Kult X

autorka Oracle | překlad luca | rating R | kategorie S, R, A | spoiler En Ami

Proplétám se tebou – Nádherná pavučina – Rozpalují se tmavá vlákna – Jako neony… – …nezlob se na sebe – Uzdravím tě – Ostřím břitvy – Rozpárám tě – A světelné paprsky – Tě nasytí, zlato, uzdraví tě – Nebuď na sebe zlý… (Bjork, Jako neon)

Scullyová už není ta, co bývala. Alespoň ne pro něj.

Celý den po té hádce, a celý následující, se to snažila ignorovat. Ale jednoduchá pravda se nedá tak snadno popřít.

Mulder jí přestal věřit.

Nezáleží na tom, co udělala nebo se snaží udělat teď, co řekl nebo už neřekne on. Ztratila jeho důvěru a obviňování někoho jiného situaci nezmění. Nic ji nezmění. Je tady příliš aspektů její bezútěšnosti. Příliš nebo a možná. Scullyová nikdy neočekávala, že jich bude tolik. Myslí si, že pití alkoholu a kouření cigaret jí pomůže zahnat tu bolest. Anebo ne.

Znepokojivější – a zmatenější – jsou otázky, které si klade. Jestliže už není ta, která si myslel, že je, kdo je tedy teď? A jaká byla předtím? Byla ženou, které věřil, samozřejmě. Jakou ženou? Jestliže se chovala, jak je to jejímu naturelu blízké, pak se vlastně nezměnila. Udělal chybu, že jí uvěřil předtím, když jí nevěří teď?

A pokud je mu teď tak lhostejná, existuje vlastně?

autorka Denise Morgen | překlad nabaa | rating PG | kategorie songfic, SA, ChD

Stojíme spolu u brány. Zdržela jsem se jak nejdéle jsem mohla. Znovu mě opouští, zachumlaný ve svém případu jako v přikrývce. Pronásleduje ducha dítěte, které zmizelo tak dávno, že skoro pochybuji, jestli vůbec nějaký duch zůstal. A znovu je to tady..ten podivný strašný pocit, že tentokrát je to naposledy, že už si znovu nestaneme tváří v tvář v nejasné situaci. Budoucnost se před námi natáhla jako vlákno pavoučí sítě. Cítím, jak se před námi kroutí a ohýbá, stáčí svou jemnou strukturu do klubka, které uzavírá náš osud. Chci ho poprosit, aby to znovu zvážil, aby ignoroval svého přízračného informátora a zůstal se mnou. Jaké lákadlo mu mohu nabídnout? Svou lásku? Své tělo? Obojí už má, stejně jako mou duši. A žádat ho, aby zůstal, by byla zrada, snaha vytvořit z něj něco, čím není. Nikdy bych mu to nemohla udělat. Spolknu hořkou temnotu, která mě dusí, vášnivě ho políbím a řeknu, „Uletí ti to, jestli si nepospíšíš.“

Jsem překvapená tím, že můj hlas zní tak klidně. Jako by mi osudová předtucha nesvírala hrdlo s každým dechem. Kdo by to do mě řekl? Já, která lnu ke vědě a odmítám věřit dokonce i když se mi důkazy objevují přímo před očima, se rozechvívám nad něčím tak prchavým jako je tušení. Jak by reagoval, kdybych mu řekla, že jeho nejoblíbenější skeptik našel svou víru? Ale on mé rozházené myšlenky přeruší ujištěním a klukovským úsměvem.

autorka Sagan | překlad luca | rating R | kategorie A, MSR, babyfic | spoiler osmá série

Odstrčila židli od stolu. Stál uprostřed obývacího pokoje, ruce zastrčené v kapsách džín. Povzdychl: „Scullyová…“

„Co…?“ Byla celá ztuhlá, jak ztrácela krev v hlavě i srdci. On zíral na koberec. V její mysli bouřilo. „Máme společný život a ty teď chceš odejít? Jen tak?“

„Scullyová, souhlasil jsem, že s tebou zplodím dítě. Nebyla řeč o lásce, závazcích nebo společné výchově. A není to žádné náhlé rozhodnutí.“ Odmlčel se a skousl si vnitřní tvář.

Jen na něj nevěřícně zírala se svěšenou čelistí a skelným pohledem. Ticho v místnosti je málem udusilo, než znovu nalezla řeč. Kypěl v ní vztek. „Jak teda říkáš tomu, co jsme až doposud dělali?“ Nevěděla, jestli se jí chce zvracet nebo plakat (nebo obojí), když si vzpomněla, jak blízcí si donedávna byli, jak se k sobě přimknuli, když se jí vrátil, když se narodil Will. „Co jsem udělala špatně?“ Nepodíval se jí do očí. „Všechno to byly lži? Jak jsi říkal Možná jsme se báli pravdy, kterou oba známe. O čem jsi to tenkrát mluvil?“ Sledoval Willa, jak poskakoval v hopsátku, nevědom si hroucení a zkázy své rodiny. Ona přemohla třes v kolenou a postavila se mu do zorného pole. Ani si jí nevšiml. „Odpověz mi“ prosila zlomeným hlasem.

