Všechny zprávy z rubriky 'Povídky'
Jak tmavne noc (povídka)
autorka Leslie Sholly | překlad nabaa | rating G | kategorie MSR, SA, Christmas fic
Přijela jsem do San Diega kvůli své matce.
Má matka není mučednický typ. Nikdy by se záměrně nesnažila, abych se cítila provinile, kdyby zmeškala výlet do San Diega, ale dala mi jasně najevo, že nehodlá jet a nechat mě o Vánocích těhotnou a samotnou v D.C. A protože jsem neměla obvyklou výmluvu v podobě jednoho z Mulderových honů na příšery, nemohla jsem jinak, než se vzdát a slušně přijmout Billovo a Tařino pozvání.
Jsou to tři roky, co jsem naposledy strávila Vánoce u svého bratra a jeho rodiny. Na ty Vánoce budu vždy myslet jako na Emilyny. S tím smutkem ve svém srdci už jsem se netoužila vrátit. Vědomí, že teď ze mě bude opravdu matka, tu bolest poněkud zmírnilo. A s Matthewem a tím novým synovcem, kterého jsem zatím ani neviděla, coby přídavkem k vánočnímu veselí, toho bylo hodně, na co jsem se mohla těšit.
Samozřejmě to nebyly děti, čeho jsem se obávala. Byli to dospělí, nebo konkrétněji jeden dospělý – můj starší bratr. Když mu matka sdělila tu novinu, namísto gratulace k mému nadcházejícímu mateřství se zcela typicky pohrdavě a s odporem postavil k mému neprovdanému stavu a k identitě otce mého dítěte. Všechna blahopřání, včetně vánoční pozvánky, přišla od Tary, která za můj stav byla skutečně šťastná.
Matka mě ujistila, že Bill tu novinu skousl. Tara mi řekla, že slíbil, že se bude chovat co nejlépe a nebude zmiňovat Muldera.
Ale já Billa znám. Jestli odolá pokušení mě soudit nebo mi něco vytýkat, případně nabízet netaktní rady, bude to poprvé.
V minulosti mi vždy připadalo, že jsme si ve sporech s Billem rovni. Byly chvíle, kdy mě bavilo mu nadávat. Kdyby tady byl Mulder, s největším potěšením bych oznámila, že jsem těhotná a s kým.
Jenže teď… snažím se teď na sebe dávat větší pozor, připadá mi racionální, že zrovna teď jsem emocionálně zranitelnější. Mé tělo je zaplaveno těhotenskými hormony, čelím stresu z pozice svobodné matky, mám náročnou práci a muže, kterého miluji, unesli mimozemšťané. Dá se nad tím neplakat? A i když se to během pracovní doby snažím držet všechno v sobě, trávím poměrně dost času s krabicí kapesníků plačíc nad ironií, která změnila to, co mělo být nejšťastnějším obdobím v mém životě, v to nejsmutnější. Přesto nesnesu myšlenku, že bych se rozplakala před Billem.
Bill byl vždycky trochu tyran. A když jsme byli děti, neměl problém přivést Missy k slzám. U Charlieho mu k tomu stačil jeden zlý pohled. Ne tak u mě. Byla jsem tvrdá. Vzpomínám si jen na jediný moment, kdy jsem před Billem brečela. Bylo to, když jsem zastřelila toho hada. Billovy posměšky tehdy zapříčinily, že jsem se rozhodla všechny další emocionální projevy držet mimo pohledy okolí.
Bill se choval slušně, dokonce gentlemansky, když nás vítal na letišti. Nicméně mi připadal nějak vzdálený. O dítěti se ani nezmínil. Veškerá konverzace se točila kolem Matthewa a Liama. Musím přiznat, že bylo legrační vidět tříletého nadšeného Matthewa, jak se něžně dotýká svého nového bratříčka. Strávila jsem hodně času chováním Liama ve snaze uvědomit si, že to nepotrvá dlouho a budu v náručí držet své vlastní dítě.
Tara je vyšší než já a nemáme úplně stejný styl, ale nemohla jsem odmítnout, když mi nabídla, že mi půjčí své mateřské oblečení. Vzhledem k tomu, že se v Úřadu snažím svůj stav zatím držet v tajnosti, jediným ústupkem bylo zakoupení větších halenek a sak. Nevypadám elegantně, ale ani těhotně.
Ale Tara má zelené sametové mateřské šaty, které se perfektně hodí na štědrovečerní oslavu, která se tradičně koná před půlnoční mší. Jsou pro mě poněkud dlouhé, ale vypadají elegantně a pěkně se hodí k mým černým sametovým lodičkám, přestože jsem vzhledem ke svému stavu musela přejít na nižší podpatky.
