Kult X

autorka xfilegrl | překlad KayTee | rating PG | kategorie MSR, Songfic

Stála v rohu kuchyně a čekala až se uvaří voda, zatímco on se k ní zezadu přiblížil a obejmul ji kolem ramen. Pomalu otočila hlavu. Její měkké rty přijímaly jeho polibek. Prohlížela si ho svýma zvídavýma modrýma očima, očima, které mu řekly více slov než kdy její rty. Znovu ji políbil jenom proto, že prostě nemohl jinak.

Pootočila se v jeho náručí, když ji lehce zvednul ze země a posadil na linku. Jeho ruce se ji z pasu pomalu přesunuly na nohy. Neustále obdivoval tyto její nohy, které dosáhly až do nebe i přes její malou postavu. Byly tak krásně pevné a jemně opálené. Položila svojí malou, ale silnou ruku na jeho hruď, těsně nad srdce, vnímajíc jeho pravidelný tep. Vzpomínal na dobu, kdy tu s ní nebyl, a když si ona myslela, že ho ztratila. Podívala se zpátky do jeho očí a on přesunul ruku na tu její.

„Jseš pořád tady, Muldere. A já taky.“

Tato slova ho uklidnila a najednou bylo všechno zase v pořádku. Naklonil se a umístil na její rty další polibek. Když se odtáhla měla na rtech ten úsměv, o kterém věděl, že je jenom jeho.

„Proč se nevrátíš zpátky do postele? Udělám zatím čaj.“

Pomalu se vrátil k posteli a lehnul si. Ujistil se, že nechal dost místa i pro ni. Rozvalil se na záda a sledoval dveře, aby nepromeškal okamih, kdy se i ona vrátí do jejich pokoje. Když nakonec vešla, zatajil dech. Je tak nádherná a pro něj i vždycky byla. Dokonce i dnes v jeho bílé košili a s rozcuchanými kaštanovými vlasy.

Položila hrníčky na noční stolek a lehla si k němu. Přivinul si ji k sobě a ona se schoulila na jeho hrudi. Toužil jí říct, jak moc pro něj znamená, jak by už bez ní nemohl žít, ale pokaždé, když chtěl tato slova zformulovat, vylezla z něj jenom jedna věta, ve které bylo obsaženo vše, co kdy cítil.

„Miluji tě!“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jako nůž protnou Tě její oči

A po červeném vínu chutnají její rty

A její krásné nohy sahají až do nebe, navěky

Dostává mě do rozpaků svým jemným způsobem

A když vkročí do místnosti, zatajím svůj dech

Jen její zničující úsměv dostává muže do kolen

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pokud byste se ho zeptali, kdy přesně se do ní zamiloval, nemohl by vám odpovědět. Nebyla to láska na první pohled, ale dostalo ho už jejich první setkání.

„Agente Muldere, jsem Dana Scullyová. Byla jsem k vám přidělena.“

Na žádné ženě mu pak už víc nezáleželo. Změnila ho, dala jeho práci smysl a udělala ho celým člověkem. Každý, kdo ho předtím znal, věděl, že není stvořený jenom pro jednu ženu. A teď se všechno změnilo.

Její mysl, byla první věcí, kterou si ho omotala kolem prstu, její inteligence a obětavost ho vtáhla do její duše. Miloval její mozek dlouho předtím, než přišel na to, jak moc může milovat její tělo. Kdybyste se ho zeptali, co na ní ho tak změnilo a udělalo z něj lepšího člověka, ani dlouhý výčet rozličných skutečností by nedokázal vyjádřit, co k ní skutečně cítil. Je zde prostě něco, co způsobuje, že se od ní nedokáže odpoutat, co ho k ní neustále přitahuje blíž a blíž.

Scullyová se ještě víc přitiskla k jeho hrudi a on se zmocnil její ruky. Přitáhl si ji ke rtům a líbal její prsty. Jeden po druhém. Nakonec jemně políbil kroužek, který na její prsteník navléknul několik hodin předtím. Ano, Dana Scullyová byla připravena udělat z Foxe Muldera počestného muže.

Vtisknul ji další polibek a zopakoval slova, která by mohla poslouchat navěky.

„Miluji tě!“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nejsem typ, který by se rád vázal a ty to víš

Vodil jsem si je domů v noci a ráno už byly pryč

Všechno se změnilo

Když vkročila do mého života… tak náhle

Lidé se mě ptají – proč?

Ale já prostě nevím, proč mě to k ní tak táhne

Ať už je na ní cokoliv

Mé srdce se zbláznilo něhou

A já chci, ať stane mojí ženou

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Laskala jeho tváře, oplácejíc mu tak jeho slova. Věděla, že všechna tyto malá gesta ho dělají šťastnějším a dávají mu jistotu, že může zvládnout cokoliv. Její něžnosti byly sliby a její polibky ujištěními, že cokoliv se stane, budou tomu čelit a zvládnou to společně.

Podepřel si tvář a pohlédl směrem k jejímu mírně zvětšenému bříšku, uchvácen tím zázrakem, který spolu vytvořili. Polovina z něho. Polovina z ní. Spokojeně si povzdechnul, když hladil její křivky. Pak jejímu pupíku věnoval další polibek.

„Miluji tě! Miluji vás oba!“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Teď když mě miluješ, holka, já cítím to

Když mě miluješ, jsem na vrcholku hor

Když mě miluješ, můj život bude věčný

Když mě miluješ, jsem nedotknutelný

A jsem ti hrozně vděčný

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

„Scullyová.“

Opřel své čelo o její, pozorujíc modré hlubiny jejich očí, toužil se v nich navěky ztratit.

„Ano.“

Tak zněla její odpověď, která mu dávala na srozuměnou, že moc dobře ví, co všechno jí chce říct, i když nenachází ta správná slova. Tak moc už byli zvyklí na tu svou neverbální komunikaci, kterou si za ta léta vypěstovali.

„Scullyová,“ zkusil to znovu. Tentokrát se od ní odtáhnul, aby viděl její tvář z jiného úhlu a uchvácen jejím pohledem opět ztratil slova. Ale slova stejně nikdy nemohou vyjádřit to, co cítil díky ní. Co cítil, když byl s ní. Ona ta slova ani nepotřebovala. Potřebovala jenom jeho. Znovu si ho přitáhla k sobě, líbala ho a dokazovala mu, že opravdu ví, co k ní cítí, protože ona cítí to samé k němu.

Poté, co se od sebe nakonec odtáhli a modř hloubky oceánu se potkala s oříšky v jeho očích, i ona pronesla jediná slova, která dokázala popsat vše, co oba cítili.

„Miluji tě!“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ať už je to cokoliv

Vždycky mě tím dostane

Chtěl bych té ženě říct

Že je vším, co jsem kdy chtěl

Nemůžu však najít ta správná slova

Ať už je to cokoliv

Nevím, co s tím mám dělat

Pokaždé, když chci říct

Říct, co cítím jenom k ní

Vyleze ven jenom „miluji tě“

Miluji

Ať už je to cokoliv

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 10.1.2010 v 21:00 v kategorii Povídky.