Kult X

autorka Paige Caldwell | překlad luca | rating NC-17 | kategorie MSR, X, A | spoiler One Son (3. část trilogie) | povídka ke stažení

:: Obyčejný život | Pravdivé lži | Být či nebýt :: 

1. část

Jason Myers, lékař, bývalý úrazový chirurg, nynější zástupce ředitele Střediska pro kontrolu nemocí, býval často nazýván pirátem. Jistě se mu podobal svou snědou pletí, tmavými vlasy a černýma očima, které zářily jako půlnoční zlato. Ale byly to hlavně jeho způsoby, které mu přisoudily tuhle přezdívku. Mísila se v něm mazanost a domýšlivost. Ty, které neohromil jeho důvtip a inteligence, snadno ovládl svým nekonečným šarmem.

Nebo si to aspoň myslel…

Ačkoliv Myers řídil svou sekci jako dobře postavený dvojstěžník, jeho nadřízení požadovali, aby nevydal ani obecné zdravotní varování ohledně mimozemského viru. To, co pro ně zůstávalo nenaprogramova­telným, nepopsatelným a nezařaditelným, byla masová hysterie, která by mohla vypuknout, kdyby vyšla najevo pravda o kolonizaci. Doporučili mu držet se původního plánu a naočkovat tolik lidí bez jejich vědomí, kolik jen bylo možné.

Připomínali mu také, že stále existují námořní lupiči, kteří se snaží potopit celý projekt, a že jeho hlavním úkolem je udržet loď na hladině. Upozorňovali ho na jeho předchůdkyni, záškodnici, jejíž proradnost plenila projekt zevnitř.

Diana Fowleyová…

Jeho prsty si teď hrály s lahvičkou, kterou mu tajně poslala. Uvnitř našel mrtvou včelu a lístek, na kterém bylo napsáno Být či nebýt.

Myers stiskl knoflík na telefonu a řekl sekretářce: „Spojte mě s agentem Mulderem.“

„Pane, je na dovolené.“

„Řekněte mi něco, co ještě nevím“ opáčil.

„Dobrá“ ozvala se asistentka s typickým newyorským přízvukem. „Agent Mulder zanechal jasné instrukce, že on a agentka Scullyová si nepřejí být rušeni.“

 

„Ví, co se stalo?“ vyštěknul zástupce ředitele netrpělivě.

„A taky mi řekl, abych vám připomněla, že jestli jejich dovolená skončí příliš brzy, tak jistý chirurg se bude muset naučit operovat s hákem místo ruky.“

Myers přitlačil ruku přes mluvítko, jak se musel zasmát. Mulderova drzost byla tak působivá jako stoická rozvaha jeho partnerky. Společně tihle dva tvořili neodolatelnou dvojici. Nemluvě o…

„Kolik je hodin, Sheri?“ zeptal se nakonec.

„Chvilka po páté.“

„Čas na gin s tonikem, co říkáte?“

„Plátek citrónu, pane?“

„Jen z vašich rukou“ odpověděl rozpustile.

Dana Scullyová stále na okraji mola a odmotávala jednu z hadic, aby smyla zbytky soli z paluby své plachetnice. Slunce pomalu zapadalo za střechy domů, ale přístav stále odrážel jeho jas. Hladina vody se zbarvila z azurové na tmavě modrou a třpytila se jako obrovský hladký diamant. Vracela se do přístaviště neochotně, smutná z končícího dne, ale dychtivá po začátku noci. Jak odvíjela hadici, plánovala, co bude dělat večer. Když přítmí zastře východní horizont, rozsvítí svíčky na terase, připraví sýr, sušenky a láhev Chardonney. Ogriluje mečouna, podlitého máslem.

On to tak má nejradši…

Mulder.

Koupit plachetnici bylo prostě impulsivní rozhodnutí, ale více uchopitelné, než ten zásnubní prsten, který jí chtěl navléknout. Nepotřebovala kroužek symbolizující jejich vztah. Manželství? V tomhle okamžiku jí všední život vdané paní připadal jako vzdálený sen.

A tak sáhla po hmatatelném. Plachetnici. A svém, na Kinedrylu závislém partnerovi, trpícím mořskou nemocí.

Byla oblečená v kraťoučkých šortkách a bikinách a její poklidný úsměv se změnil na škodolibý úšklebek, jak na Muldera namířila hadicí. Vyskočil z paluby, když studená voda postříkala jeho nahou hruď. Otřepal se, stočil ručník do provazu a sekl jí přes nohy. Uskočila stranou a dalším proudem vody mu polila záda.

„Hej“ protestoval Mulder. „Scullyová, nech toho, nebo…“

„Nebo co?“ dobírala si ho a otáčela tryskou hadice v ruce.

„Podej mi to sem“ pobídl ji. „Tys namočila mě… já namočím tebe.“

Scullyová ho bez zaváhání slila dalším proudem vody. Tentokrát přes zadek. Zavýskla, když přeskočil přes zábradlí, aby ji potrestal. Pustila hadici na zem a rozeběhla se trávou nahoru k jejich domku. Udýchaná spíše smíchem než námahou, zpomalila, když se přiblížila k francouzské­mu oknu.

Ta nejlepší část hry na honěnou vždy přišla, když ji chytil…

Mulderovy oříškové oči odrážely vzrušení, když ji strčil dovnitř. Než se stačila vzpamatovat, ležela na podlaze v obývacím pokoji, neschopná pohybu pod tíhou jeho těla. Jednou rukou držel obě její zápěstí natažená nad hlavou. Když jí strhnul vršek od plavek, její dívčí smích se změnil na hlasitý řehot. Jeho nápad zmocnit se jí na pletené bavlněné houni jí připadal stejně legrační, jako ji to lechtalo. „Pár kapek vody na mém obličej je tvá představa namočení mě?“ popichovala ho, když se nad ní vzepřel a otřásl se jako vzteklý pes, který se právě nedobrovolně vykoupal.

Ani nezaregistrovala, kdy našel pro svůj jazyk lepší využití. Jeho špičkou kroužil kolem její bradavky, pak kolem druhé. Smích ji rychle přešel. Toužebně vzdychla. S opojným pocitem vzrušení se prohnula v zádech, aby se mu přizpůsobila. On se však odtáhl a se spokojeným úšklebkem sledoval, jak chladný vzduch ze stropního větráku zmrazil vrcholky, které právě navlhčil.

„Muldere“ zavrněla rozhořčeně. Když napodobil její našpulení rtů, vymanila se z jeho sevření. Prsty mu zajela do mokrých vlasů a přitáhla mu hlavu zpátky na svou hruď.

„Ou… Scullyová“ dusil se.

„Co?“ ptala se a umožnila mu se trošku nadzvednout.

„Myslíš, že bych mohl aspoň trochu dýchat?“

„Je to nutné?“

„Co se děje, Scullyová? Už jsi dost namočená?“

„Proč to nezjistíš sám?“ zamumlala a neklidně se pod ním zavrtěla.

S lehkostí, kterou už důvěrně znala, jí stáhl šortky a spodní díl plavek z opálených nohou. Roztáhl jí stehna a prsty chvilku smáčel ve vlhkosti, než vklouzl dovnitř.

