Kult X

autorka Elizabeth Rowandale | překlad nabaa | rating R | kategorie S, A, MSR, poste-ep (The Truth) | povídka ke stažení

Už nikdy nechtěl opustit teplo jejího náručí. Jenže tu byly praktické aspekty. Byla osprchovaná, voněla po běžném motelovém mýdle, po květinovém šampónu…a po Scullyové. On měl na sobě pořád džíny a tričko a nepochybně příliš nevoněl. Ne že by to Scullyové v tu chvíli vadilo, ale on ten den ze sebe potřeboval smýt.

Mulder vyklouznul z jejích paží a ona mu nehty lehce přejela po dlaních, když ji opouštěl.

Když vyšel z malé hlučné koupelny, měla Scullyová zavřené oči a její dýchání bylo hluboké a pravidelné. Pořád na sobě měla župan a byla zpola zakrytá dekou. Její mokré vlasy se rozprostíraly na polštáři v rozpustilých vlnách.

Brala mu dech.

Scullyová. Znovu tady, v jeho pokoji. Jejich pokoji. Nemohl ze sebe setřást podezření, že tohle je jen další v řadě povedených snů, které v posledních měsících míval, jen aby se z nich probudil rozpálený, chladný a sám. Bylo úžasné dnes večer jen tak přijít na recepci a zapsat se. Jeden pokoj, prosím. Ano, jen já a má paní. Jeden pokoj. Jak dlouho na tohle čekal?

Před devíti lety přišla Scullyová do jeho pokoje v bílém županu. Byla ještě dítě. Plná ideálů a ušlechtilých cílů. Dlouhé vlasy, hladká krémová pleť a úzké boky.

Nechala si znovu narůst vlasy. Musí jí říct, že se mu to líbí.

Scullyová měla na krku čtyřicítku. To je něco, na co si bude muset zvyknout. Ne že by jí to ubíralo na kráse. Právě naopak, pokud je to vůbec možné. Ale fyzická stránka povolání se na ní podepsala. Sražení na záda ji zanechávalo rozlámanou ještě druhý den ráno. Zkroucení ruky za záda nebo podkopnutí kolene způsobovalo, že kloub cítila ještě celý následující den.

Jeho nucený odchod mu poskytl určitý pohled na jejich životy, na změny, které se udály od toho prvního dobrodružství v Oregonu. Nenápadné body osobního vyspívání byly ztraceny v mlze chaosu, který je tak dlouho obaloval.

Kolem očí Scullyové byly jemné vrásky. Příliš mnoho jich zapříčinilo mračení a jen málo smích. Doufal, že příštích čtyřicet let to změní. Uplynulá dekáda je oba trochu pošramotila. Pravdě se nedalo utéct.

Mulder došel k patě postele. Divoce si sušil vlasy ručníkem a zíral na půvabnou postavu Scullyové.

Jejich blízká budoucnost nebude snadná. Scullyová ho znovu udivovala svou odolností, schopností vidět to dobré i v nejtemnějších okolnostech. Svými neohrabanými pokusy nezničit jejího ducha téměř zradil její důvěru. Některé věci se časem nevyjasní. To, co ona v jeho ochranitelských činech nechápala, byl silný záblesk sobectví. Neuvědomovala si, že její duše byla i jeho. Kdyby nebylo jí, neměl by za co bojovat.

Byl si jistý, že skutečnost jejich současné situace Scullyové ještě opravdu nedošla. Nikdy se neskrývala měsíce, roky. Neuvědomovala si, že kdyby její matka dostala mrtvici a musela se znovu učit chodit, nebo kdyby měl Matthew oboustranný zápal plic a musel strávit nespočet hodin na pediatrické JIPce, nebo kdyby Charlieho postřelili při cvičení s ostrými náboji, nejen že by je nemohla navštívit, ale pravděpodobně by o tom ani nevěděla. Nedocházelo jí, že už možná nikdy neuvidí svůj byt, ani nic z něj. Že kdyby si svou jedinou fotku Emily nezastrčila dnes ráno do podprsenky, asi by se na její tvář už nikdy nepodívala. Kdyby jí něco z toho dnes v noci řekl, jen by přikývla a řekla, že to ví. Ale nevěděla. Nemohla. Ještě ne.

