Kult X

Nedávný revival nových epizod Akt X přímo vybízí k rekapitulacím. Připomeňte si s námi nejlepší epizody původního seriálu, vysílaného v letech 1993 až 2002 – vybral jsem jich pro vás dvaadvacet a za každou z nich se mohu zaručit vlastní levou rukou.

21. Leonard Betts (4. série, 12. epizoda) režie Kim Manners | scénář Vince Gilligan & Frank Spotnitz & John Shiban | poprvé uvedena 26. ledna 1997

„Ve všech nemocnicích se nějak zpracovává biologický odpad. Tohle zařízení likviduje chirurgické zbytky – amputace, vyřezané nádory, rozemelou se a pak se žhaví, tak vzniknou sterilizované saze, které se používají do silničních výplní.“ Ano, tak i takovéhle chuťovky na vás čekají při sledování epizody Leonard Betts. Příběh o bezhlavém salamandřím chlapíkovi je bez nejmenších pochyb jedním z nejbizarnějších případů, které Mulder se Scullyovou v Aktech X otevřeli.

Leonard Betts lehce připomíná slavnou českou pohádku, ovšem ve verzi, kdy pejsek s kočičkou vařili dortík z nádorů. Josefa Čapka tentokrát zastoupili Vince Gilligan, Frank Spotnitz a John Shiban, kteří dali hlavy dohromady a výsledek nabízí všechna negativa i pozitiva od toho očekávatelná. Jednotlivé zápletky případu jsou vynalézavé i potrhlé, příběh obsahuje řadu strašidelných sekvencí i vyloženě odpudivých okamžiků. Naproti tomu Mulder hláškuje tempem prvních sérií a spolu se Scullyovou vytvoří několik nezapomenutelných dialogových výměn. Osobně si nevybavuji, že bychom se u jakékoliv jiné epizody tak často báli jako smáli.

I na zápletce se podepisuje možná až příliš zdivočelá myšlenková syntéza všech tří scénáristů. Základní myšlenka – že si Bettsova životní síla zachovává matrici původního člověka a aby se zachránila, vyvolává rychlý růst buněk, nikoliv však ve formě rakoviny, která právě takovým nekontrolovatelným buněním organismus hubí, ale naopak ve formě komplexní regenerace i té nejsložitější tkáně, třeba hlavy (uf, máte to?) – mi přišla geniální stejně tak jako komukoliv jinému může přijít úplně pitomá. Vědecká stejně jako pavědecká. Nechutně prvoplánová stejně jako nechutně dobrá.

Leonard Betts je potvrzením toho, že čtvrtá série je, taktně řečeno, nejsmělejším obdobím seriálu Akta X. Poté, co v epizodě Home zaživa pohřbili novorozence a rozpoutali nefalšované incestní orgie, a v dílech Unruhe a Sanguinarium vypumpovali mozky několika ženám, připravili si tvůrci ideální půdu pro příchod Leonarda Bettse, který se svým tumorovým jídelníčkem stal ještě větším fajnšmekrem, než jakým byl svého času Eugene Tooms. Bettsova epizoda je tak, jakkoliv se jedná o velmi subjektivní kategorii, s velkou pravděpodobností vůbec nejodpornějším příspěvkem do seriálu Akta X.

Komentáře: 2

Nedávný revival nových epizod Akt X přímo vybízí k rekapitulacím. Připomeňte si s námi nejlepší epizody původního seriálu, vysílaného v letech 1993 až 2002 – vybral jsem jich pro vás dvaadvacet a za každou z nich se mohu zaručit vlastní levou rukou.

22. Beyond the Sea (1. série, 12. epizoda) režie David Nutter | scénář Glen Morgan & James Wong | poprvé uvedena 7. ledna 1994

V devítileté historii seriálu se tvůrci vícekrát zaměřili na hlavní hrdiny, jejich osobní životy, vnitřní obavy, všudypřítomné pochyby, úzkosti, strasti a důvěrnosti. Poté, co jsme se hned v úvodu Akt X seznámili se zmizením Mulderovy sestry, impulsem, který zcela ovlivnil agentův osobní i pracovní život, přichází na řadu Scullyová, jejíž osobnost i rodinu blíže přibližuje epizoda Beyond the Sea.

Ta popisuje setkání našich agentů s Lutherem Lee Boggsem, trestancem odsouzeným k smrti, který tvrdí, že díky svým schopnostem komunikovat s dušemi mrtvých lidí dokáže najít nebezpečného vraha, po němž agenti právě pátrají. Scullyová je po nedávném úmrtí svého otce zmatená natolik, že vůbec poprvé při své práci na Aktech X opouští svůj odolný skepticismus a otevírá se extrémním možnostem, dosud vlastním výhradně Mulderovi. Agentka začne Boggsovi věřit a uvidí v něm jedinou naději, jak se se svým zesnulým tátou naposledy setkat.

Beyond the Sea je v tomhle ohledu pramatkou příběhů typu Elegy ze čtvrté, Milagro ze šesté nebo all things ze sedmé série. Ačkoliv je každá z nich pojata trochu jinak a agentčinu postavu nám přibližuje z rozličných úhlů, všechny spojuje fenomenální herectví Gillian Andersonové, která právě v těchto dílech ukazuje, že je Davidu Duchovnymu více než důstojným hereckým partnerem (stejně jako Scullyová, která rozměrově roste do zdatné konkurence postavě Muldera). To je v případě této epizody o to markantnější, o co mizivější měla tehdy pětadvacetiletá Andersonová zkušenosti. Nutno dodat, že partnerem konkrétně v této epizodě je pak spíše na Oscara nominovanému Bradu Dourifovi, excelujícímu v roli odsouzence Boggse, jehož několikaminutové proslovy jsou pro Scullyovou vpravdě zatěžkávající zkouškou.