„Ani kapka nazmar…“ zažertoval, jak zajel hluboko do jejího klína.

„Doufám, že naznačuješ, že jsi trošku dehydrovaný“ zamumlala Scullyová, rozevřela široce nohy a pozvala ho dál.

Když Mulder sehnul svá ústa, aby uhasil žízeň, zasténala. Ne však rozkoší, jak se dalo očekávat, ale protože zazvonil telefon.

„Zapomněla jsi zapnout záznamník?“ zeptal se Mulder, když zvedl hlavu.

„Myslela jsem, že to uděláš ty“ odpověděla mu a nadzvedla se na loktech s mrzutým výrazem ve tváři.

S pátým zazvoněním si zhluboka povzdechl a s rukou stále mezi jejími stehny se natáhl pro telefon na konferenční stolek.

„Snad to nechceš zvednout…“ začala protestovat.

Mulder přitiskl ukazováček ke svým rtům, aby byla zticha. Mluvítko nasměroval k ústům a promluvil kovovým hlasem: „Ahoj, kamarádi. Loď vyplula. Chcete-li zanechat vzkaz, prosím…“ Najednou zmlknul a poslouchal. „Dobrá… dobrá…“ řekl sarkasticky. „Jestli to není sám pirát… Vidím, že si svých hbitých prstů příliš neceníte, co, kapitáne Hooku?“

Scullyová povzdechla, odtáhla jeho ruku z klína a popadla bikiny.

Tolik o obyčejném životě… Nemohli si dopřát ani obyčejnou dovolenou.

„Tak, co si o tom myslíte?“ ptal se Myers dvou agentů, kteří seděli proti jeho stolu.

Zástupce ředitele je předvolal do podzemního zařízení. Dokonce ještě v noci pro ně poslal soukromé letadlo SPKN, abych jejich příjezd co nejvíce urychlil. Zatímco Scullyová byla oblečena podle předpisů, Mulder se očividně nestaral o to, jak vypadá. Měl na sobě nevkusnou květovanou košili a kraťasy. Neoholený, s vlasy trčícími na všechny strany vypadal spíše jako plážový povaleč než jako federální agent. Myers se nahnul přes stůl, očekával, že uvidí spíše pantofle než pořádné boty.

„Je to mrtvá včela“ řekl Mulder nezúčastněně. Opřel se pohodlně o židli a položil si nohy v teniskách na stůl svého nadřízeného. „Kvůli tomu jste nám přerušil dovolenou?“

„A co tohle“ podal Myers Scullyové lístek, který si rychle přečetla a s pozdviženým obočím ho otočila a studovala čísla na zadní straně.

„To jsou souřadnice“ oznámila a podávala lístek Mulderovi. „Prověřil jste je, Jasone?“

„Proč, když na to mám námořnici a jejího plážového chlapce?“ ušklíbl se Myers, jak stále nemohl odtrhnout oči od Mulderova oblečení.

„No“ uvažovala Scullyová a zahleděla se znovu na lístek. „Soudě podle zeměpisné šířky a délky je tohle místo někde uprostřed severní polokoule.“

„Někde blízko dvou legendárních kopulí?“ natáhl se Myers pro nůž na otevírání obálek a zapíchl ho Mulderovi do podrážky.

„Co to má sakra znamenat?“ ptala se Scullyová a střílela očima z partnera na nadřízeného a zpátky.

„Jason se snaží svým způsobem naznačit, že ten rukopis patří Dianě Fowleyové“ zamračil se na Myerse Mulder.

„Fowleyové?“ Její hlas zněl okamžitě nepřátelsky. „Copak ona není mrtvá?“

Myers zakašláním potlačil smích. „Evidentně ne, Dano…“ řekl, když se uklidnil. „Ale ta včela ano. Stačí vám to?“

„Ne“ odsekla Scullyová. „Pavouk se včelou nedá nahradit.“

„Nechystáte se to brát osobně, že ne, Dano?“ zeptal se Myers a otáčel nůž na dopisy v prstech.

„Myslím, že správná otázka je, na čí straně stojíte vy, zástupce ředitele“ odpověděla Scullyová přísně.

„Au“ Myers vyskočil a s úžasem zíral na svůj probodnutý palec. „No, podívejte se, co kvůli vám dělám…“

„Strkáte ostré věci tam, kam nepatří“ odvětila Scullyová, když vytahovala papírový ubrousek z kapsy a podávala mu ho.

Mulder byl nezvykle potichu, ne že by si jejich dobírání nevšiml, ale nezajímalo ho. Zdálo se, že přemýšlí o mrtvé včele a přemítá o významu toho vzkazu. „Scullyová, co když se plány Syndikátu změnily?“

„Jak to myslíš, Muldere?“

„Co když včely nejsou nejschopnějšími přenašeči viru?“

„Myslím, že já jsem živoucí důkaz, že jsou“ argumentovala Scullyová.

„Tak proč se Fowleyová namáhala s proniknutím do SPKN?“

„To je očividné, ne?“ řekla. „Aby se zpomalila distribuce vakcíny. Aby vybouchla zařízení, která sponzorovala projekt. A konec konců aby vakcína byla nahrazena samotným virem.“

„Přesně…“ položil jí Mulder lahvičku do rukou.

„Co chceš říct, Muldere?“ dožadovala se Scullyová hněvivě. „Že si Syndikát našel jinou cestu, jak nakazit populaci?“

„Být… či nebýt…“ naznačil.

„To se jeví jako otázka“ skočil mu do řeči Myers. „A já chci odpověď.“

„Je to past“ zdůraznila Scullyová. „Ta zpráva je určena k našemu nalákání do pavoučí sítě.“

„Tak mi toho pavouka přineste“ rozkázal Myers.

Vzduch v podzemním zařízení byl regulován promyšleným větracím systémem, přesto ovzduší v jejich pokoji ztěžklo a stalo se nesnesitelně horkým. Mulder ležel nahý natažený na posteli a pozorně sledoval dveře koupelny.

Ve Scullyové se nedalo zrovna číst jako v knize, ale měl celé roky na to, aby dokonale poznal každou její reakci. A zamlklá Scullyová byla naštvaná Scullyová. Poslední kapkou byla znovuotevřená kapitola, o které doufal, že zůstane zavřená už navždy.

Kapitola známá jako Trojúhelník Diany Fowleyové…

Samozřejmě, že Diana byla stejně zrádná jako bermudský trojúhelník, ale tajemné mizení vystoupilo do popředí až tehdy, když Mulder pochopil pocity Scullyové. I když to nebylo osobní, ona to tak brala. Odešla od něj, opustila FBI a on nad ní ztratil dohled na více než rok.

Profesně se vzpamatoval. Vrátil se k sestavování profilů a napravil svou pošramocenou pověst jako agent. Ale osobně se ocitl ve vzduchoprázdnu. Bez její ochranné ruky se zmítal jako zpustlá loď plná duchů. Propadal se do tmy, topil se v nekonečném moři deprese.