„Už jsem to udělal. Tobě se jen nelíbilo, co jsem řekl. Je čas jít dál. Chci si uspořádat život po svém.“ Sklopil hlavu do dlaní, těžkou a bolavou, se vzpomínkami na všechno, co měli, co ztratil a co už se nikdy nevrátí.

„To je nepřijatelné. Tvé přesvědčení je tak silné, že se otočíš zády ke svému synovi? Ke mně? Miloval jsi mě někdy vůbec? Měl si rád nás oba?“

„Máš právo být naštvaná…“

„To je od tebe ušlechtilé“ založila si ruce na prsou a zaťala pěsti, až jí zbělely klouby.

„Máš právo mě nenávidět a chtít, abych zmizel z tvého života.“

autorka Leyla | překlad luca | rating NC-17 | kategorie V, A, MSR | spoiler Detour, The End

Je konec.

Nebo to aspoň tak vypadá.

Co jsem to Mulderovi řekla? „Bez ohledu na to, co si myslíš, tentokrát nejspíš vyhráli.“ A pak o přeložení. O uzavření Akt X. Mrkl jen jednou. Pak se ode mě odvrátil.

Věděla jsem, co cítí. Co si myslí.

Nikdy jsme spolu nemluvili o přeložení. Jen jsem na to myslela. Snila jsem o něm nejednou, když jsem byla na Muldera opravdu naštvaná. Když jsem měla dost jeho keců a nepředvídatelného chování. Jenže okamžitě jsem se cítila podivně zahanbená a hluboko v srdci jsem věděla, že to nemůžu udělat – nemůžu to udělat Mulderovi. A bylo to v těchto chvílích, kdy jsem pochopila, jak moc mě potřebuje, v těchto chvílích, kdy mi docházelo, i přes odpor přiznat si to, že ho potřebuji stejně.

Už nás jednou rozdělili, uzavřeli Akta X, mě poslali zpět do Quantica a Mulderovi přidělili nového partnera, toho Alexe Kryceka. Zdá se mi, že to bylo před stovkami světelných let.

Teď nás nemohou rozdělit. Nedovolím to.

Bohužel navzdory tomu, co jsem chtěla, události se zdály nevyhnutelné.

Kancelář vyhořela. Kompletně do základů. Stála jsem tam s Mulderem, štiplavý pach kouře stále visel ve vzduchu, voda z požárních hydrantů stékala ze stropu a zdí. Stála jsem tam a vzhlížela k němu, v jeho tváři se nezračila ani špetka emocí, oči měl prázdné, ruce odevzdaně svěšené podél těla.

Šla jsem k němu, nejprve váhavě, dotkla se jeho paže a čekala, zda mě od sebe odstrčí. Neudělal to. Přitiskla jsem se k němu, hlavu mu položila na prsa. Tlukot jeho srdce jsem cítila na tváři. Pomalý. Pravidelný.

autorka Donna | překlad luca | rating NC-17 | kategorie M, S, R | povídka ke stažení

Pokračování povídky Bez útěchy

Scullyová zaklepala na dveře, a když otevřela, pohlédla do přívětivé, usměvavé tváře Karen Kosseffové. „Dano, ráda vás vidím. Pojďte dál.“ Scullyová vešla, ale zastavila se hned za dveřmi a čekala, až je psycholožka zavře. Karen její očividnou nervozitu nijak nekomentovala. „Slyšela jsem, že jste odešla z Úřadu. Má s tím tato návštěva něco společného?“ Ukázala směrem k židlím postaveným naproti sobě a trpělivě čekala, až se Dana posadí, aby se uvelebila proti ní.

„No,“ dívala se Scullyová na své ruce, křečovitě stlačené v klíně, „to byl ten původní důvod, proč jsem si s vámi domluvila schůzku.“

Karen přikývla. „Ale něco se změnilo?“

Scullyová vypadala, že se zcela soustředí na Monetovu malbu na protější zdi. Karen trpělivě čekala, potřebovala, aby se ta drobná žena více uvolnila. „Já, no… Dostala jsem jinou nabídku.“

„Chápu.“

„Byla… neočekávaná.“

„Nevítaná?“ Scullyová k ní vzhlédla poněkud vyplašeně. Ta otázka ji zjevně zaskočila nepřipravenou. Neodpověděla. Karen se jemně usmála. „Zástupce ředitele Skinner mi volal jen minutu po vás, aby mě upozornil, že se asi ozvete. Mám pocit, že by vás velmi rád uvítal zpátky.“