Kult X

autor Jeri | překlad XGirl | kategorie Romance, post-ep End Game, smut (sex), lehce Scullyangst | rating NC-17

Po dvou týdnech, které jsi strávil v nemocniční posteli tě včera konečně propustili. Přinesla jsem ti čisté oblečení a pomohla ti převléknout se a pak tě odvezla domů – do tvého potemnělého, opuštěného bytu. Vlastně to tam vypadalo lépe, než celé ty dva roky předtím, zatímco jsi byl v nemocnici, tak jsem přijela a uklidila tam.

Uvařila jsem ti večeři, když jsi musel týden jíst nemocniční bezchutnou stravu. Všimla jsem si, že když ti řekli, že můžeš začít jíst normální jídlo, místo používání nitrožilní výživy, bylo ti to skoro líto. Ne, že bych se tomu moc divila. Takže jsem upekla kuře a připravila šťouchané brambory, abys zase jednou ochutnal něco normálního a dobrého.

Jsem v pokušení podívat se po nějakých svíčkách, ale raději ne – není to to, co ti chci dnes naznačit. Vlastně nevím, jestli ti to chci vůbec kdy naznačit. Při jídle oba mlčíme. To, co chceme říct se nedá povídat při žvýkání jídla. Tuším, že ty bys chtěl začít a protnout to ticho, ale já cítím, že to musím udělat první.

Nalili jsme si kávu a sedíme na gauči. Musím potlačit nutkání se přitulit blíž k tobě, odháním jej s tím, že to chci udělat jen jako ochranné gesto. Ty už ho přece nepotřebuješ. A pořád je ticho…

Nakonec už to nemůžu vydržet. Musím to ze sebe dostat ven.

„Proč jsi to udělal?“

Vypadáš, jako že se chceš zeptat co přesně myslím, ale pak sklopíš oči. Víš moc dobře, co jsem tím myslela.

„Chtěl jsem zachránit vás obě. Měl jsem tam ostřelovače.“

Kývnu. „Já vím. Ale stejně jsi riskoval. Proč jsi riskoval život někoho, kdo mohl být tvoje sestra, koho jsi hledal celé ty roky…proč jsi ohrozil její život?“

Díváš se stranou. Mrzí mě, že jsem o tom začala mluvit, mohli jsme si dál docela dobře žít, aniž bychom se k tomu vůbec někdy vraceli.

Ale musím to vědět. Něco uvnitř mne to nemůže jen tak nechat být.

Moje ruka se sama od sebe zvedla a pohladila tě po rameni, chci, abys pokračoval.

Nakonec začneš mluvit znovu. „Scullyová, já jsem bez sestry žil skoro pětadvacet let. A nebyla to legrace–vlastně to bylo peklo–ale žil jsem tak.“

Zvedneš hlavu a zaboříš svůj pohled do mně. „Ale tři měsíce bez tebe byly k nevydržení. Chtěl jsem odejít z úřadu, chtěl jsem si někde lehnout na zem a rozložit se na částice. Nemělo to tady cenu, bez tebe ztratilo všechno smysl.“

Cítím, jak se mi stahuje hrdlo a v očích mě pálí slzy. Chtěla bych něco říct, ale tys ještě nedomluvil.

„Jo, byl jsem šťastný, když jsem myslel, že je moje sestra zpátky. Ale když jsem si musel vybrat, jestli ji, nebo tebe…já můžu žít dál bez ní, Scullyová…ale nemůžu už žít bez tebe.“ znovu jsi sklopil oči a teď už je na mně, abych promluvila.

„Chtěla jsem ti říct, že jsi blázen, když to cítíš takhle. Že ona je tvoje sestra, tvoje krev a já jsem jenom tvoje pracovní partnerka. Jsem s tebou teprve dva roky.“ viděla jsem, jak ti klesla ramena. „Ale nemůžu ti tohle říct, Muldere. Když jsem seděla u tebe, když jsem nevěděla, jestli se ještě někdy probereš…já vím, že jsem na tebe nečekala tak dlouho, jako ty na mě, ale vím, jak ti asi tenkrát bylo. Ta bezmoc, ta nejistota, jestli zasáhneme vůbec do hry, když jsme v ní jen pěšáci. A dala bych cokoli -kohokoli – za to, abych tě zase měla zpátky, abys zase všude po sobě nechával slupky od semínek.“

Zhluboka ses nadechl a otočil se znovu na mne. Tvoje tvář je vážná, ale já stejně vidím ve tvých očích úsměv.

