Kult X

Poslední roky byly plné výročí. To nejdůležitější proběhlo loni, v roce 2008, kdy uplynulo patnáct let od 10. září 1993, dne premiéry pilotní epizody seriálu Akta X. Je tedy nejvyšší čas upozornit na ty největší klenoty, které se v devítileté historii Akt X objevily. Jak můžete vidět níže, vyhlášení není pojato jako žebříček nejlepších epizod, jednotlivé díly seriálu jsou uvedeny v pořadí, ve kterém byly vysílány. Při výběru jednotlivých epizod nebyla brána v potaz pouze jejich kvalita, ale také významnost v rámci celého seriálu, která se podepsala na dalším směřování Akt X. Při čtení nezapomeňte, že se jedná o článek, který jsem sestavil já sám, a tak jde pouze o subjektivní hodnocení jednoho oddaného fanouška Akt X. Přečtěte si též druhou část tohoto vyhlášení. 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Squeeze (1. série, 2. epizoda) režie Harry Longstreet | scénář Glen Morgan, James Wong | poprvé vysíláno 24.09.1993

Mulder a Scullyová poprvé v samostatně stojící epizodě. A hned se jim do cesty staví těžký kalibr – psychopatický zabiják, pojídač jater a věčný gurmán Eugene Victor Tooms. Tuto nesmírně chladnou postavu, bravurně ztvárněnou Dougem Hutchisonem (který je mimochodem vegetarián), jsem si zamiloval natolik, že jsem jednu dobu toužil, aby se ke mně tento chlapík přikradl a zaživa mi vyrval játra z těla. Byla by to pro mě totiž velká čest a rozhodně lepší způsob smrti, než rukou Dannieho Pfastera. Epizoda Squeeze však není zajímavá jen hlavní zápornou postavou – zajímavé je také sledovat, jak si Mulder a Scullyová postupně začínají rozumět. Agentka se v epizodě dokonce rozhodne, že raději bude poslouchat vzrušující nápady svého nového kolegy, než nudné poznatky ostatních vyšetřovatelů. Myslím, že nebudu mluvit jen sám za sebe, když řeknu, že jsem se tehdy Scullyové vůbec nedivil. S dalšími vyznáními lásky pokračujeme v recenzi epizody.

Na co nezapomeneme: Na téměř každou Toomsovu scénu, na každý jeho pohled a na jeho koupelovou rvačku s agentkou Scullyovou.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Ice (1. série, 7. epizoda) režie David Nutter | scénář Glen Morgan, James Wong | poprvé vysíláno 05.11.1993

Epizoda, ve které se Mulder a Scullyová poprvé dostávají do divočiny. Jak již zaznělo v recenzi, Ice je matkou všech dramatických výletů Muldera a Scullyové do přírody, ve které našim agentům zpravidla dochází buď kyslík, světlo, náboje nebo prostě jen rozum. Stejně jako ve všech epizodách tohoto typu, se i v díle Ice dočkáme velmi ostré výměny názorů mezi oběma agenty. Mulder a Scullyová se v celé historii seriálu dostali do konfliktu pochopitelně nesčetněkrát, ale zatím ještě nikdy nevyústily nesrovnalosti mezi nimi k namíření pistole jeden na druhého. Všechno navíc vyostřil neznámý parazitický organismus, který na nehostinné Aljašce napadl výzkumnou stanici a později i samotné vyšetřovatele.

Na co nezapomeneme: Krom již zmíněných potyček mezi oběma agenty to jsou určitě Mulderovy hlášky a dámský striptýz v podání agentky Scullyové a její vědecké kolegyně.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Darkness Falls (1. série, 19. epizoda) režie Joe Napolitano | scénář Chris Carter | poprvé vysíláno 15.04.1994

Kam se hrabe Blair Witch Project? Epizoda Darkness Falls, jedna z mála samostatně stojících, za kterou stojí převážně mytologický scénárista Chris Carter, spadá do stejné žánrové škatulky, jako výše zmíněná Ice. Jen s tím rozdílem, že je ještě o kousek lepší. Těch důvodů je více, pro mě osobně jsou největším kladem zajímavé lokality, ve kterých se příběh této epizody odehrává – hluboké lesy státu Washington jsou přece jen vzrušivějším místem pro smrt, než zatuchlá vědecká základna na nehostinné Aljašce. Rozsáhlé exteriéry nabízejí krom hutné atmosféry ještě jeden zajímavý prvek, který je taktéž velmi typický pro podobné výlety do divočiny – jedná se o hlavního nepřítele, který se agentům postaví do cesty a který je de facto neviditelný. V případě Darkness Falls to jsou nenasytné světélkující mušky, které si jistě nadlouho zapamatoval každý, kdo tuto epizodu kdy viděl. Více v recenzi.

Na co nezapomeneme: Na mušky. A taky na to, že Scullyová se krásně usmívá, a že děsivější, než samotný případ, byly některé módní prvky v podání Muldera a Scullyové.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Irresistible (2. série, 13. epizoda) režie David Nutter | scénář Chris Carter | poprvé vysíláno 13.01.1995

Irresistible je úžasná detektivka z pera Chrise Cartera. Na příběhu tohoto temného thrilleru je zajímavá skutečnost, že je zcela oproštěn od nadpřirozena či paranormálních jevů. Místo mimozemšťanů, vlkodlaků a duchů se totiž do centra dění dostává obyčejný strach a Carter si k vyobrazení tohoto dokonalého děsu vybral postavu fetišisty Donnieho Pfastera. Psychicky narušeného vraha prostitutek si zahrál Nick Chinlund, který předvedl famózní výkon, srovnatelný s velikány jako je Doug Hutchison (Tooms), Brad Dourif (Luther Lee Boggs z epizody Beyond the Sea) či Tom Noonan (John Lee Roche z dílu Paper Hearts). V nervy drásajícím finále epizody, které je bravurně natočeno, je unesena i chudinka Scullyová (nebohá agentka jen v druhé sérii zažila několik únosů – např. v dílech Duane Barry, End Game či Our Town). Jelikož je Irresistible jednou z nejlépe natočených epizod celého seriálu, zaslouží si svou zmínku i režisér David Nutter. Ten v období prvních tří sérií natočil na patnáct epizod, z nichž tři se dostaly i do tohoto žebříčku. Více v recenzi.

Na co nezapomeneme: Na závěrečná slova agenta Muldera: „Říká se, že strach z neznámého je iracionální reakcí na přemíru fantazie, ale náš strach z každodennosti, z plíživého cizince a ze zvuků kroků na schodech, strach z násilné smrti a prvotní touha po přežití jsou děsivé jako kterákoliv Akta X a stejně skutečné jako fakt, že se to může stát i vám.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Die Hand Die Verletzt (2. série, 14. epizoda) režie Kim Manners | scénář Glen Morgan, James Wong | poprvé vysíláno 27.01.1995

Epizoda s netradičním názvem Die Hand Die Verletzt (což v překladu z němčiny znamená „Ruka, která trestá“) v sobě unikátním způsobem spojuje temný horor s komediálními prvky. Za humorem stojí v první řadě nespočet převážně Mulderových hlášek, které podporovala všeobecně dobrá nálada na natáčení. Nejenže je toto nadlouho poslední díl, který napsali scénáristé Morgan a Wong, je to zároveň první epizoda, na níž pracoval Kim Manners. Ten se v následujících sedmi letech vyprofiloval v úžasného režiséra, ale také nejaktivnějšího člena štábu, když natočil rekordních 52 epizod Akt X. Die Hand Die Verletzt ale není jen příběhem, u kterého se budete smát od začátku do konce. Přibližně od poloviny epizody se děj stává podstatně temnějším a některé činy učitelů-satanistů vás dozajista psychicky naruší.

Na co nezapomeneme: Zde není co řešit. Raději bych dělal padesát maturit, než abych musel podstoupit jedinou zkoušku v hodině paní Phyllis Paddockové. Tato dravá paní učitelka, která krom školní látky ovládá černou magii, se mi zaryla hluboko do paměti. A nutno říct, že v minulosti mě už přišla navštívit do několika nočních můr. Krom této strašidelné dámy však epizoda patří ještě dvěma pánům – scénáristům Glenu Morganovi a Jamesi Wongovi. Ti totiž tímto dílem ukončili práci na Aktech X a jejich milé rozloučení s diváky a štábem seriálu dojalo jistě nejednoho zainteresovaného.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Humbug (2. série, 20. epizoda) režie Kim Manners | scénář Darin Morgan | poprvé vysíláno 31.03.1995

Epizodou Humbug z konce druhé série se Akta X na diváka poprvé usmála. Ačkoliv se ještě před ní v seriálu nejednou objevila vtipná poznámka (ano, nejčastěji z úst agenta Muldera), tak dosud ještě nikdy nebyla žádná z epizod postavena jako čistě komediální. Tou se stal až cirkusový příběh z epizody Humbug, k jehož tvorbě si tvůrci přizvali Darina Morgana. Spolupráce tohoto mladého nadějného scénáristy s režisérem Kimem Mannersem byla geniálním tahem. Humbug je totiž skutečně velmi vtipný, obsahuje celou řadou až groteskních scén a v kontextu temné druhé série tak působí jako UFO z čistého nebe. Nejlepší na tom je, že tvůrci epizody měli stále na paměti, v rámci jakého seriálu svůj příběh zpracovávají. Humor tedy funguje převážně na pozadí, v popředí zůstává tajuplný případ z Akt X, jehož vyšetřování nabízí celou řadu strašidelných situací. Pro další informaci čtěte recenzi.

Na co nezapomeneme: Na úžasně originální zrůdy z cirkusu, na to, jak Gillian snědla skutečného brouka a na příběh o Changovi a Engovi.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Our Town (2. série, 24. epizoda) režie Rob Bowman | scénář Frank Spotnitz | poprvé vysíláno 12.05.1995

Moje srdcovka. Our Town nevyniká zásadně v žádném ohledu – je to prostě jen řemeslně bezchybná epizoda, sledující další z temných případů v Aktech X, v rámci jehož vyšetřování se Mulder a Scullyová vydávají do amerického zapadákova, kde se setkají s komunitou kanibalů. V hlavní roli se tak vyskytuje především ponurá atmosféra, malebné prostředí arkansaského městečka Dudley a vůně lidského a kuřecího masíčka ve vzduchu. A to je nakonec ta nejlepší reklama, kterou tato epizoda může mít. Krom toho měla Our Town velké štěstí na své autory. Je to další díl z tohoto žebříčku, který napsal scénárista převážně mytologických epizod Frank Spotnitz, jehož nápad přivést do Akt X problematiku kanibalismu přinesl své plody. Celé natáčení pak dirigoval Rob Bowman, který je hned po Mannersovi nejvytíženějším režisérem v historii seriálu (natočil 32 epizod a první film). Zajímají-li vás další informace, čtěte recenzi.