Vedle četných fanoušků, mezi něž patří tvůrci seriálu Darin Morgan a Chris Carter, kteří epizodu označují za vůbec nejlepší díl první série, měla Beyond the Sea i své odpůrce. Mezi ně svého času patřilo vedení společnosti Fox, které v prvotním plánu přípravu epizody dokonce zcela zamítlo. Kritika směřovala na přílišné příběhové podobnosti se slavným thrillerem Mlčení jehňátek (The Silence of the Lambs), uvedeným do kin jen o dva roky dříve, v němž excelovali Anthony Hopkins a Jodie Fosterová. Tvůrce seriálu Carter se nicméně nikdy netajil skutečností, že Dana Scullyová nejenže je inspirována agentkou FBI Clarice Starlingovovou, hlavní hrdinkou zmíněného filmu, ale že Mlčení jehňátek bylo jednou z jeho nejsilnějších inspirací při vzniku samotného seriálu Akta X.

Komentáře: 1

Poslední roky byly plné výročí. To nejdůležitější proběhlo loni, v roce 2008, kdy uplynulo patnáct let od 10. září 1993, dne premiéry pilotní epizody seriálu Akta X. Je tedy nejvyšší čas upozornit na ty největší klenoty, které se v devítileté historii Akt X objevily. Jak můžete vidět níže, vyhlášení není pojato jako žebříček nejlepších epizod, jednotlivé díly seriálu jsou uvedeny v pořadí, ve kterém byly vysílány. Při výběru jednotlivých epizod nebyla brána v potaz pouze jejich kvalita, ale také významnost v rámci celého seriálu, která se podepsala na dalším směřování Akt X. Při čtení nezapomeňte, že se jedná o článek, který jsem sestavil já sám, a tak jde pouze o subjektivní hodnocení jednoho oddaného fanouška Akt X. Přečtěte si též první část tohoto vyhlášení.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Avatar (3. série, 21. epizoda) režie James Charleston | scénář Howard Gordon podle námětu Davida Duchovnyho | poprvé vysíláno 26.04.1996

I Skinner má svůj osobní život. A dobře si toho byl vědom samotný David Duchovny, podle jehož námětu na konci třetí série vznikla epizoda Avatar. Výsledkem jeho spolupráce se scénáristou Howardem Gordonem, autorem epizod jako Sleepless, Grotesque či Synchrony, je až neobvykle povedený mix tajuplné, ale zároveň velmi citlivě podané podívané. Středobodem příběhu je totiž rozvod zástupce ředitele FBI a nadřízeného Muldera a Scullyové s jeho manželkou. Nebyla by to však Akta X, aby se do toho všeho nepřipletla ještě řádně bizarní vražda s notně pikantní příchutí, a tak na hotelovém pokoji je vedle Skinnera nalezeno tělo šlapky. A nebyl by to Mulder, aby z vraždy neobvinil sukuba, středověkého démona, který se po nocích přikrádá k mužům, aby z nich vysál život. Skinner mu pochopitelně opět není schopen příliš porozumět, i když právě Mulder se Scullyovou jsou Skinnerovou jedinou a poslední šancí. Proti nim však stojí těžký kalibr – Muž s cigaretou, který v celém případu vidí velkou šanci, kterak se relativně mocného Skinnera konečně zbavit. S epizodou Avatar nám tak vzniká zajímavý žánrový mix, protože sledujeme částečně samostatně stojící příběh a částečně mytologii. Ale především sledujeme první epizodu, která je primárně věnována Skinnerovi a která je prostě vynikající. Více v recenzi.

Na co nezapomeneme: Nevím, jak vy, ale já určitě nikdy nezapomenu na závěr této epizody. Nejde tu jen o to, že našeho drahého Skinnera konečně zase vidíme sedět za jeho stolem, ale především o okamžik, kdy si Skinner znovu nasadí svůj snubní prsten. Možná jsem blázen, ale až v tuto chvíli jsem si jeho postavy začal opravdu vážit.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Quagmire (3. série, 22. epizoda) režie Kim Manners | scénář Kim Newton | poprvé vysíláno 03.05.1996

Akta X by nebyla Akta X, kdyby si to Mulder a Scullyová minimálně jednou nerozdali s příšerou, která by alespoň částečně nepřipomínala veleslavnou Lochnesku. Právě k tomuto došlo v epizodě Quagmire, na které se doslova vyřádili dva jmenovci – scénárista Kim Newton a režisér Kim Manners. Byť je fakt, že tato epizoda trpí jistou nevýrazností v nadupaném závěru třetí série, nic to nemění na tom, že ji prostě zbožňuji. Nejvíce si na ní cením humoru, který je i přes všeobecně odlehčeného ducha třetí sezóny stále velmi svižný a pronikavý. A pak všechno to, pro co Akta X milujeme – pro případ nadšený agent Mulder, zamračená a věčně skeptická Scullyová, která by nejraději byla tisíc mil od „místa činu“, a pak samozřejmě Queequeg. Ta malá kulatá hrouda je prostě k sežrání a pokud ji nemilujete, určitě vás rádi přijmou na FBI, protože jste nejspíš replikanti. O to bolestivější je pak způsob, jakým se nebohý pejsek odebere do psího nebe (někdy se prostě nevyplácí, když jste k sežrání). Ještěže zasáhne agent Mulder, který v legendárním souboji Mulder versus aligátor nezapomenutelného psíka pomstí!

Na co nezapomeneme: Nejspíš na ten závěr s náhle se vynořivší Big Blue, který se do toho všeho tak strašně nehodí, že tam nakonec padne, jak ulitý. Každý si taktéž určitě vzpomene na krátký pobyt Muldera a Scullyové na ostrůvku „uprostřed“ jezera, kde se odehrála debata, která byla jistou předzvěstí mnohem slavnější diskuse obou agentů z epizody Detour. A když už jsme u těch diskusí, tak stejně jako jezero vyplavilo několik záhad a lidských těl, kontakty mezi mnohými postavami nabídly hned několik nezapomenutelných slovních přestřelek.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Home (4. série, 3. epizoda) režie Kim Manners | scénář Glen Morgan, James Wong | poprvé vysíláno 11.10.1996

