Kult X

autorka Vickie Mockeley | překlad XGirl | kategorie vignette, angst, UST | rating PG

Když odešla ze Skinnerovy kanceláře, byla naštvaná. Ale než došla k autu, zaparkovanému v podzemních garážích byla Dana Scullyová přímo vzteklá. Celou cestu k byt u jejího partnera zaměstnávala svou mysl vymýšlením různých nejroztodivnějších způsobů mučení, které by mohla na Foxe Muldera použít, aby trpěl co nejdéle.

To je celý on! Měl tolik příležitostí jí říct, že je součástí tajné operace. Ona už ho začínala obviňovat ze zrady, a on odešel a spěchal na další setkání. Fox Mulder, člověk, který jí vytrvale volával ve tři hodiny ráno, aby jí popisoval jaká fantasmagorie běží na sci-fi kanálu se neobtěžoval zvednout sluchátko a zavolat jí, že se řítí do nebezpečné a utajené akce. Utajené. Dokonce i před ní.

Než ale vyběhla tři poschodí do patra, kde bydlel, emoce jí pomalu opouštěly. Tři minuty mu bušila na dveře, pak vyhrabala z kapsy klíč a odemkla si.

V bytě bylo ticho, jen filtr v akváriu slabě hučel. Všimla si, že černobílá rybka jménem Darth Vader stále žije, zatímco ostatní, princezna Leila, Luke, Han a Chewbaca už v akváriu nejsou. Místo nich tam plavaly čtyři nové rybky – tentokrát velké oranžové závojnatky. Asi lepší varianta, když uvážila, jak se Mulder staral o paví očka. Podívala se do koupelny a sáhla na televizi – aby zjistila, jestli byla před chvílí zapnutá. Ne. Takže se ze svého rande s teroristy ještě nevrátil. Takže ji nezbývalo nic jiného, než čekat.

Pořád ještě měla zlost, i když už začínala vyprchávat. I když jí neřekl sám a přímo, že pracuje v utajení, taky jí nikdy nelhal. Když se ho zeptala na ten incident v parku, prostě se otočil a odečel, změnil téma. Neměl odvahu se jí podívat do očí.

Nařídili mu, aby jí to neříkal. Chvíli na to myslela. Ve spoustě jejich případů, vlastně skoro ve všech byly věci které si oni dva nechávali pro sebe a nepsali je do oficiálních hlášení. Na začátku to byl její nápad, aby domněnky a divoké teorie zůstaly mezi nimi. Ale jak šel čas a oni se dostávali spiknutím na kloub, stal se z toho spíš obraný mechanismus. Co vedení neví, to nemůžou použít proti nim. Nikdy to nedošlo tak daleko, aby zamlčeli nějaký zločin, ale jen nepřiznali nějaká fakta, která se k případu vztahovala. Z počátku měla trochu špatné svědomí, ale od chvíle, kdy vyšel najevo dvojí zájem Blevinse už si své jednání plně ospravedlnila.

Ale nikdy si takové věci nezatajovali jeden před druhým. To jí na tom bylo nejvíc líto, proto měla takový vztek. Vybavila si znovu tu chvíli, kdy věřila, díky podprahovému vysílání v televizi, že Mulder opravdu přešel na druhou stranu. Mířila na něj zbraní. Obviňovala ho ze všech těch strašných věcí, vyhrožovala, že ho zabije. A on tam jen stál, poslouchal to všechno, a jeho jediná obrana byla, že věděl, že je nemocná. A že jí jako jediné na světě věřil.

Ale bylo to tak? Za tu dobu, co Muldera znala už dobře věděla, že si nedělá hlavu s protokoly a předpisy. Právě jeho ukvapenost a neobvyklé metody jim pomohly vyřešit většinu případů. Ale taky je oba vrhly do vln, do nebezpečí. Přesto si už ona na jeho postupy zvykla, a spoléhala na to, že se pravidla prostě nějak vyřeší cestou. Pět let to fungovalo. Co se změnilo?