Ochutnal tenhle život. Naučil se něco málo o svých potřebách, svých skutečných prioritách. Existovaly jen dvě věci, na kterých mu záleželo natolik, aby litoval jejich ztráty. Jedna z nich byla v bezpečí ukrytá kdesi daleko. Doufal v to. Ta druhá tiše odpočívala jen kousek od něj. Scullyová byla ta, která měla co ztratit.

Ve spánku popotáhla a posunula se. Na čele se jí objevila úzká vráska, znamení napětí nesoucího se jejím snem. Několik hlubokých dechů a linka se znovu vyhladila. Byla znovu klidná.

Ani jeden z nich neměl nic na spaní. Scullyová byla pod motelovým županem nahá. Ta myšlenka Muldera stále rušila od dalších úkolů… Sám si v jednom krámku na rohu koupil boxerky se smajlíky. Zítra, jakmile si vyzvednou od Doggettova člověka nové doklady, budou muset najít nejbližší Walmart a nakoupit pár nezbytností.

Scullyová přemýšlela, že si obarví vlasy. Nic nekřičí víc „Najdi si mě v davu!“ než zrzavé vlasy. Tmavá blond, řekla Scullyová. Něco, co bude vypadat přirozeně, jakoby strávila hodně času na slunci. Měl pocit, že byla plná stínů.

Motelový pokoj byl chladný. Mulder přešel k oknu a otočil ventilem ústředního topení. To už bylo ale nastavené na nejvyšší stupeň. Vzduch, který z něj vycházel, poskytoval trochu tepla, ale ne dost na to, aby potlačilo chlad.

Mulder rychle vlezl zpátky do postele, pod přikrývku.

Pro jednou ve svém životě nechtěl zapnout televizi. Chtěl jen tak ležet, zahřívat se pod dekou a pozorovat Scullyovou jak spí.

Scullyová…Zdálo se to být milion let. Tak dlouho upřednostňoval svou vlastní společnost před světem, který mu nerozuměl a který ho nechtěl. A pak se objevila Scullyová. A samota vypadala jako mučení. Sezení a hádaní se se Scullyovou bylo jako ráj. Mulder se natáhl, opatrně povytáhl okraj přikrývky zpod jejího spícího těla a přehodil ji přes ni. Pohnula se a na čele se jí znovu objevila známka napětí. Mulder zachytil ruku, která se natáhla k jeho polštáři a Scullyové prsty se sevřely kolem jeho, když se znovu ponořila do hlubokého spánku. Mulder zhasnul světlo a zavřel oči.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

„Muldere?“ Ten zvuk ho okamžitě probudil.

„Muldere?“ Její hlas byl změklý spánkem, zmatený a napůl ovlivněný snem.

„Jsem tady, Scullyová.“

Scullyové překrásné teplé tělo se v temnotě přisunulo do jeho náručí. Byla tak drobná. Tak silná. Její prsty mu přejely po tváři a dolů k čelisti. „Jsi tady,“ zašeptala, jakoby její slova testovala jeho přítomnost.

„Jsem tady.“

Usnuli.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Výbuch jí pořád zněl v uších. Nenáviděla teď oheň. Téměř stejně jako kdysi Mulder. Obrazy se rozpíjely a probleskovaly jí pod víčky. Připadalo jí, jakoby se svět chvěl a nic už nebylo pevné. Během pár dnů byla z dokonalé radosti (i když nic už nebylo dokonalé, ne od chvíle, kdy se vzdala Williama) vržena do absolutního zoufalství strachu a zmatku a podivného pocitu útěchy. Dostala se zpět do světa, který kdysi nenáviděla i milovala a který jí pak chyběl, jakkoliv to bylo masochistické, nebo možná jen lidské.

Ale Mulder je tady. A její tělo následovalo instinkt. Ona a Mulder se vždycky pohybovali společně, aniž by potřebovali moc slov. Vytahovali zbraně, obcházeli auto, skrývali pravdu před Skinnerem, chránili svědky. A když se na to člověk podíval, bylo to jakoby něco chybějícího konečně zapadlo na své místo. Věděla, kdo byla Scullyová, když byla po Mulderově boku. Neměla tušení, jak ztracená bez něj může být, dokud neodešel. Nepamatovala si, kdy jí nezávislost proklouzla mezi prsty.

Mulder tiše chrápal. Cítila jeho horký dech na svém uchu.

