Kult X

autorka Leyla Harrison | překlad luca | rating NC-17 | kategorie V, A, MSR

Nespokojeně jsem se zavrtěla pod přikrývkou i tou zatracenou prošívanou dekou. Jsem tak rozpálená. A nebude to jenom venkovním oteplením.

Ježíši.

Co se to se mnou k čertu děje?

Říkám si už celé měsíce, že bych se měla uklidnit. Uklidnit. Tohle slovo jsem nepoužila od doby, co jsem skončila s vysokou. Jakkoliv.

Něco potřebuju.

Už je to tak dlouho. Strávila jsem příliš mnoho osamělých nocí pod touhle přikrývkou, vlastní konečky prstů dotýkající se mých ňader, jenom lehce, lehounce. Vždycky si říkám, že nic víc neudělám, ale nikdy to nedodržím.

Jak se potom cítím? Nemám pocit viny. Přes ten jsem se přenesla už před mnoha lety, kdy jsem objevila zakázané slasti lidského těla. Mohla jsem masturbovat, i když Melissa spala ve stejné místnosti jen pár metrů ode mě. Naučila jsem se, jak se sebe dotýkat a dosáhnout tichého uspokojení tak, abych ji neprobudila.

Teď jsem dospělá, v mé ložnici nikdo jiný není, nikdo, koho bych mohla vyrušit. Tak proč si vždycky namlouvám, že už to víckrát neudělám? Proč se vždycky snažím přesvědčit samu sebe, že vlastně o žádné vyvrcholení nestojím?

Faktem zůstává, prostě a jednoduše, že to potřebuju. Zoufale chci mít jeden orgasmus za druhým, cítit tu horkost ve svém těle, tu vlnu vzrušení, která rve mé útroby na kusy a tlačí mou tvář do polštáře, když křičím, aby mě sousedé neslyšeli.

Když křičím jeho jméno, toužím, aby mě mohl slyšet. Mulder. Nakonec ho nevyslovím. Ale pokaždé vidím jeho tvář. Jeho ruce. Jeho tělo.

Kriste.

Potřebuju žít. Vážně. Potřebuju opravdový život.

Dnes v noci to není jiné. Jsem rozpálená, jsem unavená, jsem vzrušená. A co je nejhorší ze všeho, stále vykládám sama sobě, že to vůbec nechci.

Samozřejmě že ne.

Jsem si zatraceně jistá, že jakmile začnu, poddám se tomu jako vždy. Zavřu své oči a mé ruce se stanou jeho. Mé prsty se změní na jeho ústa a jeho penis a já ho ucítím v sobě a všude na svém těle, jak mě laská a hladí.

Hmm… Jen ta myšlenka stačí k tomu, abych padla na záda. Snít o svém partnerovi. Vsadím se, že v Cosmopolitanu nebo Glamouru o tom napsali tuny článků, jaké to je, být v práci stále rozptylován něčí dráždivou přítomností.

Mně o tom povídejte. Rozptýlení je jen špička ledovce, která mou touhu sotva zakryje.

Vstanu z postele a chvíli jen tak přecházím po pokoji. Nakonec si uvařím kafe s vědomím, že to už neusnu nejspíš vůbec. Mám strašnou chuť nalít si do něj panáka. Prohlédnu všechny zásuvky a nic. Nic. Nemám doma ani kapku alkoholu. Ani pitomou láhev vína. Jsem fakt neuvěřitelná. I moje matka má doma víno. A Mulder… ten má taky doma víno.

Mulder.

Hmm…

Neměla bych. Neměla bych takhle přemýšlet.

Má mysl si se mnou dnes v noci nepěkně zahrává. Řítím se na nebezpečné území. Nechám kávu kávou a vracím se do ložnice. Světla stále svítí, když uléhám na postel.

Muldere, říkám si v duchu, jak má ruka nahmatá pravé ňadro. Muldere.

Jeho ruce jsou horké a já vím, že budou mačkat má prsa, nejdříve jemně, opatrně, testovat jejich váhu, jejich rozměr. Přejede konečky svých prstů přes bradavky, jako by náhodou, což způsobí povzdech unikající z mých rtů. Sten, možná, záleží na tom, jakou sílu vyvine.