Co napsat a co dodat k již tisíckrát řečenému? Epizoda dvou scénáristických velikánů Glena Morgana a Jamese Wonga nazvaná jednoduše Home je možná nejznámější z celých Akt X. Drastické příběhy Sanguinarium a Unruhe, plné brutálních vražd a násilí, působí vedle této epizody jako takové veselé rodinné komedie. Je pravda, že i Home je tak trochu rodinný příběh, ale vzatý z poněkud jiného konce. Vyšetřování otřesné vraždy novorozeněte zavede Muldera a Scullyovou až na zchátralou farmu do idylického městečka Home ve státě Pensylvánie. Agenti zde objeví tajemství, která neměla spatřit světlo civilizovaného světa (a oči diváků se slabším žaludkem). Žádný div, že Home byla hned po svém odvysílání v USA stažena z televize a znovu uvedena až po třech letech, na Halloween roku 1999. Skrz litry krve, zohavená těla a zaživa pohřbená dětská tělíčka však oči některých diváků neviděly to nejdůležitější – že tato epizoda je skutečně děsivá a její atmosféra je hustší než výraz na tváři Alfreda Hitchcocka. Vskutku jeden z nejbrilantnějších hororů, kterým Morgan a Wong vzpomenuli na své předešlé mistrné kousky Squeeze, Ice a Die Hand Die Verletzt.

Na co nezapomeneme: Na takovou normální americkou rodinku Peackockových a její matku, která dlouhé dny nejraději tráví zastrčená pod postelí v temném pokoji bez oken. Těžko se zapomíná i úžasná skladba „Wonderful! Wonderful!“ od Johnnyho Mathise.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Paper Hearts (4. série, 8. epizoda) režie Rob Bowman | scénář Vince Gilligan | poprvé vysíláno 15.12.1996

Zajímavý paradox. Nejlepší epizoda, která vyprávěla příběh o Mulderově sestře, a přitom není mytologií. Ačkoliv je Samantha stěžejním mytologickým prvkem, tak Paper Hearts, která o příběhu Mulderovy nezvěstné sestry pojednává, je krystalickou samostatně stojící epizodou. Scénárista Vince Gilligan však pro svůj příběh dokázal Samanthy brilantně využít. Pátrání po papírových srdíčkách sice na první pohled vypadá nevinně, nakonec se však sledování této epizody doporučuje jen psychicky silným jedincům. Vince Gilligan, jak už bývá v jeho případě zvykem, ze své epizody vytvořil krásný vícežánrový zážitek, ve kterém si své najdou příznivci smutných dramat, ale i fanoušci zapeklitých detektivek s charismatickou hlavní postavou v záporné roli. Tom Noonan, který ztvárnil úchylného masového vraha Johna Lee Roche, ve své roli odvedl maximum a na výsledku je to znát. Když se k tomu všemu přidaly ještě schopnosti zkušeného režiséra Roba Bowmana, který mimochodem touto dobou již připravoval první celovečerní film, není divu, že vznikla jedna z nejlepších epizod už tak špičkové čtvrté série. Další informace hledejte v recenzi.

Na co nezapomeneme: Je toho hodně. Především Mulderovy sny, které jsou zpracovány na jedničku a mají vše, co mít mají, hutnou atmosférou počínaje. Navíc v nich dojde k několika překvapivým okamžikům – Mulder zažije alternativní verzi únosu své sestry a se Samanthou se dokonce „setká“. Něžnější divačky Akt X si pak tuto epizodu dozajista hned několikrát milerády pauznuly – to když se na scéně objevily Mulderovy nešťastné oči. Na druhou stranu, pohled na dětskou kostru jistě nevyvolá zrovna tu nejlepší náladu ve většině z nás. Na závěr pak vzpomeňme nervydrásající scénu, v níž si to Mulder s Rochem definitivně vyřídí.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• The Post-Modern Prometheus (5. série, 6. epizoda) režie Chris Carter | scénář Chris Carter | poprvé vysíláno 30.11.1997

Napsal jsem to už jednou a napíšu to zas – slunce je horké, voda je mokrá a Chris Carter je geniální. Stejná formulka platí i pro epizodu The Post-Modern Prometheus ze začátku páté série, další z Carterových autorských výtvorů. V jejím případě by se akorát hodilo zdůraznit ještě to, že obraz je černobílý. Aby totiž režisér dodal na atmosféře celého příběhu, dovolil při vzniku epizody použít pouze odstíny černé a bílé barvy. Celé vyprávění tedy vypadá stylově a získává vskutku magický nádech. Špičkové technické řešení se však netýká jen obrazu, ale i hudby, kamery a především výpravy. Je jen škoda, že některým českým divákům nemusí být všechny kulturní narážky a režisérovy pohnutky zcela srozumitelné. To ale nic nemění na velmi vysoké kvalitě epizody, která i navzdory vyřčenému nabízí jedno nádherné poselství, které je srozumitelné všem lidem, bez rozdílu věku, pohlaví, barvy pleti či národnosti. Další názory hledejte v recenzi.

Na co nezapomeneme: Na famózní soundtrack, díky němuž jste si v jednom kuse připadali jako na diskotéce osmdesátých let, a na závěrečné vystoupení nesmrtelné Cher, která svým hudebním poselstvím jistě zvedla náladu nejen Velkému Mutantovi. Nezapomenutelný je i Jerry Springer a vůbec celé to malebné prostředí, v němž se příběh epizody odehrává. A pak taneček… proboha, vždyť to je alfa a omega celého seriálu!

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Bad Blood (5. série, 12. epizoda) režie Cliff Bole | scénář Vince Gilligan | poprvé vysíláno 22.02.1998

V Aktech X snad neexistuje gagy a hláškami nahuštěnější epizoda, než je Bad Blood, vpravdě nesmrtelná klasika z našeho oblíbeného seriálu. Tato věta, která před několika měsíci na našem webu uzavřela recenzi této epizody, je všeříkající a nic dalšího v podstatě netřeba dodávat. Po epizodě The Post-Modern Prometheus je Bad Blood další z tzv. never happened X-Files episodes, tedy epizod, které se ve „skutečném“ světě Akt X nikdy nestaly. Ten, kdo tuto epizodu viděl, jistě toto moudré rozhodnutí Chrise Cartera schválí. Pokud vůbec existují, pak je v Aktech X velmi málo epizod, které jsou bláznivější, než tato. Bad Blood je velkolepá parodie téměř na všechno, co jsme v Aktech X kdy viděli. Vyniká především originálním stylem vyprávění, kdy jeden příběh, konkrétně nepříliš povedené vyšetřování případu z Akt X, vidíme ze dvou různých úhlů pohledu. Vyprávění Muldera a vyprávění Scullyové se přitom liší ve velmi vtipných detailech. Více v recenzi.