Na co nezapomeneme: Na to, jak nám málem sťali agentku Scullyovou.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Clyde Bruckman's Final Repose (3. série, 4. epizoda) režie David Nutter | scénář Darin Morgan | poprvé vysíláno 13.10.1995

„Clydea Bruckmana jsem miloval.“ Toto řekl David Duchovny na adresu epizody scénáristy Darina Morgana v hlavní roli s Peterem Boylem. Nutno přiznat, že se k tomuto prohlášení hrdě přidávám. Nikdy jsem nepochopil, jak se Morganovi podařilo obohatit své mnohdy bláznivé příběhy o tak silnou dávku vkusu a osobitosti. Snad nejvíce je to patrné právě v epizodě o Clydeu Bruckmanovi. Magická, dojemná, krásná, to jsou všechno označení, která se mi derou na jazyk při vzpomínce na tuto nezapomenutelnou hořkosladkou komedii. Je zajímavé sledovat scénáristu Morgana, jak se jeho tvorba neustále vyvíjí. Clyde Bruckman je výrazně dospělejším příběhem, než Morganova předešlá práce na díle Humbug. I když jsou obě epizody zařazovány do komediálního subžánru Akt X, ve skutečnosti je téměř nic nespojuje. Krom jiných aspektů Clyde Bruckman vítězí především na frontě hereckých výkonů, kde nelze nezmínit Petera Boylea, který se představil v roli nešťastníka Bruckmana. Svou postavu zahrál famózně a já osobně dodnes v Aktech X nenašel lepší vedlejší herecký výkon, než je ten jeho. Clyde Bruckman's Final Repose je nepřekonatelný klenot, který v závěrečných minutách snad nemůže nedojmout. Více se dočtete v naší „štědrovečerní“ recenzi.

Na co nezapomeneme: No přeci na Clydea Bruckmana – jak postavu, tak celou epizodu. Ale abych i trochu konkrétní, tak já nikdy nezapomenu na zmínku o Buddy Hollym, výrazy Jaapa Broekera, autoerotické zadušení, na to, jak zatraceně Scullyová byla sexy a pochopitelně na první setkání s Queequegem.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Grotesque (3. série, 14. epizoda) režie Kim Manners | scénář Howard Gordon | poprvé vysíláno 02.02.1996

Jen těžko byste v Aktech X hledali ponuřejší epizodu, než je Grotesque. Dokonce už i tak dost temné příběhy z epizod Irresistible, Via Negativa či 4-D se před událostmi z Grotesque klepou kdesi v rohu. Celá epizoda je precizně zvládnuta především po technické stránce, jde možná o nejlépe zrežírovanou epizodu seriálu. Efektní podívanou umocňuje především zlověstná atmosféra, která doslova páchne z každého záběru, a mnoho vskutku děsivých scén, které zvednou tlak nejednomu divákovi. Mimořádný podíl na kvalitě epizody má pochopitelně scénárista Howard Gordon, který po děsivých příbězích jako Sleepless, F. Emasculata a Fresh Bones přišel se suverénně nejlepší epizodou své kariéry. Grotesque je bravurní thriller, který se vyrovná nejlepším áčkovým filmům tohoto žánru. Věčná škoda a velká ostuda, že je mnohými fanoušky seriálu tolik opomíjen. Čtěte recenzi!

Na co nezapomeneme: Na to, že Mulderovi vůbec poprvé skutečně hráblo.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

• Jose Chung's ‚From Outer Space‘ (3. série, 20. epizoda) režie Rob Bowman | scénář Darin Morgan | poprvé vysíláno 12.04.1996

Když před dvěma lety probíhalo na našem webu vyhlašování nejlepších epizod poprvé, umístil se příběh o Jose Chungovi na první příčce. Pokud bych aktuální výběr epizod taktéž řadil od nejlepších, měl by to Chung hodně těžké s Clydem Bruckmanem a dost možná by tento souboj tentokrát dopadl příznivěji právě pro nerudného pana Bruckmana. Ono je to ale v podstatě úplně jedno; epizoda o Jose Chungovi je totiž dokonalá. Stejně jako u všech předešlých příběhů Darina Morgana, jsem i tentokrát hledal odpověď na otázku, čím vlastně tato epizoda tolik vyniká? Já osobně na ní nejvíc miluji, že i přes ten šílený mišmaš to všechno nějak záhadně drží pohromadě, je to ucelené, přehledné, dokonale fungující a především nesmírně vtipné. Příběh o dvojici teenagerů, kteří byli uneseni mimozemšťany (nebo jen vlastními hormony?), je bravurně odvyprávěn, což znamená, že si Darin vedle Mannerse (Humbug) a Nuttera (Clyde Bruckman's…) dobře rozuměl i s režisérem Robem Bowmanem. Epizoda o fiktivním spisovateli Jose Chungovi v sobě snoubí úžasný mix mnoha zajímavých prvků a žánrů od komedie až po drama – to na povrchu možná působí nesourodě, v jádru se však jedná o další nepřekonatelný klenot.

Na co nezapomeneme: Na Muldera-androida, koláče, výrazy některých postav, závěrečnou sekvenci a pochopitelně také na Jose Chunga, člověka, díky němuž to vše vzniklo.

Komentáře: 35

Sedmá série Akt X, která byla ve Spojených státech vysílána od 7. listopadu 1999 do 21. května 2000, je všeobecně považována za jedno z nejslabších období seriálu, ne-li to úplně nejslabší. Tvůrci v ní pokračovali ve stejném duchu, jako v sezóně předešlé, která byla ve znamení akčnosti, humoru a velkolepé výpravnosti epizod s nebývale vysokým rozpočtem. V sedmé sérii se však tvůrci rozhodli zajít v mnoha směrech do krajnosti, někdy až za hranice vkusu, čímž mnohdy překročili už tak dosti široké žánrové hranice, které seriál nastavil v předešlých šesti letech. Výsledkem je mišmaš, který nemusí být po chuti každému.

Kompletní shrnutí: 1. série | 2. série | 3. série | 4. série | 5. série | 6. série | 7. série 

Sedmá série Akt X přesto zůstává v mnoha ohledech revoluční sezónou – právě v ní se objevila nejdražší epizoda celého seriálu, příběh Akt X se vůbec poprvé protnul se světem jiného televizního seriálu a ačkoliv jsme se rozloučili s několika postavami mytologie, jiné jsme naopak znovu přivítali. Byla to rovněž sedmá sezóna, ve které David Duchovny i Gillian Andersonová dostali možnost zrežírovat své vlastní scénáře. Představitelka Scullyové se této možnosti dočkala vůbec poprvé a stala se tak první ženou, která kdy režírovala nějakou epizodu Akt X.

Nelehké začátky: Sedmá série toho má s tou šestou společného víc, než byste mysleli. Jisté podobnosti lze vidět už v prvních natáčecích dnech, které byly hektické. Zatímco na podzim 1998 to byly poslední stěhovací manévry, o rok později byl problém zase s dostupností Davida Duchovnyho a Gillian Andersonové. Oba herci totiž přes léto pracovali na svých nových filmových projektech – Duchovny natáčel romantickou komedii Return to Me, Andersonová dabovala postavu Moro v animované pohádce Princess Mononoke a natáčela historické drama The House of Mirth. Pro sedmou sérii Akt X měli oba herci své smlouvy pochopitelně podepsány, a tak se jejich pracovní plán vyvíjel přesně tak, aby se vše nakonec stihlo. I to si ale vyžadovalo své oběti. Vznikaly tak situace, kdy byl na natáčení společných scén Duchovnyho a Andersonové dostupný pouze jeden z aktérů. Tento problém se nejvíce podepsal na první samostatné epizodě této série Hungry, která měla premiéru 21. listopadu 1999. Protože tou dobou herci ještě dodělávali své vlastní projekty, byli tvůrci při natáčení této epizody nuceni hojně využívat dublérů.

Atypickou situaci však Vince Gilligan, scénárista epizody Hungry, vyřešil elegantně a originálně, jak je ostatně jeho dobrým zvykem. Hungry se tak stala první epizodou seriálu, která vyšetřovaný případ nesleduje z pozice agentů FBI, ale z pohledu vraha. Takové pozornosti, jakou dostal zakřiknutý vraždící teenager Rob Roberts, se dosud v celé historii Akt X nemohla těšit žádná z ústředních záporných postav. Díky tomuto originálnímu prvku se autorům alespoň trochu uvolnily ruce, dosud svázané nepříjemnou absencí hlavních hereckých hvězd. Vince Gilligan i režisér Kim Manners svým přístupem nakonec slavili úspěch, za jednu z nejoblíbenějších epizod označil Hungry dokonce i Chris Carter.

Stejně jako každou sérii Akt X, i tu sedmou otevírá výlet do mytologie, který se tentokrát rozprostírá hned do dvou epizod. K detailům se dostaneme později v tomto textu, v kapitole o nelehkých začátcích však stojí za zmínku jeden technický detail. Z důvodu již zmíněné absence Davida a Gillian byla jako první v této sezóně natočena právě epizoda Hungry, kterou až poté následovaly mytologické díly The Sixth Extinction a The Sixth Extinction II: Amor Fati. Projevuje se to v číslování epizod, které právě z tohoto důvodu je vcelku notně zpřeházené.

Dochází dech: Sedmá série je někdy mylně považována za nejhumornější období celého seriálu. To není tak úplně pravda a pokud bychom nějaké takové pojmenování chtěli nutně najít, pak by se jako nejpřiléhavější jevilo označení nejdivnější. Je to období, které je doslova přecpáno díly „speciálními“ (Millennium, X-Cops, nejdražší epizoda seriálu First Person Shooter či Hollywood A.D.) a díly naprosto trhlými (Fight Club, Je Souhaite a opět Hollywood A.D.). Sedmá série je specifická v tom smutném ohledu, že víc než kdy jindy je tentokrát téměř na každém kroku cítit vyčerpanost, jako kdyby sami tvůrci nevěděli kudy kam. Ideálním příkladem v tomto směru je The Amazing Maleeni, bizarní případ o kouzelníkovi, kterému upadla hlava. Při sledování takové epizody člověka pronásledují střídavé pocity nudy, trapnosti a frustrace. Jak moc je všechno špatně, se vám potvrdí ve chvíli, kdy Maleeniho srovnáte kupříkladu s díly Dreamland či Arcadia.

Tento problém se bohužel týká i vážnějších epizod jako Signs and Wonders, Chimera či Theef. Ani jedna ze zmíněných není vyloženě špatná, druhá i třetí stojí na poměry této sezóny dokonce nad průměrem, ovšem v porovnání téměř s čímkoliv z předešlých šesti let tyto díly prostě neobstojí. Ještě hůř jsou na tom epizody Rush a Brand X, které se topí v šedi a nevýraznosti a připomínají podřadné televizní detektivky z pondělního dopoledne. Úplného dna však s úspěchem dosáhla jediná epizoda: Fight Club. Na tomto příšerném příběhu o dvojčatech, v jejichž okolí dojde k nepokojům kdykoliv se setkají, je nejděsivější jedna věc – že to všechno vymyslel Chris Carter.

