Kult X

autorka Riva | překlad Baku05 | rating PG | kategorie Story, UST | povídka ke stažení

„Nemohu uvěřit, že jsi to udělala, Emmo.“ Dana Scullyová protočila očí směrem ke stropu svého bytu.

„Proč ne?“ Hlas její kamarádky, Emmy Draslonové, byl opravdu zmatený. „Myslela jsem, že budeš nadšená. Právě sis mi stěžovala, jak tu má být v dalších dnech chladno.“

Scullyová si povzdechla a zírala na lístek, který držela v ruce. Lístek pro dva na okružní cestu po Bermudách. Všechny výlohy proplaceny. Emma je vyhrála v soutěži. Byl to její úlovek, do soutěže však vstupovala pod Daniným jménem a jako partnera uvedla Foxe Muldera.

„Emmo, nemůžu jet na Bermudy s Mulderem.“

„Proč ne?“ ptala se Emma neústupně. „Potřebuješ pauzu. Pracuješ až moc tvrdě.“

Scullyová si znovu povzdechla a sedla si na pohovku.

S Emmou se potkala na střední a od té doby byly nejbližší přítelkyně. Ve dvaceti se sice jejich cesty rozešly, ale stále si psaly. Když pak Scullyová nastoupila do FBI a vrátila se do DC, velmi rychle dokázaly pokračovat v přátelství přesně tam, kde ho předtím přerušily. Ale od doby, kdy Scullyová vstoupila do Akt X, měla na svoji kamarádku čas jen zřídka. Její práce a její partner dokázali všechen ten čas spotřebovat. Emma tento fakt přijala docela dobře, ale stále se o svoji kamarádku obávala a zdá se, že to vzala za své osobní tažení, aby Danu trochu „povyrazila“. Teď se však nezdálo, že by Scullyová něco namítala proti zábavě. Měla jen námitky proti svržení všech konvencí a náčrtu druhu zábavy, který Emma naznačovala. A hlavně S KÝM tu zábavu naznačovala.

„Emmo“ začala Scullyová, „tohle může být tvá nová představa, ale já mám své zásady!“

„Zásady? Je tak horlivý, když přijdou. Co se s ním děje?“ ptala se Emma.

„Nic. Je zrovna… myslím…“ trousila ze sebe a vyrovnávala se se zklamáním. „Ale to není to, co bych nazývala zásadami!“

„Ohhh. Ale ty jsi s ním často sama na hodně jiných místech.“

„To je jiné. To je práce.“ odpověděla Scullyová pevně. „Emmo, nemyslíš, že když pozvu Muldera na Bermudy, nemyslíš, že to je trochu… podmanivé?“

„Trefa!“ smála se Emma, její skleslost vystřídala dětská rozpustilost.

Scullyové nedůvěřivě zírala na svoji kamarádku. Nemá snad žádnou morálku? Emma byla matka od přírody. Rozvedená svobodná matka.

„Ne, Emmo.“ Dana jí do ruky cpala lístky. „V žádném případě. Odejdi.“ Scullyová se otočila na podpatku a šla do kuchyně.

„Dobře…“ Emma vzala mobil Scullyové a pečlivě ho zkoumala.

„Co to děláš, Emmo?“ ptala se podezíravě Scullyová.

„Hledám tvé předvolby pro rychlou volbu.“

„Cože!?!“

„Ahoj, to je Fox Mulder?“

„COŽE!?!“

„Haló, Foxi! Tady Emma, kamarádka Dany – Ano, je v pořádku. Já jsem taky v pořádku.“

„Nezamýšlím tam jet s Mulderem!!“

Emma se smála. „Ups. Dobře, chtěla jsem se vás na něco zeptat, Foxi, ale teď se to nehodí. Nashle.“

Klik

“Emmo,” vyštěkla Scullyová vztekle. „Zbláznila ses?“

Emma se smála.

23:30, 7. prosince, Byt Foxe Muldera, Washington DC

Fox Mulder si opřel záda o židli a prohlížel si text na monitoru, dopadalo na něj tlumené světlo lampy, jakoby to byl stočený had. Protáhl se, rukama si prohrábl hnědé vlasy a pak kliknul na klávesu delete. Slova na obrazovce zmizela v temnotě. Mulderovo obočí se svraštilo, jak se snažil vymyslet, co dělat dál. Nebylo to nijak snadné. Potřeboval víc informací.

Nakonec si otevřel mail a začal psát.