Na co nezapomeneme: Když se řekne Bad Blood, tak se většině z vás vybaví jediná věc – zuby šerifa Hartwella. Při sledování těch pohledů, které tomuto fešákovi věnovali Mulder i Scullyová, se člověk nedokáže neusmát. V této epizodě pak agentka Scullyová strávila v pitevně více času, než je obvyklé. A že si tam užila! Jen by nás všechny jistě zajímalo, jaký asi musí mít drobná agentka žaludek, když při vážení všech těch střev a srdcí ještě stihne myslet na večeři a dostat chuť na pizzu. Byly bychom tu do rána, kdybychom vzpomínali na všechny strasti i slasti hlavních postav tohoto po všech stránkách scénáře pošahaného příběhu. Postel na mince i Mulderův taneček nad košem si připomeňme jen heslovitě.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Folie a Deux (5. série, 19. epizoda) režie Kim Manners | scénář Vince Gilligan | poprvé vysíláno 10.05.1998

Epizoda, u které by se bál i Hitchcock. To není žádná laciná propagace, to je holý fakt. Folie a Deux obohatila Akta X o velmi specifickou atmosférou, kterou obalila vzrušujícím paranoidním nátěrem. A sladká paranoia postihla krom jiných postav agenta Muldera, což už samo o sobě je zárukou kvality a dobré zábavy. Agent Mulder si o to ostatně říká od samého začátku, když nechává Scullyovou ve Washingtonu a vyráží vyšetřovat na vlastní pěst (to je, mimochodem, jedna z výrazných změn, která tento díl odlišuje od zaběhlého konceptu vyšetřování z ostatních epizod). Onen prvek nelítostné paranoii, kterou člověk prostě nedokáže vyhnat z hlavy, je velmi vzrušující a celé podívané dodává šťávu. Při sledování si tak vzpomenete na příběhy jako Grotesque, Via Negativa a Field Trip, přičemž vliv té první jmenované je patrný téměř na každém kroku. Byla to koneckonců právě Grotesque, ve které si Mulder užil první dávku šílenství.

Na co nezapomeneme: Na co asi!? Na dost možná nejslavnější scénu mezi Mulderem a Scullyovou, při níž hrozil infarkt desítkám tisíců shippers. Jedná se o sekvenci, ve které Mulder leží upoutaný na nemocničním lůžku a je vzhledem ke svým předešlým paranoidním eskapádám všemi považován za blázna. V ten okamžik zoufalý agent řekne Scullyové, že ona je jeho „jediná z pěti miliard“ – jediná na celém širém světě, kdo mu věří. Myslím, že tomuhle může konkurovat snad jen taneček z The Post-Modern Prometheus.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Field Trip (6. série, 21. epizoda) režie Kim Manners | scénář Frank Spotnitz, Vince Gilligan, John Shiban | poprvé vysíláno 09.05.1999

Co říct k epizodě, která je dle mého názoru s největší pravděpodobností nejlepší z celého seriálu. Věnovali jsme se jí už několikrát, krom obsáhlé recenze třeba fotografiemi z natáčení. Field Trip v sobě spojuje pochybnosti, zlá tušení a všudypřítomnou nejistotu prvních pěti sérií, přičemž to celé koření atraktivní a svižnou atmosférou série šesté. Navíc jakožto poslední samostatný díl šesté řady toto neobvykle originální a poutavé období symbolicky uzavírá. Byť neustálé dějové zvraty nenechávají diváka v klidu, musím velmi pochválit závěrečnou scénu záchrany obou agentů. Jedná se o zcela jedinečný shippers okamžik, který vztah Muldera a Scullyové dokonale vykresluje a nepotřebuje k tomu jediné slůvko.

Na co nezapomeneme: Jak už bylo řečeno v recenzi, Field Trip není jen výletem do krásné přírody, je také výletem do podvědomí našich agentů,  je to cesta do jejich nejčernějších nočních můr. Proto jen těžko budeme zapomínat na okamžiky, kdy Scullyová nalezla „Mulderovu“ kostru, nebo když si Mulder ve „Skinnerově kanceláři“ uvědomí, že dost možná z jeskyně plné houbových výparů nikdy neunikl. Konkrétně u druhé zmíněné scény mám dodnes husí kůži. A myslím, že taktéž velmi obtížně budeme z hlavy vyhánět „Mulderův pohřeb“, na který jen tak mimochodem dorazí sám Mulder.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Via Negativa (8. série, 7. epizoda) režie Tony Wharmby | scénář Frank Spotnitz | poprvé vysíláno 17.12.2000

Nejlepší epizoda osmé série. Už z první věty lze snadno odvodit, že Via Negativa je těžký kalibr. V podstatě se dá říct, že příběh epizody se velmi podobá předcházejícímu Field Trip, je pouze navlečený do temného kabátu, který ponurost celé osmé sezóny skvěle symbolizuje. Scénárista Frank Spotnitz označil tuto epizodu za svůj osobní příspěvek do osmé série seriálu, v níž se tvůrci zavázali k návratu do starých dobrých hrůzostrašných časů prvních dvou sezón. Je jen velká škoda, že Muldera zde nepotkáme a Scullyovou uvidíme jen krátce, zato se do centra dění dostává agent Doggett, který si užije dost za oba dva zmíněné absentéry. Vůbec poprvé od začátku jeho působení na Aktech X se totiž na tohoto vyhlášeného skeptika snesou paranormální a jen obtížně vysvětlitelné jevy. Závěrečných deset minut, v nichž se tvrďák Doggett se svými děsy setká tváří v tvář, snad ani netřeba připomínat. Od prvního uvedení epizody nedávno uplynulo deset let, recenze je zde.