Usadila jsem se v pohodlném rohu, poněkud stranou. Mám dobrý výhled na hosty a na stromek a užívám si vánoční cédéčka, zatímco v náručí chovám mimino, aby Tara mohla dělat hostitelku.
Netuším, jak hostům vysvětlili mé těhotenství a samotu, ale podle toho, jak mile se ke mně všichni chovali a vzhledem k absenci všetečných otázek bych řekla, že ze mě udělali oběť jakési tragédie. Což svým způsobem asi jsem.
Každopádně můžu v tichosti sedět ve svém křesle a být nespolečenská a nikdo to nekomentuje. Tara se občas zastaví, aby se ujistila, že mě chování dítěte neunavuje. Zajímalo by mě, jestli někoho vůbec může unavovat chování spícího novorozence. A matka mi nosí pití a bere si dítě, když musím podniknout jeden ze svých častých výletů na toaletu. Bill mezitím klábosí s hosty.
Je skoro jedenáct hodin, když odejde poslední z nich a matka a já jsme nuceny si pospíšit, pokud se chceme na půlnoční posadit. Je to příležitost, kdy snad všichni odpadlí katolíci zanechají své práce. Vzdychnu. Jsem unavená. Ne tolik jako během prvního trimestru, ale snaha být alespoň trochu společenská mě vyčerpala. Shlédnu na Liama pokojně dřímajícího v mém náručí. Matthew je na první pohled Tařin syn, se všemi těmi blonďatými kudrnami, které neustále potřebují ostříhat, ale Liam je Scully, s jemným zrzavým chmýřím, které se mu začíná objevovat na kulaté hlavičce.
Prohlížím si Billova syna a přemýšlím nad vlastním dítětem. Bude to syn nebo dcera? Bude mít modré oči jako Liam, nebo na mě z dětské tváře budou koukat ty Mulderovy nádherné měnivé? Přemýšlím, jestli Mulder někdy uvidí své dítě a najednou se mi pohled zamlží a slzy, které jsem celé dny skrývala, se mi začnou koulet po tvářích, i když skloním hlavu, abych je schovala.
Opěradlo zaskřípe, když se vedle mě někdo posadí, a teplá a utěšující paže mě obejme kolem ramen. Je to Bill, ne má matka, kterou jsem očekávala, a najednou jsem rozzlobená na sebe, že jsem ztratila kontrolu, a na něj, že toho byl svědkem.
Nervózně se narovnám. Představuji si, že jestli se pokusí být příjemný, to nejvlídnější, co řekne, bude, že takhle je to nejlepší, že Muldera nepotřebuji, že rodina se o mě a dítě postará.
Ale Bill stále umí překvapit.
„Mám ho vzít?“
Zavrtím hlavou. Potřebuji útěchu toho drobného teplého tělíčka na svých rukou.
Chvíli zůstane zticha. Koneckonců, já a mé slzy jsem pro něj zcela novou zkušeností. Z mého pohledu zažívám to, čeho jsem se bála. Teď, když jsem ztratila kontrolu, nemůžu ji hned zase získat a i když stékají v tichosti, mé slzy nepřestávají proudit. Odvrátím hlavu od Billa a utřu si oči volnou rukou.
„To je v pořádku, Dano,“ řekne nakonec. „Nemusíš přede mnou schovávat slzy. Vím, že jsi smutná.“
S údivem nad tak nebillovským prohlášením zvednu tvář ke svému bratrovi. Ještě víc mě překvapí slzy soucitu, které se mu lesknou v očích.
„Vážně ti chybí, že?“ Stiskne mi ramena.
„To, že mi chybí bych dokázala skousnout,“ vzdychnu. „Nejhorší je, že nevím, jestli ho ještě někdy uvidím.“
„Uvidíš ho, Dano,“ povzbudí mě. „Jestli o Mulderovi něco vím, tak to, že je vytrvalý. Musíš vědět, že dělá všechno pro to, aby se k tobě vrátil. A my se za to budeme pořád modlit.“
Můj úžas se mi musí promítat ve tváři, protože Bill se nesměle usměje a trochu se začervená. „Ježíši, Dano, ty sis myslela, že budu doufat, že se už nikdy neukáže? Koukni, není to někdo, koho bych pro tebe vybral, ale co se stalo, stalo se. Ať už je jakýkoliv, očividně tě miluje a ty ho teď potřebuješ. Až se objeví, no, nevím, jestli z nás budou přátelé, ale budu se chovat slušně. Slibuju, že ho budu respektovat jako otce dítěte mé sestry.“
Bill se zvedne. „Ukaž, odnesu Liama Taře. Musíme si pospíšit, jestli si chceme dnes večer na mši sednout.“
Půlnoční mše byla vždy rodinnou tradicí Scullyů, dokonce i když jsme byli malí a máma nás brala v pyžamu. Tara ovšem nerada vidí Matthewa vzhůru tak pozdě a coby konvertovaná katolička nemá ty dětské vzpomínky ve své paměti. Naposledy, když jsem je navštívila, byli s Billem na mši o desáté.