„Muldere, když ses probudil, byla jsem tak šťastná.“ šeptám.

„Já vím“, odpovídáš a pohladíš mě rukou po tváři. „Tak krásně se směješ, Scullyová.“

Tohle je prokletí všech zrzek – už cítím, jak je mi od prstů na nohou horko, a jak červeň nezadržitelně stoupá nahoru. Neměl bys říkat takové věci, víš co to se mnou vůbec dělá?

Pořád ještě mě hladíš po tváři, začíná to skoro šimrat a tak dám svou ruku přes tvojí. Naše ruce jsou teplé od šálků s kávou.

Atmosféra mezi námi se změní, cítím, že jsi došel k nějakému rozhodnutí. Nakloníš se ke mně a zašeptáš „Scullyová, kdybych ti teď dal pusu, neobviníš mě z obtěžování?“

I když máš vážný hlas, musím se zasmát. „A nebál by ses? Pořád se nás snaží zrušit, zavřít, a nejde jim to…až ses ty rozhodl mě svádět. Mělo je to napadnout dřív, prostě by poslali prsatou brunetu, aby tě potopila místo mně.“

Smál ses tomu se mnou, ale najednou jsi opět vážný. „To by byl pro ně další neúspěch, Scullyová. Tuhle taktiku bych prokouknul na sto honů. To, že poslali tebe bylo roztomilé překvapení…“

Než stačíš říct cokoli dalšího, nakloním se a políbím tě. Hádám, že teď překvapený jsi. Vždyť ty narážky jsi ale vlastně dělal ty. Nikdy by tě nenapadlo, že malá rozumná Scullyová může být takhle náruživá, viď.

Může, buď si jistý, příteli.

Přesouvám se na tvůj klín, ty neprotestuješ, jako bys byl připraven mě na něm přijmout. Až doteď byl náš polibek cudný a počestný, ale já už cítím chuť na tebe, hlad. Jazykem se dobývám přes tvé rty a ty je v odpověď otevíráš s hlubokým zasténáním a já do nich svým jazykem pronikám a zvíře ve mně nade mnou přebírá kontrolu.

Rukama šátrám po tvé košili a snažím se dostat pod ni, cítit dotek tvé holé kůže, která byla ještě před nedávnem tak strašně bledá a teď už je zase plná života, kterou zoufale potřebuji cítit, potřebuji se tě dotýkat, potřebuju tě vidět.

Oba máme na sobě trika, která se musí svlékat přes hlavu, ale ve chvíli, kdy z líbání ztrácíme dech a musíme se odtrhnout je svlékáme téměř ve stejnou chvíli, ty máš už jen kalhoty a jsi od pasu nahý a já mám na sobě ještě podprsenku.

Ne, ne už nadlouho…zatímco jazykem přejíždíš po mém nepříliš plném výstřihu, objímáš mě a zručně vzadu rozepínáš háčky aby nám ten kousek prádla nepřekážel, a já jsem tu před tebou najednou nahá. Vždycky jsem tuhle chvíli nenáviděla, hlavně když to s mužem bylo poprvé, ale s tebou je to jinak. S tebou si nepřipadám neslušně, ty máš v očích vzrušení. Chtěla bych tě políbit, ale to bys musel přestat přejíždět jazykem po mé levé bradavce…

Rozkoší se prohýbám v zádech a tisknu svůj klín k tvému. I přes dvě vrstvy látky cítím tvé teplo a přemýšlím, jestli i ty cítíš, jak moc jsem vzrušená.

Neochotně se od tebe odtrhnu a postavím se, najednou je mi bez tvého tepla podivně zima. Rychle se vysvlékám z džín a kalhotek a pak pomáhám i tobě se zbavit dalšího oděvu. Nenechám tě, aby sis stoupl také, chci totiž být nahoře. Já jsem tohle přece začala a tak chcí vést až do úplného konce.

Zní to hrozně chladně, já vím, a i když nic neříkám nahlas, cítím, že se ti za to musím omluvit. Něžně tě zatlačím zpátky, aby ses položil na gauč. Vypadá to, jako by sis jen tak seděl a díval se na zápas Knicks, jen s tím rozdílem, že jsi nahý a tak šíleně vzrušený.