Na co nezapomeneme: Jednoduše řečeno, na posledních deset minut. Doggettovo psycho je jedním z nejmocnějších okamžiků v osmé sérii a každý skutečný fanoušek Akt X musel tuto děsivou sekvenci ocenit potleskem vestoje. Doggett samotný pak bezesporu nezapomene na svou hrůzostrašnou vizi, ve které se mu v rukou zjeví useknutá hlava agentky Scullyové. Sluší se taktéž připomenout, že v této epizodě se Doggett poprvé setkal s trojicí Osamělých střelců.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Release (9. série, 16. epizoda) režie Kim Manners | scénář David Amann | poprvé vysíláno 05.05.2002

Audiovizuální skvost deváté série a zároveň nejlepší epizoda tohoto období. Thriller Release s výraznými detektivními prvky je příkladem bezchybné spolupráce mezi režisérem Kimem Mannersem a hudebním skladatelem Markem Snowem. Hned několik scén této detektivky, která definitivně uzavírá Doggettův bolestivý rodinný příběh, si budete dlouho pamatovat. Téma Doggettova uneseného a zavražděného syna, které bylo představeno na začátku osmé série, tvůrci považovali za velmi důležité, a tak mu nakonec věnovali jednu z posledních epizod celého seriálu. A jak už jsem naznačil, výsledek je téměř výjimečný. Vůbec se nebojím říct, že toto v kapitolách vyprávěné rozloučení se synem agenta Doggetta je prostě lepší, než sbohem, které jsme v sedmé sérii dali Mulderově zmizelé sestře.

Na co nezapomeneme: Na ten jemný, a přece tak silný a nesmírně podmanivý klavírní motiv, kterého maestro Snow využil hned několikrát. Asi už nikdy z hlavy nedostanu zatčení kadeta Haeyese a závěrečnou scénu, v níž smířený Doggett vysypává popel svého syna do moře. Přiznám se, že v ten okamžik jsem měl v očích slzy.

 

Řeč čísel: Nejúspěšnějším obdobím Akt X, pakliže se řídíme tímto vyhlášením, se stala třetí série, z níž se mezi dvacet nejlepších dostalo rovnou pět epizod. Následuje ji série druhá se čtyřmi epizodami. První a pátá řada nabídly po třech epizodách, čtvrtá série epizody dvě a šestá, osmá a devátá série po jednom dílu. Absolutními vítězi celého vyhlašování jsou však dva lidé. Ze scénáristů je to Darin Morgan, jehož tři nejslavnější humorné příběhy v žebříčku pochopitelně nechybějí. Zabojoval také Darinův starší bratr Glen Morgan, který ve spolupráci se svým věčným parťákem Jamesem Wongem procpal do tohoto vyhlášení hned čtyři své epizody – atmosferické klenoty Squeeze, Ice, Die Hand Die Verletzt a Home. Měřeno po stránce režisérských schopností a zkušeností je však rekordman tohoto žebříčku jasný: Kim Manners se posadil na režisérskou židli skoro u poloviny z výše uvedených epizod. Takže díky pane režisére, my nezapomeneme.

Mimochodem, vítězem této ankety je svým způsobem i Queequeg. Ten se všehovšudy vyskytl ve třech epizodách Akt X, z nichž hned dvě se probojovaly do tohoto vyhlášení. Strašlivá smrt v ústech gigantického aligátora však Queequega nezastavila – své zmínky se pejsek dočkal ještě v dílech Alone a Trust No 1. Tomu se říká bojovník!

Komentáře: 16

Poslední roky byly plné výročí. To nejdůležitější proběhlo loni, v roce 2008, kdy uplynulo patnáct let od 10. září 1993, dne premiéry pilotní epizody seriálu Akta X. Je tedy nejvyšší čas upozornit na ty největší klenoty, které se v devítileté historii Akt X objevily. Jak můžete vidět níže, vyhlášení není pojato jako žebříček nejlepších epizod, jednotlivé díly seriálu jsou uvedeny v pořadí, ve kterém byly vysílány. Při výběru jednotlivých epizod nebyla brána v potaz pouze jejich kvalita, ale také významnost v rámci celého seriálu, která se podepsala na dalším směřování Akt X. Při čtení nezapomeňte, že se jedná o článek, který jsem sestavil já sám, a tak jde pouze o subjektivní hodnocení jednoho oddaného fanouška Akt X. Přečtěte si též druhou část tohoto vyhlášení. 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Squeeze (1. série, 2. epizoda) režie Harry Longstreet | scénář Glen Morgan, James Wong | poprvé vysíláno 24.09.1993

Mulder a Scullyová poprvé v samostatně stojící epizodě. A hned se jim do cesty staví těžký kalibr – psychopatický zabiják, pojídač jater a věčný gurmán Eugene Victor Tooms. Tuto nesmírně chladnou postavu, bravurně ztvárněnou Dougem Hutchisonem (který je mimochodem vegetarián), jsem si zamiloval natolik, že jsem jednu dobu toužil, aby se ke mně tento chlapík přikradl a zaživa mi vyrval játra z těla. Byla by to pro mě totiž velká čest a rozhodně lepší způsob smrti, než rukou Dannieho Pfastera. Epizoda Squeeze však není zajímavá jen hlavní zápornou postavou – zajímavé je také sledovat, jak si Mulder a Scullyová postupně začínají rozumět. Agentka se v epizodě dokonce rozhodne, že raději bude poslouchat vzrušující nápady svého nového kolegy, než nudné poznatky ostatních vyšetřovatelů. Myslím, že nebudu mluvit jen sám za sebe, když řeknu, že jsem se tehdy Scullyové vůbec nedivil. S dalšími vyznáními lásky pokračujeme v recenzi epizody.