„Myslela jsem, že půjdeš ráno s Tarou.“
„Chtěl jsem… a půjdu. Ale dnes večer chci jít s tebou a mámou. Už je to dlouho, co jsme všichni tři spolu byli na mši. A chci být s tebou.“
Ve chvíli, kdy podám Billovi jeho syna, mé vlastní dítě začne kopat uvnitř mého těla a já se instinktivně dotknu břicha. Bill se sehne a políbí své spící dítě na čelo. „Být otcem je úžasná věc. Pro Muldera to bude dobré, řekl bych. Neboj se, Dano. Bůh ví, že to dítě potřebuje svého otce a že ty ho potřebuješ taky.“
Světýlka na vánočním stromku jsou jako hvězdy a v ten večer, kdy před 2000 lety na zem vstoupilo vykoupení, dovolím svému srdci, aby se naplnilo nadějí. Ruku v ruce se s Billem vydáme pomodlit, aby se ta naděje vyplnila.
Komentáře: 10
Já už nemám co ztratit (povídka)
autorka buffytka | rating PG
Mladá agentka vychází z výškové budovy, rozevírá před sebou dveře. Pohlíží na vyprázdněnou ulici, vraky vozů jako by ze zlosti po okolí rozházelo roznícené malé dítě. Dívka se rozhlédne po ulici, nikde ani živáčka. Vítr zvedá noviny, v tom ji někdo křečovitě uchopí pod krkem. Stahuje její krk jako v lisu, obtisková do kůže promodralé otisky. Je to tajemný Kouřící muž.
Linda sebou trhne, probouzí se ve svém lůžku. Pohlédne do tmy, pomalu vstává. Z podlahy na ni pohlíží černá statná doga, zakňučí. Dívka schází po mramorovém schodišti z ložnice ve vyšším podlaží do spodní kuchyně, pes ji věrně doprovází. Dívka otevře lednici, napije se destilované vody a podává kus salámu psovi. Pozvedá domovní telefon, pohlédne na hodiny, které poukazují na tři hodiny ráno.
„ Eve, moje tělo slábne. Jak dlouho to budu vysvětlovat, že mám angínu. Potřebuji to, urgentně!“ pronese dívka do telefonu, položí ho zpět. Začíná být nerozhodná, pozvedne menší kuchyňský nůž a vede ránu na rameni. Vytékající krev zachytává do sklenky, stahuje ruku a tím krev vytéká rychleji a ve větším množství. Ránu si ošetří, pohlíží na průzračnou sklenici proti světlu, napije se a hltavě polyká rudý mok. Postaví sklenku do umyvadla, pohlédne na své ruce, které začínají získávat lidskou barvu, částečně ji přibývá sil. Vrací se po schodech do ložnice, ulehá zpět do lůžka.
„ Dobré ráno, Muldere. Co se děje? Mohu se jen tak nezaujatě zeptat, na co máš na mé straně stolu tu lopatu?“ přichází ráno do kanceláře usměvavá Dana: ,, Neviděla si naši drahou kolegyni Lindu Carsen? Toto jsem nalezl po tom zátahu na zahradě statku Lindy…!“ poukazuje Mulder. Dana se usměje: ,, Počkej, tys ji odcizil lopatu. Muldere, vysvětli mi to!“ baví se Scullyová a odsune lopatu na jeho stranu: ,, Ležela na zahradě u toho záhonu, kde prý nalezla tu zbraň Kouřího muže. Chovala se po našem příjezdu podivně, tak jsem tu lopatku vzal na rozbor!“ vysvětluje agent: ,, Nepřipadne ti to trochu ujeté?“
:: Klikněte pro zobrazení celého článku ::Komentáře: 1
Posedlost (povídka)
autorka buffytka | rating PG
Na křižovatce pozastaví vůz, dálková světla pohasnou. Muž pohlíží soustředěně na semafor, k okénku po jeho boku se nakloní muž. Sklem proletí kulka, řidič padne na bok se zakrvácenou hlavou. Okénkem do vozu vrah vloží kus staršího papíru s řadou šifer.
„ Muldere, máte chvilku čas? Slyšel jste v poslední době o Lindě Carsen?“ přichází do kanceláře agenta Skinner, uzavře za sebou dveře. Mulder odvrátí oči od obrazovky počítače, chvíli přemýšlí.
„ Něco mi to jméno říká, kdo to je?“ obrátí se na nadřízeného, Skinner jako by se něčeho obával. Usedne ke stolu na místo patřící Daně Scullyové : „ Linda Carsen. Začínala jako pochůzkář, ale nyní je hvězdou v Quanticu. Muldere, vyřešila a zatkla za jeden pouhý rok dvacet sériových a masových vrahů. Nechtěl jste náhodou někoho na profilování?“vysvětluje Skinner.