Staré tváře se vracejí, nové odcházejí: Epizoda The Sixth Extinction II: Amor Fati hned ze začátku této série se stala osudnou dvěma postavám, které známe již několik let – agentce Dianě Fowleyové (Mimi Rogersová) a nevyzpytatelnému Michaelu Kritschgauovi (John Finn). Mnohými nenáviděná Fowleyová udělala slušný pokrok a těsně před smrtí se vybarvila v podstatně lepším světle, než jak se jí to dařilo v šesté sérii. Poněkud bolestivější loučení proběhlo v epizodě Sein und Zeit, kdy ze světa dobrovolně odešla Mulderova matka. Tu, resp. její představitelku Rebeccu Toolanovou, známe již z druhé série, kdy se poprvé objevila v epizodě Colony. Jak už to tak ale bývá, odchody jedněch jsou v seriálech vyvažovány příchody druhých. Tentokrát se však jedná o pouhé jednohubky: v trilogii The Sixth Extinction se vrací legendární Albert Hosteen v podání Floyda Westermana, kterého jsme naposledy viděli v díle Paper Clip na začátku třetí série. Šokem bylo zmrtvýchvstání Muže z Pentagonu, který se zničehonic zjevil před Mulderovými dveřmi. A ačkoliv se tak stalo pouze v Mulderově snu, návrat Jerryho Hardina do jeho nejslavnější role uvítal téměř každý fanoušek staré dobré mytologie.

Poslední významný návrat se odehrál v epizodě Orison, ve které se do akce znovu dostal populární maniak Donnie Pfaster. Ten se vrátil ve stylu Eugena Victora Toomse (Squeeze/Tooms) a Roberta Modella (Pusher/Kitsu­negari), protože po jeho nezapomenutelném vystoupení v epizodě Irresistible z druhé série se jednalo o jeho velkolepý návrat do akce (a taky do koupelny agentky Scullyové).

Prolínáme světy: Málokoho minula epizoda Millennium, ve které se hned začátkem sedmé série Mulder a Scullyová střetli s Frankem Blackem, hlavní postavou stejnojmenného seriálu Chrise Cartera z roku 1996. Temný hororový seriál Millennium se ve Spojených státech dočkal tří sérií a byl vysílán od října 1996 do května 1999. Mnohými je Millennium, na kterém se vedle Chrise Cartera podíleli James Wong a Glen Morgan, považován za lepší podívanou než Akta X. K propojení obou seriálů přímo sváděla skutečnost, že Millennium bylo po třech letech vysílání k 21. květnu 1999 zrušeno. To vedlo tvůrce obou seriálů Cartera k myšlence, že by nebylo špatné svět Akt X obohatit o prvky Millennia, čímž by naopak právě zrušený seriál mohl dostat symbolickou tečku. Ačkoliv Carter vložil svou důvěru do scénáristů Vince Gilligana a Franka Spotnitze, výsledek jejich spolupráce s Thomasem Wrightem je velmi rozpačitý. Pravděpodobně největším problémem této epizody je fakt, že tvůrci jako by nevěděli, zda chtějí vyprávět spíše příběh Franka Blacka, nebo další případ z archivu Akt X. Výsledek tohoto váhavého přístupu je takový, že epizoda Millennium není vlastně pro nikoho, tedy pro fanoušky ani jednoho z obou seriálů. Zklamání některých diváků bylo o to větší, že epizodu Akt X režíroval právě Wright, který z 67 celkových natočil 26 epizod Millennia, tudíž byl pro tuto práci bezesporu nejpovolanějším ze všech.

Ačkoliv o poznání slavnější, Millennium není jediný seriál, jehož herci v sedmé sezóně navštívili Akta X. Mnohem výrazněji se „nákaza“ jiným seriálem projevila v epizodě X-Cops, kdy Mulder a Scullyová zavítali do světa seriálu COPS. Tato populární reality show je ve Spojených státech vysílána bez přerušení již od jara 1989 a stojí za ní televizní společnost Fox, která produkovala rovněž Akta X. Spojení světů těchto dvou seriálů bylo tedy nasnadě, přesto Carter nechtěl nic riskovat a k práci na epizodě s konsensuálním názvem X-Cops přizval Vince Gilligana. Tento scénárista ve světě Akt X platí za velkého experimentátora a svých bohatých zkušeností naštěstí plně využil i při vzniku tohoto nevyzpytatelné­ho dílka.

Ruku na srdce – jakkoliv jsme v Aktech X již opravdu viděli leccos, stačilo málo a spojení seriálu s reality show mohlo dopadnout katastrofálně. Výsledek přesto vůbec nebyl špatný, epizoda má skvělé tempo, obsahuje několik vtipných hlášek (nutno sledovat v originálním znění) a je to zkrátka něco úplně jiného, než jsme kdykoliv předtím viděli. Prostě a jednoduše: speciální (a mimochodem v pořadí sto padesátá) epizoda jak vyšitá. Člověka jen mrzí, že ji nerežíroval David Duchovny, jak bylo původně zamýšleno. Nakonec Duchovny soustředil veškeré síly na Hollywood A.D., která měla brzy následovat.

Svět je naruby: O tom, že David Duchovny i Gillian Andersonová v sedmé sérii dostali možnost zrežírovat si své vlastní scénáře, již bylo napsáno mnoho. Jedná se o díly all things a Hollywood A.D., které byly realizovány hned po sobě (ačkoliv ve vysílacím pořádku mezi ně nakonec zapadla jiná samostatně stojící a bohužel velmi slabá epizoda Brand X). Zatímco Duchovny už své zkušenosti měl (podílel se na scénářích několika mytologických epizod a v šesté sérii režíroval svůj scénář k epizodě The Unnatural), Andersonová byla ještě v roce 2000 úplným nováčkem. To byl také důvod, proč se jí ujal starostlivý tvůrce seriálu Chris Carter, který spolu s Frankem Spotnitzem pomohl herečce při přepisování scénáře. Ačkoliv opravy chybiček a formálních nepřesností trvaly déle, než samotné psaní scénáře i natáčení epizody, all things je (zaslouženě) jednou z nejkladněji hodnocených epizod sedmé série.

Je zajímavé sledovat, jak moc se od sebe oba příběhy liší. Odlišnosti nenajdeme jen v zápletkách, ale také ve zpracování. Zatímco Duchovny si pro diváky připravil hutnou parodii snad na všechno, co vás jen napadne (církev, tisk, média, Hollywood, FBI, Mulder-Scullyová atd.), režisérka Andersonová pojala svou epizodu ve velmi komorním duchu, jako hlubokou sondu do duše agentky Scullyové, přičemž poskytla významný prostor především hercům, tedy i sama sobě. Zmatenou Scullyovou donutí okolnosti (na scéně se objevuje muž, s nímž agentka kdysi plánovala společný život) přemítat o tom, nakolik její život změnilo setkání s Mulderem. Epizoda all things nepřekvapí jen hlavní příběhovou linií, ale taktéž velmi vyspělým ztvárněním. Některé scény jsou výborně natočeny a správnou atmosféru jim dodává podmanivá hudba od Mobyho, která prochází celou epizodou. Po technické stránce je all things jedna z nejlepších epizod sedmé série, dle mého názoru dokonce lepší, než Duchovnyho výlet do Hollywoodu. Je jen škoda, že si Gillian svou práci v osmé sérii nezopakovala – své postavě očividně rozuměla výborně, a tak by osmá série s těhotnou Scullyovou byla pro další její autorskou epizodu ideálním prostorem.

Dosazením Gillian na pozici režisérky sestřelil Chris Carter dvě UFO jednou ranou. Ačkoliv několik epizod v prvních sériích napsaly ženy, na režisérskou židli se až do roku 2000 ženské pozadí neposadilo. První režisérkou v historii Akt X se tak stala až Andersonová, čímž Carter vzal vítr z plachet svým kritikům, kteří ho v minulosti žalovali, že při práci na seriálu až příliš často ženy opomíjí.

Jak už zaznělo výše, David svou epizodu pojal jako parodii, což je žánr, který jsme v Aktech X již nejednou pozorovali. Možná i proto Duchovnyho epizoda nevyčnívá tak výrazně. Nicméně některé okamžiky z ní jsou taktéž nezapomenutelné, např. scéna, kdy si přímo z vany hotelového pokoje telefonují Mulder, Scullyová a Skinner nebo když se na hollywoodské premiéře sejdou vedle Muldera a Scullyové také Téa Leoniová a Garry Shandling – ve skutečném životě mimochodem Duchovnyho žena a jeho nejlepší přítel. Na zmíněné premiéře se mimochodem dobře bavil taky Chris Carter. Pokud jde o výše zmíněné známé tváře, všechny jsme si je přehledně shrnuli v rubrice Zajímavé tváře v Aktech X.

Mytologie se opět uzavírá: I když je šestá sezóna Akt X obecně považována za období definitivního uzavření veškeré předešlé mytologie, pravdou je, že stále zbývá jedno veledůležité téma, které je potřeba uzavřít. A nebudu přehánět, když toto téma označím za vůbec nejzásadnější, které se v mytologii seriálu kdy vyskytlo. Mulderova nezvěstná sestra Samantha je vlastně symbolickým středobodem celého seriálu, koneckonců právě ona byla důvodem, proč Fox Mulder na začátku devadesátých let zavítal do zaprášené kanceláře Akt X. Během sedmé série Chris Carter vycítil, že téma únosu Mulderovy sestry je už notně vyčerpané, a tak se rozhodl pro jeden významný krok vpřed, který se nakonec stal krokem definitivně posledním. Výsledkem byly epizody Sein und Zeit a Closure, jedny z emocionálně nejvypjatějších příběhů, které jsme v Aktech X kdy viděli.

I když jsme všichni dlouhodobě považovali Samanthu za mrtvou, oficiálního potvrzení této skutečnosti jsme se dočkali právě až v polovině sedmé série. Nutno dodat, že tvůrcům se toto rozloučení podařilo zpracovat na jedničku a ačkoliv v předcházejících letech Mulder pro Samanthu nejednou uronil slzu, v epizodě Closure, která její osud definitivně zpečetila, tuto slzu bezesporu uronil i nejeden fanoušek Akt X. Mluvit však o slzách v souvislosti s těmito epizodami by nebylo úplně nejšťastnější. Krom jedné scény (Mulderův amok v jeho bytě při poslechu matčina vzkazu) totiž David Duchovny předvedl vynikající výkon, když zahrál zlomeného muže, který je vzdor pochopitelnému smutku vlastně šťastný, protože se mu konečně podařilo objasnit nejtěžší případ své kariéry.

