Kult X

Za devět let své existence nabídl seriál Akta X stovky parádních monster. Při vyšetřování samostatných, do mytologie nespadajících případů se Mulder a Scullyová postavili pestré škále narušených bytostí – od klasických sériových vrahů, z nichž někteří si pro své oběti přicházeli neklasicky ze záhrobí, přes obligátní mutanty, vlkodlaky, upíry, přízraky a sekty, až po parazitující červy a motolice s lidskou podobou. Mluvíme-li o zrůdách z Akt X, většině z nás vyvstanou na mysli jména jako Eugene Victor Tooms, Luther Lee Boggs či Flukeman. Méně lidí už si vybaví, kdo byli John Barnett, Augustus Cole, Virgil Incanto, Robert Modell či Gerry Schnauz. A téměř nikdo dnes už neví, jaké příběhové pozadí si s sebou nesou mýtické bytosti a biologické fenomény z méně známých a často neprávem zapomínaných epizod jako Firewalker, Excelsis Dei, Fresh Bones, F. Emasculata, Teso Dos Bichos, Teliko, El Mundo Gira či Kaddish. Pohrávám si proto s myšlenkou, že by si naše rozkošné zrůdičky z Akt X zasloužily vlastní databázi. A co vy, jací jsou vaši favorité? 

Halloweenský svátek je dnes už jen bohapustá komerce, nemůžeme však nevidět, nakolik se v něm tvůrci seriálu Akta X inspirovali. Proto si alespoň v krátkosti připomeňme ty nejsladší zrůdy, s nimiž jsme v devítileté historii Akt X měli tu čest. Málo jich rozhodně nebylo, o čemž se můžete přesvědčit v obsáhlé galerii zrůd. Která z nich zabloudila nejhlouběji do našich srdcí, na to si musí každý odpovědět sám, ale myslím, že nikoho neurazím, když řeknu jméno Eugene Victor Tooms. Tento vrchní ochutnávač jater, schopný hibernace a nápaditých vražd, odstartoval samostatně stojící epizody a dodnes si jej vedle „svítících mušek“ z epizody Darkness Falls pamatují i ti, kteří Akta X nikdy pravidelně nesledovali. V závěsu za Toomsem se drží Flukeman, ohavná motolice z epizody The Host, která náš seriál taktéž mimořádně proslavila. O mutantovi, jenž se bohužel dočkal podobného osudu jako kolega Tooms, čtěte v článku Flukemana má každý rád.

Celý zástup zrůd, tentokráte ale výhradně těch cirkusových, jsme poznali ve slavné epizodě Humbug z konce druhé série. Díkybohu za Darina Morgana, který je otcem mnoha těchto postaviček a bez něhož by Akta X byla v tomto důležitém ohledu o poznání chudší. Po setkání s masovými vrahy Donniem Pfasterem a Virgilem Incantem na agenty čekal Leonard Betts, lékárník ze stejnojmenné epizody ze čtvrté série, který Muldera se Scullyovou zaujal skrze své jedinečné schopnosti. Krátce po setkání s tímto bezhlavým fantomem se naši neohrožení agenti vydali na piknik do floridských lesů, kde se při setkání s molími lidmi naučili, kterak budovat skutečně kvalitní pracovní prostředí (kdo neviděl, nepochopí).

Chybět nesmí ani Frankenstein podle Cartera a rodinné portréty El Chupacabry. Naštvat bych rozhodně nechtěl Kouřícího muže, ale vzhledem k jeho image v posledních sériích si myslím, že si svoje mrtvolně studené místečko v tomto exkluzivním výběru dozajista zaslouží. A pokud dva sexy agenty nepovažujete za ideální společníky pro výpravu mezi ty největší zrůdy, pak můžete zvážit pozvánku od Franka Blacka, který sám o sobě by byl vcelku zajímavým příspěvkem do našeho panoptika hrůzy.

Epizoda 2Shy ze třetí série, především pak její česky dabovaná verze, je hotový skvost. Vrah, kterého Mulder se Scullyovou v příběhu vyšetřují, totiž vyhledává své oběti v internetových diskusích. Není se tedy čemu divit, že během vyšetřování se oba agenti dostanou i do těchto tou dobou nepříliš probádaných teritorií. Není hezké se komukoliv vysmívat, v roce 1995, kdy tato epizoda měla premiéru, ještě o internetových službách věděl málokdo a i já si dovedu představit, že bych na to všechno koukal jak čerstvě vyoraná myš. A tak zatímco Mulder hovoří o chat rooms či on-line service, čeští diváci odkázaní jen na český dabing slyší cosi o debatních kroužcích či dopisech uložených na disk. Neříkám, že je překlad chybný, to jen v dnešní době, kdy jsme pohlceni internetovými fóry, sociálními sítěmi či instant messagingem, a to nejen na počítači, ale v každém přístroji, který má displej, jsou podobně nevinná označení už jen k pousmání. A jak takový internetový debatní kroužek před patnácti lety vypadal, na to se můžete podívat na dvou obrázcích níže, které pocházejí z epizody 2Shy.