M. Luderf agentovi X (systém kódování 2), Výzkum: BERMUDY, 9:00, 9. prosince, Federální úřad pro vyšetřování, Washington DC

Zvuk bubnů se nesl chodbou. Scullyová nadzvedla obočí, když strkala hlavu do malé kanceláře v suterénu, kterou sdílela se svým partnerem.

„Karibská hudba, Muldere?“ zeptala se lehce škádlivým hlasem.

„Vím, vím, není to můj typický výběr.“ Mulder vstal od stolu, kde do té doby seděl, v ruce papíry, s kterými na ni mával. „Ale tohle není žádná obyčejná nahrávka.“ Postavil se vedle Scullyové a nastavil pásku na začátek. „Poslouchej.“

Byl to mix hudby, cinkání skleniček a tiché konverzace.

„Zní to jako restaurace nebo něco podobného,“ váhala Scullyová.

„Přesně.“ odpověděl Mulder, přešel zpět ke stolu a začal přerovnávat další kazety. „Hodina z restaurace, 20 minut během jízdy v taxíku a hodina a půl plavby na lodi.“

„Muldere, snažíš se mi tím něco říct?“

„No, vlastně jsem myslel, že bys mi to mohla vysvětlit ty.“ Mulder mával jednou z kazet ve vzduchu v neurčitém gestu. „Někdo…. mi nechal tohle minulou noc přede dveřmi. Ve stejný čas mi naběhl počítač a spustilo se tohle.“ Ukázal na hromadu papírů na svém stole. „Tak. Můžeš začít.“

„Tak s tím nepočítej,“ odpověděla mu Scullyová. „Co ještě víš?“

„Dobře,“ povzdechl Mulder. „Vím, že byly nahrány na Bermudách.“

„Ááá… Bermudy?“ Scullyové hlas se zdál být lapený… nebo ne?

„Jo. A ta loď pluje přímo napříč Bermudským trojúhelníkem.“

„Počkej chvíli, Muldere. Jestli tohle vede k nějakým zmizením v Bermudském trojúhelníku…“ na chvíli se odmlčela a zkoumala ho pohledem. „Vím, že jsme již nějaké podivné případy řešili, ale snad nevěříš starým rybářským historkám, které jsou kousek mimo od naší pravomoci.“

„Přeji si, aby byly,“ odpověděl Mulder, „ale je jich tam víc.“ Z kazeťáku vytáhl pásku a nahradil ji další. „Po hodině a půl plavby se stalo tohle.“ Zmáčkl přehrávání. Pokojné zvuky hudby a vln doprovázely řečníka, náhle se ozvalo řinčení, hřmění a zvuk rozbíjejícího se skla a křiku. Pak nastalo ticho.

„Muldere,“ řekla již Scullyová klidně, „co to bylo?“

„Tohle,“ Mulder vytáhnul pásku z kazeťáku, „bych taky velmi rád věděl. A ještě víc, rád bych věděl, kdo to byl.“ Otočil se k ní. „Kdo mi poslal tyhle kazety, kdo je nahrál. A kdo se mi naboural do počítače.“ Každé „kdo“ přerušilo mávnutí kazety vzduchem.

Scullyová pokyvovala, ruce zkřížené přes prsa. „A proč?“

Mulder se náhle otočil na patě. „To taky.“ Přesunul papíry blíž ke Scullyové, aby se mohla podívat. „Je to doslovný přepis kazet. Vidíš záhlaví? Byly nahrány na Bermudách. A všimni si rozhovoru… a hlavní řečníci jsou představeni jako Alyssa a Jared C.“ Naklonil hlavu směrem ke Scullyové a vyčkával.

Pohlédla na něj. „A to ti zní povědomě?“

„Pojď sem.“ Mulder se posadil k počítači a otevřel soubor. Ukázal se obrázek mladé ženy doprovázený profilem FBI. „Alyssa Caitrenová,“ začal Mulder, „26 let, 3 roky u FBI. Předešlé zkušenosti zahrnují 2 roky vojenského výcviku a 2 roky u námořnictva jako pilot stíhačky. Trvalé problémy s autoritou.“

Mulder se s lehkým úsměvem podíval na Scullyovou. Ta jen nadzvedla obočí.