Stojím naproti tobě. Naše ústa se znovu setkají, dotýkáme se nahými těly, zahříváme se navzájem, ty sjedeš rukou do mého klína a zkoušíš, jestli jsem připravená. Musím se usmát, když překvapeně vzdychneš, jsem už úplně mokrá, jsem víc než připravená. Hlavou mi bleskne myšlenka na nějakou ochranu, ale rychle ji zapudím. Právě ses vrátil z nemocnice, takže vím, že jsi zdravý, a svůj cyklus znám tak dobře, že jsem si na 99% jistá, že dnes otěhotnět nemůžu.

Takže sáhnu mezi nás, vezmu tvůj penis a nahnu se k tobě pod takovým úhlem, který bude klást nejmenší odpor, zakloním hlavu, s jediným dlouhým zasténáním přeruším na chvíli náš polibek, ne nechci tě přestat líbat, ale chci vidět tvou tvář v okamžiku našeho prvního spojení…

…a nelituji toho. Tvůj výraz je tak plný rozkoše a úcty, a já vím, že je to i zrcadlový obraz mé vlastní tváře. Když jsi do mně vnikl, bylo to tak naplno, až téměř za mé fyzické hranice, ale ta trocha bolesti je vlastně neskutečně příjemná. Dokonale do sebe zapadáme, jako bychom byli stvořeni jeden pro druhého, vytesáni ze stejného kamene. Možná že tomu dokonce věřím.

Po několik nekonečných minut jen sedíme, spojeni, a pozorujeme vlastní dech. Zavřeš oči a já vím, že tohle je už ta správná chvíle začít se hýbat, nadzvednu se a vzduch prořízne tvůj výkřik, jak jsi zase sám na studeném vzduchu. Strašlivě pomalu…dosednu zpátky a znovu tě přijmu do tepla svého těla.

Pokračujeme v tom dál.

Znovu.

A znovu.

A za chvíli už to nestačí, už nad námi vítězí instinkty a my si nacházíme rytmus. Můj klitoris naráží na tvou pubickou kost při každém přírazu, a já se blížím k cíli, tak rychle, jako nikdy předtím. Držíš mě rukama za boky, hledáš ten nejlepší úhel, který nás oba vystřelí do nebe.

Zakláníš hlavu a bezmocně jí otáčíš ze strany na stranu na opěradle gauče, a já neodolám a zlehka tě kousnu do místa mezi ohybem šíje a klíční kostí, tak mě tvá holá kůže láká. Tvoje boky s sebou škubnou, kousnu tě znova a ty sebou znovu trhneš, vezmu mezi prsty tvou bradavku a otáčím ji a tisknu, až je tak ztvrdlá jako ty moje, a ty reaguješ dalšími záchvěvy v kyčlích.

Jsem už tak blízko…dovedeš to vycítit a tak skloníš hlavu podél mojí šíje a začneš mi ústy a jazykem opečovávat ušní lalůček. Jak jsi to jen věděl… najednou jsem už téměř za hranicí…jednou nohou nad propastí…

Znovu mi jazykem přejedeš po ušním boltci a já jsem ztracená, moje svaly vypovídají poslušnost a drtí tvé tělo v rychlých impulsech a ty vzdycháš nad tím příjemným pocitem. Vyčerpaná se zhroutím na tvé tělo a nechám tě, abys mě vrátil do našeho světa.

Držíš mě a zakláníš mé tělo dozadu, takže se hlavou a rameny opírám o stůl, zatímco spodní polovina mého těla jakoby visí ve vzduchu. Zapřeš se o okraj pohovky a tvrdě začneš přirážet, raz dva tři čtyři–a už i ty se ztrácíš, cítím, jak do mně stříkáš své horké semeno a znovu mě napadá myšlenka na dítě a teď už není vůbec nepříjemná…

Přitáhl sis mě k sobě a objal mě. Pak jsi nás oba položil na gauč a přikryl nás dekou, která volně ležela přes opěradlo. Když usínáme, pořád tě ještě cítím v sobě.

Moje poslední soustředěná myšlenka je, že jsme celou dobu byli úplně zticha. Nikdo z nás nevykřikoval žádná jména, nepadla žádná velká slova o lásce. Nevím, jestli je to dobře, nebo špatně.

Ale usínat ve tvém náručí…to je moc dobře.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 26.5.2008 v 12:26 v kategorii Povídky.