Nikdy víc…

Scullyová vyšla z koupelny oblečená v modrém nemocničním stejnokroji, poslední památce na práci residentky v nemocnici. Mulder ji sledoval, jak přešla k opačné straně postele, šaty v pase pevně utažené šňůrou. S nadějí, že ji rozveselí, zažertoval: „Znamená to, že si budeme hrát na doktora?“

Scullyová ho ignorovala, natáhla se pro polštář a natřásla ho.

„Mně polštář nikdy nenačechráš…“ zakňučel.

Lehla si a otočila se tváří ke zdi.

Mulderův pohled přejel po křivce jejích boků na rovný, hladký strop nad hlavou. Dusná atmosféra neměla nic společného s klimatizací, ale s nekomunikující ženou vedle něj. „Nemáš důvod žárlit, Scullyová“ řekl jí jemně.

„Já nežárlím, Muldere.“

„Tak, jak tomu říkáš?“

„Svázanost“ vyrážela ze sebe pečlivě každou hlásku. „Jsem nemocná a unavená z toho, jak Fowleyová tebe a Myerse přitahuje každým svým novým trikem.“

„Narážíš na ten vzkaz, který poslala, nebo na to, že je ochotná se prodávat?“ opáčil.

„Co na tom záleží?“ přela se. „Ty i Myers jste bývalí zákazníci.“

Mulder chvíli nevěřícně civěl na její záda. Snažil se ovládnout, když řekl: „Tak jako ty, Scullyová. Samozřejmě v tvém případě nešlo o sex, ale Fowleyová tě donutila k témuž. Ty jsi ta, která uvěřila, že kupuje dobro, když se stala operační pracovnicí SPKN, pamatuješ?“

„Pamatuju si spoustu věcí, Muldere.“

„Pamatuješ si, jak ses ke mně otočila zády, právě jako teď?“

Matrace zaskřípala, když se otočila, aby mu viděla do tváře. Na moment na sebe tiše zírali. Její oči se leskly slzami, zatímco jeho ztmavly zklamáním. „Snažila jsem se koupit naději“ vysvětlovala třesoucím se hlasem.

Mulder upřel svůj pohled znovu na strop. „A já jsem se zase jednou snažil koupit lásku“ přiznal se „Nikdy jsem si nepomyslel, že ji kdy získám.“

Když neodpovídala, Mulder zavřel oči a snažil se umlčet tu bolest z toho, co chápal jako její tiché odmítnutí. Najednou ucítil, jak se matrace vedle něj pohnula a její horké slzy zmáčely jeho obličej. „Ale já tě miluju, Muldere“ zašeptala.

„A já udělám cokoliv, abych ti koupil tu naději“ zamumlal do tmy.

„Nezlob se“ omlouvala se a sklonila svou tvář k jeho. Drobnými polibky pokrývala jeho obočí, prsty proplétala jeho vlasy. „Nechci být tak majetnická.“

„Můžeš mě vlastnit kdykoliv“ snažil se Mulder skrýt své zoufalství. „Třeba hned, jestli chceš.“

„Chci…“ Její rty našly jeho.

Jak ho políbila, projelo jím stejné chvění, jaké cítil, když poprvé vyjeli na moře. Nejprve napětí uvnitř žaludku a pak nervózní očekávání, díky kterému se mu točila hlava. Scullyová to vycítila, otevřela svá ústa a uklidňovala ho svým dechem a jemným laskáním jazyka. Bylo to nedlouho předtím, než její svršky zapadly někam mezi zmuchlané bílé přikrývky pod postelí. Posadila se obkročmo na něj a nechala ho do sebe proniknout. Každý sval se mu napjal, když ucítil tu vlhkost a horkost uvnitř jejího těla. Díval se jí do očí, modrých jako obloha, a viděl její slzy ztrácející se jako mlžný opar.

„Jenom s tebou, Scullyová“ zamumlal, když hladil její oblé boky a pevná ňadra. „Jenom s tebou cítím to co teď.“

Pohybovala se nahoru a dolů, hladce, pomalu, beze spěchu. Když ho do sebe pustila hlouběji, sevřel ji rukama v pase, aby ji zastavil. Lapal po dechu, ztrácel nad sebou kontrolu… „To je v pořádku“ sklonila se, aby ho políbila. Se stejnou lehkostí jako obracela stožár na jejich lodi, je oba přetočila tak, že ležela na zádech. Nejdříve zaváhal, ale ta touha v jejích očích byla neodolatelná. Vnikal do ní znovu a znovu, dovnitř a ven, a chvěl se, když ho zaplavila vlna vzrušení.

„Podvol se tomu“ zašeptala mu, než klesla hlavou na polštář.

Její výkřiky vášně, vzrušení a oddanosti ho popoháněly jako závan větru. Když dosáhl vrcholu, třásl se a sténal její jméno, pokrýval její tvář polibky a hladil ji po vlasech. Zhroutil se do jejího čekajícího náručí. Oba byli stejně vyčerpaní jako osvěžení.

Scullyová mu dala svou lásku a radosti obyčejného života.

A on teď udělá cokoliv, aby jí dal naději.

Cokoliv…

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

2. část

Následující ráno letadlo vysadilo agenty na malém venkovském letišti, které se nacházelo asi 50 kilometrů od místa, které jim v souřadnicích poslala Fowleyová.

Zatímco Scullyová a Mulder jeli autem vstříc vyšetřování, SPKN se připravovalo po svém. Zástupce ředitele Myers nebral žádnou hrozbu na lehkou váhu. Zamoření virem prostřednictvím včel byl první etapou kolonizačního plánu. Ačkoliv se tento útok neočekával dřív než za pár let, doufal v nejlepší a připravoval se na nejhorší. Letiště bylo uzavřeno, jeden hangár přebudován na možnou karanténní zónu. A záložní tým, sestavený z leteckých záchranářů a lékařů, měl pohotovost v zázemí.

„Všude samá kukuřice…“ povzdechla Scullyová, „ale po včelách ani památky.“

„Jsi si jistá, že jsme na správném místě?“ ptal se Mulder, ovládající automobil jednou rukou, zatímco druhou točil knoflíkem klimatizace.

„Jsem si jistá, že kolem tohohle pitomého strašáka projíždíme už potřetí“ odpověděla. „Objeli jsme tohle pole už dostatečně, Muldere. Jediná věc, která tady ty plodiny opyluje, jsou výfukové plyny z našeho auta.“

„A co támhleta partička námezdních dělníků?“ ukázal Mulder skrze čelní sklo. „Myslíš, že něco vědí?“

„I kdyby ano, já je tady nebudu honit“ řekla rozhodně Scullyová. „Každý s federálním průkazem je pro ně imigrační úředník. A pochybuji, že někdo z nich má zelenou kartu.“

„Tak se budeme vydávat za převlečené entomology, kteří sbírají vzorky pro výzkum“ navrhl Mulder.

„Dobře“ zašklebila se Scullyová, když si vzpomněla na poslední entomologickou akci. „Já budu Bambi a ty můžeš…“

„Sakra!“ vykřikl Mulder a dupnul na brzdu.