Je smutnou pravdou, že v sedmé sérii si svoji vysokou úroveň udržela pouze mytologie. Všechny mytologické díly jsou špičkové, ať už ty, které uzavírají starší příběhové linie (The Sixth Extinction, Closure), nebo ty, které nové příběhové cestičky nabízejí (Requiem a opět The Sixth Extionction I a II). Mytologie se stále nese ve vynikající ponuré atmosféře, která vám připomene to nejlepší ze třetí a čtvrté série. Již zmíněné epizody o Mulderově sestře navíc získávají zajímavý paranoidní rozměr, kdy je Mulder během vyšetřování silně vyčerpán, a tak divák spolu s ním občas přemítá, zda se některé situace skutečně odehrávají. Je to případ i závěrečné scény Closure, během které konečně dojde k „setkání“ Muldera a Samanthy. Velmi citlivě natočená snová sekvence, která je podpořena bravurním soundtrackem od Mobyho, je tím nejdojemnějším, co mně osobně sedmá série nabídla.

Konec v (ne)dohlednu: Na finální podobě sedmé série se velmi silně podepsal fakt, že ještě během natáčení epizody Requiem tvůrci netušili, zda bude seriál pokračovat další sezónou. Scénář poslední epizody vznikal v dubnu 2000, kdy začalo též natáčení. To skončilo v pátek 5. května 2000 a následujícího dne proběhla poněkud rozpačitá oslava. Rozpačitá, protože tvůrci nevěděli, co vlastně slaví – zda konec jedné sezóny, nebo celého seriálu. Odpověď dostali až 17. května 2000, kdy společnost Fox konečně oznámila, že Akta X budou pokračovat svou osmou sezónou. Když se pak epizoda Requiem objevila 21. května 2000 premiérově na obrazovkách, mohl už Chris Carter rozplétat plány pro další rok. Tvůrce seriálu totiž poslední epizodu sedmé série (kterou napsal) postavil tak, aby dobře sloužila nejen jako konec jedné sezóny, ale i jako rozlučkový díl pro celý seriál. V posledních minutách Requiem totiž Scullyová Skinnerovi v nejlepší tradici otevřených konců oznámí, že je těhotná. Toto téma, které bylo nutno nějak objasnit, je zajímavé jak pro novou sezónu, tak pro další mytologický film, který chtěl Carter natočit v případě, že by seriál skončil.

I když všichni víme, jak to pokračovalo a jak to i nakonec dopadlo, nedá mi to nezmínit mé příjemné překvapení, jak si tvůrci s nastalou situací poradili. Přechod ze sedmé do osmé série je totiž velmi jemný a citlivý, že by člověka ani na vteřinu nenapadlo, v jak hektické a nejisté atmosféře celé natáčení probíhalo. Requiem je navíc bez debat jednou z nejlepších epizod celého seriálu a bez větších potíží svou kvalitou dokonce převyšuje mnohé mytologické klenoty z prvních pěti let Akt X. Největší deviza sedmého finále spočívá především v hluboké nostalgii, kterou oregonské vyšetřování Muldera a Scullyové oplývá. Agenti se totiž vracejí na místo, kde vyšetřovali svůj první případ z Akt X, což s sebou přináší tunu vzpomínek a setkání s některými známými postavami. Je to také poslední epizoda svého druhu, ve které se setkáme se stále ještě ďábelským Kouřícím mužem, ač připoutaným na kolečkové křeslo a odkázaným na zdravotní sestru.

Zapeklitá: To je jediná a myslím, že zároveň nejvýstižnější charakteristika, kterou jsem pro sedmou sérii schopen nalézt. Toto období se nejen obtížně hodnotí, ono se s těžkostmi vůbec definuje. Sedmá série postrádá jasnou tvář, což je způsobeno tím, že si tvůrci neujasnili, jakým směrem by v tomto období měl seriál pokračovat. Ačkoliv byl opět použit osvědčený model, kdy je humor střídán napětím a naopak, tentokrát to – na rozdíl od let předešlých – prostě nějak nefunguje. Ve finále to pak vypadá tak, že sedmá série ani dostatečně nepobaví, ani dostatečně nevyděsí. A to je zlé.

Komentáře: 23

Šestá sezóna to měla jednoduché. Na podzim 1998, kdy byla tato série připravována ke svému vysílání, se mohla Akta X pochlubit všeobecnou popularitou nejen na území Spojených států, ale i v zemích Evropy a Asie. Pátá série byla zatím nejúspěšnější v celé historii seriálu, což ještě umocnil příchod Akt X na stříbrná plátna ve formě celovečerního filmu, který jen během léta vydělal přes 180 milionů amerických dolarů. Nové zástupy fanoušků a globální zájem o seriál tak po právu daly tvůrcům volné ruce. Lidé kolem Chrise Cartera na to zareagovali rozhodnutím, že nebudou troškařit a v nadcházející sezóně si zaexperimentovali tak, jako ještě nikdy předtím. Výsledkem bylo zvýšené množství velmi netradičně pojatých příběhů, které zcela vytěsnily ony konzervativně zpracované hororové epizody ze čtvrté a páté sezóny. Jak konkrétně se změny na celkové podobě seriálu projevily, to si povíme v následujícím tex­tu.

Kompletní shrnutí: 1. série | 2. série | 3. série | 4. série | 5. série | 6. série | 7. série 

Cesta jiným směrem: Novým směrem se v šesté řadě nevydal jen koncept seriálu, ale i značná část štábu. Rok 1998 byl rokem velkého stěhování, kdy se celá produkce a většina tvůrců Akt X přemístila z mrazivého kanadského Vancouveru do slunečného amerického Los Angeles. To s sebou přineslo několik negativních projevů, protože ne všichni se s Akty X stěhovali, mnoho lidí z původního štábu zůstalo v Kanadě a práce na seriálu pro ně tak skončila. Příkladem jednoho z nejvýraznějších takových tvůrců je režisér a producent R.W. Goodwin, který v prvních pěti letech seriálu režíroval mytologické klenoty jako One Breath, Anasazi, Talitha Cumi či Gethsemane. Goodwin zůstal Kanadě věrný, a tak se mu při rozloučení alespoň dostalo pocty natočit The End, poslední epizodu seriálu, která na území Kanady vznikla.

Nejvýraznější odlišností, související se stěhováním, jsou zbrusu nové lokality, v nichž se jednotlivé epizody odehrávají. Hned první samostatně stojící díl Drive představuje Muldera jako rukojmího, který je nucen se svým únoscem podniknout divokou jízdu napříč státem Nevada. Byla by však veliká chyba, kdyby kalifornskou poušť tvůrci nevyužili ještě o poznání víc, a tak hned v následujících epizodách se agent Mulder pod bizarním utajením dostane do přísně tajné a vojskem střežené základny Area 51 v nevadské poušti (Dreamland). Zrovna slavná Oblast 51 je jedním z míst, na která bychom se v předcházejících pěti letech dostali jen ztěžka.

Nejde tu však pouze o přirozené exteriéry, ale taktéž o nejrůznější studiová kouzla. Nezapomínejme, že jsme v Los Angeles, ve městě filmu a iluze, a tak není problém vydat se například na luxusní britský parník Queen Anne (Triangle), do obřího vojenského hangáru z 2. světové války (One Son), případně na hurikánem (a mořskou příšerou) zasaženou Floridu (Agua Mala). Vynikající sledovanost a stále rostoucí popularita umožnila tvůrcům realizovat ty nejvýpravnější epizody, které kdy v Aktech X vznikly.

Ideálním příkladem takové epizody je bezesporu Triangle, kterou si napsal a zrežíroval Chris Carter. Tato epizoda byla až do sedmé série nejdražším projektem, který kdy v rámci jakéhokoliv televizního pořadu společnosti Fox vznikl. Co vlastně na tomto výletu agenta Muldera do minulosti stálo tolik financí? Nešlo jen o to, věrně postavit interiéry meziválečného výletního parníku, ale také všechny herce vybavit věrohodnými kostýmy a dobovými doplňky, což se pochopitelně vztahovalo i na kompars, který činil několik set lidí. Chrisi Carterovi to však evidentně nestačilo, epizoda totiž navíc obsahuje několikaminutovou sekvenci, ve které nedojde k jedinému střihu (je to scéna, kdy Scullyová prochází budovou FBI a v níž k několika drobným střihům nakonec dojde, ovšem ty jsou tak nenápadné, že si jich bez upozornění ani nevšimnete). Po technické stránce se Triangle vydařila a více či méně zaslouženě se stala jednou z nejpamátnějších epizod celého seriálu.

Nerealita: Problematika sny versus realita prochází prakticky celým seriálem, faktem ale je, že v šesté sérii jsme se podobně postavených zápletek dočkali ve zvýšené míře. Zmíněná tematika se vyskytuje v epizodách Triangle, Dreamland, Monday, Field Trip a především pak ve vánočním speciálu How the Ghosts Stole Christmas. Za sebe musím říct, že problematika tzv. alternativních realit, ať už ztvárněna v knihách nebo ve filmu, mě vždy přitahovala. K podobným epizodám šesté série jsem tedy přistupoval se zvýšeným očekáváním a s radostí a klidným svědomím je všechny mohu označit za nadprůměrné. I když, přiznám se, nadšení z některých z nich postupem času relativně dost upadlo (příkladem může být právě Triangle, který je sice technicky precizní hříčkou, ale zároveň asi nejbanálnější z výše zmíněných dílů). Za nejlepší epizodu šesté série považuji nenápadný Field Trip, který je nekrystaličtějším představitelem výše zmíněného subžánru alternativních realit. Vyšetřování, které se točí okolo dvou tajemných lidských koster, nalezených kdesi v horách Severní Karolíny, doslova přetéká úžasnou dávkou paranoii a Muldera se Scullyovou vysílá do pravděpodobně nejnebezpečnější mise za celou jejich dosavadní kariéru.

Podobně nezapomenutelná je speciální vánoční epizoda How the Ghosts Stole Christmas. Scénárista a režisér epizody Chris Carter sebral osvědčené ingredience a vyslal Muldera se Scullyovou na Štědrý večer do opuštěného domu „kdesi v Marylandu“, aby vyšetřili okolnosti sebevraždy, kterou na tomto místě měli spáchat dva mladí milenci před osmdesáti lety. I přesto (nebo možná právě proto), že se takřka celá epizoda odehrává pouze v potemnělých kulisách gotického panství, se jedná o výpravný skvost. Hudba Marka Snowa, který se nechal inspirovat klasickými vánočními symfoniemi Josepha Haydna, celé dění bravurně podkresluje a dopomáhá tomu, že vánoční Duchové jsou podáni s tak odzbrojující atmosférou, že jen těžko nacházejí srovnání s čímkoliv dalším v Aktech X. Je úkolem nanejvýš nelehkým představovat tuto epizodu komukoliv, kdo ji neviděl. Stejně jako každé velké dobrodružství, které se odehrává zvláště v našich srdcích, i toto se musí zažít na vlastní kůži. How the Ghosts Stole Christmas je příběhem, který otevírá hluboká existenciální témata. Je to příběh, který o Mulderovi, Scullyové a jejich vztahu, o jejich vzájemné důvěře i dosud nevyslovené lásce řekne víc, než všechny ostatní epizody dohromady. Je to příběh smutný i krásný, hořký i sladký, přesně takový, jaké umí být samy Vánoce.