Zvedla se z koženého gauče a loudala se do kuchyně. Otevřela lednici a zachichotala se, když si prohlédla její obsah. Dvě napůl vypité krabice pomerančového džusu, půl láhve tři týdny prošlého mléka a tři plechovky piva. Neodvážila se podívat, co to je zabalené v hliníkové fólii na spodní polici. Hrábla po jednom džusu, s překvapením zjistila, že datum spotřeby je relativně dobré a zavřela ledničku.

Vytáhla ze skříňky sklenici a její pohled se mimoděk zastavil na cáru papíru, nalepeného zevnitř na dvířkách. Byl to obyčejný papír a na něm byl Mulderův rukopis, v různých barvách propisovaček a tužek. Bylo tam asi patnáct řádků, každý začínal datem pak tam byla naškrábaná nějaká slova a na konci další datum. Stoupla si na špičky a podívala se pořádně.

Když zjistila, co to je, žaludek se jí scvrknul v břiše. Každé datum souhlasilo s jedním cyklem její chemoterapie. Slova pro ni byla záhadou, ale na většině řádků bylo něco jako „vypadá unavená, dvakrát zvracení“. Na těch posledních pak bylo „zůstává doma – zavolat a zkontrolovat“.

Celou tu dobu, když si myslela, že on její nemoc ignoruje si Mulder všechno zapisoval a sledoval – zpovzdálí. Nějak ji to zároveň rozněžnilo i naštvalo. Nikdo o její rakovině neřekl skoro ani slovo, dokonce se i bránil to slovo používat. Říkala si, že je zatvrzelý, že strká hlavu do písku, že se snaží popřít to, co je nevyhnutelné. Ale teď najednou viděla, že to bylo úplně mylné.

Když došla znovu k pohovce i s džusem, ruce se jí ještě trochu třásly. Vypila sklenici a položila ji na stolek. Bezmyšlenkovitě bloumala očima po titulcích časopisů, ledabyle naházených v poličce pod stolkem. „Lone Gunmen“ na ni pokukovali mezi čísly „Celebrity skin“. Ale napůl zahrabaný, nejspíš proto, že už to byla nějaká doba, ležel štousek časopisů o výzkumech a léčbě nádorových onemocnění.

„Něco pro odlehčení, Muldere“ řekla nahlas a jeden z časopisů vytáhla. Otevřela ho a všimla si na několika stránkách odstavců, zatrhaných svítivě žlutým popisovačem. Peptidy, magické střely, nové a experimentální léky. Mulder hledal – jako kdyby dělal profil dalšího sériového vraha. Takového, kterého nejde postavit před soud, nebo ho přinutit zaplatit za zločiny, které spáchal.

Zastrčila časopis tam, kde byl a doufala, že si té změny nevšimne. Opřela se do pohovky a zírala do prázdna. Nechala svou mysl volně putovat. Co se změnilo, ptala se znovu sama sebe. Nebo spíš, co se nezměnilo. Její uzdravení, Emily, Blevinsova zrada, a bezpočet případů. Začali se navzájem víc chránit, víc se jeden o druhého bát. Vzpomínala na jeho nekonečné telefonáty, když si vzala po letech dovolenou – a na to, jak si nemohla pomoct, aby se nezapletla do vyšetřování místní policie. On přemýšlel, ona pátrala. Vyměnili si role.

Takže teď je to Mulder, kdo hraje „podle pravidel“? Byla jeho přeměna na skeptika náznakem, že je ochotnější se řídit předpisy úřadu? Scullyová si nebyla jistá, jestli ji tohle zjištění přináší naději, nebo bolest v srdci. Jediné co věděla, že ji to mate ještě víc. Když vracela sklenici do kuchyně, uslyšela klíč v zámku dveří.

Nechtěla ho vyděsit, tak vyšla z kuchyně do potemnělého obýváku. Stejně ale leknutím nadskočil.

„Scullyová, jdi pryč.“ zahuhlal. Držel si levou ruku a ona ve tmě viděla něco lesklého a tmavého – krev.