Víc nepotřebuju, abych byla připravená. Mé bradavky jsou napřímené a ztuhlé očekáváním. Tiše vzdychnu. V tomhle dobývání sama sebe je něco uměleckého, něco, co nikdy úplně nepochopím. Žádný milenec nemůže znát vaše tělo tak dobře jako vy sama. Léty jsem se zlepšovala, učila se. Stal se ze mě opravdový odborník. Když masturbuju, dávám si načas. Není třeba spěchat, pěkně pomaloučku, dokud už nemůžu více snést. Umím naslouchat rytmu svého těla. Vím, co potřebuje. Co má rádo. Jak se dotknout. Jak rychle…

Lehounce zasténám, když o tom přemýšlím.

Telefon se rozdrnčí u mé hlavy a vyruší mě z rozjímání.

Kruci.

Podívám se na budík. Je za deset minut jedna. Neodolatelný agent Fox Mulder. Nikdo jiný mi takhle pozdě nevolá.

Chvíli bojuji s myšlenkou, že nechám sepnout záznamník, ale nakonec vytrhnu sluchátko z vidlice. „Haló.“

„Scullyová?“

„Ano, Muldere?“ povzdechnu unaveně.

„Já… vzbudil jsem tě?“

Ne, Muldere, jenom jsi mě vyrušil. Nedělej si s tím hlavu. „Ne, Muldere. Byla jsem vzhůru.“ Vlastně jsem na tebe právě myslela.

„Já jsem, no, já… já jsem na tebe právě myslel, Scullyová.“

Jeho slova mě tak překvapila, že jsem se prudce posadila.

„Scullyová, poslouchej, omlouvám se. Promiň, že ti volám takhle pozdě. Jsem si jistý, že máš na práci lepší věci…“

No… Měla bych mu to říct? Odvážím se? „Vlastně jsem na tebe taky myslela, Muldere.“

„Vážně?“

„Ano.“

„A na co konkrétně?“

Zhluboka jsem se nadechla. „Muldere, připadáš si někdy osamělý? Chceš…“ zmlkla jsem, jak jsem si uvědomila, že se ptám jako nějaký idiot. Jasně, že si připadá osamělý. Vím to. Je to jedna z věcí, kterou máme společnou. Jedna, o které jsme spolu nikdy nemluvili.

Mulder se jemně zasmál do mého ucha. „Proč si myslíš, že mám všechny ty videokazety, Scullyová?“

„Ty, které nejsou tvoje?“ ujišťuju se vesele.

„To budou ony.“

Tohle přiznání přináší světlo do mé mysli a podivně mě uklidňuje. Lehám si zpátky na záda. Mulder a já nemáme moc příležitostí bavit se o takovýchto věcech. Už ne. Vlastně diskutujeme jen o násilí, zločinech, temnotě. O smrti. O spiknutí. Máme oba plné ruce práce, abychom se ujistili, že ten druhý nebyl zabitý, zraněný, oklamaný nebo vtažený do léčky. Na příjemné věci nezbývá čas.

Uvědomuju si, jak moc mi to chybí.

„Takže, co jsi přesně dělala, Scullyová?“

„To je tajemství“ škádlím ho.

„No tak, řekni mi to.“

„Opravdu?“

„Ano, opravdu.“

„No, Muldere, ležela jsem tady v posteli a představovala si, jak se s tebou miluju, a pak…“

Ach, Bože. Opravdu jsem to řekla?

Jo, řekla.

Tón mého hlasu byl veselý. Jako bych žertovala. Bože, doufám, že to vezme jako vtip. Protože jestli ne, umřu hanbou.

Ticho.

Zdá se mi, že ho slyším oddechovat, polknout a zase se nadechnout. Bože, on to vzal vážně. Nemyslí si, že jsem si dělala srandu. Ta pauza se zdá nekonečná.

„Je legrační, že to říkáš, Scullyová“ ozval se konečně. „Protože já jsem si zase představoval, jak se miluju s tebou.“

Je smrtelně vážný.

„Bože“ vydechla jsem.

„Scullyová.“

Nemůžu mluvit. Můj krk je sevřený a já stejně nevím, co na to říct. Strachy se mi klepou kolena.

„Scullyová, já jedu k tobě.“

„Muldere…“

„Ty to nechceš?“ ptá se.

„Ne, tak to není, Muldere, chci,“ odtuším nervózně, „já jen…“

Jen co? Bože. Jen co? Nejsem připravená? Taková lež. Jsem připravená celé měsíce. Celé roky.

„To je o.k.“ těší mě.

„Ne, Muldere“ pronesu důrazněji a praštím se sluchátkem.

V čem je krucinál můj problém? Chci ho. Chci ho už celá léta, chci ho tak dlouho, že už mě to nepřekvapuje.

