Kult X

Desáté narozeniny našeho webu vyžadují něco slavnostního. A i když shrnující články jsou věc poměrně pěkná, nic se nevyrovná autenticitě slov, která jsme v seriálu slyšeli z úst našich hrdinů. Na následujících řádcích si můžete připomenout nejslavnější proslovy, které zazněly „pod obrazem“ při některých z nejpůsobivějších scén ze seriálu Akta X. Památné citáty agenta Muldera z epizod Irresistible, Grotesque či The Field Where I Died, případně shippersky motivované projevy agentky Scullyové v dílech Memento Mori, all things či Trust No 1 dnes známe už nazpaměť. Minimálně stejně podmanivá slova však zazněla v dílech Patient X či Redrum, stejně jako v řadě epizod ze seriálu Millennium. Přesvědčte se sami! A pokud vám ve výčtu nějaká klasika chybí, nebo se chcete podělit o váš oblíbený kousek, budeme rádi, když tak učiníte v komentářích pod článkem.

Říká se, že strach z neznámého je iracionální reakcí na přemíru fantazie, ale náš strach z každodennosti, z plíživého cizince a ze zvuků kroků na schodech, strach z násilné smrti a prvotní touha po přežití jsou děsivé jako kterákoliv Akta X a stejně skutečné jako fakt, že se to může stát i vám.

- Fox Mulder, 2×13 Irresistible

Žil jsem s vírou založenou na nehmotném světě mlhavých vzpomínek na zážitek, který jsem nemohl dokázat ani vysvětlit. Když mi bylo dvanáct, vzali mi sestru. Odnesla ji síla, která byla, jak jsem postupně uvěřil, mimozemská. Právě tato víra mi dodala jistou vzpruhu a podnítila ve mně hledání pravd, které byly zrovna tak těžko pochopitelné, jako vzpomínka na tuto událost. Má víra byla tak vášnivá, že se neobešla bez obětí. To, co se mi stalo tam venku, potvrdilo mou víru. Kdybych měl teď zemřít, bude to v jistotě, že má víra byla na místě. Jestli se mi díky smrti odhalí větší záhady, budu znát odpověď na otázku, která mě sem dovedla – že ve vesmíru existuje ještě jiný život, než je ten náš, že jsou tu mezi námi, a že začali kolonizovat.

- Fox Mulder, 2×16 Colony

Chtěli jsme věřit. Chtěli jsme vyslat poselství. Dvacátého srpna a pátého září roku 1977 byl z Kennedyho střediska kosmických letů na Floridě vypuštěny dvě kosmické lodě. Říkali jsme jim Voyager. Každá z nich nesla poselství. Tímto poselstvím byla pozlacená deska se záznamem obrazů, hudby a zvuků naší planety, upravených tak, aby byly pochopitelné pro případ, že je někdy zachytí technologicky pokročilá mimozemská civilizace. Čtrnáct let po svém startu překročil Voyager 1 orbitální dráhu Neptunu a tím v podstatě opustil naši sluneční soustavu. Od té doby nebyla vyslána žádná další poselství a ani do budoucna se s jejich vysláním nepočítá. Chtěli jsme naslouchat. Dvanáctého října 1992 zahájila NASA výzkumný projekt jemného rozlišení v oblasti mikrovln. Celé desetiletí se prováděly testy prostřednictvím radioteleskopu. Ten pátral po všech frekvenčních pásmech po jakémkoliv signálu vyslaném mimozemskou civilizací. O necelý rok nato pak nově zvolený nevadský senátor Richard Brian úspěšně prosadil pozměňovací návrh, který tento projekt zastavil. Chtěl jsem věřit, ale vzali mi prostředky. Projekt Akta X byl zrušen. Zavřeli nám oči, umlčeli náš hlas. Náš sluch teď nedokáže naslouchat říši extrémních možností.

- Fox Mulder, 2×01 Little Green Men

Zmítáme se v temnotě, děláme všechno, co je v našich silách, abychom zvítězili nad zlem, které by jinak zničilo nás. Ale když se povaha člověka stane jeho osudem, není tento zápas jeho volbou, ale posláním. Přesto nás někdy tíha tohoto břemene nechá klopýtnout a prolomí křehkou pevnost našeho vědomí. Zrůdy pak vstoupí dovnitř a my se osamělí díváme do bezedné propasti, do té rozesmáté tváře šílenství.