„Vždyť to musí bolet“, konejšila ho a vedla ho k pohovce.

„Ne, dokud jsi za to nezačala tahat.“ zabručel. Když odcházela, musela se držet, aby jí na tvář nenaskočil úsměv. To je celý Mulder, vrčí na ni jako vždycky, jako kdyby si zrovna pořezal ruku, když si v kuchyni dělal sendvič. Vrátila se s pytlíkem ledu a položila ho na jeho zraněnou ruku. Chtěl protestovat, ale ona mu vpálila, že o jeho tajném úkolu ví.

Zdálo se, že se mu ulevilo. Zhluboka povzdechl a vysvětlil jí svá vlastní tušení a pocity ohledně teroristů a jejich motivů. V několika krátkých větách jí řekl všechno. Ve zlomku vteřiny jí došlo, co vlastně dělá, zpovídá se jí.

„Muldere, měli bychom to nechat zrentgenovat.“ řekla mu a vlhkým ubrouskem mu otírala z ruky krev. „možná že kost prorazila kůži…“

„Ne, on se zaryl nehtem do kůže, když mi lámal –“ Mulderův hlas odumřel a i ve tmě místnosti viděla, že jeho obličej popelavě zbledl.

„Hlavu dolů“ poručila mu a sklonila jeho hlavu dolů. „Dýchej zhluboka. Tak.“ přikazovala. „Lepší?“

Chabě přikývl a ona ho nechala, ať se posadí. „Žádná pohotovost, Scullyová. Nemáme čas. Musím jít za Skinnerem a tím náfukou ze CIA a ještě dnes v noci musím zpátky do motelu. Nemůžeš to dát do dlahy, nebo tak něco?“

Chvíli nad tím přemýšlela. Byl to malíček na jeho levé ruce. Při nejhorším mu bude dělat problém trefit na klávesnici q, a a z. Nejspíš se ale kost zahojí a on bude v pořádku. A kromě toho, ani jí se nechtělo trávit zbytek noci na pohotovosti, chtěla mít čas, aby vymyslela nějaký plán.

„Podívám se, jestli mám nějaký lidokain.“ řekla mu a lehce ho poklepala na stehno.

Scullyová se vrátila za několik minut. Mulder seděl na pohovce, hlavu opřenou a oči zavřené. Kdyby neměl tvář staženou bolestí, řekla by si, že v klidu usnul, zatímco byla pryč. Dotkla se jeho nohy a on bleskově otevřel oči. Držela v ruce lékařskou brašnu, kterou měla u něj v bytě pro podobné případy.

„Potmě to neudělám, Muldere. Vyber si – stůl v kuchyni, nebo umyvadlo v koupelně.“ řekla.

Chvíli přemýšlel. „Kuchyně bude asi lepší. Aspoň se nemám o co praštit, až omdlím.“ Zašklebil se na ni, aby věděla, že si myslí, že to byl dobrý vtip.

Usadili se u kuchyňského stolku, když předtím Scullyová odsunula deset výtisků Washingtonských novin, a tlustý svazek neotevřené pošty. Zamračila se na něj, on se jen usmál a pokrčil rameny. Otevřela brašnu. Vyndala z ní ampulku lidokainu a zabalenou stříkačku. Mulder zkřivil tvář a skousl spodní ret. „Vážně musíme použít invazivní proceduru?“ pronesl, Scullyová by řekla, že si to nedávno někde přečetl.

„Pamatuješ na hodné sousedy, kteří tě po loňských výstřelech ve tvém bytě málem nechali vystěhovat?“ připomněla mu. „Je skoro půlnoc a když tu budeš křičet z plných plic, asi je to bude rušit.“

Zvedl obočí a podíval se na ni. „Jsem dospělej chlap, vydržím to.“ sykl. Chopila se příležitosti a zabodla jehlu do hřbetu jeho ruky. Nezklamal ji, vyjekl jako malý kluk.