„Co je?“ vydechla prudce a podepřela se, aby si nerozbila hlavu o čelní sklo, jak se auto najednou zastavilo.

„Vidíš ten černý mrak vepředu?“ ptal se a tápal po zadním sedadle a hledal dalekohled.

„Jaký černý mrak?“ prohledávala očima horizont a rukou si stínila proti odpolednímu slunci.

„Vypadá to jako roj“ oznámil Mulder a podal jí dalekohled.

„Proboha…“ vyjekla Scullyová, když uviděla, jak se mrak blíží k mužům na poli. „Ono se to opravdu děje.“

„Vytáhni okýnko!“ Jeho naléhavý výkřik ji polekal tak, že upustila dalekohled na zem.

„Musíme je varovat, Muldere“ naléhala.

„Už je pozdě, Scullyová.“ Naklonil se přes ni a stiskl tlačítko zavírání oken.

Vytáhla telefon z kapsy a třesoucím se prstem vyťukala číslo záchranného střediska. Naléhavým hlasem udělovala základní instrukce.

„Jak daleko je záchranný tým?“ ptal se Mulder a vypnul klimatizaci.

„Asi 15 kilometrů.“

Skousla ret v předtuše nejhoršího. Tisíce včel napadly sezónní pracovníky. Jejich těla byla brzy pokryta neproniknutelnou černou hradbou. V panice se muži bezúčelně potáceli po poli a padali jeden za druhým k zemi.

„Ježíši, Muldere. Nemůžu tady jen tak sedět a koukat se na to.“

„Scullyová…“ sevřel ji Mulder pažemi, aby jí zabránil otevřít dveře. „Nemůžeš jim pomoct.“

„Jsem imunní vůči viru“ křičela zoufale.

„Nejsi imunní vůči včelím bodnutím“ ječel na ni Mulder. „S vakcínou nebo bez, stovky žihadel tě můžou zabít.“

Těžce polkla, nakonec přikývla a čekala. Minuty jí přišly jako celé hodiny, než se konečně objevil záchranný letecký tým. Jak jim helikoptéra kroužila nad hlavou a pouštěla dolů litry hasící pěny, Mulder zapnul přední stěrače. Připadali si jako v myčce aut, pěna stékala po sklech a bránila jim ve výhledu.

„Myslíš, že je dostali?“ ptal se Mulder a snažil se vykouknout ven.

„Doktorko Scullyová…“ ozvalo se se zaklepáním na okýnko spolujezdce. Scullyová se otočila a uviděla jednoho ze záchranářů v ochranném obleku.

„Všechno čisté?“ ptala se skrze okno.

„Včely jsou paralyzované“ odpověděl záchranář. „Evakuujeme oběti do karanténního zařízení. Hodila by se nám pomoc dalších rukou. Očekáváme dost komplikací.“

„Hned jdu“ řekla Scullyová předtím, než se otočila na Muldera. „Půjdeš se mnou?“

Mulder zavrtěl hlavou a pozoroval obzor. „Běž a zahraj si na doktorku, Scullyová. Já bych jenom překážel. Myslím, že se porozhlédnu kolem.“

„Co chceš najít?“

„Obří popcorn.“

„Neměla jsem ho nechat samotného“ povídala si Scullyová sama pro sebe, když ošetřovala jednu z obětí uvnitř helikoptéry.

„Říkala jste něco, doktorko Scullyová?“

„Ale nic“ zamumlala a soustředila svou pozornost na ležícího muže. „Opatrně. Vytahujte žihadla nehty. Nepoužívejte pinzetu, nebo vymáčknete do rány jed.“

„Nemluvě o viru…“ podotkl záchranář.

„Přesně tak“ komentovala to Scullyová a sáhla po ampulce Epinefrinu. Dech oběti se stále zpomaloval. Mohl to být příznak nakažení virem stejně tak jako anafylaktický šok. Bez zaváhání vbodla jehlu do paže.

„Tlak mu stále klesá.“

„Zaintubujte ho“ přikázala.

Virus nebo ne, životní pouť tohoto muže byla u konce.

Po osmi kilometrech Mulder našel, co hledal. Nebyly to dvě velké kopule na konci pole… ačkoliv Jason Myers by se s ním jistě obscénně hádal.

Diana Fowleyová…

Seděla v tmavém sedanu a pozorovala ho ve zpětném zrcátku. Očima sjela na prázdné sedadlo spolujezdce a usmála se, když pochopila, že je sám. Vypnula motor, otevřela dveře a vyzývavě položila jednu svou dokonalou dlouhou nohu na zem.

„Ahoj, Foxi“ pozdravila ho, když se přiblížil, a pobaveně sledovala, jak má ruku pevně sevřenou kolem koženého pouzdra na pistoli.

„Hezké představení, Diano“ poznamenal sarkasticky. „Netrap své nohy. Pirát by možná měl zájem, já ne.“

„Jasně“ zamumlala Fowleyová a vystoupila z vozu. „Ochutnal jsi kratší velikost.“

„Vlastně jsem v ní nalezl zalíbení“ opáčil a pohledem zkoumal vnitřek jejího auta. „Cestuješ bez ochrany, Diano?“

„To záleží na tom, jak to myslíš“ řekla a usmála se, když sáhla po peněžence. „Zabalila jsem si víc než jen mou zbraň, jestli tě to zajímá.“

„Jediné, co mě zajímá, je, co to sakra mělo znamenat…“ odsekl jí. „Ti muži tam…“

„Malá ukázka…“ přerušila ho Fowleyová „…důležitosti včel v kolonizačním procesu.“

„Už jsem měl tu čest“ řekl ironicky Mulder.

„Viděl jsi jen to, co jsme chtěli, abys viděl“ komentovala to Fowleyová.

Po chvíli natáhla ruce na znamení, že se vzdává.

„Otočíš se nebo se budeš chlubit svou manikúrou?“ zeptal se Mulder, když sáhl do kapsy pro želízka.

„Cože udělala?“ Hlas Scullyové přeskočil o oktávu výš, jak nevěřícně zakroutila hlavou. Přitiskla si telefon k uchu a otevřela dveře hangáru.

„Vzdala se…“ zněla odpověď jejího partnera.

„Spíš se podělala, je plná sraček…“ bručela si Scullyová pod vousy.

„Co jsi říkala?“ ptal se Mulder, jak v telefonu zapraskalo. „Scullyová?“

„Slyším tě…“ odmlčela se, aby se trošku uklidnila. „Kde jsi?“

„Asi tři kilometry od letiště. Zavolej Myersovi a řekni mu, že Diana požaduje azyl.“

„Azyl?“ opakovala Scullyová a sevřela telefon v ruce. „Muldere, jediný dostupný azyl bude ten, který dopřeji tobě a Myersovi, jestli si zase necháte věšet bulíky na nos.“

„Ztrácím tě, Scullyová.“ V telefonu opět zapraskalo. „Neslyším, co říkáš.“

Jako obvykle, pomyslela si Scullyová a ukončila hovor zuřivým zmáčknutím tlačítka. Otočila se a očima přejela řadu nebohých dělníků. Všichni byli připraveni k převozu. V igelitových pytlích…

Jason Myers seděl pohodlně opřený o židli a prohlížel si pokožku na rukou, jak zvažoval všechno, co mu Fowleyová právě vypověděla. Když jeho tmavé oči zachytily kousíček odumřelé kůže, strhnul jí nehtem pryč.

