Kult X

autorka Lisa | překlad luca | rating NC-17 | kategorie V, R, A, MSR | povídka ke stažení

Skinner mě musel poslat pryč z města právě potom, co jsme se s Mulderem stali milenci. Jsem si jistá, že o našem novém intimním aspektu dlouhodobého partnerství samozřejmě neví, ale vypadalo to, že má zájem na tom, aby nás tentokrát rozdělil.

Týden jsem v Atlantě asistovala místní pobočce při vyšetřování vraždy, většinu času jsem strávila v márnici a patologické laboratoři. Skinner si myslel, že bych mohla našim jižním agentům prospět svými zkušenostmi a poznatky. Nebyla jsem si teda jistá, jestli byla má účast opravdu tak nezbytná, ale co, stejně jsem se konečně vracela domů.

Volala jsem Mulderovi každou noc, ale nemohla jsem ho sehnat. Měla jsem o něj strach. Možná ho také poslali k nějakému případu, ale o tom jsem pochybovala. To by musel být opravdový svátek, aby ho pustili ven ze sklepa. Cítím se osobně odpovědná za každou situaci, kdy se Mulder dostane do potíží, jako bych byla nějaký morální kompas a musela předem schválit každou akci. Mohl by se zaplést do nějaké mezinárodní katastrofy, zatímco jsem byla pryč. A tentokrát bych musela vzývat boží síly, abych mu zachránila zadek.

Každopádně letiště nejsou zrovna vhodná místa na takové těžké uvažování. Popadla jsem kelímek mraženého jogurtu, než jsem vystoupila z letadla, a po příchodu k oknu terminálu jsem zjistila, že venku pěkně lije. Našla jsem si prázdné místo blízko východu a čekala asi patnáct minut v naději, že déšť ustane nebo alespoň trochu poleví. Můj deštník si hověl v suchu a teple automobilového kufru, kam bych se v této chvíli nikdy nedostala bez promoknutí na kost.

Po chvíli se zdálo, že prší méně, tak jsem si přehodila tašku přes rameno a vydala se k parkovišti s přáním, abych si vzpomněla, kde můj vůz přesně stojí, dřív, než zase začnou padat trakaře.

Kdyby tady byl Mulder, vyzvedl by auto sám a ještě nade mnou držel roztažený deštník, myslela jsem si. Nikdy by mě nenechal moknout. Bože, chovala jsem se jako školačka, která se vrátila z prvního rande. Jsem dospělá žena a neměla bych se tvářit, jako bych ještě nikdy neprožila vztah s nějakým mužem.

Déšť opět zesílil, když jsem vyjela na dálnici. Veliké kapky bičovaly přední sklo, jakoby se stůj co stůj chtěly dostat dovnitř. Poprvé v životě mě počasí trochu vyděsilo. Už jsem byla téměř doma, když jsem si uvědomila, že se mi vlastně vůbec nechce do studeného a temného bytu, kde budu úplně sama. Otočila jsem se a zamířila do Alexandrie.

Pořád silně pršelo a já jsem byla šťastná, že netrčím někde v zácpě nebo nemusím jít pěšky. O pár minut později jsem zaparkovala před Mulderovým domem. Byla jsem tak pohlcena myšlenkou, že ho za chvilku uvidím, že jsem si vůbec neuvědomila, kolik je vlastně hodin, a že určitě spí. Bylo po půlnoci. A ještě k tomu neděle. Všude bylo ticho jako v hrobě.

Co to k čertu dělám?

Ale když už jsem byla tady, popadla jsem deštník a vyrazila z vozu ke vstupní hale, ignorujíc proud vody, který mi máčel záda a část vlasů. Sotva jsem si odemkla hlavní vchod, uvědomila jsem si, že jsem v autě nechala tašku i kabelku. Utíkala jsem zpátky k němu a zápasila s klíčem od kufru, zmáčená ještě víc, než jsem byla doposud. Úder hromu mě polekal tak, že jsem deštník pustila na zem a dostala přímý zásah větru a nekonečného deště do tváře.

Proč se cítím, jako bych prováděla něco špatného?

Ve výtahu jsem se snažila vymyslet nějaký důvod, proč k němu vpadám takhle pozdě. Nejspíš očekával, že se uvidíme až ráno v kanceláři. Déšť mi jistě úplně zničil účes i garderóbu. Cítila jsem, jak mi kůže nasákla vodou. Opravdu krasavice.

Tiše jsem odemkla a lehce otevřela dveře. Přivítalo mě naprosté ticho. Opatrně jsem postavila tašku i deštník na podlahu v předsíni a vydala se k ložnici. Mulder ležel natažený přes postel a tvrdě spal, přikrývka mu zpola zakrývala hruď. Fajn, měla jsem čas na převléknutí.

Spěchala jsem zpátky k tašce a přehrabovala se v ní ve snaze najít nějaké čisté pyžamo. Vlastně jsem si ho ani nechtěla oblékat, ale co bych dělala, vklouznout k Mulderovi do postele úplně nahá…

Zarazila jsem se s kusem oblečení v ruce. Nastane snad konec světa, když to udělám?

Pustila jsem pyžamo zpět do tašky a rozepnula si kabát a blůzku, abych je mohla zavěsit na Mulderův věšák na kabáty. Byly nejpromáčenější. Srdce mi tlouklo, jak jsem zápasila s kalhotami a punčochami, ale nakonec skončily na věšáku taky. Cítila jsem se strašně zranitelná, když jsem rozepínala podprsenku a nechala ji padnout k nohám. Nakonec, ale ne naposledy, jsem si svlékla spodní kalhotky.