Mulder, mrtvý v mokré trávě, tělo stále teplé, záchrana jen coby kamenem dohodil a přesto milion kilometrů vzdálená. Běžela mezi chladnými temnými stromy jako vítr, větve ji šlehaly do kotníků, srdce jí bilo jako tamtamy, nový život pulzoval uvnitř jejího těla… “TOHLE NEMŮŽE BÝT PRAVDA!!“

Scullyová prudce otevřela oči. Zalapala po dechu a zaměřila svou mysl na Mulderovo rytmické dýchání za svými zády.

Tentokrát je naživu. Naživu.

Scullyová zabořila hlavu do polštáře a přitiskla se zády pevněji k Mulderově hrudi. Kolik stovek a stovek nocí strávila v motelovém pokoji jako je tento, s Mulderem na druhé straně zdi? A kolikrát se najednou probudila z nejasných krvavých snů, jen aby jí vzdálenost mezi nimi připadla jako oceán?

Některé věci byly dnes v noci správné. Mezi vší tou hrůzou…něco bylo správné.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ve dvě v noci byli oba vzhůru, stulení v temnotě sledovali pruhy stínů na zdi vytvářené světlem pouliční lampy probleskujícím závěsem pohupujícím se nad radiátorem.

„Řekni mi jaké to bylo,“ zašeptal s ústy v jejích vlasech. Byla jí zima a on ji pevně objímal, aby se zahřála. „Jaké to doopravdy bylo.“

„Co?“

„Když ses ho musela vzdát. Našeho chlapce.“

„Nemusíš to vědět. Ne tohle.“

„Samozřejmě, že musím. Měl jsem si tím projít s tebou. Každým bolestným momentem. Slyšet o tom je jen část toho, co opravdu potřebuju vědět.“

„Nemůžu…Já prostě…nevím co…Nemůžu.“

„Pověz mi o tom jednu věc. Jen jednu jedinou. Co sis myslela, nebo cos cítila, nebo udělala. Něco, co bylo stále s tebou, pronásledovalo tě. Něco, cos musela zvládnout sama.“

Dlouhou chvíli byla zticha. Stíny pulzovaly na zdi.

„Spala jsem na podlaze jeho pokoje. Šest nocí. Nechala jsem tam kolébku. Každou noc jsem do ní položila jeho nejoblíbenější deku a hračku. A spala jsem na podlaze. No…spala…hlavně brečela.“

Mulder se nepohnul. Zapomněl dýchat.

„Bolely mě břišní svaly, jak mi bylo zle…A pak to celý den v práci bolelo, když jsem si sedla, nebo se postavila a nemohla jsem to na sobě dát znát a bylo to se mnou celý den…a někde hluboko ve mně to prostě…bylo…jako by mi ho někdo doslova vyrval z těla. A pořád jsem cítila…“ Usnula.

Mulder zabořil nos do vlhkých kudrn na jejím krku a ztěžka dýchal. Ježíši, Scullyová. Ježíši.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

2:30

„Už je ti tepleji?“

„Je to lepší.“

„Chceš, abych se podíval, jestli ve skříni nejsou další přikrývky?“

„Ne, Muldere. Hlavně ode mě teď neodcházej.“

„Neboj.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

2:45

„Pověz mi, jaké to bylo, Muldere.“

„Co?“

„Kde jsi byl. Tvůj život. Hledání pravdy.“

„Jídlo. Spánek. Pátrání. V noci jsem ležel v posteli. Na té poušti bylo vedro jako v pekle. V duchu jsem si pořád dokola pročítal tvoje e-maily. A když jsme ztratili i je…vzpomínal jsem na ta poslední slova. Hrál jsem s Gibsonem šachy.“

„Ale on zná každý tvůj tah dopředu.“

„Jo, to mě vytáčelo.“

Pomyslel si, že se nad tím nejspíš usmála.

„Taky sem tam zachytil nějakou mou myšlenku, když jsem myslel, že spí. Museli jsme o nich pak mluvit.“

„Pokřivil jsi mladou mysl, Muldere?“

„Nemyslím si. Ale vsadím se, že pár zajímavých myšlenek o tobě teď má.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

3:01

Mulder ležel na zádech. Scullyová měla hlavu položenou na jeho břiše a cítila, jak se zvedá a klesá s každým nádechem a výdechem. Slyšela tlukot jeho srdce. Voněl tak zatraceně krásně. Muldere, skoro jsem zapomněla jak voníš. Bylo čím dál těžší si to jen tak vybavit.