„Jestli to budete dělat ještě dlouho, vykoledujete si víc než zánět“ poznamenala tmavovlasá žena.

Myers se ušklíbl. „Je hezké, že se tak staráte, Diano.“

„Nevykládejte si má slova špatně, zástupce ředitele“ pokračovala Fowleyová odměřeným hlasem. „Stejně tak pitevní zprávu doktorky Scullyové. To, co se stalo těm dělníkům, je jen nešťastný vedlejší účinek našeho experimentu.“

„Experimentu?“ zazněl výsměšný hlas Scullyové z rohu místnosti. „Tak nazýváte to krveprolití těch nevinných mužů?“

Fowleyová obrátila podrážděně oči v sloup. „Vy nemáte nějaké mísy na vynesení, doktorko Scullyová?“ vystřelila přes rameno.

„Tyhle reakce ti v tvé situaci příliš neulehčí, Diano“ varoval ji Mulder, když se sehnul, aby jí odemkl pouta.

„Starala bych se víc o vlastní situaci být na tvém místě“ zamumlala Fowleyová a prsty se letmo dotkla Mulderovy ruky.

Scullyová nemohla ze svého místa její lstivé pohlazení vidět. Myers ano. Seděl za svým stolem a sledoval, jak ten pověstný trojúhelník nabírá zřetelné obrysy. Už jen Dianina přítomnost vytvářela zeď mezi oběma partnery, v prostoru i názorech. Zatímco Mulder se snažil být zdvořilý, Scullyová se chovala otevřeně nepřátelsky.

Podíval se na Fowleyovou a zeptal se: „Proč bychom vás měli poslouchat?“

„Protože vám můžu pomoci vyřešit aktuální problém“ odtušila.

„Jaký přesně máte na mysli?“

„Honbu za lékem“ řekla Fowleyová. „Nezapomínejte doktore Myersi, že jsem kdysi seděla na vaší židli. Nejspíš znám plán Střediska a účinnost projektu lépe než vy.“

„Možná bys nám všechna ta čísla mohla vysvětlit, Diano“ pobídl ji Mulder.

„S radostí.“ Fowleyová si přehodila nohu přes nohu a poposunula lem sukně výše po stehnech. „Jenom jeden ze sta civilistů je úspěšně naočkovaný proti mimozemskému viru.“

„To nezní moc slibně, že ne?“ poznamenal Myers.

„Jen pro Kolonisty“ odvětila. „A to je právě to, co Syndikát chce, aby si mysleli.“

„Proč?“ Zástupce ředitele se pootočil na židli a věnoval jí plnou pozornost.

„Protože Syndikát potřebuje čas na podporu vlastního projektu“ dala Fowleyová na srozuměnou. „Nezapomínejte, kdo původně vynalezl tu očkovací látku.“

„Pro vlastní účely a použití“ ozvala se Scullyová opovržlivě.

„Jeho konečným plánem bylo rozšíření vakcíny mezi lid“ oponovala žena. „Tedy do té doby, než jste se do toho zapletla vy, doktorko Scullyová.“

Nastalo trapné ticho, které se Mulder snažil přerušit vlastním vysvětlením. „Když jsem tenkrát Scullyovou naočkoval tou protilátkou, rozšířila se celým biosystémem mimozemské lodi.“

„Ukázala jim svoji existenci“ pokračovala Fowleyová. „Což samozřejmě narušilo už tak křehkou soudržnost Syndikátu.“

„Stejně tak jako spojenectví s Kolonisty“ doplnil Myers.

„Ano“ potvrdila Fowleyová. „Několik členů Syndikátu mermomocí chtělo spolupráci s nimi ukončit.“

„Včetně vědců, co vyvíjeli očkovací látku?“ ptala se Scullyová.

„Rozhodli se opustit loď namísto vzpoury. A já jsem dostala rozkaz odejít s nimi.“

„Jenom, abyste se mohla nalodit do SPKN a potopit stejný projekt, který jste pomáhala vytvořit“ ušklíbla se Scullyová.

Agentka přešla místnost a zastavila se před stolem. Její modré oči studily jako led. „Nikdy jste nechtěla, aby ten projekt uspěl“ obvinila Fowleyovou. „Jste jediná zodpovědná za ty bombové útoky v nemocnicích.“

„To bylo nezbytné odvedení pozornosti“ tvrdila Fowleyová a nedokázala se podívat Scullyové do očí. „Kolonisté byli podezřívaví a vyžadovali, aby Syndikát projekt okamžitě ukončil nebo využil jejich vlastní plán.“

„Nahrazení vakcíny samotným virem“ odtušil Mulder. „Proto Diana nechala nás tři odhalit to spiknutí, ale bez toho, aby byla vypátrána jako jeho autorka.“

„Data v počítači…“ přikývl Myers a očima pátravě klouzal po jejích dlouhých nohách. „Nechala jste Mulderovi kód pro přístup do počítače a…“

S pohledem upřeným do očí se k němu Fowleyová naklonila a zamumlala: „Ano, Jasone. A mimochodem, já ze spaní nemluvím.“

Scullyová těžce polkla a sebrala pitevní zprávu z Myersova stolu. Ostrým, nesmlouvavým hlasem pronesla: „Když už jste našla sto způsobů, jak se ospravedlnit, možná můžete vysvětlit ještě tohle: Ti sezónní dělníci nebyli infikováni virem a stejně zemřeli během pár minut.“

„Vraťte se k mikroskopu, doktorko Scullyová. Místo, abyste po mně šilhala předpojatýma očima, snažte se je otevřít změnám.“

„Byli naočkováni vakcínou, že ano“ zeptal se Mulder. „ Nebo bych měl říct předávkováni?“

„Cože?“ zalapala Scullyová po dechu.

„Včely nejsou určené pro roznášení viru“ oznámila Fowleyová. „Jen vakcíny.“

„Tomu nevěřím“ odporovala Scullyová.

„Nechcete věřit“ odsekla jí Fowleyová povýšeným tónem. „Zvláště, když mě pravda ospravedlňuje v očích vašeho partnera.“

„Neobtěžujte se hledáním rozhřešení“ řekla Scullyová studeně. „Místo toho se pořádně podívejte na své ruce. Jsou pokryté krví… krví tisíců nevinných lidí v nemocnicích, kteří si zasloužili lepší osud, než vytvářet kouřovou clonu pro Syndikát.“

„Ušetřete mě idealismu“ vrátila jí Fowleyová úder, jak se začala vytrácet její dosavadní vyrovnanost. „Tohle je válka, kde přežití závisí na strategii, ne na váhavosti.“ Vyskočila ze židle a pěstí uhodila do Myersova stolu. „Jsem tady jen z jednoho důvodu“ prohlásila. „Abych vám dokázala, že včely jsou používány k roznášení očkovací látky, ne viru.“

„Dejte ty ruce pryč“ řekl jí Myers úsečně. „Nezapomínejte, Diano, že jedna z těch náloží vybouchla v mojí nemocnici. Krev mých kolegů vám teče zpod nehtů.“

Fowleyová zvedla ruce a napřímila se, aby našla ztracenou rovnováhu. „Vám ať nateče do hlavy tohle, zástupce ředitele: Jestliže ten projekt zveřejníte, ohrozíte všechny naše plány.“

Otočila se na Muldera a prosila ho už mírným hlasem: „Foxi, potřebujeme více času. Poslední fáze našich testů je už téměř hotova. Jestliže ho získám, budeme schopni vakcínu šířit ve větším rozsahu. Použít více včel. Dostaneme všechnu naději.“

„Naději…“ přikývl Mulder a otočil se na Scullyovou.