- Fox Mulder, 3×14 Grotesque

Jsou chvíle, kdy se mi zdá, že i já jsem kdysi prožil život moudrých a šlapal po cestách známějších. Snad zemřel jsem v arogantní důvěře v sebe sama již před věky. V té chvíli se nahoru k nebi vznesla prosba o jedinou další šanci. Byla tak upřímná. A s jasnějším světlem, které sem vnesla smrt, přichází tušení, že život se nevymazal beze zbytku. Zbyly rozházené střípky, mlhavé vzpomínky, jako nyní, kdy mám silný pocit, že jsem znovu spatřil svůj cíl.

- Fox Mulder, 4×05 The Field Where I Died

Všechno začíná a končí tamtéž – v nicotě. Přepadá mě hrůza zrozená z dlouho tajeného strachu. Přináší pocity, které byly dlouho ukryté v temnotě. nespoutaná duše, která zná něžnost doteku, ne však pevnost objetí, putuje po cestě naznačené neviditelnou rukou. Cesta vpřed je však jen odleskem mé minulosti. Co mě čeká na jejím konci? Pravda, jíž nelze uniknout. Zůstávám osamocena, jako vždy.

- Dana Scullyová, 5×07 Emily

Mám jeden dar, dar vidění. Vidím temnotu, dívám se do tmy v lidském srdci a mysli. Vím, co to je zlo. Viděl jsem ho. Cítil. A chutnal. Nasával jsem dech démona a jeho pradávnou sílu. Stejnou sílu, kterou ohlašovali v proroctvích a která teď postupuje. Kdo to však vidí? Přestali jsme naslouchat proroctvím, médiím, vizionářům. Nepochopil jsem svůj dar správně. Vidím-li temnotu, tak jen proto, že je tu světlo. A to světlo mě teď vede. Světlo, které neuhasne a provede nás temnou nocí.

- Frank Black, 3×19 Seven and One

Poprvé v životě vnímám čas jako tlukot svého srdce. Cítím, že přichází čas zúčtování. Nadpřirozené záhady, které se kdysi zdály být tak vzdálené, dnes nehrozí jen svou hrůzností, ale především svou skutečností. V této chvíli mám uklidňující pocit. Jako by ze mě tato slova snímala veškerou tíhu. Vím totiž, že je budeš číst a sdílet mé břímě, a to je teď pro mě útěchou, protože ty jsi jediný, komu věřím. Možná poznáš mé srdce, nahlédneš do něj a najdeš tam vzpomínky a zážitky, které patří tobě, jen tobě. Mé síly pomalu slábnou a zároveň tmavnou vyhlídky na další pokračování v naší pouti, která nezačala zase tak dávno, ale začala s vírou otřesenou a zároveň posílenou tvým přesvědčením. Nebýt toho, určitě bych teď nedokázala být tak silná. Když se postavím před tebe a dívám se ti do očí, doufám, že mi odpustíš, že po zbytek téhle cesty nemohu kráčet s tebou.

- Dana Scullyová, 4×14 Memento Mori

Zemřít musí každý, ať přirozenou nebo nepřirozenou cestou. Když tělo přestane fungovat, lze příčinu tohoto stavu jasně rekonstruovat. Každé tělo odhalí, co se stalo. Pokud byla oběť uškrcena, ukáže to vyšetření jejích očních žilek. Jestliže byla zastřelená, lze pomocí vstupních výstřelů a reziduí střelného prachu odhadnout události, jež vedly k smrti, což může pomoci určit motiv vraždy. Vlasy a vlákna, drobné střepy skla, třísky a dokonce i uchycený hmyz mohou pomocí vraždu rekonstruovat. Je to ironie, kterou chápe málokdo, ale smrt, stejně jako život, je drama s vlastním začátkem, prostředkem a koncem.