„Dobře,“ pokračoval Mulder, „tady to začíná být zajímavé.“ Otočil se zpátky k monitoru a roloval stránku dolů. „Nejbližší příbuzný, Jared Caitren – bratr dvojče.“ Mulder se na židli otočil čelem k ní, rukou si přejížděl po bradě. „Tak co si o tom myslíš, Scullyová?“

„Myslím, že stále nemáš – nebo mi nedáváš – dostatek informací,“ odsekla. „Jen proto, že na těch papírech je někdo pojmenovaný Alyssa, tak to ještě nic nedokazuje. Muldere, tyhle kazety můžou být jednoduše padělky…“

„Oh, tak málo důvěry. Představ si, že i tohle mě napadlo. Nevěř nikomu, vzpomínáš? Nejsem zrovna ten typ, co věří všemu, co mu ukážou.“

Scullyová se na něj podívala, jakoby chtěla k poslednímu bodu něco dodat.

„Ale prohlídni si tohle,“ dodal a otevřel jiný soubor FBI. „Alyssa Caitrenová – pohřešovaná.“

Scullyová koukala na článek. „Agentka Caitrenová byla prohlášena za pohřešovanou během volna, které trávila se svým bratrem…“ zbytek dočítala potichu. „Muldere, co navrhuješ, že uděláme?“

„Uděláme?“ Mulder se tvářil nevinně. „Co myslíš, že mám v plánu navrhnout?“

„Vidím ti to na očích. Tak co to je? Jsme k tomuhle případu přidělený nebo ne?“

„Dobře…“

„Ale ty si určitě myslíš, že když ti někdo poslal kazety a materiál, že se k tomu přiřadíme sami.“

„Já… A co tvá kamarádka… Emma? Proč volala minulou noc?“ spustil Mulder v zoufalém pokusu o změnu tématu.

„Bermudy,“ odpověděla.

„Cože?!?“ vyvalil na ní Mulder oči.

Scullyová si náhle připadala trapně. „Ona, hm, vyhrála lístky v soutěži. A do té soutěže šla… pod našimi jmény.“

„Na Bermudy?“ zeptal se Mulder.

„Jo, na Bermudy.“

Mulder se rozchechtal.

„To není zábavné, Muldere.“ Scullyová byla naštvaná.

„Ale je!“ prohodil za stálého chechtání. „Je to víc než zábavné.“ Utřel si slzy od smíchu a zakroutil hlavou.

V té chvíli zazvonil telefon. Mulder zvedl sluchátko. Rázem se narovnal a sedl si pořádně. „Ano.“ Dlouho poslouchal. „Ano. A kde se můžeme setkat? Dobře. To není problém. Jak jste o tom věděl? Děláte si legraci… Budeme tam do půl hodiny.“ Mulder zavěsil a vyskočil ze židle. „Pojď.“ Popadl Scullyovou za ruku.

„Muldere, co to má všechno kruci znamenat?“ ptala se, zatímco se s ním přetahovala. Její výraz jasně říkal – nejdu nikam, dokud nedostanu nějaké odpovědi.

„To byl Garrett Corban, partner Alyssi Caitrenové,“ odpověděl Mulder, zatímco si bral kabát. „Chce se s námi sejít v Copahren Caf a to co nejdříve. Hádej, kdo také dostal minulou noc ten přepis.“

„Skvělý“ okomentovala to Scullyová, vzala si svůj těžký kabát a následovala svého partnera na chodbu.

10:05, Coprahen Caf, Washington DC

„Agente Muldere, agentko Scullyová,“ pokyvoval na ně vysoký mladý muž. „Děkuji, že jste přišli. Jsem Garrett Corban. Je mi líto, že jsme se museli setkat za těchto okolností,“ oddechl si a rukou si prohrábl zrzavé vlasy. „Nemůžu tomu všemu stále uvěřit… Alyssa je velice spolehlivá, tak jsem z toho byl velmi utrápený. Několik dní jsem od ní nic nedostal, ale pak jsem to pustil z hlavy. Myslel jsem, že si užívá volna. Ale pak mi zavolal Grant…“

„Grant?“ zeptala se Scullyová.

„Jacob Grant,“ pokyvoval Corban. „Alyssin…mmm…mi­mořádný přítel. Je agentem CIA, ale to není důležité. Hlavní je, že nikdy neuběhl ani den, aniž by ho Sprite nekontaktovala, zda nepotřebuje pomoc.“

„Sprite?“ zeptal se Mulder.

„Jo, je to přezdívka Caitrenové. Je na tom pití závislá, proto to jméno a taky trochu kvůli jejímu vzhledu. Vypadá víc jako středoškolská roztleskávačka než agentka FBI. Ale když přijde na věc, tak je naprostý profesionál, pane.“

„Zdá se, že ve vaší partnerce máte naprostou důvěru, agente Corbane.“

„Ano, madam, agentko Scullyová. To je důvod, proč se tak strachuju. Kdyby to tak nebylo, tak bych to mohl odbýt, ale tak to není.“

„Mluvil jste s jejími přáteli, rodinnými příslušníky?“ přerušil ho Mulder.