Kapitolu samu pro sebe tvoří díl The Unnatural, který je prvním sólovým scénářem Davida Duchovnyho. Málokdo ví, že představitel agenta Muldera počínaje obdobím druhé série spolupracoval na několika mytologických scénářích, které obohatil některými svými nápady. Pomohl tak např. Chrisi Carterovi s epizodami Colony, Anasazi, Talitha Cumi či Avatar. Dosud to však byly pouze drobné návrhy, a tak první ostrou zkouškou se pro Duchovnyho stala právě až humorná The Unnatural z konce šesté série. V příběhu epizody nás scénárista zve na výlet do minulosti, do roku 1947, kdy se v městečku Roswell v Novém Mexiku děly zvláštní věci. O podiv(uhod)nosti této epizody hovoří už jen fakt, že je to jediný nemytologický díl, ve kterém se objeví populární postava mimozemského lovce (kterého mimochodem přivedl na světlo světa právě Duchovny v epizodě Colony). S pozadím vzniku The Unnatural je spojena jedna zajímavost, která tolik nesouvisí se seriálem, jako spíše s osobním životem Davida Duchovnyho. Epizoda měla premiéru 25. dubna 1999, pouhý den po narození Davidova prvního dítěte, dcerky Madelaine West. Krom výborné sledovanosti (17 milionů domácností) a nadšených fandovských reakcí se tak za svou práci Duchovny dočkal vůbec toho nejhezčího dárku ze všech.

Mulderův rodinný život: Málokdo si všimne, kolikrát si v šesté sérii agent Mulder vyzkouší rodinný život. Nejde tu jen o diváky milovanou Arcadii, ve které Mulder a Scullyová natvrdo poznají, jaký by byl jejich život ve společné domácnosti. Ještě větší snahu musí Mulder projevit v dvojdílné epizodě Dreamland, což je první nemytologický příspěvek do Akt X, který se rozprostírá do dvou celých epizod. Za touto netradiční story stojí silné scénáristické trio Frank Spotnitz, Vince Gilligan a John Shiban, které spolu s Chrisem Carterem přizvalo k práci na epizodě Michaela McKeana. Ten ztvárnil nepřehlédnutelnou postavu Morrisa Fletchera, pracovníka v Oblasti 51, s nímž si Mulder poněkud nedobrovolně vymění roli. Po zásahu mimozemskou technologií si oba muži prohodí svá těla, což zapříčiní, že nějakou dobu bude muset každý z nich prožívat životní strasti (ale i slasti) toho druhého. Už samotná zápletka, týkající se záměny identit, má velmi silný komediální náboj, jen si vzpomeňte na Small Potatoes.

Epizoda navíc obsahuje celou řadu vtipných scén, např. Mulder jako otec rodiny, to už samo o sobě vyvolává úsměv na tváři. Jeho konflikty s „dcerou“ i „manželkou“ jsou nezapomenutelné, stejně jako Morrisův zájem o agentku Scullyovou i Skinnerovu sekretářku zároveň. Když jsem pak viděl Mulderovu hádku se starou indiánskou babičkou, případně konflikt Muldera a Morrise na toaletách, neubránil jsem se hlasitému smíchu. Ve své podstatě by šlo oba díly Dreamlandu označit za bláznivou sci-fi komedii. Krom veselých momentů nás totiž čeká výprava na proslulou vojenskou základnu Area 51 v Nevadě, která každého fanouška Akt X jistě automaticky přitahuje.

To, na co všichni shippers čekali od pilotního filmu, však přišlo až o několik epizod později, v polovině šesté řady. Arcadia, v níž se Mulder a Scullyová vydávají za manželskou dvojici, aby v uzavřené společenské komunitě objasnili tajemná úmrtí, se dočkala zcela nadšeného přijetí ze strany skalních příznivců seriálu. Už v tak dost novátorské šesté sérii působí tato epizoda jako další z řady čerstvých vánků a její relativně velký divácký úspěch (necelých 18 milionů amerických domácností v premiérovém vysílání) je tak zcela zasloužený. Zajímavostí je, že závěrečné práce na epizodě byly provázeny mnohými technickými problémy, za něž však s odstupem času můžeme být vděční. Původně totiž měla být epizoda odvysílána hned týden po mytologickém díle One Son, což by v kontextu dramatických mytologických událostí zřejmě působilo velmi nepatřičně.

Práce a něco víc: Mulder a Scullyová se znají už šest let, což je nejen ve světě seriálů skutečně dlouhá doba. Po jejich filmovém dobrodružství za sebou mají dokonce pokus o polibek, a tak není divu, že v šesté sérii se tvůrci rozhodli nechat jejich společný vztah zase trochu narůst. Zároveň však došlo k jistému kompromisu, díky němuž by měli být (u)spokojeni jak zapřísáhlí shippers, tak přesvědčení odpůrci jakéhokoliv intimnějšího vztahu obou agentů. Ačkoliv sám nejsem shipper, musím pochválit autory epizod jako The Unnatural či Field Trip za jejich velký cit pro podobné intimnější okamžiky mezi hlavním postavami. Závěr The Unnatural již dávno vstoupil do zlatého shippers fondu.

Tyto i jiné shippers situace jsou povedené především proto, že nevyznívají lacině, nesnaží se za každou cenu šokovat a vztah obou agentů zachovávají stále jen na platonické úrovni. Co ovšem prochází de facto celou šestou sérií, to je ona již zmíněná starost Scullyové o Muldera a Muldera o Scullyovou. Je to spojeno s faktem, že nejspíš ještě nikdy předtím se naši agenti nedostali do přímého ohrožení života tak často, jako v této sezóně. V epizodách How the Ghosts Stole Christmas, Agua Mala, Monday, Milagro či Field Trip visí jejich životy doslova na vlásku, a tak je pochopitelné, že si s uplynulými lety začnou stále více projevovat pozornost. Dalším velmi podstatným aspektem vztahu Muldera a Scullyové pochopitelně zůstává důvěra, která jako už obvykle dostane nejvíc zabrat v mytologických epizodách. V tomto období je samozřejmě vše umocněno výskytem agentky Fowleyové, která sehraje stěžejní roli ve všech mytologických dílech šesté série. Výjimkou však nejsou ani samostatně stojící epizody, viz některé vyhrocené scény z epizod How the Ghosts Stole Christmas či Field Trip.

Dny Syndikátu jsou sečteny: V šesté sérii nás čeká pouhých pět mytologických epizod, což je s přihlédnutím k mytologii všech následných i předešlých sérií (třetí série – 7 epizod, čtvrtá série – 8 epizod a v osmé sérii dokonce 10 mytologických epizod) velmi malý počet. The Beginning je navíc pokračování epizody The End z konce páté série a Biogenesis zase první částí mytologické trilogie The Sixth Extinction ze sedmé série. Veškerou pozornost si tak pro sebe (zcela právem) bere mytologická dvojepizoda Two Fathers a One Son, ve které se Chris Carter s Frankem Spotnitzem rozhodli celou předcházející šestiletou mytologii zpečetit a uzavřít. Tyto vysokorozpočtové mytologické díly patří mezi to nejlepší, čeho jsme v mytologii kdy byli svědky. Carter a Spotnitz jsou staří známí mytologičtí veteráni, kteří nechtěli nechat nic náhodě, a tak k režii obou epizod přizvali Kima Mannerse a Roba Bowmana, pravděpodobně nejvýraznější režisérské osobnosti v celé historii Akt X. Připomeňme, že Manners je se svými 52 epizodami nejaktivnějším režisérem seriálu a Bowman, který ho následuje hned na druhém místě, má na svém kontě všehovšudy 33 dílů. Oběma pánům se s nemalou pomocí nabitého scénáře podařilo natočit nervy drásající, dramatické a efektní rozloučení s tajemným Syndikátem. Je to právě tato neviditelná skupina mocných, stínová americká vláda, která v předcházejících letech Mulderovi ztěžovala jeho odhodlanou cestu za pravdou. Myslím, že nebudu mluvit jen za sebe, když řeknu, že závěrečných deset minut epizody One Son pro mě bylo největším šokem od doby únosu agentky Scullyové z druhé série.

Když se na jaře 1999 tato mimořádná mytologická událost chystala do vysílání, nemluvilo se v upoutávkách o ničem menším, než o tzv. full disclosure, tedy o úplném odhalení. Nakonec se tak skutečně stalo a odpovědí bylo snad poprvé v historii seriálu více, než nových otázek. Sladkým bonusem pak bylo, že jsme se nových odhalení dočkali přímo z úst Kouřícího muže, na kterého si v opuštěném bytě počkal samotný agent Mulder. Pamětníci si mohli vzpomenout na epizodu One Breath z druhé série, kdy se tak stalo poprvé, co se Mulder vkradl přímo do Kuřákova bytu a velmi rázně ho vyzpovídal. V epizodě One Son na vás čeká podobná konverzace, která je nejen bohatá na nové informace, ale která je zároveň perfektně zahraná oběma hlavními aktéry. Přes Kouřícího muže se tak dozvíme nejen detaily o únosu Samanthy, ale také o roli, kterou v těchto mimozemsko-vládních machinacích sehrál agentův otec Bill Mulder. Avšak to, že jsou některé otázky zodpovězeny, neznamená, že by se konspirace nemohla dále rozrůstat. Právě naopak, po velké „čistce“ ve One Son pokračuje Kouřící muž v přípravě svých plánů, které na konci šesté série agenta Muldera opět bezprostředně ohrozí na životě. Poslední epizoda Biogenesis totiž rozehrává další kolo konspirací a lží a v sedmé sérii pokračuje dvojicí (na poměry mytologie) velmi originálně pojatých epizod, ve kterých se dostaneme nejen do Mulderových snů (doslova), ale taktéž zjistíme podrobnosti, jakou roli v Mulderově minulosti skutečně sehrává Muž s cigaretou. Pokud jste si, stejně jako já, oblíbili mytologii prvních pěti sérií, plnou černého oleje a mimozemských únosů, nemusíte se obávat, že byste o ni v dílech Two Fathers a One Son byli ochuzeni. S odchodem Syndikátu ze scény tato témata naštěstí zcela nevymizela.