Na co nezapomeneme: Na téměř každou Toomsovu scénu, na každý jeho pohled a na jeho koupelovou rvačku s agentkou Scullyovou.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Ice (1. série, 7. epizoda) režie David Nutter | scénář Glen Morgan, James Wong | poprvé vysíláno 05.11.1993

Epizoda, ve které se Mulder a Scullyová poprvé dostávají do divočiny. Jak již zaznělo v recenzi, Ice je matkou všech dramatických výletů Muldera a Scullyové do přírody, ve které našim agentům zpravidla dochází buď kyslík, světlo, náboje nebo prostě jen rozum. Stejně jako ve všech epizodách tohoto typu, se i v díle Ice dočkáme velmi ostré výměny názorů mezi oběma agenty. Mulder a Scullyová se v celé historii seriálu dostali do konfliktu pochopitelně nesčetněkrát, ale zatím ještě nikdy nevyústily nesrovnalosti mezi nimi k namíření pistole jeden na druhého. Všechno navíc vyostřil neznámý parazitický organismus, který na nehostinné Aljašce napadl výzkumnou stanici a později i samotné vyšetřovatele.

Na co nezapomeneme: Krom již zmíněných potyček mezi oběma agenty to jsou určitě Mulderovy hlášky a dámský striptýz v podání agentky Scullyové a její vědecké kolegyně.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Darkness Falls (1. série, 19. epizoda) režie Joe Napolitano | scénář Chris Carter | poprvé vysíláno 15.04.1994

Kam se hrabe Blair Witch Project? Epizoda Darkness Falls, jedna z mála samostatně stojících, za kterou stojí převážně mytologický scénárista Chris Carter, spadá do stejné žánrové škatulky, jako výše zmíněná Ice. Jen s tím rozdílem, že je ještě o kousek lepší. Těch důvodů je více, pro mě osobně jsou největším kladem zajímavé lokality, ve kterých se příběh této epizody odehrává – hluboké lesy státu Washington jsou přece jen vzrušivějším místem pro smrt, než zatuchlá vědecká základna na nehostinné Aljašce. Rozsáhlé exteriéry nabízejí krom hutné atmosféry ještě jeden zajímavý prvek, který je taktéž velmi typický pro podobné výlety do divočiny – jedná se o hlavního nepřítele, který se agentům postaví do cesty a který je de facto neviditelný. V případě Darkness Falls to jsou nenasytné světélkující mušky, které si jistě nadlouho zapamatoval každý, kdo tuto epizodu kdy viděl. Více v recenzi.

Na co nezapomeneme: Na mušky. A taky na to, že Scullyová se krásně usmívá, a že děsivější, než samotný případ, byly některé módní prvky v podání Muldera a Scullyové.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Irresistible (2. série, 13. epizoda) režie David Nutter | scénář Chris Carter | poprvé vysíláno 13.01.1995

Irresistible je úžasná detektivka z pera Chrise Cartera. Na příběhu tohoto temného thrilleru je zajímavá skutečnost, že je zcela oproštěn od nadpřirozena či paranormálních jevů. Místo mimozemšťanů, vlkodlaků a duchů se totiž do centra dění dostává obyčejný strach a Carter si k vyobrazení tohoto dokonalého děsu vybral postavu fetišisty Donnieho Pfastera. Psychicky narušeného vraha prostitutek si zahrál Nick Chinlund, který předvedl famózní výkon, srovnatelný s velikány jako je Doug Hutchison (Tooms), Brad Dourif (Luther Lee Boggs z epizody Beyond the Sea) či Tom Noonan (John Lee Roche z dílu Paper Hearts). V nervy drásajícím finále epizody, které je bravurně natočeno, je unesena i chudinka Scullyová (nebohá agentka jen v druhé sérii zažila několik únosů – např. v dílech Duane Barry, End Game či Our Town). Jelikož je Irresistible jednou z nejlépe natočených epizod celého seriálu, zaslouží si svou zmínku i režisér David Nutter. Ten v období prvních tří sérií natočil na patnáct epizod, z nichž tři se dostaly i do tohoto žebříčku. Více v recenzi.

Na co nezapomeneme: Na závěrečná slova agenta Muldera: „Říká se, že strach z neznámého je iracionální reakcí na přemíru fantazie, ale náš strach z každodennosti, z plíživého cizince a ze zvuků kroků na schodech, strach z násilné smrti a prvotní touha po přežití jsou děsivé jako kterákoliv Akta X a stejně skutečné jako fakt, že se to může stát i vám.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Die Hand Die Verletzt (2. série, 14. epizoda) režie Kim Manners | scénář Glen Morgan, James Wong | poprvé vysíláno 27.01.1995

Epizoda s netradičním názvem Die Hand Die Verletzt (což v překladu z němčiny znamená „Ruka, která trestá“) v sobě unikátním způsobem spojuje temný horor s komediálními prvky. Za humorem stojí v první řadě nespočet převážně Mulderových hlášek, které podporovala všeobecně dobrá nálada na natáčení. Nejenže je toto nadlouho poslední díl, který napsali scénáristé Morgan a Wong, je to zároveň první epizoda, na níž pracoval Kim Manners. Ten se v následujících sedmi letech vyprofiloval v úžasného režiséra, ale také nejaktivnějšího člena štábu, když natočil rekordních 52 epizod Akt X. Die Hand Die Verletzt ale není jen příběhem, u kterého se budete smát od začátku do konce. Přibližně od poloviny epizody se děj stává podstatně temnějším a některé činy učitelů-satanistů vás dozajista psychicky naruší.