Ale nejsem připravená, aby mě takhle viděl. Ne teď. Ne když mám své vlastní ruce. Bůh ví, že se bojím pocítit jeho ruce na svém těle, jeho opravdové ruce, které mi budou přinášet více potěšení než mé vlastní, a já to nebudu umět snést. Bude to příliš intenzivní, příliš zavazující, příliš výbušné, že to neustojím.

Roztrhnu se vejpůl. A on to uvidí. To nedovolím.

Přejedu si dlaněmi přes ňadra skrze tenkou látku pyžamového kabátku. Mé bradavky tvrdnou a napínají se, jak konečně pustím zadržovaný dech. Ten dotek je lehounký. A to nechci. Potřebuju víc a potřebuju to rychle.

Nespěchej, nabádám sama sebe. Udělej to pomalu. Dej si načas. Udělej to správně. Netlač na to a brzy bude po všem.

Mé prsty tahají za bradavky, tam a zpět, tam a zpět. Pomalu. Pomaloučku. Přídám na rychlosti. Je to tak příjemné. Miluju ten okamžik zrychlení.

Kdyby tak… Kdyby tak tady byl Mulder. Chytil by jednu bradavku do úst a jemně sál. Jeho rty by pálily jako oheň, chladily jako voda a já bych cítila, jak přejíždí přes vrcholek svým jazykem, tam a zpět, tam a zpět, právě jako mé prsty teď.

Zklamaně zasténám.

Proklínám ho. Proklínám ho, že tady není. A proklínám sebe, že mu nedovolím, aby tady byl.

Přetáhnu si pyžamový kabátek přes hlavu. Je mi strašné horko a chci se dotknout nahé kůže. Odhodím ten kus oblečení někam pod postel, ať přistane kdekoliv. Tolik to potřebuju. Nemůžu více čekat.

Dotýkám se bříškem prstu té nejcitlivější části mých bradavek. Je tady jeden takový bod, jediný na mém těle, který je ten nejcitlivější, jaký mám. Je malinký a odpovídá jen na něžný dotek úplné špičky prstu. Musím velmi něžně, veĺmi opatrně. Právě takhle…

Vzdychnu a prohnu záda do oblouku. Ježíši. Právě takhle. Ano. Tenhle dotyk se mě dělá blázna. Cítím, jak mnou projíždí horká vlna vzrušení. Trhnu hlavou ze strany na stranu. Bože. Ten pocit je tak opojný, že to stěží vydržím.

Má ruka sjede pod pásek pyžamových kalhot a pod kalhotky. Nemám čas, abych si je svlékla. Žádný čas. Lehce rozevřu nohy, pohladím vnitřní strany, masíruju je. Nechci, aby konec nastal tak rychle. Představím si Muldera, jeho hlavu zabořenou mezi svá stehna, a cítím, jak celá vlhnu. Vsunu dva prsty do svých horkých záhybů a ty se okamžitě obalí vlhkostí z mého klína.

„Ach, Bože“ zamumlám, jak zavírám oči. Má druhá ruka stále mačká jedno ňadro a přejíždí palcem přes bradavku.

„Ježíši“ ozve se náhle odněkud Mulderův hlas.

Škubnu rukou a mé oči se polekaně rozevřou. „Kriste!“ vykřiknu a napůl se posadím, jenom abych uviděla Muldera stát ve dveřích své ložnice. Ohnu se přes postel v zoufalé snaze najít odhozený kabátek, ale on je rychlejší a po pár krocích sevře mé ruce ve svých.

„Nech to“ řekne naléhavě.

Drží má zápěstí jako v kleštích a očima rentgenuje mou nahou hruď. Já jsem celá rudá – vzrušením, drzostí, s jakou si mě prohlíží, i tou ostudou, že jsem byla chycena při činu. Chycena jím.

„Co tady sakra děláš?“ snažím se dostat z jeho sevření.

„Byl jsem v autě. Na mobilu. Před domem“ vyráží ze sebe krátce a stručně a stále se mi nepodívá do očí. Ještě ne. Zírá na má prsa.

Nakonec zvedne hlavu a naše pohledy se na okamžik střetnou, když zaplete své prsty do mých, stále zvlhlých předchozí činností. Vím, že to cítí. Celá se roztřesu. On se náhle skloní a zachytí jednu mou bradavku do svých úst, aniž by řekl slovíčko. Prohnu se v zádech a hlasitě zasténám.

Jeho ústa jemně sají ten ztuhlý vrcholek a rukama mi pomalu krouží po zádech, přejíždí prsty po páteři tam a zpět, tam a zpět, až nahoru ke krku. Jeho dotek mě rozpaluje a nejsem schopná určit, jestli mi víc potěšení přinášejí jeho ruce nebo ústa. Vlastně se nedokážu soustředit vůbec na nic. To opojení je příliš oslepující.