„Její bratr dvojče, Jared, je její jediný žijící příbuzný. A ano, mluvil jsem s několika jejími přáteli. Nikdo o ní nic neslyšel.“ Corban zakroutil hlavou. „Tedy až do minulé noci.“

„Netušíte, jestli i někdo další dostal ty přepisy?“ Scullyová se předklonila a položila ruce na stůl.

„Ne,“ odpověděl Corban stručně.

„Informoval jste o nich Jakoba Granta?“ zeptal se Mulder náhle.

„Ne pane, má kopie naznačuje, že bych měl kontaktovat vás a ne nikoho jiného. Jsem si jistý, že byste mi řekl, pokud bych to měl říct někomu dalšímu.“

„Dobře. Nikomu o tom neříkejte,“ pronesl Mulder. „Nepotřebujeme žádné komplikace s tím vším a možný pomatený agent CIA by mohl být jednou z nich.“

„Nepochybně,“ souhlasil Corban.

„Počkejte moment,“ přerušila je Scullyová. „Co přesně myslíte tím „to všechno“.“

„Misi, samozřejmě.“ Mulder se na ni lstivě usmál. „Corban požádal úřad o povolení pátrat po jeho partnerce.“

„A….“ Scullyová přimhouřila oči.

„Byl kategoricky odmítnut.“

„Nenechají mě jít,“ zavrtěl Corban hlavou. „Prozatím mě přidali na seznam neplatičů daně.“ Vypadal nešťastně. „A když s tím neskončím, tak mě vyhodí,“ zaskřípal zuby. „Není zde žádná možnost, jak to splnit a zároveň hledat Caitrenovou.“ Vstal. „Musím se vrátit do kanceláře.“ Vzal si kabát. „Ještě jednou děkuju, zůstanu v kontaktu.“

Scullyová se otočila na Muldera a suše na něj pohlédla. „A nech mě hádat… tohle je to místo, kam pojedeme.“

„Správně,“ usmál se na ni. „Nejsem tak zaneprázdněn jako ty.“

„Muldere,“ pronesla Scullyová pevně. „Bermudy nespadají pod Spojené státy. FBI tam nemá působnost.“

„Proto pojedeme na Floridu.“ Mulder vstal a podal Scullyové její kabát.

„A jak se z Floridy hodláš dostat na Bermudy?“

„Na to budeme potřebovat zavolat Emmě…“

16:00, 9. prosince, Let 103, kdesi nad Floridou

Dana Scullyová koukala ven z okénka a dokola si opakovala, že Muldera do toho neměla nechat mluvit. Přinejmenším měla trvat na tom, aby počkali do dalšího dne. I když měl Mulder stopu, mohli počkat na další let. Měla být neoblomná. Měla dost létání za přidělenými případy, ale tahle mise nikam nepovede, leda tak do průšvihu.

Začala si v hlavě srovnávat, co doposud vědí. Vše bylo jen útržkovité. Celá ta věc by se mohla nazvat jako dychtivý pokus o něco. Agentka FBI Alyssa Caitrenová si vzala třítýdenní volno. Z toho dva týdny měla v plánu být se svým bratrem Jaredem Caitrenem na Bermudách, na místě, kde vyrůstala. Byli tam teprve pět dní, když zmizeli. Přátelé a spolupracovníci o nich pak už neslyšeli. Správce hotelu prohlásil, že tam se už taky nevrátili. Pak Mulder a Garrett dostali stejné přepisy a kazety, na kterých jsou nahrávky Alyssi a Jareda. Celý tento případ je založen jen na čirých spekulacích a rozhodně ne na faktech. Celý svůj vnitřní monolog zakončila úšklebkem.

Povzdychla si a zaměřila se na časopis, který držela v ruce. ‘Jsme sami?‘ hlásal velký titulek hned na přední straně. Očima vzhlédla ke stropu. Některým věcem prostě neunikne.

„Na,“ přešoupla časopis k Mulderovi, který seděl vedle se sluchátky na uších. Sundal je a podíval se na ni.