Jenže ona jeho slova neslyšela. Byla pryč.

„Omluvte mě“ řekl a vyběhl z místnosti.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

3. část

Dole v laboratoři SPKN Scullyová zírala do mikroskopu, zorničky modrých očí stažené oslnivým světlem. Prováděla krevní testy a snažila se ve vzorcích izolovat protilátky mimozemského viru.

Bylo už pozdě. Technici i členové personálu se již odebrali do svých pokojů. Přesto Scullyová nebyla sama. Jen pár kroků od ní stál její partner a nervózně ťukal prsty do stolu. Stejně jako Myers netrpělivě čekal na výsledky testů. Nebo, jak podotkla Scullyová, na prostředky, které té děvce umožní svobodně šlapat chodníčky v SPKN.

„To není legrační“ ohradil se Mulder.

„Taky nemá být“ odtušila. „Je to žalostné. Pokud prodává svoji čest, znamená to, že si klidně stáhne spodky před samotným staroušem Kuřákem.“

„Scullyová…“ ozval se Mulder varovným hlasem.

„Zamysli se nad tím. Možná už to udělala“ dumala hlasitě. „To, jestli spí s nepřítelem nebo se spojencem, závisí na tom, na které straně postele zrovna roztahuje nohy.“

„Je to tvůj perverzní způsob, jak mi oznámit, že jsi našla ty protilátky?“ optal se Mulder přísně.

Zadívala se mu do očí. S hlubokým povzdechnutím přikývla. „Buněčné tkáně jsou jimi zaplaveny.“

„Proč jsi na to nepřišla už dřív?“ napadl ji rozzlobeně. „Jsi patoložka, proboha. Kdo jiný by měl udělat všechny ty testy… vrátný?“

„Muldere…“ Scullyová těžce polkla, jak pocítila podivné sevření u srdce. „Strávila jsem celé hodiny prohlížením a pitváním těch mužů. Každý z nich zemřel na anafylaktický šok, který je přímým důsledkem mnohonásobného včelího bodnutí.“

„Co skrýváš pod povrchem?“

„Méně pravděpodobné je předávkování očkovací látkou“ bránila se. „Což může také způsobit anafylaktický šok.“

„Ne, Scullyová“ řekl a probodával ji očima. „Pod povrchem vyčnívá zaryté nepřátelství, které zatemňuje tvůj logický úsudek dnešních dní.“

„To není fér, Muldere“ protestovala.

„Chceš hrát fér?“ ječel na ni Mulder. „Tak se aspoň trochu snaž. Když ne s Fowleyovou, tak aspoň se mnou.“

„Fajn“ odsekla mu a vyskočila z laboratorní židle. „Pojď, Muldere. Chci, abys ses na něco podíval.“

Tělo jednoho z dělníků stále leželo v márnici. Scullyová rozsvítila ostré stropní světlo a navlékla si pár čistých rukavic. Bez jediného slova nadzvedla víko a ukázala Mulderovi oteklé, zhnisané tělo.

„Sakra…“ zadržel dech a otočil se zády.

„Je tohle odpověď na hlavní problém SPKN?“ vyzvala ho Scullyová. „Využití včel k očkování lidí? Tenhle muž byl bodnutý více než stokrát. Víš proč?“

Mulder zavrtěl hlavou a couvnul o krok zpátky.

„Protože včely útočí v rojích, Muldere. Vypouštějí feromon nazvaný Isopentylacetát, signál ostatním kolegyním, aby zaměřily svou pozornost na určitý cíl.“

„Čímž chceš říct, že se nedají kontrolovat“ zamumlal provinile.

„Ne, nedají“ souhlasila Scullyová. „Což je dobré pro Kolonisty, kteří chtějí rozsévat jen smrt. Ale opravdoví lékaři a seriózní vědci se nemohou pokusit o tak extrémní počin. Ne pokud chtějí zachraňovat životy.“

Mulder si zamyšleně hladil tvář, když zavírala víko rakve nad tělem mrtvého dělníka. „Možná o tom to všechno je, Scullyová.“

„Co?“

„Být či nebýt“ citoval vzkaz Fowleyové. „Možná se neptáme správně.“

„Už mě ty vaše otázky unavují“ vzdychla Fowleyová a masírovala si krk. „Nemůžete vymyslet lepší způsob vyslýchání?“

Myers přecházel po kanceláři sem a tam a chrlil na ni jednu otázku za druhou. Ale najednou se zastavil za její židlí, jak ucítil vůni jasmínového šampónu. Pomalu odhrnul její dlouhé tmavé vlasy a sevřel rukama její krk.

„Tohle máte ráda, že Diano?“ ptal se hlubokým, vyzývavým hlasem.

Cítil, jak se napjala, když prsty kroužil po jejím krku.

„Na tohle nemyslím“ pronesla klidně.

Myers uvolnil své sevření a začal jí masírovat záda plochou dlaní.

„Uvolněte se, Diano. Pamatujete? Přísahal jsem, že budu život chránit, ne ho brát.“

„A já jsem v téhle hře života a smrti příliš dlouho, že jsem zapomněla, jaké to je odpočívat“ vzdychla.

„Proto jste opravdu tady?“ zeptal se a prsty sjel dolů po halence a dotknul se jejích prsou. „Potřebujete, abych vám to připomněl?“

„Klesla bych ve vašich očích, kdyby to byla částečně pravda?“ nadechla se zhluboka a prohnula záda, aby vyšla vstříc jeho doteku.

„To záleží na tom jak částečně.“

Náhle odtrhnul své ruce.

„Já pořád přemýšlím, Jasone“ zamumlala a usmála se, když zaznamenala bouli v jeho rozkroku. „V používání své hlavy jsem velmi dobrá.“

Myers si se zadostiučiněním rozepnul zip u kalhot. „Dokažte mi to“ poručil.

„Cože mám udělat?“ křičela Scullyová.

Bylo to následujícího rána. Stála před stolem Jasona Myerse a nevěřícně na něj civěla.

„Chci, abyste objela všechna naše zařízení, která mají co do činění s projektem, a zavřela je“ informoval ji Myers. „Odvoláme naše operační pracovníky a zastavíme distribuci vakcíny.“

„Zbláznil jste se, Jasone?“

„To záleží na tom, co myslíte zblázněním“ odpověděl s potutelným úsměvem.