Na co nezapomeneme: Zde není co řešit. Raději bych dělal padesát maturit, než abych musel podstoupit jedinou zkoušku v hodině paní Phyllis Paddockové. Tato dravá paní učitelka, která krom školní látky ovládá černou magii, se mi zaryla hluboko do paměti. A nutno říct, že v minulosti mě už přišla navštívit do několika nočních můr. Krom této strašidelné dámy však epizoda patří ještě dvěma pánům – scénáristům Glenu Morganovi a Jamesi Wongovi. Ti totiž tímto dílem ukončili práci na Aktech X a jejich milé rozloučení s diváky a štábem seriálu dojalo jistě nejednoho zainteresovaného.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Humbug (2. série, 20. epizoda) režie Kim Manners | scénář Darin Morgan | poprvé vysíláno 31.03.1995

Epizodou Humbug z konce druhé série se Akta X na diváka poprvé usmála. Ačkoliv se ještě před ní v seriálu nejednou objevila vtipná poznámka (ano, nejčastěji z úst agenta Muldera), tak dosud ještě nikdy nebyla žádná z epizod postavena jako čistě komediální. Tou se stal až cirkusový příběh z epizody Humbug, k jehož tvorbě si tvůrci přizvali Darina Morgana. Spolupráce tohoto mladého nadějného scénáristy s režisérem Kimem Mannersem byla geniálním tahem. Humbug je totiž skutečně velmi vtipný, obsahuje celou řadou až groteskních scén a v kontextu temné druhé série tak působí jako UFO z čistého nebe. Nejlepší na tom je, že tvůrci epizody měli stále na paměti, v rámci jakého seriálu svůj příběh zpracovávají. Humor tedy funguje převážně na pozadí, v popředí zůstává tajuplný případ z Akt X, jehož vyšetřování nabízí celou řadu strašidelných situací. Pro další informaci čtěte recenzi.

Na co nezapomeneme: Na úžasně originální zrůdy z cirkusu, na to, jak Gillian snědla skutečného brouka a na příběh o Changovi a Engovi.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Our Town (2. série, 24. epizoda) režie Rob Bowman | scénář Frank Spotnitz | poprvé vysíláno 12.05.1995

Moje srdcovka. Our Town nevyniká zásadně v žádném ohledu – je to prostě jen řemeslně bezchybná epizoda, sledující další z temných případů v Aktech X, v rámci jehož vyšetřování se Mulder a Scullyová vydávají do amerického zapadákova, kde se setkají s komunitou kanibalů. V hlavní roli se tak vyskytuje především ponurá atmosféra, malebné prostředí arkansaského městečka Dudley a vůně lidského a kuřecího masíčka ve vzduchu. A to je nakonec ta nejlepší reklama, kterou tato epizoda může mít. Krom toho měla Our Town velké štěstí na své autory. Je to další díl z tohoto žebříčku, který napsal scénárista převážně mytologických epizod Frank Spotnitz, jehož nápad přivést do Akt X problematiku kanibalismu přinesl své plody. Celé natáčení pak dirigoval Rob Bowman, který je hned po Mannersovi nejvytíženějším režisérem v historii seriálu (natočil 32 epizod a první film). Zajímají-li vás další informace, čtěte recenzi.

Na co nezapomeneme: Na to, jak nám málem sťali agentku Scullyovou.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Clyde Bruckman's Final Repose (3. série, 4. epizoda) režie David Nutter | scénář Darin Morgan | poprvé vysíláno 13.10.1995

„Clydea Bruckmana jsem miloval.“ Toto řekl David Duchovny na adresu epizody scénáristy Darina Morgana v hlavní roli s Peterem Boylem. Nutno přiznat, že se k tomuto prohlášení hrdě přidávám. Nikdy jsem nepochopil, jak se Morganovi podařilo obohatit své mnohdy bláznivé příběhy o tak silnou dávku vkusu a osobitosti. Snad nejvíce je to patrné právě v epizodě o Clydeu Bruckmanovi. Magická, dojemná, krásná, to jsou všechno označení, která se mi derou na jazyk při vzpomínce na tuto nezapomenutelnou hořkosladkou komedii. Je zajímavé sledovat scénáristu Morgana, jak se jeho tvorba neustále vyvíjí. Clyde Bruckman je výrazně dospělejším příběhem, než Morganova předešlá práce na díle Humbug. I když jsou obě epizody zařazovány do komediálního subžánru Akt X, ve skutečnosti je téměř nic nespojuje. Krom jiných aspektů Clyde Bruckman vítězí především na frontě hereckých výkonů, kde nelze nezmínit Petera Boylea, který se představil v roli nešťastníka Bruckmana. Svou postavu zahrál famózně a já osobně dodnes v Aktech X nenašel lepší vedlejší herecký výkon, než je ten jeho. Clyde Bruckman's Final Repose je nepřekonatelný klenot, který v závěrečných minutách snad nemůže nedojmout. Více se dočtete v naší „štědrovečerní“ recenzi.

Na co nezapomeneme: No přeci na Clydea Bruckmana – jak postavu, tak celou epizodu. Ale abych i trochu konkrétní, tak já nikdy nezapomenu na zmínku o Buddy Hollym, výrazy Jaapa Broekera, autoerotické zadušení, na to, jak zatraceně Scullyová byla sexy a pochopitelně na první setkání s Queequegem.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Grotesque (3. série, 14. epizoda) režie Kim Manners | scénář Howard Gordon | poprvé vysíláno 02.02.1996

Jen těžko byste v Aktech X hledali ponuřejší epizodu, než je Grotesque. Dokonce už i tak dost temné příběhy z epizod Irresistible, Via Negativa či 4-D se před událostmi z Grotesque klepou kdesi v rohu. Celá epizoda je precizně zvládnuta především po technické stránce, jde možná o nejlépe zrežírovanou epizodu seriálu. Efektní podívanou umocňuje především zlověstná atmosféra, která doslova páchne z každého záběru, a mnoho vskutku děsivých scén, které zvednou tlak nejednomu divákovi. Mimořádný podíl na kvalitě epizody má pochopitelně scénárista Howard Gordon, který po děsivých příbězích jako Sleepless, F. Emasculata a Fresh Bones přišel se suverénně nejlepší epizodou své kariéry. Grotesque je bravurní thriller, který se vyrovná nejlepším áčkovým filmům tohoto žánru. Věčná škoda a velká ostuda, že je mnohými fanoušky seriálu tolik opomíjen. Čtěte recenzi!