Mimochodem nebylo by fér nezmínit alespoň v jednom odstavečku první epizodu šestky, The Beginning, která má jeden zásadní dopad na další mytologické dění. Je nám v ní představena nová postava, zástupce ředitele FBI Alvin Kersh, který se od nynějška stává přímým nadřízeným Muldera a Scullyové. Kersh, kterého perfektně ztvárnil James Pickens Jr., byl do své role dosazen proto, aby se na scéně zjevil opět někdo, kdo bude oba agenty držet na uzdě. Pozici přísného šéfa totiž v období čtvrté a páté série pozvolna opustil Walter Skinner, a tak tvůrci museli onu „osinu v zadnici“ hledat v nějaké jiné (nové) postavě. Pickensův Kersh se nakonec dočkal úspěchu a tvůrci ho do dění průběžně vraceli (stalo se tak celkem dvacetkrát). V osmé a deváté sérii se navíc Kersh objevil ve všech hlavních mytologických dílech a dokonce i v některých samostatně stojících. Naopak Skinner se v průběhu šesté série definitivně stal Mulderovým spojencem, což nastartovala epizoda šesté série S.R. 819, v níž Mulder a Scullyová zachránili Skinnerovi život.

Není vše zlato, co je v šesté sérii: Šestá sezóna má své nedostatky, některé menší, některé větší. Bylo by tedy chybou domnívat se, že je toto období zcela bezproblémové. Zároveň by to však bylo vcelku pochopitelné, protože i já osobně jsem o šesté sérii snad zatím vždy psal s velkým nadšením a před několika lety jsem toto období dokonce označil za jedno z mých nejoblíbenějších v seriálu. Čas však plyne a názory se upravují (či úplně mění). Šestou řadu stále považuji za nesmírně silné období, přesto se zde najde několik epizod i celých témat, které považuji za velmi slabé. To je příklad dílů Terms of Endearment či Alpha, které oba měly veliký potenciál. Oba také zapadnou mezi mnohem úspěšnějšími a lepšími sousedy. Terms of Endearment, příběh o ďáblovi, který na americkém předměstí ženám krade děti až do chvíle, kdy se setká se silou mnohem démoničtější, než je on sám, je opravdu už trochu přes čáru. A ničemu nepomůže ani sympatický Bruce Campbell, známý to Ash z kultovní hororové série Evil Dead režiséra Sama Raimiho.

Ze všech opomíjených a pozapomenutých epizod mě nejvíce mrzí situace u dílu Tithonus, který se o své místo na slunci popral se špičkovými mytologickými příběhy, jež jej obklopují (vedle Two Fathers je to S.R. 819, vynikající jednodílná mytologie zabývající se Walterem Skinnerem). Příběh o postarším osamělém fotografovi, který se předhání se smrtí, je nejen výtečnou mysteriózní detektivkou, ale i podmanivým dramatem o osamění a touze najít kýžený klid. Hodí se rovněž připomenout, že díky některým svým prvkům je tato epizoda často srovnávána se slavnou Clyde Bruckman’s Final Repose ze třetí série.

Za vyloženě špatné bych v šesté sérii označil dvě epizody – The Rain King a Trevor. První jmenovaná je na tom sice lépe, ale i tak se jedná o propadák, z něhož jsem si zapamatoval snad jen létající krávy. Epizoda tak zaujme spíše pochybnostmi o tom, zda se ve světě Akt X vůbec kdy stala. Její úvodní scéna se totiž odehrává v únoru 1998 a jak zjišťujeme dále, Mulder a Scullyová na místo činu přilétají až po šesti měsících. To by znamenalo, že agenti začali tento případ vyšetřovat někdy na přelomu srpna a září 1998, tedy o přestávce mezi pátou a šestou řadou, kdy se odehrával první celovečerní film. Věru zvláštní zástavku si Mulder se Scullyovou udělali, že?

Nic se nestalo: Veškeré dohady nakonec utnul samotný Chris Carter, který dodatečně vypustil seznam tzv. never happened X-Files episodes, tedy epizod, které se ve světě seriálu Akta X nikdy nestaly. Tvůrce seriálu takto označil epizody, které jsou příliš mimózní dokonce i na poměry Akt X. Výše zmíněná šílenost se v seznamu třinácti epizod nachází taktéž, a tak si v ní tvůrci koneckonců mohli dovolit prakticky cokoliv (včetně těch létajících krav). Mimochodem vcelku vypovídající je, že šest z celkových třinácti „never happened“ epizod pochází ze šesté série.

Nepopsatelná: Šestá série vtrhla na scénu nebývalým stylem a svým divákům vyprávěla jedny z nejoriginál­nějších příběhů, na které jsme v Aktech X kdy narazili. Tvůrci se zároveň rozhodli přidat do celého toho mixu ještě pořádnou dávku humoru, což byl po pěti letech převážně temných Akt X krok dosti vítaný. Epizody jako Triangle, Arcadia či The Unnatural nemusíme milovat, ale stejně tak nemůžeme nevidět obrovskou dávku inovace a originality, kterou tyto a jim podobné kousky oplývají.

Komentáře: 32

Pátá série Akt X, která byla ve Spojených státech premiérově vysílána v letech 1997 až 1998, je zajímavá hned v několika ohledech. Ačkoliv slavila významné úspěchy v oblasti sledovanosti, je to první sezóna Akt X, ve které se zřetelně střídají vysoce nadprůměrné epizody s těmi méně povedenými. Přesto i v tomto období zůstali Mulder se Scullyovou miláčky publika i kritiky, čemuž odpovídá i Zlatý glóbus pro nejlepší dramatický seriál. I navzdory tomu, že tato série nabízí jen 20 epizod, tedy s devátou sérií nejméně v historii seriálu, nebránilo to tvůrcům, aby pokračovali s jejich zajímavou hrou v mytologii. Krom nových informací o Syndikátu a mimozemské kolonizaci nám dokonce představili několik nových postav.

Kompletní shrnutí: 1. série | 2. série | 3. série | 4. série | 5. série | 6. série | 7. série 

Je těžké psát o páté sérii a neopakovat se. S tímto obdobím je totiž úzce spojeno několik událostí, které jsou dobře známy i těm, co nikdy nebyli pravidelnými diváky Akt X. Vedle náročné přípravy prvního celovečerního filmu, na nějž měl Chris Carter zálusk již od druhé série, zde bylo obdobně náročné stěhování celého štábu ze zamrzlého kanadského Vancouveru do slunného amerického Los Angeles. Abych neopakoval již dávno řečené, odkáži vás na recenze zřejmě nejviditelnějších epizod celého tohoto období: Detour, Bad Blood, The Post-Modern Prometheus, Kill Switch či Folie à Deux, které mimochodem všechny patří do exkluzivního klubu dvacítky nejlepších epizod celého seriálu. Na druhou stranu tento článek zde není proto, aby otrocky popisoval jednotlivé epizody, na následujících řádcích se tak na celou pátou sezónu podíváme komplexněji, abychom viděli, na jakém pozadí jedny z nejslavnějších epizod seriálu vznikaly.

Chris Carter vždy tvrdil, že pátá série byla jednou z nejobtížnějších, kterou v rámci seriálu připravoval. Důvodem byl již zmíněný celovečerní film, který byl na podzim 1997, tedy před premiérou páté série, již dávno dotočen. Ačkoliv bylo jeho uvedení plánováno mezi pátou a šestou sérii, natáčení proběhlo již v průběhu té čtvrté. Pátou sérii, během níž ještě pokračovaly dokončovací (často velmi komplikované) práce na finální filmové podobě Akt X, bylo tedy nutno postavit tak, aby její děj (a především pak děj mytologických epizod) velmi přirozeně vyústil do filmu. I když scénář filmu (i film samotný) byl hotov dávno před vznikem páté série, nebylo vůbec jednoduché nasměrovat všechny události tak, aby mohly nerušeně pokračovat ve filmu.

Scénáristický oříšek však na tvůrce čekal již na začátku páté série. Jistě si dobře vzpomínáte na dění v epizodě Gethsemane, která čtvrtou sérii uzavřela možná tím nejotevřenějším koncem, kterého jsme se v Aktech X kdy dočkali. Závěrečná scéna epizody, ve které smrtelně nemocná a psychicky zdrcená Scullyová oznámí svým vedoucím, že agent Mulder spáchal sebevraždu, jistě nadzvedla ze židle (gauče, postele) nejednoho fanouška Akt X, bez ohledu na rasu, pohlaví nebo shippers orientaci. V první epizodě páté série tak tvůrci museli Muldera nejen vrátit mezi živé, ale zároveň věrohodně objasnit, co se mu vlastně stalo. První dvě epizody, Redux I a II, se nakonec vydařily, i když každý fanoušek seriálu od nich asi čekal něco trochu jiného. Než se ale dostaneme k mytologii páté série, přibližme si strukturu tohoto období.

Jednou dole, jednou nahoře: Jak již zaznělo v úvodu, pátá série je co do počtu epizod jedním z nejchudších období. Celkem obsahuje dvacet epizod, z nichž sedm je mytologických. Když si položíme ruku na srdce, musíme konstatovat, že hned několik epizod v této sérii se příliš nevydařilo, přičemž minimálně jedna způsobila mnohým fanouškům hořké zklamání. Mezi těmi třinácti samostatně stojícími díly však figuruje několik epizod, na něž se nezapomíná. Mezi takové klenoty, jejichž sláva přetrvává v srdcích x-philes ještě dnes, lze bezesporu zařadit výlet Muldera a Scullyové do floridských lesů mezi neviditelné molí lidi. Akčně laděná a velmi napínavá Detour scénáristy Franka Spotnitze je jednou z divácky nejoblíbenějších epizod seriálu. Její popularita je však zcela pochopitelná: krom toho, že nese typické aspekty samostatně stojící epizody, procpal Spotnitz do děje také několik vtipných narážek na vztah mezi Mulderem a Scullyovou. Uvidíme tak agenty, jak v rámci budování týmového ducha staví z lidských mrtvol cestu ke svému úspěchu nebo se zaposloucháme do básničky, kterou se Scullyová pokusí uspat zraněného Muldera, jenž si mezitím spokojeně hoví v její náruči.

Ještě obtížněji se zapomíná na epizodu The Post-Modern Prometheus, černobílou a vpravdě dojemnou pohádku o jednom monstru s nelidskou tváří a dalších několika zrůdách s tváří lidskou. Krom toho je to další epizoda (kolikátá už?), kterou scénárista Chris Carter potvrdil, že je génius. V průběhu páté série ze sebe génia vydal ještě jeden talentovaný autor – byl jím teprve třicetiletý Vince Gilligan, který napsal Bad Blood a Folie à Deux. Obě epizody, ač diametrálně odlišné po stránce žánru i zpracování, tvoří zlatý fond Akt X. Až hitchcockovsky dokonalá Folie à Deux je naplněna vynikající atmosférou nejistoty a strachu, vedle toho Bad Blood je dnes již legendou mezi humorně laděnými epizodami. Nebudu přehánět, když tento díl nazvu všeobecně nejoblíbenějším z celého seriálu, naprostá většina anket vytvořených po ukončení seriálu toto mé tvrzení jen potvrdí. (Stačí si vzpomenout na vystoupení tvůrců a herců na Wonderconu 2008. Když se tehdy návštěvníci ptali Davida Duchovnyho a Gillian Andersonové na jejich nejoblíbenější epizody, nedokázala si Gillian – a chvíli i David – vzpomenout na nic jiného, než právě na Gilliganovu Bad Blood. Představitel agenta Muldera pak zmínil ještě Promethea Chrise Cartera a Jose Chunga ze třetí série. Ukázka toho, že komediální epizody nejsou populární jen mezi smrtelníky-fanoušky, ale i mezi samotnými tvůrci.)