Nejspíš mu správně nerozuměla. Byla unavená, minulou noc téměř nespala. Nekonečné rozhovory s Mulderem připomínaly metání psychických kotrmelců. Když ulehla k němu do postele, nestála o další cvičení. Přestože se ji snažil přemluvit předváděním své mužné postavy, ignorovala ho a otočila se k němu zády.

Když se ráno vzbudila, cítila podivný chlad.

Mulder byl pryč.

„Kde je Mulder?“ ptala se pak s podezřívavostí v hlase.

„Víte, co se říká“ nadhodil Myers a otočil se na židli, aby viděl na počítač. „Ranní ptáče vždy chytí nejlepší žížalu.“

„Definujte ptáče“ poručila mu.

„Váš partner.“

„A žížala?“ ptala se a doufala, že nemyslí Fowleyovou.

„První ranní letadlo“ odpověděl a zadal na klávesnici několik čísel.

„Kruci, Jasone“ vybuchla Scullyová a praštila pěstí do stolu. „Co jste si vy dva zase vymysleli?“

„Já to vím a Syndikát to teprve musí zjistit.“

„Já tomu nerozumím“ naříkala a nahnula se přes počítač, aby viděla na monitor.

„To je dobře“ smál se Myers a vypnul obrazovku. Zvedl její ruku ke svým ústům a letmo ji políbil. „Prostě si pamatujte jednu věc, Dano. Vy jste jediná, která nikdy nebude muset prodat svou čest.“

„Proč mi to říkáte?“

„Protože ji potřebuji právě teď.“

Když se dveře kanceláře otevřely, Myers její ruku okamžitě pustil. Scullyová se otočila a uviděla Dianu Fowleyovou.

„Dobré ráno“ usmála se triumfálně na Scullyovou.

„Venku na kauci, jak vidím“ odpověděla jí cynicky Scullyová. Otočila se k zástupci ředitele a snažila se s ním dohodnout. „Jasone, já myslím…“

„Nemyslete“ přerušil ji Myers okamžitě. „Prostě konejte. Chci, abyste odletěla příštím letadlem, Scullyová. Dělejte svoji práci a nás nechejte dělat naši.“

Scullyová se otočila na podpatku a prošla jen centimetry od tváře nenáviděné ženy. Dívala se jí přímo do očí, když kysele pronesla: „Ještě to neskončilo…“

„Má to skončit?“ opáčila Fowleyová sebejistě.

Po třech týdnech se Scullyová vrátila domů do městského domku u baltimorského přístavu. Byl další odporný deštivý den. Než donesla svůj kufr od auta ke vstupním dveřím, byla úplně promočená. Rusé vlasy se jí lepily do očí, poslepu vsouvala klíč do zámku. Když se jí nedařilo odemknout, netrpělivě zacloumala klikou a poodstoupila. Jak jí vytrvalý déšť bušil na záda, zjistila, že se dveře celou dobu snažila otevřít klíčkem od auta. „Tuhle všivou práci vážně nenávidím“ mumlala si spíše pro sebe. Klíče od domu jí sklouzly po mokrých prstech a spadly jí k nohám do největší louže. „A svůj život taky“ dodala, když se shýbla a tápala ve špinavé, blátivé vodě.

Než se jí podařilo odemknout, měla kožené střevíce úplně nasáklé vodou. Unaveně prošla dveřmi a mrskla kufrem pod schody. Když prohlížela obývací pokoj, zhluboka si povzdechla. Stokrát radši by byla vítána teplem slunečního svitu. Takhle si připadala, jakoby vstoupila do podzemní kobky. Vzduch uvnitř byl vlhký a zatuchlý. Zachvěla se zimou a několikrát si přejela po pažích, než vyhlédla z francouzského okna směrem k přístavišti.

To, co uviděla, jen prohloubilo její depresivní náladu.

Ostrý východní vítr bičoval lodě seřazené v doku, včetně její milované plachetnice. Jestli ta bouře brzy neskončí, bude muset vytáhnout tlakovou pumpu, aby vyčistila malou kajutu v podpalubí. Nekonečný déšť již vykonal na pobřeží své dílo zkázy. Terasa jejího domu byla zatopená. Oranžové květináče i zelené polštářky ze židlí rozmetány po okolí.

Sklonila hlavu do dlaní a rozvzlykala se. Pro rozervané kvítky muškátů a plíseň ve vzduchu. Pro ztracenou naději, že ji doma přivítá Mulder s otevřenou náručí.

Poslední týdny pro ni byly velmi těžké. Zatímco její rozkazy zněly zcela jasně, s jejich obsahem se nesmířila. Poslušně objela všechna zařízení, která podporovala projekt. S klidnou tváří odpovídala na otázky operačních pracovníků a stahovala vakcínu z oběhu. Ale ve skrytu duše ji sžíraly pochybnosti. Nesměla kontaktovat Muldera, jen Myerse, který ji každý večer vyslýchal, jak uspěla ve své misi. A i když věděla, že Myers nejspíš ví, co dělá, trochu se bála, že ho očarovala temná a svůdná vemlouvavost Diany Fowleyové. Při sebemenším záblesku přitažlivosti se její nadřízený mohl stát opětovným zákazníkem.

A Mulder?

„Bože“ naříkala hlasitě. „Ať nemusí za všechno platit vysokou cenu.“

„Lásku nemůžeš ocenit, Scullyová. Ty sama jsi mě to učila…“

Pomalu zvedla obličej z rukou a otočila se. Uviděla Muldera stát pod schody.

„Ty jsi tady…“ řekla tiše, když popadla dech.

„Ale dokázal jsem ti koupit naději“ pokračoval a opatrně se k ní přiblížil.

„Neříkej mi nic o kupování nadějí“ křičela a popadla ho za ruce. „Copak tomu nerozumíš? Ty jsi má naděje, Muldere. Má naděje začíná a končí u tebe.“

Bez jediného slova ji Mulder popadl do náručí. Pevně ji držel, když ze sebe vyplakávala všechnu tu frustraci a strach posledních týdnů. Rukama svírala přední stranu jeho flanelové košile, mačkala ji a tahala, jakoby se nemohla rozhodnout, jestli s tou neuvěřitelnou potřebou mít ho nablízku má bojovat nebo se jí poddat.

Vybral si ji…

Mulder jí zvedl uslzenou tvář a políbil ji. A v tomhle srdcezastavujícím okamžiku se všechno změnilo.

„Jsi doma“ šeptala, když na moment opustil její rty.

„A ty jsi… promáčená“ zamumlal, jak něžně odsunul její paže, když ho objala kolem krku. „Měla by ses svléknout, než nastydneš.“

„Je mi fajn…“ odporovala a tvářemi se otírala o plochu jeho dlaní.

„No, ale podlaze se to asi moc nelíbí“ škádlil ji a zvedl ji do náručí. „A já nestrávím naši dovolenou jejím broušením a lakováním.“

„Dovolenou?“

„Vysvětlím ti to později“ řekl Mulder, když ji nesl po schodech nahoru. „Teď oslavíme náš návrat domů.“

I když měla hodně zvědavých otázek, rozhodla se, že si je schová na později. Teď se mu zcela poddala.

