Kult X

autorka Hillary | překlad nabaa | rating PG | kategorie V, SA | povídka ke stažení

Neptejte se mě na logiku, neznám ji. Slova opouštějí má ústa a vytvářejí zvuk bez přítomnosti akce. Pokud se má ústa hýbou, je to jen reflex. Základní reakce, která není ničím víc, než prázdným významem.

Den, kdy odejdeš, bude noční můrou, pomalou bolestí rozpouštějící se ve zlomené srdce, slévající se do smutku. Černý mrak mě bude pronásledovat celé dny, týdny, měsíce, protože jsi můj svět učinil temnějším místem.

Méně schopným se rozsvítit.

Teď si uvědomuji, že jsem vždy něco hledala, nespatřené naplnění, odpověď na své modlitby. Pokud bych se modlila, což nedělám, už ne. Ale pořád je ticho. Každá cesta má neodvratný konec a žádná z nich ani vzdáleně nemíjí pravdu.

Předpokládám, že jsem mohla žadonit za to sladké vysvobození. Za něco, co by mě po tom všem omylo, za pocit klidu, kajícnost, ale nikdy mě to nenapadlo. Předstírala jsem ještě větší nezájem. Svět se rozpadal, ale sbírání jeho kousků mělo svou kadenci. Je těžké naplnit své ruce významem a svou duši odevzdaností. Napadá mě, že právě to jsem možná hledala.

Sedm let je dlouhá doba, na cokoliv.

Zaslouží si odhalení, katastrofy, otazníky a vykřičníky. Nechci k tobě jednoho dne po sedmi letech vejít a vidět tě sedět na gauči, s nezájmem, prázdným pohledem, a co je nejhorší, mlčícího. Jakoby už na slovech nezáleželo, jakoby čas ztratil na významu. Budu ten prázdný pocit nenávidět. Protože nebude čas na to vidět tě mdlého, odpovídajícího na mé otázky bez emocí. Už není nic možné.

Krátce se podivím, jestli je odpuštění hodno své vysoké ceny.

Vypovězena, tebou. Mé srdce bije, ale už ne skutečně. Je to rytmus oslepující mě, způsobující, že se cítím šíleně. Mé ruce našly místo k odpočinku a opakovaně tam dopadají. S naprostou jasností si pomyslím, že to musí být božské. Nějaký zásah, smutné svědectví naší slabé víry a ještě méně emocí.

Přála bych si, abys mi řekl, že mě miluješ.

Jakoby to něco znamenalo – něco tak všudypřítomného jako láska může být tak křehké. Může ti znemožnit pohled na cestu před tebou a na minulost za tvými zády. Přimělo by mě tě to zkoušet usilovněji, možná lépe, přesvědčit, že je to láska. Tak to je. Tak to bude navždy.

Ale čas se rozběhne znovu. Překročíme to X na cestě a naše hodiny poběží pozpátku. Uvidíme jeden druhého v tom zvláštním přítmí prvních setkání a bude nás zajímat, jestli máme rádi k polévce krekry nebo krutony na salát. Věci jako čaj nebudou mít žádný hlubší význam. Budu se divit, objektivně, jestli ses nezbláznil.

Budeš se stále dívat dopředu?

Pokud bych mohla, přála bych si, aby byl život snadný. Přeskočila bych do tohoto okamžiku, mé ruce okolo tvého těla, které znám tak dobře, jako bychom byli milenci, kterými nejsme. A budu myslet na to, jak moc tě miluju, ale ta slova zůstanou nevyřčená. Budu ti přát štěstí.

A když se odtáhneš, bude ve tvých očích jen logika.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 30.7.2009 v 13:00 v kategorii Povídky.