„Tak vydržíš tohle“ opáčila s úsměvem. „Počkej chvíli, až to zabere.“ zatím pečlivě zkoumala říznutí na prstu. „Měl jsi pravdu, Muldere, je to jen povrchové škrábnutí. Stavím se v lékárně a koupím ti antibiotika. Zatím na to jen dáme antibiotickou mast.“ dotkla se kloubu konečky prstů. „Už je to necitlivé?“

„Skoro“ odpověděl.

„Stejně bych to nechala zrentgenovat, Muldere, ale vypadá to jako čistá zlomenina“ řekla, a přejížděla po malíčku rukou.

„Znělo to ,jako když se zlomí tužka.“ řekl jí. Obyčejným, nezúčastněným hlasem. Fakta. Zavřela oči a sykla. „Je mi líto, že sis tím musel projít.“

„Byla to ta lepší možnost.“ odpověděl. Když se na něj podívala se zdviženým obočím, oklepal se. „Druhá byla kulka do zátylku.“ Přikývla na souhlas. " Dobře, ten proces znáš. Bude to ještě asi i tak bolet, ale lidokain–" zatímco mluvila, chytila prst pevně do ruky a jedním plynulým pohybem vrátila zlomené kusy do správné polohy. Mulder zbledl jako křída.

„Hlavu dolů. Hlavu dolů.“ šeptala jemně a pomohla mu otočit se v židli tak, že se zase mohl ohnout horní polovinou těla přes kolena. Nechala ho v té poloze a vzala jeho ruku do klína, aby mu prst ovázala a dala dlahu. Když byl zavázaný jako pěkný vánoční dárek, pohladila Muldera po zádech. „Potřebuješ se trochu vyspat. Chci, aby sis jednu vzal.“

Zahrkala mu u ucha lahvičkou s pilulkami.

„Jen aspirin, Scullyová. Musím zůstat vzhůru.“

Postavila se, když seděl se skloněnou hlavou ,byla vyšší než on. „Muldere, potřebuješ si odpočinout. Jen proto, že to je malá kost neznamená, že tělo nereaguje na to, když je zlomená. Den nebo dva ti bude hodně mizerně, jen z té bolesti a šoku. Tvoje tělo to dělá úmyslně, tak si přestaň zbytečně ubližovat.“

Mulder se posadil, trochu zavrávoral a pak se jí podíval do očí. „Scullyová, zní to krásně, i rozumně se o sebe starat, ale já nemám čas. Musím mluvit se Skinnerem a s agentem CIA a musím být zpátky, než bude ráno–“

Podívala se na digitální hodiny na mikrovlnce. Pro jednou na nich neblikalo 24:00. Bylo tři čtvrtě na jednu ráno. „Muldere, musíš se vyspat, i kdyby jen hodinu nebo dvě.“ Zavrtěl hlavou. „Jsem moc vzhůru“

„Tak si lehni na gauč. Na chvíli. Prosím.“ žádala ho.

Znovu zavrtěl hlavou, ale Scullyová už věděla, že ho nahlodala. Obtočila mu ruku kolem pasu a pomohla mu na nohy. „Mám zlomený prst, Scullyová, ne nohu.“ podotkl. „A při tom rovnání jsi mi málem omdlel.“ nedala se a podpírala ho až ke gauči. Když se položil, sedla si naproti němu do křesla. Její oči byly přitahovány časopisy pod stolkem.

„Muldere, proč jsi mi to neřekl?“ zeptala se. Upřímně, sama nevěděla, na co vlastně naráží, jeho tajnůstkářský výzkum ohledně rakoviny, nebo tu špionážní akci. Mulder předpokládal, že na to druhé. Vzdychl a otočil hlavu aby se na ni podíval. „Skinner mi nařídil, ať ti to neříkám.“ odpověděl jednoznačně.

„A mezi těmi stovkami nařízení, které jsi jen za poslední rok ignoroval sis vybral právě tohle, které budeš respektovat?“ zeptala se, trochu víc protivným hlasem, než původně chtěla.