V páté sérii Gilligan připravil rovněž epizodu Unusual Suspects, ve které zdokumentoval vznik skupiny Osamělých střelců. Díky této epizodě jsme se vrátili v čase (na začátek 90. let), abychom byli svědky prvního setkání této výstřední trojice s agentem Mulderem. Populární partička Střelců dostala svoji vlastní epizodu zcela umělou cestou, protože v době jejího vzniku nebyl z důvodu natáčení filmu dostupný ani jeden z hlavních herců. David Duchovny se nakonec v několika scénách epizody vyskytl, Gillian nikoliv. Ačkoliv byla epizoda Unusual Suspects uvedena jako třetí v pořadí (po mytologických dílech Redux), natočena byla jako první. Možná největší překvapení je, že se Unusual Suspects víceméně vydařila, tvůrci jí dodali příjemný nádech paranoidně-konspirační atmosféry, který je tolik typický právě pro Osamělé střelce. Vše navíc perfektně doladila vystoupení zajímavých herců ve vedlejších rolích – půvabné Signy Colemanové v roli Susanne Modeskiové a skvělého Stevena Williamse, který se do role Pana X vrátil po své popravě ve čtvrté sérii.

Pátá série, to ovšem nejsou jen samá vítězství. Jedno z největších zklamání přišlo s epizodou Kitsunegari, která je pokračováním slavného dílu Pusher ze třetí série. Úspěch epizody Tooms, která byla pokračováním populární Squeeze z první série, se však neopakoval – a to i přestože všechny podstatné ingredience byly v tomto případě na svém místě, od scénáristy Gilligana až po podmanivý pohled Roberta Wisdena, který znovu velmi působivě ztvárnil narušeného Roberta Modella. Z epizody Kitsunegari se stala klasická nastavovaná kaše, která v zoufalé snaze přinést do příběhu nějakou inovaci přivedla na scénu tak akorát Modellovu sestru, která vládla stejnými schopnostmi jako její sourozenec. Neoriginální a navíc zbytečně komplikovaná zápletka kýženého úspěchu pochopitelně nedosáhla a Kitsunegari se stala jednou z nejslabších epizod celého seriálu.

Bez chyby není ani epizoda Chinga, kterou spolu s Chrisem Carterem napsal mistr moderního hororu Stephen King a která tedy měla všechny předpoklady k tomu, stát se číslem jedna nejen v rámci páté série. A když už zde padla řeč o epizodě Chinga, tak by se zapomínat nemělo ani na Kill Switch, za níž taktéž stojí spisovatelské celebrity. William Gibson a Tom Maddox jsou váženými teoretiky kyberprostoru a Gibsonův román Neromancer je dokonce považován za bibli kyberpunku. Oba pánové společně dodali do Akt X zajímavou problematiku virtuální reality, kterou v epizodě zkušeného režiséra Roba Bowmana přetavili do akční, vtipné a originální podívané.

Pátou sérii trápí především značná nevýraznost některých epizod. Krom již zmíněných to jsou díly jako Schizogeny, Mind's Eye či All Souls. Přitom ani jedna z těchto epizod není špatná, kupříkladu hned první jmenovaná nabízí zápletku, která by mohla fungovat jako kvalitní mysteriózní horor. Příběh Schizogeny, v jehož popředí figuruje temný zahradní sad s několika šokujícími tajemstvími, obsahuje hned několik velmi strašidelných pasáží a v závěru také jednu symbolickou pointu. Epizodou Mind's Eye si svoji reputaci vylepšil scénárista Tom Minnear, který s Gilliganem napsal Kitsunegari. Příběh epizody popisuje strastiplnou cestu půvabné slepé ženy jménem Marty. Ta, ačkoliv v reálném světě zcela slepá, dokáže v některých momentech vidět očima vraha, který je s ní jistým způsobem spojen. V roli Marty zazářila Lili Taylorová, kterou nejspíš znáte z bizarního televizního seriálu Six Feet Under. Sympatická herečka, která byla za svoji roli dokonce nominována na cenu Emmy, si velmi pochvalovala práci na seriálu, především pak spolupráci s režisérem epizody Kimem Mannersem. Další nominaci na cenu Emmy za nejlepší ženský herecky výkon vynesla hned následující epizoda, tentokrát pro Gillian Andersonovou. Její agentka Scullyová v díle All Souls zažije mnoho trápení, protože vyšetřovaný případ jí připomene její zesnulou dceru Emily. Děj se silně zaměřuje na agentku Scullyovou, konkrétně pak na její křesťanskou víru, která byla během předcházejících let práce na Aktech X několikrát těžce zkoušena. Pokud se vám témata víry, o kterých Akta X často pojednávají, zamlouvají, pak tuto epizodu zařadíte mezi své nejoblíbenější.

Klasickou mytologii Akt X by mohla připomínat epizoda The Pine Bluff Variant z konce této série. Mimozemskou loď v ní sice nenajdete, zato tento příběh scénáristy Johna Shibana nabízí velmi intenzivní konspirační zápletku. Mulder tentokrát pracuje v přísném utajení, přičemž Scullyová (a skrze ni divák) tuto skutečnost absolutně netuší. Vidíme tak agenta, jak se po motelových pokojích setkává s teroristy, předává jim přísně tajné informace a pomáhá jim získat patogen, který je schopen vyhubit menší město. Až zhruba v polovině epizody zjišťujeme, že Mulder po celou dobu následuje scénář, který pro něj připravila CIA ve spolupráci s FBI. Myslím, že nemluvím jen za sebe, když řeknu, že by nám vůbec nevadilo, pokud bychom se o Mulderově zapojení do tajné akce CIA dozvěděli ještě mnohem později, což by onu všudypřítomnou paranoidní nejistotu jen protáhlo. The Pine Bluff Variant je dalším z důkazů, že Akta X zdaleka nejsou jen seriálem o nadpřirozenu a mimozemšťanech, nejsou to jen horory a parodie, ale umí to být také velmi dospělý a chytře postavený politický thriller.

Mytologie do hloubky: Většina ze sedmi mytologických epizod tohoto období pokračuje v osvětlování problematiky, s níž jsme se setkali již ve třetí a čtvrté sérii. Smrtelná choroba agentky Scullyové de facto ochromila mytologické dění celé čtvrté série a v obou dílech Redux agent Mulder dokonce upozadí pátrání po své zmizelé sestře, aby své partnerce našel spolehlivý lék. Dokonce se nebrání ani přímé spolupráci s Kouřícím mužem, kterého ještě donedávna považoval za nepřítele číslo jedna. Všechna setkání obou těchto mužů jsou vynikající, i když už postrádají onen silný náboj, kterým se podobné scény mohly honosit např. v epizodách One Breath z druhé a Talitha Cumi ze třetí série. Redux I a II je opět ta strhující mytologická podívaná, kterou dobře známe, a v nejrůznějších anketách v průběhu let se dokonce běžně stávalo, že se obě části umisťovaly mezi pěti nejlepšími epizodami seriálu.

Dalším tématem, které se podobně jako rakovina táhne již od třetí série, je mimozemský černý olej. Tato inteligentní mimozemská látka, která napadené lidské oběti používá jako svoji schránku pro přenos, čímž vetřelcům umožňuje snazší kolonizaci planety, byla v rámci seriálu vždy oblíbená, což potvrzuje její proniknutí až do celovečerního filmu. Vynikající mytologické epizody Patient X a The Red and the Black, které o oleji pojednávají, jsou vlastně jakýmsi pokračováním mimořádně populární Tungusky ze čtvrté série, která problematiku černého oleje odstartovala ve velkém. Opět se vracíme do Ruska, opět se díky nim setkáváme s démonickým Alexem Krycekem, ale také s ruskou obdobou Syndikátu, která pracuje na své vlastní vakcíně. Na scénu přichází rovněž intimní vztah mezi Krycekem a Mulderovou informátorkou Maritou Covarrubiasovou. Otázkou však zůstává, nakolik je kooperace těchto dvou kontroverzních osobností vzájemně upřímná.

S mytologií páté série budou dozajista spokojeni všichni fanoušci Syndikátu a Muže s cigaretou, protože tyto postavy, které jsou s námi již od začátku třetí řady, dostávají v této sérii významný prostor. Především pak Kouřící muž, jehož neshody s ostatními členy Syndikátu v páté sérii dojdou až do otevřené konfrontace, tedy do situace, na kterou se dlouho těšil nejeden fanoušek mytologie.

Zajímavou vsuvkou do jinak rozběhnuté mytologie mohly být epizody Christmas Carol a Emily. Jak už z názvu první části vyplývá, jejich příběh se odehrává ve vánočním čase, kdy Scullyová odjíždí na dovolenou za svou rodinnou. Příliš klidu si však neužije, tajemný telefonát ji od rodinného krbu odtáhne až na místo činu. Zmatená agentka se později setkává s malou dívenkou jménem Emily, o níž později zjistí, že by mohla být dcerou její zesnulé sestry Melissy. Další vyšetřování, které ostatní členové rodiny vidí jen velmi neradi, přivede agentku ke zjištění, že by matkou Emily mohla být ona sama. V samém závěru se do všeho zainteresuje agent Mulder, avšak v tu chvíli už nic nemůže zabránit tragické události, která poznamená Scullyovou, její osobnost i víru, na dlouhé roky. Epizody, které pojednávají o Emily, nejsou vyloženě špatné, od spolupráce Franka Spotnitze, Vince Gilligana a Johna Shibana jsme však všichni čekali víc. I když, pravda, Mulder se hodně snažil.

V závěrečné epizodě The End pak na scénu přichází postava agentky Diany Fowleyové, bývalé Mulderovy partnerky, která se nyní vrací, aby agentovy zničila jeho vztah se Scullyovou. Alespoň si to tedy vždy mysleli shippers, kteří Dianu v podání Mimi Rogersové svorně nenáviděli. Pátá série skončila v neděli 17. května 1998 a přesně měsíc poté do kin dorazil veleúspěšný první celovečerní film, na který od podzimu 1998 navázala série šestá. Málokdo dnes ví, že nezbývalo mnoho a šesté série bychom se nikdy nedočkali. Původním plánem Chrise Cartera totiž bylo natočit pět seriálových sezón a poté už jen pokračovat sérií celovečerních filmů, v nichž by byla mytologie postupně uzavřena. V průběhu třetí až páté sezóny se však z Akt X stal obrovský hit, a tak producentská společnost Fox nesvolila své výdělečné dítko jen tak utnout. Chris Carter nakonec souhlasil, později svoji další účast na seriálu potvrdily i dvě hlavní herecké hvězdy. Je otázkou, jak by Akta X s takovou strukturou vlastně vypadala, a tak se dnes můžeme už jen domýšlet, jaké by to asi bylo, kdybychom touto dobou čekali již na čtvrtý nebo pátý celovečerák.

