědomila, jak málo toho Mulder doma má. Nezbytný počítač a tiskárna na stole. Pár časopisů pod ním. Deka vmáčknutá do rohu gauče. Dosedám zpět. Ten hajzl neměl ani to srdce, aby mě přikryl, než odešel.
Já si nezasloužím nic a on mi dluží všechno.
:: Klikněte pro zobrazení celého článku ::Komentáře: 3