„Agentka Reyesová má pro tebe slabost.“

„Cože? Muldere, o čem to kruci mluvíš?“

„Myslím to vážně, Scullyová. Všimla sis někdy, jak na tebe kouká?“

„Muldere, agentka Reyesová miluje Johna. Vlastně je v tom až po uši.“

„Fakt?“

„Ano, Muldere. A teď, když vidím, jak naprosto jsi minul, věřím tvému sexuálnímu radaru ještě míň.“

„Scullyová, tohle nebylo jenom nějaké plácnutí. Chci říct…Opravdu jsi nikdy…“

„Muldere, Monica a já jsem přítelkyně. Dobré kamarádky. To je vše.“

„Říkám ti, Scullyová, že kdybys ji chtěla, mohlas ji mít.“

„Jasně. Jak myslíš.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Spali.

Když se znovu probudil, byla pryč. Napůl spící se Mulder natáhnul do tmy pro její kůži. Po takové době v exilu nechtěl být ani na okamžik byť jen kousek od ní. Dotkl se jejích vlasů, jejího ramene, ale ve chvíli, kdy ten dotek ucítila, zadržela Scullyová dech a odtáhla se. Přitáhla si zpátky přikrývku. Než se mohl Mulder vzpamatovat, byla na nohou a na druhé straně pokoje.

„Scullyová?“

Neodpověděla, ale mohl slyšet jak dýchá. Roztřeseně. Proti dvojitému oknu rozpoznával její siluetu. Seděla na okraji křesla a ztrnulost jejího těla kontrastovala s měkkostí polstrování.

Mulder se zvedl na posteli a snažil se ze sebe setřást únavu. „Scullyová?“ Jeho hlas byl zastřený. Odhodil přikrývku a přešel po úzkém pruhu koberce. Kleknul si před ni. Byl vděčný za teplo z topení.

„Co se děje? Scullyová?“ Dotknul se rukou jejího kolene, ale Scullyová ucukla, jakoby ji spálil, a zvedla ruce, aby ho odstrčila. Směs údivu, obav a bolesti mu musela tančit v obličeji stejně jasně jako slova. Ale ona se ani nepodívala.

„Nemůžu,“ řekla tiše. „Promiň, já jen, já…tolik se toho za posledních pár dnů stalo a já…mám asi nějakou opožděnou reakci. Dej mi minutu, ano?“

Nepamatoval si, kdy ji naposledy viděl tak napjatou. „Samozřejmě, je to v pořádku,“ zašeptal. „Scullyová, ať už cítíš cokoliv, je to v pořádku. Je dobře, že to cítíš. Ale…já jen…nechápu, proč to musíš dělat…daleko ode mě.“ Znělo to trochu pateticky, trochu zoufale, když se poslouchal. Jenže se cítil jako ztracené dítě, když ho odstrčila. Po tolika letech nemá cenu to popírat.

Odpověděla úsečně. „Protože jsi toho součástí.“

„Jak?“

„Muldere…“

„Scullyová.“ Na okamžik se odmlčel, opatrně si v hlavě srovnával celý koncept a pokoušel se vymyslet ta správná slova. „Vím, že jsme byli dlouho od sebe a že sis sama musela poradit s věcmi, které bych nikdy…“

„Neopouštěj mě.“ Bylo to tišší než šepot. Jen ztěží věřil tomu, co slyšel.

„Co? Scullyová, co…jsem tady. Nikam nejdu.“ Kruci, nech mě se tě dotknout. „Scullyová, jsi to jediné, čím jsem si v životě jistý…dýl než můžu teď v noci spočítat.“ Náznak humoru jí zůstal skryt.