- Dana Scullyová, 2×13 Irresistible

Ve tmě lží jsem nalezl světélko, které mě mělo dovést k neodhaleným poznatkům. Můj zprvu nejasný pocit přerostl ve víru, že na konci mé cesty nečeká pouze pochopení, ale odhalení pravdy, že najdu vysvětlení toho, co se stalo před lety, kdy zmizela moje sestra, a že při pátrání týkající se existence mimozemského života bych se s ní mohl znovu setkat. Věděl jsem, že má víra je planá, přesto jsem odmítal připustit opak. Je to bláznovství, které vysvětluje mou aroganci a sebeklam. Kéž by se tato tragédie týkala jen mě samotného. Bylo by jednodušší tuto cestu dnes v noci ukončit.

- Fox Mulder, 5×01 Redux

Přišla jsem sem hledat něco, o čem jsem nevěřila, že existuje. Zůstávám tu i nadále navzdory sama sobě, navzdory všemu, co jsem kdy považovala za pravdu. Budu pokračovat, dokud to půjde a dokud tě bude trápit ta zákeřná choroba, která sžírá tvou čistou duši. Co je to za objev, který jsem učinila? Jak se mám smířit s tím, co vidím a s tím, co vím? Cítím, že ten objev nepříslušel mně, ale tobě. To ty jsi měl odhalit souvislosti, které nelze ignorovat. Souvislosti, které podle mě popírají veškerou logiku a rozum. Co je to za zdroj moci, který držím v ruce, tenhle otisk, úplně obyčejný otisk, získaný z povrchu korábu? Pozorovala jsem, jak tě ten otisk celého pohltil a jak podléháš jeho spirálovému efektu. Teď musím to, co kvůli té chorobě nemůžeš odhalit sám. V příčině každé choroby spočívá i její lék. 

- Dana Scullyová, 7×03 The Sixth Extinction

Každý den a každou minutu rozhodujeme o tom, kdo jsme, komu odpustíme, koho ochráníme. Můžeme si vybrat, na čí stranu se dát, čí hru hrát, zda překročíme plot mezi tím, co je a co by mělo být. A tuto cestu jsem zvolil já. Snažil jsem se najít křehkou rovnováhu mezi neexistujícími zájmy, chtěl jsem se vyhnout volbě, uniknout rozhodnutí. Ale smrt vybrala za mě.

- Walter Skinner, 6×09 S.R. 819

Žijeme v temnotě našeho vlastního bytí a ke zbytku ostatního světa zůstáváme slepí. nevidíme bytosti, které cestují prostorem a časem a které si představujeme jen prostřednictvím naší fantazie. Co je to za bytosti, které si představujeme, ale strachujeme se je přijmout? Jaké temné věci se odehrávají uvnitř jejich neskutečných lodí, maskovaných před námi neviditelnou silou? Pokud oni znají naše tajemství, proč nemůžeme znát ta jejich?

- Dana Scullyová, 8×02 Without

Než lidé začali zkoumat vesmír, Měsíc a další planety, považovali nebesa za domov mocných bohů, kteří ovládali nejen nekonečné nebe, ale i osudy samotných lidí. Věřili, že stav lidstva, jeho minulost i budoucnost záleží na panteonu mocných soupeřivých božstev, a proto jim svou úctu projevovali stavěním velkých památníků. Časem lidé nahradili staré bohy novými a vymysleli nová náboženství, která však nenabízela o nic jistější a jasnější odpovědi, než ta, jež uctívali naši řečtí, římští či egyptští předci. Ale i když jsme si vytvořili naše benevolentní bohy a jistotu jsme našli ve vědě, přesto všichni tajně čekáme na znamení. Naše zraky se upírají k nebi a plni očekávání jsme ochotni uvěřit neuvěřitelnému. Věříme, že náš osud je zapsán ve hvězdách, ale jaká je ta správná cesta – ta nová, nebo ta stará?