Nenechte se však zmást, komunikace po internetu je příznačná pro ty nejvěrnější fandovské skupiny Akt X, jímž se už odpradávna přezdívá x-philes. Zásadním v tomto ohledu byl rok 1995, kdy se na konci druhé a začátku třetí série ze seriálu definitivně stal celosvětový televizní hit. V této době Mulder a Scullyová čím dál tím hojněji využívali ke vzájemné komunikaci mobilní telefony a e-mailové služby (u Osamělých střelců to platilo v ještě několikanásobně větším měřítku), což se odrazilo i na chování diváků. Ti se pohybovali na internetových fórech, kde mnohdy před zraky samotných tvůrců komentovali nejnovější epizody. Mimochodem, byla to diskuse na webu alt.tv.x-files z května 1996, kde byl prý poprvé užit termín shippers (diskuse se týkala epizody Pusher, takže se ani není čemu divit). Nerad bych ale cokoliv opakoval, a tak se pro další informace obraťte na shrnující článek o x-philes a shippers.

Není to ale jen nostalgie, proč byste si mohli epizodu 2Shy pustit. Vedle hotových lázní je důvodem číslo jedna hlavní záporná postava spisovatele Virgila Incanto, kterého ztvárnil herec Timothy Carhart. Ten sice poněkud zanikl ve vcelku silné konkurenci ostatních masových vrahů z Akt X, v epizodě 2Shy ovšem měl několik skvělých momentů. Jeden si zapamatuji navždy. To když se Virgil v samém závěru podělil se Scullyovou o jeden krásný citát. I morti non sono piů soli. Přeloženo z italštiny: Mrtví už nejsou osamělí.

Flukeman, tedy odporná motolice s lidskou podobou, jistě uvízl v hlavě každému, kdo viděl epizodu The Host. Ačkoliv se tato zmutovaná zrůda vyskytla pouze v jedné jediné epizodě, její obrovská popularita dodnes překvapuje. Ne každý ale ví, že kostým mutanta si navlékl Darin Morgan, pozdější producent a scénárista několika populárních epizod Akt X. S jistým mrazením v zádech člověka až fascinuje, co všechno si musel Morgan v nepohodlném převleku vytrpět. Na následujících řádcích se na to podíváme.

Se svým nelehkým osudem Darin bojoval již od časných ranních hodin, kdy musel podstoupit nanesení masky a navlečení celého kostýmu. Tento proces obvykle zabral šest hodin, někdy i déle. Ani poté však neměl nebohý Morgan klid. Kostým totiž neskutečně páchl a byl natolik nepohodlný, že se v něm nedalo téměř dýchat. Tedy, dýchat se dalo, ale jen to, co bylo uvnitř, tedy zápach kostýmu i Darinova těla. O luxusu, jakým je přijímání potravy, samozřejmě nemůže být ani řeč. Jeden z posledních natáčecích dnů byl obzvláště náročný, Darin musel v kostýmu vydržet neuvěřitelných 20 hodin. Pokud se mu ten den chtělo na toaletu, musel veškerou potřebu vykonat nejen v kostýmu, ale i do kostýmu. Někdo sice může ocenit mobilní záchod tohoto typu, věřím ale, že většina lidí by preferovala klasiku. Po skončení natáčení pak Chris Carter žertoval, že role mutanta bude do budoucna součástí přijímacího rituálu pro všechny zájemce ucházející se o práci na Aktech X.

Popularitu Flukemana dobře dokumentuje skutečnost, že Chris Carter (scénárista The Host) v období druhé série zcela vážně přemýšlel nad možností, že by se Flukeman mohl do seriálu vrátit v další vlastní epizodě (jako se to např. v první sérii podařilo Toomsovi). Vlastní epizody se ohavná motolice nakonec už nedočkala, několika drobných odkazů v dalších sériích jsme však svědky byli, např. v epizodě Pusher ze třetí série. Podle bulvárního plátku se mutant vyplavil na Martha's Vineyard, což je ostrov u pobřeží americkému státu Massachusetts. Jak víme z epizody Anasazi, právě zde do své smrti bydlel Mulderův otec Bill. Drobná zmínka se objevila v epizodě The Field Where I Died, ve které si na roli svého slavnějšího bratra vzpomněl scénárista Glen Morgan. Americká Wikipedie pak tvrdí, že Flukeman se objevil také jako dávkovač bonbónů značky PEZ. Milé, že? :)

Epizoda Sanguinarium je plná sadistických scén a obrazů, kterými dobře prezentuje celkovou náladu začátku čtvrté série. Kvalit předcházejících skvostů Home a Unruhe bohužel nedosahuje, o čemž se více můžete dočíst v naší recenzi: Sanguinarium je obyčejný horůrek, bez ambicí, bez ducha. Pokud k němu budete přistupovat přesně tak, jak si zaslouží, tedy bez velkých očekávání, bude to jen pro vaše dobro. Čeho ovšem epizoda nabízí dostatek, to je krev, o čemž se ostatně můžete přesvědčit na obrázcích, které jsem pro jistotu schoval pod následující odkazy: zde, zde a zde (kliknutí doporučuji pouze psychicky silným jedincům). Níže se pak můžete podívat na režiséra epizody Kima Mannerse, který se podobně jako David Nutter nechal zvěčnit s jednou se zákaznic salónu.