„ Toto je úplně odlišná práce. Bude více zapotřebí v Quanticu, ale moc dobře víte, co zde mnohdy řešíme. Nepotřebuji policistku co se zhroutí!“ oponuje Mulder: ,, V Quanticu už dosáhla všech možných met, u nás může dopomoct k efektivnímu vyšetřování. Věřte, že v tomhle ohledu se na ni můžete spolehnout. Ani ji neznáte, podívejte jen toto je její složka. Pročtěte si ji a pak ji můžete odmítnout!“ přisune k Mulderovým rukám složku osobního spisu. Mulder už nemá síly oponovat a uloží spis na pravý roh stolu.
:: Klikněte pro zobrazení celého článku ::Komentáře: 0
Příhodný konec (povídka)
autorka Red | překlad luca | rating R | kategorie MSR | post-ep The Truth
Roswell, Nové Mexico, 23.00
Mulder k sobě Scullyovou přitiskl blíž a obtočil kolem ní své paže. Tolik ji právě teď potřeboval. Cítit ji, slyšet její hlas, vnímat tlukot jejího srdce. Za dobu skrývání málem zapomněl úplně na všechno, kromě Scullyové a Williama. A co se týká jí, nezapomněl ani na jedinou drobnost. Vůni jejích vlasů, záři modrých očí, jemnost její kůže. Všechno si to pamatoval a byl rád, že se vrátil a mohl se jí znovu dotknout. Přál si jen, aby s nimi byl i jejich syn. Dostane ho zpátky. Nějak, jakkoli… Najde cestu, jak z nich udělat kompletní rodinu.
Otevřel oči. Scullyová už hluboce spala, ve tváři zcela bez emocí, jen s úplným uvolněním. Něžně ji políbil na rty. „Miluju tě“ zašeptal jí do ucha. Pak se jeho víčka opět semkly.
6.17
Slunce pomalu vycházelo nad horizont a nesměle nakukovalo do pokoje. Paprsek polechtal Scullyovou na tváři a probudil ji. Zamžourala na budík u postele. Bylo ještě brzy, dost brzy, aby nechala Muldera ještě chvilku spát. Ovšem i tak odsud musejí odjet co nejdříve. Čím rychleji, tím lépe. Nechtěla nic riskovat, věděla, že to nebude trvat dlouho, než někdo přijde na to, aby prohledali Nové Mexiko. Musejí se dostat do letadla. Nedají jim pokoj, dokud neopustí zemi.
:: Klikněte pro zobrazení celého článku ::Komentáře: 6
Studená podlaha (povídka)
autorka Benjamin Wang | překlad Baku05 | rating PG | kategorie V, H, A
Motel Joa Turfa, Ontario, Kalifornie; 10. ledna, 0:12
„Ne, zdá se, že mi nerozumíte, pane. Máme rezervované DVA pokoje---“
„Je mi to velmi líto, madam, ale nemáte. V počítači je rezervovaný pokoj pouze na Foxe Muldera. Žádnou rezervaci pro Danu Scullyovou tu nemám.“
Scullyová se nadýchla, připravena vést rozhovor s bezmocným recepčním znovu od začátku. Mulderovo zívnutí ji v tom přerušilo. „Zapomeňme na rezervaci,“ začal Mulder, „máte nějaký jiný volný pokoj?“
Postarší recepční lehce zavrtěl hlavou. „Místní střední škola tento víkend pořádá ples. Všechny pokoje máme obsazené.“ Opatrně zakašlal. „Znáte to, mládež. Obávám se, že většina hotelů bude obsazena. Nic moc se tu neděje, takže podobná akce přiláká davy. Kdyby nepršelo, tak by většina z nich přespala venku, ale takhle…“
Scullyová si povzdechla.
„Omluvte nás na chvilku,“ kývl Mulder na recepčního a tlačil Scullyovou bokem. „Poslouchej, Scullyová, můžeme zkusit najít jiný hotel. Není ještě tak pozdě…“
„Slyšels, co říkal? Všechny hotely jsou obsazený.“
Recepční je přerušil: „Ten váš pokoj má dvojité lůžko, pokud vám to v rozhodování nějak pomůže.“
Mulder tázavě kouknul na Scullyovou. Ta okamžitě nadzvedla obočí, ale hned poté rezignovaně svěsila ramena. „Jsem utahaná, Muldere. Nechce se mi v tom lijáku bloudit po okolí a hledat volné pokoje, které v tuhle dobu pravděpodobně vůbec neexistují.“
„Ten pokoj bereme.“
:: Klikněte pro zobrazení celého článku ::Komentáře: 8