- Fox Mulder, 5×13 Patient X

Před 440 miliony lety velký hromadný zánik vyhubil téměř všechny druhy na planetě a zanechal rozlehlé oceány zničené a prázdné. Pomalu se začaly vyvíjet rostliny. Potom hmyz – jen aby byl vyhlazen druhým velkým hromadným zánikem na Zemi. Tento koloběh se opakoval znovu a znovu. Objevili se plazi nezávislí na moři, aby i ti vyhynuli. Poté dinosauři bojovali o život společně s prvními ptáky, rybami a kvetoucími rostlinami. Jejich vyhynutí způsobil čtvrtý a pátý velký zánik na Zemi. Před pouhými 100 tisíci lety se objevuje homo sapiens – člověk. Od jeskynních maleb přes Bibli až ke Kolumbovi a Apollu 11 jsme byli neúnavnou silou na Zemi i mimo ni. Mapovali jsme přírodní svět tak, jak se nám rozkrýval. Dosáhli jsme světové populace sedmi miliard lidí, vzešlých z té první buňky, té první jiskry života. Ale přese všechno naše poznání nedokáže nikdo s určitostí říci, co nebo kdo vykřesal onu původní jiskru. Je nějaký záměr, účel nebo důvod naší existence? Upadneme jako ti před námi v zapomnění? V onen šestý zánik, který, jak vědci varují, již probíhá? Nebo nám to tajemství odhalí nějaké znamení? Symbol? Zjevení?

- Dana Scullyová, 6×22 Biogenesis

Dva muži, mladí, plní ideálů. Skvělý produkt generace zocelené světovou válkou. Dva otcové, jejichž cesty se spojí v nové bitvě, v neviditelné válce mezi tichým nepřítelem a spícím obrem. Ve válce, jejíž rozsah zastíní všechny konflikty dosavadní historie. V padesátileté válce, jejíž bitevní pole leží v očekávání nevyhnutelného celosvětového holokaustu. To jim patřil počátek armagedonu. Zatímco svět žil dál jako nicnetušící a bezděčný divák několik desítek let trvajícího zápasu mezi nebem a zemí, byli tu i ti, kteří se připravovali na konec. Ti, kteří měřili velikost a sílu nepřítele, a stáli před rozhodnutím povstat a bojovat, nebo se sklonit před vůlí strašlivého nepřítele, vzdát se, ustoupit a kolaborovat, a zachránit tím sami sebe, stát se pomocníkem svého nepřítele. Ti, kteří byli přesvědčeni, že vítězství je absencí porážky, a přežití tou nejvyšší ideologií bez ohledu na přinášené oběti.

- Fox Mulder o vůdcích Syndikátu, 6×12 Two Fathers

Číslo. Má jej každý život, který kdy existoval, nebo kdy existovat bude, a jako většina životů, čeká na svou chvíli, na okamžik, kdy bude poslán na svou pouť, zpět ke zlatému Slunci. Přiblížení ke Slunci přináší definitivní změnu. Již nikdy to nebude totéž. Její zjevení na naší obloze je považováno za předzvěst výjimečných událostí. Narození králů, zánik mocností. Tato pouť musí skončit po staletích či miléniích. A možná, že to temné a bezduché těleso, zadušeno svým prachem, navždy letí dál časem a prostorem, možná se rozdrolí a rozpadne na tříšť bez významu, anebo bude navždy zatraceno svým plamenným pádem do zlatého Slunce. A já se teď dívám na oblohu a ona se dívá na mne. Této noci chci vědět, co z toho jsem já. Je toto začátek mé pouti, nebo její konec?

- Frank Black, 2×01 The Beginning and the End

Říkali, že utichli ptáci, a najednou se prudce ochladilo, jako by sám Bůh přestal dýchat. Nikdo se neodvážil promluvit nahlas, skoro jako studem nebo lítostí. Odkrývali těla jedno po druhém. Oči těch dětí byly zavřené, jako by čekaly na svolení je otevřít. Snily pořád o zmrzlině a sladkostech, o narozeninovém dortu a bezstarostném hraní, nebo zůstala jejich nevinnost dávno pohřbená s jejich životy v chladné zemi? Ani Bůh by nedovolil, aby je potkal tak krutý osud. Nebo se snad tyto tragické životy opět zrodí, když se svět nedívá? Tak moc bych chtěl věřit v pravdu, v jinou, než je ta naše, skrytou před všemi páry očí, až na ty nejvnímavější. V nekonečné procesí duší, ve kterém nezanikne ani jediná. Chci věřit, že si nejsme vědomi věčné Boží odplaty a lítosti, že nevidíme Jeho pravdu, že to, co se jednou zrodí, žije věčně a nemůže být pohřbeno v chladné zemi, pouze čeká, až se z Božího přikázání znovu zrodí – že všichni spočineme v pradávném svitu hvězd.