Akční, krátká, ale stejně nezapomenutelná: Přesně taková pátá série Akt X je. Pravdou zůstává, že mnohé její epizody jsou průměrné a vůbec poprvé v historii seriálu kulhá i mytologie. Přesto na pátou sezónu nelze zapomenout, už jen proto, že pro změnu jiné její epizody tvoří zlatý fond Akt X.

Komentáře: 15

Zatím vznikly dva celovečerní filmy, níže se dočtete o tom druhém: FILM 1 | FILM 2 | FILM 3

Druhý celovečerní film The X-Files: I Want to Believe byl v českých kinech uveden pod názvem Akta X: Chci uvěřit. Jeho režisérem se stal tvůrce seriálu Chris Carter, který celý film připravil spolu se svým dlouholetým spolupracovníkem Frankem Spotnitzem. Když v létě 2004 oba muži dopsali příběh druhého filmu, obratem začali připravovat scénář. V den halloweenského svátku, 31. října 2007, společnost Fox dala svolení k natáčení, a tak již v pondělí 10. prosince 2007 mohla v kanadském Vancouveru padnout první klapka (ostré natáčení pak pokračovalo až do 15. března 2008). Protože se natáčení filmu vrátilo do Vancouveru, tedy tam, kde vzniklo prvních pět sérií seriálu, pracovalo na filmu mnoho z těch, kteří se v minulosti podíleli na seriálu. Druhá celovečerní Akta X se do historie zapsala jako jeden z nejrozporuplněj­ších filmů. Na jeho kvalitách se nedokázala shodnout kritika, nezasažení diváci ani samotní fanoušci celého fenoménu. Zároveň existuje jen velmi málo filmů, které by vznikaly v takových těžkostech a za takových nejasností, jako druhý celovečerní film Akta X, který se připravoval bezmála sedm let.

Od samého počátku autoři prohlašovali, že nový film bude postaven na stejném základě, jako kterákoliv samostatně stojící epizoda seriálu (žánrově film řadili do kategorie „standalone supernatural horror“). Tvůrci tímto prohlášením pochopitelně naráželi na mytologii seriálu, kterou se zabýval první film, ale kterou chtěli v dalším filmovém pokračování opustit, aby byl nový film pochopitelný i pro seriálem nezasažené diváky. Film měl rozpočet 30 milionů dolarů, jeho premiéra v amerických kinech proběhla 25. července 2008, v českých dokonce o den dříve, tedy ve čtvrtek 24. července 2008 (fotky z americké a britské premiéry). Krátce před světovou premiérou se náš web stal oficiálním partnerem filmu v České republice. Díky tomu byl Kult X zastoupen na novinářské projekci, která proběhla již 22. července 2008 v Praze. Účast na této exkluzivní předpremiéře dala našemu webu jedinečnou možnost přinést obsáhlou recenzi filmu mezi prvními na celém světě. V prosinci 2008 byl film vydán na DVD v několika verzích. Další informace nabízí IMDB a Wikipedia, recenzi z filmového magazínu Premiere naleznete zde.

 

Kult X pro vás sledoval dění okolo druhého celovečerního filmu již od dubna 2004 (tedy od vzniku našeho webu). Všechny aktuality jsou doplněny v obsáhlém archivu zpráv z let 2004 až 2008. Z těch nejpodstatnějších aktualit připomínám především oba oficiální trailery, které si můžete z našeho webu pohodlně stáhnout: první trailer a druhý trailer. Uniknout by vám nemělo ani 70 obrázků z dokumentu, který se exkluzivně nachází pouze na DVD a Blu-ray discích s druhým celovečerním filmem. Zákulisí Akt X bylo vždy plné smíchu a nejinak tomu bylo během natáčení druhého filmu; podívejte se tedy také na humorné obrázky z natáčení filmu. Na následujících řádcích se budeme věnovat některým zajímavostem, které jsou se vznikem filmu spojeny.

 

• Chris Carter tvrdil, že o druhém filmu začal poprvé přemýšlet krátce po premiéře filmu prvního v roce 1998. Poprvé byl nový film oficiálně zmíněn v článku na americkém filmovém serveru Variety v listopadu 2001, tedy v době, kdy ve Spojených státech pokračoval seriál svou devátou sérií. Tehdy se předpokládalo, že by film mohl být uveden na Vánoce 2003. Nakonec však tou dobou začaly teprve vznikat obrysy filmového příběhu a vědělo se jen tolik, že ve filmu nepůjde o mytologii. Carter a Spotnitz dopsali příběh filmu v létě 2004, přičemž od toho okamžiku začal vznikat filmový scénář. Zrod scénáře byl ovšem velmi dlouhý a obtížný, jeho první verzi obdrželi David Duchovny a Gillian Andersonová až v létě 2007. První zkoušky a přípravy k natáčení začaly probíhat krátce poté; známá fotka, na které David s Gillian v přítomnosti Chrise a Franka zkouší v Carterově domě v Kalifornii některé ze svých replik ze scénáře, pochází přibližně ze září 2007. Na podzim toho roku následovaly kamerové zkoušky a další náležitosti, které k natáčení filmu neodbytně patří, a v pondělí 10. prosince 2007 natáčení začalo. Tentýž den dostali čeští (i slovenští) diváci dobrou zprávu, když český distributor potvrdil, že uvede druhá filmová Akta X v našich kinech.

• Dodnes probíhají debaty o tom, proč vlastně příprava filmu trvala několik let, během kterých navíc celý projekt mnohdy vypadal zcela mrtvě. Celou pravdu se dnes již nejspíš nedozvíme, avšak s největší pravděpodobností potíže vyvstaly ve vztahu Chrise Cartera s hlavní producentskou společností Fox. Vzájemné neshody (pravděpodobně finančního charakteru) dovedli Cartera a zástupce FOX až před soud. O soudní při média poprvé informovala v lednu 2006, detaily celého sporu byly však od samého počátku drženy pod pokličkou a nejinak tomu bylo i po skončení soudu, kdy práce na druhém celovečerním filmu opět pokračovaly. Carter nebyl jediným, kdo se společností Fox přišel do sporu – v období třetí až osmé série proti svému nízkému honoráři údajně několikrát protestoval David Duchovny.

 

• Natáčení filmu provázela již tradičně přísná opatření. Film vznikal pod pracovním názvem Done One a během natáčení si tvůrci neodpustili několik vtípků či falešných informací. Nejproslulejší je v tomto ohledu kostým vlkodlaka, který si při debatě s Chrisem Carterem na sebe navlékl jeden z členů štábu. Film se natáčel nedaleko Vancouveru; na některých scénách tak tvůrci pracovali jen několik kilometrů od míst, na nichž vznikly záběry z pilotní epizody. Oficiální název filmu je The X-Files: I Want to Believe, což připomíná první celovečerní Akta X, která nesla podtitul Fight the Future. I podtitul druhého filmu obsahuje slavnou frázi, která z úst agenta Muldera několikrát zazněla v mytologických epizodách seriálu. I Want to Believe, tedy Chci věřit, je navíc základní motto seriálu Akta X, které bylo mimo jiné zvěčněno na dnes již kultovním plakátu v Mulderově pracovně. Do českých kin se pak film dostal s poněkud rozpačitě vyznívajícím podtitulem Akta X: Chci uvěřit.

• I přesto, že druhý film je samostatně stojícím hororem, v žádném případě neignoruje události, které se odehrály během devíti let seriálu. Tvůrci již několik měsíců před natáčením avizovali, že film prohloubí vzájemný vztah mezi Mulderem a Scullyovou. Film působí podstatně intimněji, ani náznakem se neblíží globálnímu rozsahu prvního filmu. Děj druhého filmu je zasazen do současnosti, přibližně do zimy 2008, odehrává se tedy již několik let po událostech z poslední epizody seriálu The Truth. Jak již bylo uvedeno, mytologická témata kolonizace či mimozemských civilizací ve filmu nehrají žádnou roli, jediné, co může výrazně evokovat mytologii, je vystoupení Waltera Skinnera v závěru filmu. Všech ostatních primárně mytologických postav – Johna Doggetta, Alexe Kryceka ani Muže s cigaretou – se fanoušci nedočkali (a musejí si počkat až na třetí film).

• Gillian Andersonová, která se kvůli druhému filmu opět vrátila ke zrzavým vlasům, se ke štábu přidala až měsíc po začátku natáčení. Herečka se na konci roku vydala na dovolenou do Indie a po návratu ji několik dní trápila chřipka, takže na natáčení se poprvé dostavila až v polovině ledna. Gillian uvítala, že se film nezabýval mytologií. Představitelka Dany Scullyové se nechala slyšet, že by pro ni bylo obtížné se po tolika letech znovu zorientovat ve spletitém mytologickém ději.

 

• Rozpočet filmu byl lehce nadprůměrných 30 milionů dolarů, oba hlavní herečtí představitelé si za film odnesli shodně 250 000 dolarů. Již měsíc od premiéry měl film na kontě velmi slušných 60 milionů dolarů. Druhá celovečerní Akta X celkově vydělala 68 milionů dolarů, které doplnilo dalších 15 milionů dolarů z prodeje DVD (nadprůměrnému výdělku na DVD se nelze divit, nadupaný director’s cut byl skutečným fanouškovským orgasmem). Jen pro porovnání: první film stál 70 milionů, vydělal 180 milionů a honorář pro Davida i Gillian činil rovné 4 miliony dolarů.

• Komplexní zhodnocení druhého celovečerního filmu naleznete ve velké recenzi, případně v dodatečně doplněném názoru. Druhá celovečerní podoba Akt X zůstane pro skalní fanoušky i pro všechny ostatní tajuplným oříškem, ve kterém se může skrývat sladká odměna, ale i hořké zklamání. Záleží pouze na tom, kdo jej otevře. Fanoušky seriálu čeká pěkná řádka milých odkazů na seriál, ať už to jsou Mulderovy tužky, jména v jeho mobilu, „Samantha“ nebo Chris Carter na chodbě nemocnice. Všichni ostatní se však mohou velmi snadno topit při zmínkách o Williamovi či při jemných – ovšem pro pochopení filmového děje zcela nedůležitých – narážkách na dění v seriálu. Ta největší výtka se tak paradoxně netýká filmu samotného, ale Chrise Cartera, který měl hned na začátku jasně říct: film je jen pro fanoušky.

Komentáře: 10