„Možná by sis rád přečetl hlavní článek. Je to přímo tvá parketa.“ Mulder nazvedl obočí jako reakci na její sarkasmus. Vzal časopis a nalistoval článek. Začal se usmívat. Letmo se podíval po Scullyové, která znovu upřeně koukala z okénka. Scullyová, Scullyová, můžeš být skeptik, ale jednou svět uvidíš jinak, vím to. Znovu na ni pohlédl, její silueta byla zrovna ozářená sluncem prostupujícím přes okénko. Věřím ti.

18:00, Letiště Miami

Během přistávání v Miami pevně držela opěrky sedadla. Oddechla si, když byli dole. Letadla ji vždy dokázala znervóznit. Stačilo si vzpomenout na první společný let s Mulderem. Let z D.C. do malého městečka v Oregonu, kde vyšetřovali záhadná úmrtí skupiny teenagerů…

Vzdychla a prsty si prohrábla vlasy. A od té doby, krůček po krůčku, je s Mulderem na ostří nože, alespoň co se nadpřirozena týče. Nebezpečné situace ani nemá cenu zmiňovat. Dávno přestala počítat, kdy ona – nebo její partner – skončili v nemocnici jako přímý následek jejich vyšetřování. Ale na druhé straně, všechno to ji přivádělo blíž a blíž k jeho pohledu na věc a vzdalovalo od vědeckého vysvětlení, které jí bývalo oporou. Vášeň a urputnost, s kterými Mulder usiloval o pravdu, v ní probouzely neznámou cestu. Bylo to něco v jeho smýšlení, možná Mulder samotný, kdo v ní probouzel hluboce skrytou část sebe sama. Nadšení bylo návykové a pátrání náročné. Blízké přátelství, vzájemný respekt a jejich společná důvěra bylo to, co ji neustále popohánělo vpřed. Jistě, občas ji trápily jeho metody, ale nikdy to netrvalo příliš dlouho. Zběžně po něm přelétla pohledem.

Mulder se připravoval k opuštění letadla. Měl již uklizená sluchátka a shýbal se pod sedadlo pro příruční tašku. Otočil se k ní a jako letuška oznamoval ukončení letu. „Tak a jsme tady.“ V tu chvíli se mu přes obličej mihl ustaraný výraz. „Jsi v pořádku, Scullyová? Myslím, jestli…“ snažil se ze sebe něco dostat, než Scullyová nadzvedla ruku.

„Ne, všechno je v pořádku, Muldere,“ usmála se na něj a pokračovala v lovení tašky pod sedadlem. „Promiň, jestli jsem předtím byla trochu nevrlá. Souhlasila jsem sem jet, tak si to teď taky musím vypít.“

„I když jsem to já, kdo nás do toho zapletl.“

„Jsi můj partner, Muldere. Kam jdeš ty, jdu i já.“

„Děkuji.“ Mulder se otočil, vešel do uličky a poodstoupil, aby Scullyová mohla projít. „Cením si toho.“

Oba agenti bez problémů prošli bezpečnostním i kontrolním stanovištěm a směřovali k přecpanému výdeji zavazadel. Dav kolem nich houstl a tak Mulder dal ruku kolem jejího ramene, ve snaze uchránit ji před strkajícím davem.

„Co říkáš tomu, vykašlat se na kufry a nakoupit si místo toho nový šatník?“ zašeptal jí do ucha.

„Tak to je fakt skvělý nápad.“

Po bitvě o kufry a procpáním se k východu byli Mulder a Scullyová opravdu rádi, že opouštějí letiště. Soumrak padal na město a oslnivý západ slunce ozářil miamské panorama i Muldera mávajícího na taxík.

Scullyová pomohla naložit kufr a pak sledovala, jak Mulder mluví s řidičem. Její pozornost náhle upoutala postava s ocelově šedými vlasy, do nosu jí uhodil cigaretový kouř a najednou ta postava byla pryč. On? Co by tady dělal? Modré oči se jí rozšířily, zatímco rychle nastupovala do taxíku. Mulder nastoupil z druhé strany a zavřel dveře.

„Děje se něco?“ zeptal se, jakmile uviděl její vyděšený výraz.

Pootočila se k němu, otevřela pusu ve snaze říct, koho právě viděla, ale pak se zastavila. Ne. Zamyslela se. Ne, to nemohl být on. „Nic,“ odpověděla a vyhnula se jeho pohledu. „Nic se neděje.“

21:30, Přímořský hotel, Miami, Florida

Večer Mulder ve svém pokoji procházel poslední detaily následujícího postupu. Zítra se musejí nahlásit na miamském federálním ústředí a odevzdat archivní doklady, které dostali od zástupce ředitele Skinnera. Pak je čeká charterový let na Bermudy. Tady jejich „oficiální“ mise skončí. Jakmile nastoupí do letadla, a to díky lístkům velmi štědré kamarádky Scullyové, budou oficiálně mimo službu a budou i úplně sami.