- Fox Mulder, 7×11 Closure

Čas plyne v okamžicích. V okamžicích, které při pohledu zpět určují, jakou cestou se život bude ubírat, a stejně tak ho provázejí až k jeho konci. Jen vzácně se zastavíme, abychom se za tou cestou ohlédli, a našli důvody, proč se to všechno stalo. Abychom zvážili, zda cesta, kterou jsme se vydali, je z našeho rozhodnutí, nebo je to cesta, kterou jsme unášeni se zavřenýma očima. Ale co kdybychom se mohli zastavit, abychom si uchovali každý cenný okamžik, než pomine? Viděli bychom potom ta nekonečná rozcestí, která náš život utvářejí? A pokud bychom věděli, kam všechny cesty vedou, vydali bychom se jinou?

- Dana Scullyová, 7×17 all things

Říká se tomu zázrak života. Početí. Spojení dokonalých opaků. Podstata přecházející v existenci. Akt, bez kterého by člověk neexistoval a lidstvo vymřelo. Nebo je to už jen nostalgie? Biologický jev, ovládaný vědou a technologií? Jako Bůh extrahujeme, implantujeme, inseminujeme a klonujeme. Je možné, že pokrok přetvořil onen zázrak v jednoduchý zákrok? Dokážeme-li rozmnožovat život, můžeme se stát Stvořitelem? A co s duší? Dá se také rozmnožit? Přebývá ve hmotě, kterou nazýváme DNA, nebo je to něco, co dokáže vštípit jen Bůh? Jak to dítě přišlo na svět? Co rozběhlo jeho srdce? Vzniklo v důsledku spojení, nebo rukou Boží? Byla to vyslyšená modlitba, opravdový zázrak, nebo zázrak medicíny, při kterém zasáhl člověk? Co řeknu tomu dítěti, které se narodí? Co řeknu Scullyové? A co řeknu sobě?

- Fox Mulder, 8×20 Essence

Tok času nás drží nikoliv v cele z cihel a malty, ale ve zmařených nadějích a neodvrácených tragédiích. Jak vzácná se potom jeví šance vrátit se zpět a zjistit, že čelit minulosti znamená čelit především sám sobě, že odchod z vězení nás neosvobodí z vězení vlastní povahy, od vězení, ze kterého není úniku.

- Martin Wells, 8×03 Redrum

Jednoho dne mě požádáš, abych ti řekla o pravdě, o zázraku tvého narození, abych ti vysvětlila nevysvětlitelné, a pokud toho dne zaváhám nebo zklamu, věz, že odpověď existuje, dítě moje. Nedotknutelná a nehynoucí pravda, kterou však nemůžeš doufat, že nalezneš sám. Možná se setkáš se svým dokonalým protějškem, dokonalým protikladem, který tě ohrozí i ochrání. Možná se s ním vydáš na tu největší z cest, hledat prchavé a nepostižitelné pravdy. Pokud se ti jednoho dne taková možnost naskytne, nezklam, nezaváhej a chop se jí. Pravdy jsou tam někde venku, a pokud jednoho dne uzříš takový zázrak, jakým jsi pro mě ty, pochopíš, že pravdu nenajdeš ve vědě, ani v rovině neviděného, ale tak, že nahlédneš do vlastního srdce, a v tu chvíli dojdeš požehnání i prokletí, protože ty nejpravdivější pravdy nás jak spájejí, tak nás od sebe bolestně a beznadějně odlučují.

- Dana Scullyová svému synovi, 9×08 Trust No 1

Viděl jsem budoucnost, kde byl boj mezi dobrem a zlem, který zuřil po milénia, konečně dobojován, a zápas o naše srdce a duše byl navěky rozhodnut. Přežijeme – jen tehdy, pokud pustíme z hlavy otázku, co vlastně chceme, a začneme se ptát světa, co chce a potřebuje celý vesmír. Ptát se, co ode mě očekává život sám.