„Jo, no…před dvěma dny to tak nevypadalo.“

„Cože?“

Scullyová se přikrčila, sevřela čelisti a zadívala se ven tenkou škvírou mezi závěsy. „Muldere, poprvé…jedinkrát…jsem tě požádala, abys nás upřednostnil před tímhle..“ mávla rukou do prostoru, aby naznačila vlastní podstatné jméno, „…co děláme. A tys toho nebyl schopen.“

Mulder skoro ztratil rovnováhu pod nárazem jejích slov. „Ne. Ne, ne, ne, ne. Scullyová, tak to nebylo. Víš to. Podívej se na mě. Myslel jsem, že nás upřednostňuju, že upřednostňuju tebe. Obětoval jsem všechno, protože jsem ti nechtěl ublížit, nechtěl jsem tě zničit. Nechtěl jsem ztratit…svou Scullyovou. Chránil jsem tě.“

Scullyová si pohrdavě odfrkla. Ještě se na něj nepodívala. „Tak toho nech, Muldere.“

Snažil se nepřilévat olej do ohně jejího vzteku. Věděl, že si ho umí udržet od těla (jak by neznal, po všech těch letech), ale bylo těžké zbavit se dekády zvyku. „Scullyová, nezapomínej, že tys mě poslala pryč. Přemluvilas mě, abych utekl a zachránil si tak život. Není to přesně to, z čeho obviňuješ mě?“

„Ne.“

„Ne?“

„Ne, Muldere, tak je to. Poslala jsem tě pryč od našeho syna. Od Williama. Abych ho ochránila. Protože tak to prostě je, Muldere, jakmile máš dítě. Musí být na prvním místě. A ano, chtěla jsem, abys byl v bezpečí, ale kdyby přišlo na věc, jakmile bys dal najevo trochu odporu, nebyla bych schopná tě přemluvit k odchodu. Nebo bych tě následovala. Možná, že pravá láska znamená umět nechat někoho jít i za cenu vlastního utrpení, ale…opravdová touha. To ji překonává…Ale teď jsme jen my, Muldere. Jen my. V určitém momentu láska taky znamená respektovat volbu toho druhého. A já věřím, že jsi toho schopen. A když ti říkám, že nechci být v bezpečí, když to znamená být bez tebe…“

Bojovala s tím každou buňkou svého těla. Bolelo to ji sledovat…ale začínala plakat.

Chvěla se.

Mulder ji pozoroval, ale nemluvil.

Urputně se soustředila na nějaký bezejmenný bod na svých nohou. Párkrát se nejistě nadechla. Mulder dýchal s ní, přál si, aby je ticho a blízkost přitáhly blíž, do souladu.

„Bez tebe to nezvládnu.“ Její šeptaná slova mu svírala hrdlo.

„To…jaké ´to´? Skrývání? Pokračování našeho boje? Co…Nemůžu..“

Jazykem si přejela po rtech. „Můj život.“

Ach, bože. Dvě slova vytvářející tu nejintimnější myšlenku, jakou kdy Scullyová vyjádřila. Daleko intimnější než „Miluju tě“ a všechna ta slova touhy během výbuchů vášně. Seděla tiše v motelovém křesle s pohledem zabodnutým do podlahy a zvednutým obočím. A on si uvědomil, že je to tady. To je ten okamžik, po kterém toužil a prahnul během roků a roků osamění a strádání a zavřených dveří a her na ticho. Dana Scullyová upustila na tento překrásný okamžik všechny své zábrany a nabídla se mu – vyděšená, bezbranná a zraněná. Potřebovala ho stejně jako on potřeboval ji.

A bůh mu pomáhej, tohle rozhodně nechce zvorat. Jestli někdy ve svém podělaném životě udělá něco správně, musí to být tohle.

Mulder se zvedl ze země a vztáhnul ruku k ženě, kterou miloval. „Pojď ke mně.“ Scullyová znovu zbledla, ale on s ní zůstal. Síla jeho emocí sice připomínala spíš zlobu, ale prostupovala oběma jako čistá láska. „Pojď ke mně,“ řekl zhrublým hlasem a přitáhl si ji k sobě, do svého náručí.

Nechala ho vyhrát, ale držela si odstup. Ruce měla vmáčknuté před jeho hrudníkem a vytvářela tak mezi nimi prostor.

„Podívej se na mě…“

Zkusila to. Její odpor se rozpadal ve strach. Nemohla udržet oční kontakt, ale on ji hladil po tváři hřbetem ruky a utěšoval ji krok za krokem. „Dano Katherine. Nikdy tě neopustím.“ Zavřela oči. „Nikdy, Scullyová.“ Záchvěvy citů v pevnosti jeho vlastního ovládaného hlasu ji přemáhaly.