Mulder se zamračil, když se podíval na dveře vedoucí do sousedního pokoje Scullyové. Zajímalo by ho, co ji na letišti tak vystrašilo. Něco to být muselo, s tím si byl jistý. Znal ji velmi dobře, aby poznal, když mu lže. A ať to bylo cokoliv, co ji tak vystrašilo, nebyl si jistý, zda by byla schopna lhát komukoliv. Něco viděla, nebo někoho. Ale proč mu to neřekla?

I přes všechno to znepokojení hodlal jít spát. Začal si sundávat kravatu. Rozhodl se na to netlačit, bez ohledu na to, jak ho sžírala zvědavost.

9:00, 10. prosince, Polní letiště Sunny Daze; Miami, Florida

„Ááá! Seňor Mulder! Seňorita Scullyová! Jsem velmi potěšen, že se s vámi mohu setkat!“ vítal je s obrovským nadšením pilot tmavší pleti.

Byli na malém letišti a jejich spoj na Bermudy tu již čekal. Pilot byl lehce obtloustlý, oblečen do křiklavě barevné košile havajského stylu a bílých kalhot. Běžel k nim a ve vzduchu mával vybledlým modrým kloboukem.

„Velice, velice potěšen!“ Horlivě popadl ruku Scullyové a zasypal ji nespočtem polibků. Ta jen švihla pohledem po Mulderovi.

„Ach, ano,… děkujeme,“ zatímco se snažila vykroutit svoji ruku z jeho. Nepodařilo se. Další pohled na Muldera byl již zoufalý. Tak mi pomoz, naznačovala úšklebkem. Mulder jí úšklebek vrátil a zakroutil hlavou.

„Sí, sí, budeme dobří přátelé,“ pokračoval muž a současně Scullyové potřásal rukou, až cítila, že jí cvakají zuby. „Carlos Coriga, váš pilot!“ propustil Scullyovou, otočil se na Muldera a i jemu začal kývat rukou nahoru a dolů, a to s ještě větším nadšením než u Scullyové.

Scullyová se škodolibě křenila, když ten muž začal Mulderovi líčit svůj životní příběh. Využila toho, aby si upravila vlasy a poslala mu vítězný pohled. Mulder byl lapen švitořícím pilotem. Zaznamenala jeho pohled typu tak za tohle tě dostanu a s úsměvem zamířila k letadlu.

Zvedla tašku a hodila ji do malého zavazadlového prostoru, aniž by se do něj podívala. Ozvala se tupá rána, jak taška žuchla na kovovou podlahu. Vyšplhala se na zadní sedadlo a setřela si pot z čela. Ozvala se další rána, tentokrát Mulderovi tašky. Za chvíli se objevil ve dveřích. Naskočil do letadla, zavíral dveře a volnou rukou si mával před obličejem. Příšerné vedro, říkal pohledem. Scullyová souhlasně přikývla.

„Připraveni?“ Coriga se nasoukal do sedadla a otočil se k nim s úsměvem od ucha k uchu.

„Jo,“ zamumlal Mulder. Scullyová kývla. „Děkujeme, pilote Corigo.“

„Není zač. Okey, dokey!“ otočil se, zmáčkl několik knoflíků a prostorem se rozburácel úryvek písně „tam v dálce, v nespoutaném ne­bi“.

Mulder protočil oči, Scullyová do něj šťouchla – chovej se slušně, Muldere.

„Zážeh motoru“ prohodil vesele Coriga a otáčel klíčkem.

Klik.

Klik – klik – klik.

„Nebo taky ne,“ utrousil Mulder.

„Tomu nerozumím!“ Coriga byl opravdu zmatený. „Já… Promiňte amigos, ale budu muset udělat nějaké opravy.“

„Bez problému,“ řekl Mulder a již vyskakoval ze dveří. Rozhodně neměl v plánu strávit tam ani o vteřinu déle, pokud to nebylo nutné. „Počkáme v hangáru.“

Mulder se procházel u zadní části letadla a poslouchal, jak se Scullyová ptá Carlose, co mohlo ten problém způsobit. Coriga zoufale odpovídal, že netuší, a doprovázel to hlasitými omluvami.