Na co nezapomeneme: Na to, že Mulderovi vůbec poprvé skutečně hráblo.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Jose Chung's ‚From Outer Space‘ (3. série, 20. epizoda) režie Rob Bowman | scénář Darin Morgan | poprvé vysíláno 12.04.1996

Když před dvěma lety probíhalo na našem webu vyhlašování nejlepších epizod poprvé, umístil se příběh o Jose Chungovi na první příčce. Pokud bych aktuální výběr epizod taktéž řadil od nejlepších, měl by to Chung hodně těžké s Clydem Bruckmanem a dost možná by tento souboj tentokrát dopadl příznivěji právě pro nerudného pana Bruckmana. Ono je to ale v podstatě úplně jedno; epizoda o Jose Chungovi je totiž dokonalá. Stejně jako u všech předešlých příběhů Darina Morgana, jsem i tentokrát hledal odpověď na otázku, čím vlastně tato epizoda tolik vyniká? Já osobně na ní nejvíc miluji, že i přes ten šílený mišmaš to všechno nějak záhadně drží pohromadě, je to ucelené, přehledné, dokonale fungující a především nesmírně vtipné. Příběh o dvojici teenagerů, kteří byli uneseni mimozemšťany (nebo jen vlastními hormony?), je bravurně odvyprávěn, což znamená, že si Darin vedle Mannerse (Humbug) a Nuttera (Clyde Bruckman's…) dobře rozuměl i s režisérem Robem Bowmanem. Epizoda o fiktivním spisovateli Jose Chungovi v sobě snoubí úžasný mix mnoha zajímavých prvků a žánrů od komedie až po drama – to na povrchu možná působí nesourodě, v jádru se však jedná o další nepřekonatelný klenot.

Na co nezapomeneme: Na Muldera-androida, koláče, výrazy některých postav, závěrečnou sekvenci a pochopitelně také na Jose Chunga, člověka, díky němuž to vše vzniklo.

Komentáře: 35

Nedávno uvedený shrnující článek, který doplnil vyhlášení dvaceti nejlepších epizod seriálu Akta X o deset zbylých, se stal jedním z nejčtenějších na našem webu. Ohlasů se pod ním sice mnoho neobjevilo, o to cennější však komentáře čtenářů byly. Níže, hned po krátké rekapitulaci „dvacítky nejlepších“, jsem se rozhodl uvést vaše názory, které můj osobní žebříček zajímavě obohatily. Epizody, které jsem vybral dle svého vlastního uvážení, jsou tedy následující (připomínám, že jsou uvedeny v pořadí, v jakém byly vysílány):

• Squeeze (1. série, 2. epizoda)
• Ice (1. série, 7. epizoda)
• Darkness Falls (1. série, 19. epizoda)
• Irresistible (2. série, 13. epizoda)
• Die Hand Die Verletzt (2. série, 14. epizoda)
• Humbug (2. série, 20. epizoda)
• Our Town (2. série, 24. epizoda)
• Clyde Bruckman's Final Repose (3. série, 4. epizoda)
• Grotesque (3. série, 14. epizoda)
• Jose Chung's ‚From Outer Space‘ (3. série, 20. epizoda)
• Avatar (3. série, 21. epizoda)
• Quagmire (3. série, 22. epizoda)
• Home (4. série, 3. epizoda)
• Paper Hearts (4. série, 8. epizoda)
• The Post-Modern Prometheus (5. série, 6. epizoda)
• Bad Blood (5. série, 12. epizoda)
• Folie a Deux (5. série, 19. epizoda)
• Field Trip (6. série, 21. epizoda)
• Via Negativa (8. série, 7. epizoda)
• Release (9. série, 16. epizoda)

Překladatelka povídek luca jednoznačně preferuje epizodu Field Trip, ale do svého osobního žebříčku by zcela jistě zařadila ještě Detour z páté série a Monday ze série šesté. Obě epizody taktéž patří do zlatého fondu seriálu, v první jmenované se Mulder se Scullyovou vydávají hluboko do floridských lesů, kde objeví tajemství, které si přálo zůstat skryto, druhá zmíněná epizoda pak sleduje naše agenty uvězněné v časové smyčce. Oba příběhy jsou nezapomenutelné a bez námitek mohu souhlasit s Detour, která se do mého žebříčku nedostala jen těsně. Pohled na Muldera a Scullyovou, jak v rámci budování týmového ducha staví z lidských mrtvol cestu k touženému cíli, se nám nenaskýtá denně.

Ostatní x-philes, jmenovitě nabaa a mrx.friend, se pak s lucou shodli v tom, že epizodu Avatar by do svých vlastních žebříčků nezahrnuli. Mně osobně se tak potvrdilo, že tento polomytologický výtvor Davida Duchovnyho a Howarda Gordona je pro fanoušky Akt X obtížně stravitelný. Zatímco mrx.friend z uvedeného výběru nejvíce vyzdvihl Paper Hearts, nabaa by svůj osobní žebříček obohatila o Trust No 1, kterou by vyměnila za jinou epizodu z deváté série, Release. Nezapomněla by ani na all things, autorský počin Gillian Andersonové z konce sedmé série, který (po právu) považuje za zlomový. Utera pak zaskočila absence některých klíčových epizod šesté a sedmé série. Ve svém příspěvku se postavil především za Triangle a How the Ghosts Stole Christmas, což jsou skutečné vrcholy šesté sezóny. Ze sedmé série vybral Duchovnyho opus magnum Hollywood A.D. a již zmíněnou epizodu all things, za kterou se postavil i další přispívající.

Hellios správně podotkl, že epizoda Avatar „je Skinnerova“, konkrétně vůbec první epizoda, která je primárně věnována této významné postavě celého seriálu. I to byl důvod, proč jsem ji do žebříčku zařadil. Vtipně se pak rozepsal o dalších epizodách, které se v žebříčku objevily, a dodal, že mu tam chybí díly Closure a all things, které by vyměnil za Release a Our Town. Další přispívající x-philes, Phoenix a kimberly, které vždy mají velmi zajímavé názory na Akta X, se na téma nejlepších epizod zatím více nerozepsaly. To ale vůbec nevadí, protože tento článek bude s dalšími případnými komentáři dále doplňován a aktualizován. Nemám rád, když na webu, který je navštěvován tolika skvělými lidmi, zní jen moje názory. Takže přispívejte, komentujte, vyplatí se to… ;)

Komentáře: 16