Kousl se do rtu a přemýšlel, než něco řekl. Když promluvil, otočil se na bok, aby na ni líp viděl. „Scullyová, kdybych ti o tom řekl, nikdy bys mě nenechala to udělat.“

„Já tě nevlastním, Muldere. Děláš věci bez mého souhlasu v jednom kuse.“ oponovala mu.

„Ne, to není pravda. Dělám je bez tvého vědomí. Nikdy jsem nic neudělal bez tvého souhlasu. Nebo spíš, když jsi mi řekla, abych to nedělal.“

Už už otevírala pusu a chtěla protestovat, říct mu, že se plete, když jí to jeho prohlášení začalo docházet. Šel někdy někam, když mu to ona výslovně zakázala? Vyjádřila svůj nesouhlas tisíckrát, ale teď si zkoušela vzpomenout na ty nejkřiklavější případy, kdy on šel někam bez ní. Nikdy mu neřekla, aby nejezdil na Aljašku za Lovcem. Řekla mu ,aby do vagónu v Novém Mexiku šel sám bez ní. Neřekla mu, aby nechodil za Modellem. Takže on jí teď říká, že všechny tyhle jeho sólo akce byla věc čisté sémantiky?

„Muldere, ty chceš říct, že kdybych ti řekla, ať zůstaneš tady v bytě a nejdeš za Skinnerem a nevracíš se do toho hnízda teroristů, že bys nešel?“ snažila se udržet v hlase odstup a lhostejnost.

Nádechů se a pomalu vydechl. „Ty mi to děláš těžké, Scullyová. Sakra těžké.“

„Ale udělal bys to, na co jsem se ptala?“ naléhala.

„Scullyová, znamenalo by to spláchnout celou operaci do záchodu. Znamenalo by to, že ti parchanti jsou volní a můžou znova zabíjet, možná tu hrůzu příště vypustit v nákupním centru, nebo na letišti, nebo v plné stanici metra, bůh ví kde. Znamenalo by to, že po mně chceš abych šel proti tomu, co i ty považuješ za správné, za poslání. Opravdu to chceš?“

Scullyová sděla a obklopovalo ji ticho. Přemýšlela o jeho slovech. Nachytal ji. Věděl, že tohle by od něj nikdy nežádala. Štvalo jí, že byla najednou tak bezmocná.

„Potřebuju tě tam venku, Scullyová. Potřebuju tě na těch zasedáních a potřebuju, abys sledovala vyšetřování. Dokud tam venku budeš, já budu v pořádku“ řekl jí a natáhl k ní ruku. Zamrkala, aby potlačila slzy a chytila se ho za ruku. Potřeboval ji, tak jako ona potřebovala jeho. Nelíbilo se jí, v jaké pozici Mulder je, ale nemohla s tím nic dělat. On byl stejně nešťastný, ne li ještě víc, když měla rakovinu. A jediné, co mohli oba dělat bylo, být si navzájem oporou.

„Dávej na sebe pozor“ řekla mu vážně.

„To je rozkaz, agentko Scullyová?“ zeptal se s vlídným úsměvem.

„Ano“ odpověděla, ve tváři pořád vážný výraz.

„To je velmi přísný rozkaz.“

„Tak to musím poslechnout.“ odpověděl, najednou taky s vážnou tváří.

Teď bylo na ní, aby se usmála. „Zavři oči, Muldere. Vzbudím tě ve tři. Budeš mít spoustu času na setkání se Skinnerem a na návrat do motelu aby ses sešel se svým zdrojem.“

Stiskl její ruku a propletl prsty s jejími. Ještě jednou se na ní krátce usmál a pak zavřel oči.

A ona už věděla, co bude tuhle noc dělat. Dívat se, a čekat. Dodržet svůj slib, daný jemu, tak jako on dodrží ten svůj, který dal jí. Teprve až když si byla jistá, že usnul, dovolila, aby jí do očí konečně vstoupily slzy.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 12.5.2008 v 1:17 v kategorii Povídky.