Cítím špičku jeho jazyka na své bradavce, jen lehce, lehounce. Dotkne se mého nejcitlivějšího bodu a já se bezmocně zakroutím v jeho náručí. Propustí mě a položí na záda, jak jedním mocným pohybem stáhne pyžamové kalhoty i spodní prádlo z mých nohou. Nechá mě zcela nahou, jeho očím napospas. Přitáhnu kolena k sobě a snažím se posunout výš, ale on mě stáhne zpátky za kotníky a mé nohy široce rozevře.

Vzhlédne ke mně od křivky mých boků a já vím, že musí vidět tu vlhkost usazující se na vnitřní straně mých stehen. Pohladí mě rukou po chomáčku mokrých kudrlin a já s povzdechem nechám hlavu klesnout do polštáře, neschopná protestovat nebo ho zastavit.

Ani nechci.

Pevně zavřu oči a slyším jen látku jeho džín otírající se o prostěradlo. Náhle jsou prsty pryč. Začínám zvedat víčka, když ucítím, jak jeho ústa prozkoumávají jemnou kůži na stehnech. Pokrývá ta místa drobnými, lehounkými polibky. Svírám jeho hlavu, jeho ramena, kteroukoliv jeho část, na kterou jsem schopna dosáhnout.

„Nemůžu…“ šeptám.

„Co nemůžeš, Scullyová?“ ptá se zastřeným hlasem.

„Nemůžu to vydržet“ lapám po dechu, jak vlepí další něžný polibek blízko předchozího. Jemně to místo olízne jazykem. Ježíši. Mé boky se nekontrolovaně vzepnou. „Prostě mi to udělej, Muldere“ prosím ho a nestarám se, jak zoufale musím znít.

Jeho prsty se opět probíjí chloupky v mém klíně a cítím, jak mě otevírá a pak drží rozevřenou palci, aby mě mohl vidět úplně celou. Cítím jeho horký dech na své kůži a lehce zvednu boky z postele, téměř prosebně. Skloní se a zaboří svá ústa do samé podstaty mého bytí. Líbá mě.

Ach, můj Bože. Křičela bych, kdyby z mého hrdla vyšel hlásek.

Jeho jazyk opisuje pomalé kruhy, stoupá vzhůru a zase klesá dolů. Uplyne téměř třicet vteřin, než se dostane tam, kde ho chci cítit nejvíce. Když se tak stane, sevřu jeho bundu v pěstích.

MuldereMuldere­Muldere.

Nemůžu to vydržet. Divoce se vzpínám pod jeho ústy. On mě však pevně drží a neuhne ani o kousek. Stále dráždí ten nejcitlivější svazeček nervů.

Už to nebude trvat dlouho. Vím to. Svaly na mých nohou se zatínají a třesou očekáváním.

Náhle se pohne směrem dolů a zajede do mě svým jazykem, jak jen to je možné. Bože. Cítím jeho prsty na svém klitorisu, pokračující ve sladkém útoku, jaký započala jeho ústa o minutu dříve.

„Muldere“ vydechnu. Vím, že brzy spadnu přes okraj. A on to slyší v mém hlase. Vytáhne svůj jazyk ven a pokračuje v kousání, štípání a lízání, nepoznám přesně ten rozdíl. Zrychluje.

„Bože, Muldere. Muldere. Já už…“

Musí mě slyšet, protože v té chvíli zaútočí na můj klitoris veškerou silou. Celá ztuhnu a slyším samu sebe, jak křičím nezvykle hrubým hlasem. Třesu se jako v tranzu. On svá ústa neodlepí. Nedopřeje mi oddech. Vzápětí ucítím druhou vlnu, aniž by ta první už byla minulostí. Tentokrát přímo řvu. Volám jeho jméno, svírám se jako v křečích a nevidím nic než jen jasné bílé světlo.

Mulder zvedne hlavu, pohne se směrem ke mně a sevře mě v náručí, dokud se neuklidním. A to je první věc, kterou si uvědomím, když konečně otevřu oči.

Mulder mě objímá.

Stále těžce oddechuju a srdce mi buší jako divé. On se na mě zářivě usměje. „Takže myslím, že teď už znám tvé tajemství, co?“ ptá se s jiskřičkami v očích.

„A já se vsadím, že ty taky nějaké máš, Muldere…“

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 20.4.2009 v 13:00 v kategorii Povídky.