Mulder protočil oči a zašklebil se. Setkal se s hodně komickými osobami, ale vše má své hranice! Přes zaprášené okno hangáru si všiml automatu na kolu, v kapse začal šmátrat po drobných. Po tom, co z kapsy vylovil zhruba 6 prázdných slupek od slunečnice a žvýkačku, to vzdal. Rozhodl se jít prohledat kapsy bundy, když mu zazvonil telefon.

„Mulder,“ prohodil zběžně. Na druhé lince se ozvalo kliknutí a pak chraplavý hlas. Mulder zpozorněl.

„Agent Mulder?,“ zaskřehotal neznámý hlas. „Někdo vás sleduje, agente Muldere.“

„Kdo je to?“ dožadoval se Mulder.

„Setkáme se za hodinu ve výtvarné galerii Deja vu. Vše se vysvětlí. Vám, ani vaší partnerce, se nic nestane.“

„Kdo je to?“ opakoval rozhořčeně Mulder. „S kým to mlu….“ Píííííp. „Kruci,“ zamáčknul telefon.

„Muldere!“ klusala k němu Scullyová, rusé vlasy jí vlály. „S kým jsi to mluvil?“

„Ale, špatné číslo,“ zalhal. Je lepší Scullyové o tajemném hlasu neříkat a nejít do musea, ale tak se nikdy nedoví, kdo ten volající je. Cítil se provinile, když jí lhal, ale nikdy by jí nelhal o důležitých věcech a doufal, že tohle „důležité“ nebude.

„Coriga říká, že bude muset provést rozsáhlé opravy, ale netuší, jak dlouho to bude trvat,“ mluvila utrápeně. „S tímhle jsem skutečně nepočítala.“

„Proč toho nevyužijeme?“ nadhodil Mulder. „Nemusíme čekat tady. Můžeme zajít na oběd. Miami je naše!“

„Když o tom tak mluvíš,“ přemítala Scullyová, „jít na oběd zní docela dobře.“

„No jasně, a cestou můžeme narazit na výtvarnou galerii a podívat se tam.“

„Výtvarnou galerii, Muldere?“ opakovala s nadzvednutým obočím.

„Scullyová, to nemůžu obdivovat práci mistrů, aniž bys mě z něčeho podezírala?“

„Ovšem, Muldere.“

9:15, Polní letiště Sunny Daze; Miami, Florida

Carlos Coriga byl v rozpacích. Tohle nebylo jeho malé, spolehlivé letadlo, nikdy se s ním nic nestalo, nikdy. Funěl, otevřel kryt motoru a sypal ze sebe další nadávky, tentokrát ve španělštině. Jeho nebeský ptáček byl po kompletní prohlídce. Tak co s ním mohlo být?

Á, tady je problém. Rozbitá elektronická propojka. Ale jak se to mohlo stát? Na tom teď nezáleží. Jen ji bude muset nahradit. V dílně má nářadí a náhradní díly. Obcházel letadlo a všiml si, že dvojice z FBI nastupuje do půjčeného auta a odjíždí pryč. Bylo mu to líto. Doufal, že dodrží slib a vrátí se. Poslední dobou moc zákazníků neměl.

Dveře se za ním zaklaply s hlasitým bouchnutím. Jak Carlos šátral ve stínu po správné přihrádce, objevilo se v místnosti i něco dalšího. Ústí pistole ráže 38. Nestihl ani vykřiknout.

9:30, Restaurace Surfside, Miami

Scullyová procházela do zadní části restaurace, hledala místo na opláchnutí rukou. Sendvič byl dobrý, ale byl zde nepořádek. Jedna z věcí, které Dana Scullyová nemohla vystát, byl nepořádek. Ona a její starší sestra, Melissa, kdysi sdílely stejný pokoj a tato zkušenost ji málem dohnala k šílenství. Melissa byla zbrklý chaotik, zatímco Dana naprostý perfekcionista. Scullyová se usmála, i tak ale vždy pocítila dloubnutí v žaludku, kdykoliv si na svoji mrtvou sestru vzpomněla. Úsměv zmizel, jakmile zašla za roh. V temném, zakouřeném rohu chodby stáli dvě postavy, jedna s ocelově šedými vlasy…

Rychle proklouzla nejbližšími dveřmi a ocitla se v zaprášeném skladu. Zhluboka se nadýchla, snažila se tak uklidnit bušící srdce. Tohle je podezřelé. Kuřák je tady v Miami? Ne jen v Miami, on je sleduje? Měla podezření už na letišti, ale teď si je jistá. Bylo tu příliš shod okolností a zápach cigaret značky Morley jí byl také důvěrně znám. Něco se tu děje.