Po dlouhém a něžném milování si oba partneři leželi schouleni v náručí. Chvíli tiše poslouchali, jak kapky deště bubnují do střechy. Pak jí Mulder vyprávěl, co vlastně v těch minulých týdnech dělal.

„Rozvážel jsem tutéž vakcínu, kterou ty jsi stahovala z oběhu“ řekl jí, když ji hladil po mokrých vlasech.

„Cože?“ vydechla překvapeně.

„Ale tentokrát maskovanou jako protilátka proti včelím žihadlům.“

„Cože?“ zopakovala vyšším hlasem.

„Slyšela jsi někdy o afrických včelách, Scullyová?“ ptal se jí Mulder. „O hrozbě, která posledních pár let pomalu přilétá na sever?“

„Říkáš to, co si myslím, že říkáš?“

„Institut národního zdraví schválil před dvěma týdny celostátní distribuci očkovací látky“ oznámil jí. „V téhle době už má vakcínu k dispozici každé zdravotnické zařízení.“

„Proboha“ nadzvedla se Scullyová na posteli. Přikrývka jí sjela z ramen a odhalila její nahá ňadra. „Všechno to byl klam?“

Mulder se na chvíli zahleděl na její hrudník. Bradavky měla ztuhlé chladným ovzduším v ložnici. Sehnul se pro svou košili, ležící na podlaze u postele, a obtočil ji kolem jejích ramen. „Ty jsi jediná, která nikdy nebude muset prodat svoji čest“ zamumlal.

Scullyová na něj nejistě zamrkala, než se zvedla ta mlha zatemňující její mozek. Slyšela ta slova už dřív, od Myerse. Teprve teď pochopila, co znamenají. „Muldere…“ vytryskly jí slzy z očí.

„Syndikát se vrátil ke starým trikům“ povídal Mulder, zatímco pomalu zapínal knoflíky na košili. „Nikdy nechtěl použít včely k záchraně lidských životů. Jak jsi řekla, žádný opravdový doktor nebo seriózní vědec nebude souhlasit s tím, aby vakcínu roznášely včely.“

„Proč se snažili obalamutit nás?“

„Protože Myers je pirát, schopný dosáhnout vládního rozhodnutí. Dostal se blízko, Scullyová. Povolení ke zveřejnění zdravotního varování o mimozemském viru bylo v jeho kompetenci.“

„A Syndikát potřebuje více času“ odtušila Scullyová. „Sama to řekla…“

„Ano, prodávala se, dobře“ řekl Mulder opovržlivě. „Ale Myers věděl, že lže. Jak sám řekl, děvka zůstane děvkou.“

„A co ty, Muldere?“ ptala se Scullyová, když se mu dívala zpříma do očí. „Ty jsi jí věřil?“

„Chtěl jsem věřit“ odpověděl a zahanbeně se odvrátil. „Ale jenom proto, že jsem chtěl ospravedlnit svoji vlastní hloupost, že jsem ji kdy poslouchal.“

„Kde je teď?“

„Myers ji nechal jít“ řekl a pokrčil rameny. „Řekl, že je to jediná cesta, jak prodá svým pasákům, co zjistila.“

„Myslíš, že to od ní Syndikát koupí?“

„Proto jsme potřebovali tebe“ vrátil se k ní Mulder pohledem. Kajícnýma očima a omluvným hlasem pokračoval: „Stažení vakcíny z oběhu byl důkaz, který jsme potřebovali ke spolupráci.“

„Mohl jsi mi to říct, Muldere“ utírala si slzy látkou košile. „Hrála bych podle pravidel.“

„Ne, nehrála“ řekl jí mírně. „Pokud jde o Fowleyovou, nejsi schopná skrývat své skutečné pocity.“

„Což způsobilo všechen ten zmatek“ povzdechla. „Jsem zvědavá, jak se to všechno obrátí.“

„Už se stalo“ uklidňoval ji Mulder. „Než Syndikát zjistí, že Myers hrál dvojí hru, stovky lidí budou vůči viru imunní.“

„Jo, Myers“ podotkla Scullyová a pousmála se. „Piráta s potěšením brázdícího oceány hraje opravdu dobře.“

„To mi připomíná…“ natáhl se Mulder k nočnímu stolku, odkud vytáhl obálku a podával ji Scullyové. „Co říkáš na Jamajku, hned teď?“

Její modré oči se údivem rozevřely, když objevila dvě letenky.

„S větrem o závod?“ zalapala po dechu.

„Laskavost od samotného kapitána Hooka.“

Jason Myers prohlížel statistiky nového projektu očkování, když mu zapípal telefon.

„Co se děje, Sheri?“ ptal se medovým hlasem.

„Jsem na správné lince?“ vydechla žena překvapeně. „Může tohle být kancelář zástupce ředitele?“

„Vy jste teda drzá holka“ smál se. „Připomeňte mi dnes večer, že vám mám zvýšit plat.“

„U vás nebo u mě?“ zachichotala se. „Mimochodem, přišla další pošta.“

„Vraťte to zpátky!“ rozkázal. „Tentokrát poste restante.“

„Je to od agenta Muldera, pane.“

„Proč jste to neřekla hned?“ ztišil Myers svůj hlas. „Přineste mi to sem a vezměte se s sebou.“

Když asistentka vešla do kanceláře, Myers s potěšením sledoval její gazelí nohy.

„Vy jste vážně mořský vlk, že ano?“ řekla žena, když zachytila jeho pohled. Položila balíček na stůl a založila ruce v bok. „Slyšela jsem zajímavé zvěsti, Jasone.“

„Jaké zvěsti?“ zajímal se Myers a nožem otevíral zásilku.

„O jisté brunetě, která kdysi sedávala za vaším stolem“ odpověděla mu asistentka. „Prý vás okouzlila.“

„Jediná žena, která upoutává mou pozornost, jste vy“ odvětil, jak otevřel balíček. „Neslyšela jste, že gentlemani preferují blondýnky?“

Žena pohodila světlou hřívou a snažila se usmát. Ten má do gentlemana daleko, pomyslela si. Ale právě to se jí na něm líbilo.

„Kromě toho…“ pokračoval „…proč bych měl chtít někoho, kdo sedával za mým stolem, když už mám někoho, kdo je ochotný pod ním klečet?“

Žena rozhořčeně řekla: „Vy si teda věříte…“

„Rum!“ zvolal Myers, když vytáhl láhev jamajského nápoje z krabice. „Rychle, přineste skleničky.“

„Nechcete to raději lokat přímo z flašky?“ popíchla ho asistentka.

Myers ji sevřel v náručí a políbil ji. Jeho rty a jazyk ji prozkoumávaly a nutily se mu zcela oddat. Když zasténala a pokryla jeho ramena svými plavými vlasy, zvedl Myers láhev k ústům a zuby vytrhl korkovou zátku.

Kdo potřebuje obyčejný život? Jemu se tenhle pirátský velice zamlouval.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 28.9.2008 v 20:00 v kategorii Povídky.