- Frank Black, 3×22 Goodbye to All That

Komentáře: 19

Zmítáme se v temnotě. Děláme všechno, co je v našich silách, abychom zvítězili nad zlem, které by jinak zničilo nás. Ale když se povaha člověka stane jeho osudem, není tento zápas volbou, ale posláním. Přesto nás někdy tíha tohoto břemene nechá klopýtnout a prolomí křehkou pevnost našeho vědomí. Zrůdy pak vstoupí dovnitř a my se osamělí díváme do bezedné propasti, do té rozesmáté tváře šílenství.

We work in the dark. We do what we can to battle the evil that would otherwise destroy us. But if a man's character is his fate, it's not a choice but a calling. Sometimes the weight of this burden causes us to falter. From the fragile fortress of our mind. Allowing the monster without to turn within. We are left alone staring into the abyss. Into the laughing face of madness.

Komentáře: 5

Z vesmíru vypadá jako přelud, kouzelnický trik na potemnělém jevišti. A z této vzdálenosti by si nikdo nepomyslel, že je na ní život. Nejprve se objevil v moři před téměř čtyřmi miliardami let, ve formě jedné jediné buňky. V explozi života trvající miliony let se začaly rozmnožovat první přírodní mnohobuněčné organismy. A pak se to zastavilo.

Před 440 miliony lety velký hromadný zánik vyhubil téměř všechny druhy na planetě a zanechal rozlehlé oceány zničené a prázdné. Pomalu se začaly vyvíjet rostliny. Potom hmyz – jen aby byl vyhlazen druhým velkým hromadným zánikem na Zemi. Tento koloběh se opakoval znovu a znovu. Objevili se plazi nezávislí na moři, aby i ti vyhynuli. Poté dinosauři bojovali o život společně s prvními ptáky, rybami a kvetoucími rostlinami. Jejich vyhynutí způsobil čtvrtý a pátý velký zánik na Zemi.

Před pouhými 100 tisíci lety se objevuje homo sapiens – člověk. Od jeskynních maleb přes Bibli až ke Kolumbovi a Apollu 11 jsme byli neúnavnou silou na Zemi i mimo ni. Mapovali jsme přírodní svět tak, jak se nám rozkrýval. Dosáhli jsme světové populace sedmi miliard lidí, vzešlých z té první buňky, té první jiskry života.

Ale přese všechno naše poznání nedokáže nikdo s určitostí říci, co nebo kdo vykřesal onu původní jiskru. Je nějaký záměr, účel nebo důvod naší existence? Upadneme jako ti před námi v zapomnění? V onen šestý zánik, který, jak vědci varují, již probíhá? Nebo nám to tajemství odhalí nějaké znamení? Symbol? Zjevení?

From Space, it seems an abstraction – a magician's trick on a darkened stage. And from this distance one might never imagine that it is alive. It first appeared in the sea almost four billion years ago in the form of single-celled life. In an explosion of life spanning millions of years, nature's first multicellular organisms began to multiply… and then it stopped.

440 million years ago, a great mass extinction would kill off nearly every species on the planet leaving the vast oceans decimated and empty. Slowly, plants began to evolve, then insects, only to be wiped out in the second great mass extinction upon the Earth. The cycle repeated again and again. Reptiles emerging, independent of the sea only to be killed off. Then dinosaurs, struggling to life along with the first birds, fish, and flowering plants – their decimations Earth's fourth and fifth great extinctions.

Only 100,000 years ago, Homo Sapiens appear – man. From cave paintings to the Bible to Columbus and Apollo 11, we have been a tireless force upon the earth and off cataloguing the natural world as it unfolds to us. Rising to a world population of over five billion people all descended from that original single cell, that first spark of life.

But for all our knowledge, what no one can say for certain, is what or who ignited that original spark. Is there a plan, a purpose or a reason to our existence? Will we pass, as those before us, into oblivion, into the sixth extinction that scientists warn is already in progress? Or will the mystery be revealed through a sign, a symbol, a revelation?

Komentáře: 5