Vklouzla jsem tiše do koupelny a opatrně za sebou zavřela dveře. Ostré světlo mě bodalo do očí, ale za moment jsem si přivykla a pozorně sledovala svůj odraz v zrcadle. Zírala na mě unavená, napůl vodníkova žena. Sáhla jsem po ručníku vedle umyvadla a sušila si vlasy. Řasenku jsem měla rozmazanou kolem očí a rozhodně jsem nevypadala tak svěže jako ráno. Opláchla jsem si obličej vodou.

Hromy a blesky zuřily čím dál víc, když jsem vyšla z koupelny a zamířila k posteli. Kůži mi pohladil chladivý vzduch z pootevřeného okna a jen mi více připomněl mou nahotu. Spěšně jsem vklouzla k Mulderovi pod přikrývku.

Už si nepamatuji, jestli jsem měla to srdce ho probudit, vypadal tak mírumilovně. Jemně jsem mu prohrábla vlasy a dívala se, jak se mu hrudník zdvíhá s každým nádechem. Mohl se kdykoliv probrat. Rozhodla jsem si pospíšit. Přitiskla jsem se k němu, něžně ho políbila na čelo a pak postupovala níž a níž. Bylo to tak jednoduché, když na sobě neměl téměř nic. Už už jsem se dostávala k pasu, když…

Úder hromu rozezvučel tabulky ve všech oknech.

Leknutím jsem poskočila. On se pohnul. Ráda bych věřila, že to bylo díky mým polibkům a ne přírodě, ale nejsem si jistá. Pohladila jsem mu paži a zapletla své prsty mezi jeho. Byly tak hřejivé. Oční víčka se mu zachvěla a pak na mě upřel svůj zrak.

Chvíli to vypadalo, že si není jistý, jestli se mu zdám nebo ne. Byla jsem opravdu v jeho posteli? Možná právě na to myslel. Rozhodla jsem se mu pomoci, aby jeho ospalá mysl nemusela ztrácet více času přemýšlením. Nadzvedla jsem se, abych ho políbila, a přitom se o něj zatraceně pečlivě otírala, aby si co nejdříve uvědomil, že na sobě nemám vůbec nic. Jeho ruce si našly cestu k mým vlasům, jak mi ten polibek opětoval s planoucí vášní. Byl už plně probuzený. Všechny jeho partie.

„Jsi překvapený, že mě vidíš?“

Místo odpovědi mě líbal víc a víc. Zvedl se z postele do sedu a bral mě přitom s sebou, jak svými rty putoval od jednoho ňadra k druhému a jemně sál bradavky.

O.k., nechtěl mluvit. Tím lépe.

Blesk opět osvítil místnost a poskytl mi krátký, neočekávaný pohled na naše těla na zmačkané přikrývce. Mulderova ruka putovala mezi má stehna a jedním přesným zamířením mi vzala všechen dech. Bouřka ustoupila do pozadí, jak se pohyb jeho prstů stal naléhavějším, brzy jsem neslyšela nic než hučení v uších. Příroda hrála druhé housle proti tomu, co se dělo v tomto pokoji. Držela jsem se jeho ramen, hlavu položenou bezmocně na jednom z nich, svými boky jsem vycházela jeho ruce vstříc… a s křikem jsem padala přes okraj.

Stále jsem se třásla, když mě Mulder položil dolů na matraci a přikryl mé tělo jako plášť, skopávajíc pyžamové kalhoty z nohou. Zapletla jsem mu prsty do vlasů a přitáhla ho k sobě pro další vášnivý polibek. Něco mi mumlal do ucha, ale já jsem byla zaujatá jen tím pocitem, jak do mě hluboko pronikl a bez slitování se ve mně pohyboval. Dovnitř, ven, dovnitř, ven. Bylo to opájející, v tom nejlepším slova smyslu. Až do té chvíle jsem si neuvědomovala, jak moc mi chyběl.

Postrádala jsem tu blízkost. Jak jsem jen mohla přežít všechny ty předchozí roky bez něho?

Miluji tě, Muldere.

*****

Probudila jsem se s hlavou položenou na Mulderově hrudi. Oba jsme leželi schouleni v nohách postele na zmuchlaných přikrývkách. Musela jsem usnout hned po našem milování.

Hodiny ukazovaly 6:07. Měla jsem dost času na to, abych zajela k sobě domů a dala si sprchu před odchodem do kanceláře. Sklouzla jsem z postele, ukradla jednu Mulderovu modrou košili a navlékla si ji, než jsem odešla do chodby. Rychle jsem si oblékla kalhotky a zbytek věcí nacpala do tašky. Dostat se do bot bez punčoch bylo trochu složitější, ale nakonec jsem si ty černé lodičky přece jen obula. Vypadalo to dost divně, jako bych byla málem přistižena manželkou svého milence a musela se urychleně pakovat. Usmála jsem se nad tou myšlenkou a popadla svůj kabát a pořádně ho zapnula a zavázala. Cítila jsem se tak více chráněná.

Zajímalo mě, jestli si Mulder vůbec všimne, že mu jedna košile chybí. A nemohla jsem se dočkat, až uvidím ten výraz v jeho tváři, když mu povím, kde skončila.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 7.11.2010 v 18:00 v kategorii Povídky.