Přitiskla ucho ke dveřím skladu a poslouchala. Rukou automaticky bloudila u pasu, než si uvědomila, že zbraň nechala v kufru. K čertu!

„Musíme je odstranit v tichosti,“ Kuřák mluvil tiše, ale i tak ho slyšela.

„To je má specialita,“ řekl druhý hlas silným basem. „Řekl jste mi, že váš kolega mi zaplatí část předem. Kdy dostanu zbytek?“

„Až bude práce dokončena, ozvu se vám. Do té doby nekontaktujte mě ani nikoho jiného.“

„Spolehněte se. Pokud dostanu zaplaceno, můžete oba agenty považovat za mrtvé.“

Scullyová se kousla do rtu. Těmi agenty myslí Muldera a ji – to je jisté. A platí to Kuřák. Náhle ji to došlo – Mulder nebyl zblázněný do vymyšleného případu. Někdo něco skrývá. Ale kdo to je někdo? Mulderův telefonní hovor na letišti nebyl omyl, to je jasné. On určitě má odpovědi na otázky… Byla naštvaná, skoro nedýchala, modlila se, aby ti venku domluvili a odešli.

Pak uslyšela kroky, vzdalovaly se. Scullyová počítala do dvaceti, než pootevřela dveře. Na chodbě nikdo nebyl. Oddechla si úlevou a zamířila zpět ke stolu, na mytí rukou nadobro zapomněla.

9:45, Před výtvarnou galerií Deja Vu; Miami, Florida

„Tak jak, Muldere?“

„Tak jak, co?“ ptal se nevinně Mulder.

„Možná bys mi mohl prozradit, na koho tady čekáme?“

Mulder pod zdánlivým jasnovidectvím své partnerky znervózněl, ale rychle to skryl. „Čekat na někoho? Jak to myslíš?“

„Prosím tě, Muldere, tohle mi nedělej! Nejsem idiot!“ Prudce se na něj otočila, její zrzavé vlasy tak dostaly od slunečních paprsků zlatavý nádech. „Celou dobu ses v restauraci neustále rozhlížel. Někoho, nebo něco, jsi hledal a byli jsme ve třech restauracích a jedné výtvarné galerii, než jsme došli sem. Navíc jsi s někým telefonoval, než jsme sem došli. A teď jsme tady. Stojíme před galerií. Na tohle nemusím být žádný vědec, abych si spočítala dvě a dvě!“

„Ne, jen agentka FBI, zjevně.“

„Stále jsi mi neodpověděl na moji otázku, Muldere.“

Mulder si povzdychl. Jsou chvíle, kdy muž musí uznat porážku. „Volal jsem na letiště,“ přiznal se. „Někdo ví, že jsme tu, Scullyová, a zná naše plány.“

„Měla jsem to vědět. Muldere, proč jsi mi to neřekl?“

„Ze stejného důvodu, proč ty jsi mi neřekla, že jsi někoho viděla na letišti?“ bránil se Mulder.

Lehce se jí dotkl. Uskočila.

„Je to jedna, jedna. OK, od této chvíle přestaneme vytvářet tajemství a budeme se chovat jako partneři. Platí?“ Podávala mu ruku.

Mulder se usmál. „Platí,“ jeho ruka stiskla tu její.

----- skřípot-----

Mulder se rychle rozhlížel okolo, jejich půjčené auto právě vystřelilo z parkovacího místa. „Hej! Stůjte!“ křičel a hnal se za autem. Pozdě. Auto se zařadilo na hlavní silnici a ztratilo se z dohledu.

„Ohromný!“ ječel Mulder a vztekle mrsknul bundou na rozpálený asfalt. „Fakt ohromný.“

Scullyová v naprostém klidu, jako by nějakou katastrofu i očekávala, sebrala bundu a vrátila se k Mulderovi. „Tak co budeme dělat?“¨

„No…my… vrátíme se na letiště,“ Mulder naprosto rezignoval.

„Muldere, něco ti potřebuji říct,“ dívala se na něj. „O tom, co jsem viděla na letišti.“

„Můžeš mi to říct po cestě.“ Mulder šel ke kraji chodníku a zvedl ruku. „Taxi!“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tato povídka je velmi obsáhlá, zbylý text si můžete přečíst po kliknutí na odkaz níže. Nezapomeňte se poté vrátit a povídku okomentovat.

:: STÁHNOUT KOMPLETNÍ POVÍDKU VE FORMÁTU .DOC ::

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 27.2.2010 v 22:00 v kategorii Povídky.