Dlouhé minuty spolu stáli ve studených stínech ztichlého pokoje. Její dech mu přinášel slova. Tak něžná, tak zranitelná. Unikátní Scullyová. „Slib mi to…“

Mulder ztěžka polknul. Touha po ní ho fyzicky bolela. „Slibuju.“ Úder ticha. A pak „Ale jenom dokud mě nezačneš opravdu štvát.“

A to ji zlomilo. Rozplakala se. Zvednul ji ze země, odnesl ji zpátky do postele a uložil ji do tepla přikrývek. Nechal ji plakat. Ze všech věcí, po kterých toužili, jim bylo odepřeno právo trpět společně. Nevěděl jak dlouho jim trvalo než usnuli. Věděl jen, že slyšel její pravidelný dech ještě předtím, než sám sobě dovolil podlehnout.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ještě jednou se probudili, před svítáním. Tentokrát se s ní miloval.

Jeho kůže po ní žíznila tak dlouho, že se jí nemohl dostatečně nabažit. Bál se, že se utopí. Skoro zastavil na cestě do Nového Mexika a pomiloval se s ní na kraji silnice vmáčknutý na zadním sedadle. Do háje se spiknutím, koncem světa a autem za jejich zády.

Ale stačil jediný pohled na její vážný výraz, na pár očí zírajících na cestu, a věděl, že by ho to nenechala udělat. Jakkoliv možná chtěla udělat to samé. A poprvé ve svém životě tomu začínal věřit. Možná…že ho milovala stejně jako on miloval ji. Byl téměř připravený tomu uvěřit.

Byla v jeho náručí jako hedvábí. Její polibky byly úplně jiné než jaké v životě poznal. To pod ním byla Scullyová. Jeho partnerka, jeho protějšek, jeho rovnováha, jeho opora…jeho láska.

A když vykřikla v bolestné rozkoši, důvěrnost podlehnutí jejímu potěšení ho skoro rozplakala. Tahle nádherná žena. To byl jeho životní dar. Přes všechno to peklo, které musel prožít, všechnu zodpovědnost, kterou musel nést, všechny ztráty, které utrpěl, ho tohle drželo v přesvědčení, že za život se vyplatí bojovat. Tohle ho donutilo uvěřit.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dny, které je čekají, nebudou lehké.

Slunce se zvedalo na horizont, zmačkané závěsy házely na levnou přikrývku záblesky měkkého světla připomínající třpytivou cetku.

Scullyová by měla být vyčerpaná. Byla na té horské dráze celé dny a v noci toho moc nenaspala. Ale její svaly byly silné. Cítila se ospalá, ale pevná. V kukle tvořené přikrývkami a spletí končetin jí bylo teplo. Mulder ještě spal. Brzy se probudí. Vždycky byl brzo vzhůru. Nebo možná ne. Někdy, když ji měl v náručí, prospal ranní kuropění a probudil se až když bylo slunce vysoko. Dovolila si věřit, že měla tu moc. Že mu umožňovala pocítit ten klid.

Zabolelo ji, když si vzpomněla na své noční odhalení zranitelnosti. Ale vzpomínka na jeho slova a něžné doteky jeho prstů ji rozechvívala. Některé okamžiky si člověk musí zapamatovat. Za některé se musí bojovat.

Dana Scullyová ležela v těch brzkých ranních hodinách v Roswellu v Novém Mexiku a poslouchala tiché zvuky dýchání, života. Hučení větru v okapech a zvuk vody v trubkách. Možná, že pravda je někde venku. Možná, že ji jednoho dne najdou. Nebo možná, že pravda, jak řekl Mulder, jsou oni dva ležící tady spolu a vychutnávající zázrak, kterým život může být. Možná právě za to bojovali. Za zachování budoucnosti pro každý okamžik lidského kontaktu a krásy, která zbývá.

Scullyová zavřela oči. Přála si, aby mohla podlehnout ještě pár momentům sladkého spánku. Ale její mysl už přepnula na denní režim a nebylo cesty zpátky. Slunce si razilo cestu na oblohu a oni museli vyrazit směrem k dálnici.

Mulder se ve spánku pohnul a sevřel ji pevněji v náručí. Teď bylo na čase, aby se bál on. Ale ona nikam neodcházela. Tohle teď byl její život. Nezůstalo nic, k čemu by se upínala. Nic, co by je drželo od sebe. Jsem tady, Muldere. Jsem tady.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 23.4.2009 v 12:00 v kategorii Povídky.