Kult X

autorka Donnilee | překlad luca | rating NC-17 | kategorie MSR | povídka ke stažení

1. část

Byt Dany Scullyové, Georgetown, D.C., pondělí 15. prosince 2001, 7.00 

Probudila jsem se a ucítila cizí tělo za svými zády. Ztuhla jsem. O vteřinu později se mi všechno vybavilo. Mulder. Minulou noc si mě vzal, více způsoby než jedním. Byla jsem teď jeho tak opravdově, jak jen to bylo možné.

Překvapivě mě tohle poznání nedonutilo k úšklebku, jak jsem očekávala. Vždycky jsem byla mylně přesvědčená, že když si dovolím někoho milovat, budu se muset vzdát části sebe sama. Teď jsem pochopila, že by to byla pravda jen v případě, že by moje láska byla neopětovaná. Ale my jsme se s Mulderem vzájemně milovali tak moc, že místo spoutanosti přišlo úžasné osvobození.

Nebyla jsem tak naivní, abych si snad myslela, že se v tomhle vztahu nikdy neobjeví žádné mráčky. Byl více než komplikovaný už od samého začátku. A právě proto byl život s Mulderem tak vzrušující.

Zavrtěl se a přitiskl mé tělo pevněji ke svým bokům, jeho ranní erekce se tlačila do mých zad. Málem jsem zasténala při vzpomínce, jaké to bylo, když se ve mně pohyboval. Dovnitř, ven. Vzápětí jsem ucítila jeho ruku na svém ňadru. Tentokrát už jsem se neovládla a vydala ze sebe neartikulovaný povzdech. Přisunul se ke mně ještě blíž. Jeho horký dech rozechvíval vlasy na mém krku a pak se jeho rty přisály k nahé kůži na mém rameni.

Nežádal o svolení. Ani nemusel. Byla jsem si jistá, že by okamžitě přestal, kdybych to jen naznačila. Jeho ruka sjela z mého ňadra dolů přes břicho až ke koleni a zvedla mou nohu do výšky tak, aby ležela přes jeho. Byla jsem otevřená. Jen pro něj.

On se trošku posunul, jak hledal tu správnou polohu k útoku na mé tělo. Chvíli vyčkával u vstupu, jako by zkoušel, zda jsem dostatečně vzrušená, a to poznání způsobilo, že nahlas vzdychl a bez dalšího otálení do mě proniknul celou svou délkou.

„Ježíši, Muldere!“ sykla jsem.

Za mými zády zazněl jen pobavený smích. Sevřela jsem své vnitřní svaly, jak jen jsem dokázala, a byla jsem odměněna náhlým vzepětím jeho boků a zalapáním po dechu: „Sakra.“

„No tak, buď milý“ šeptala jsem.

Jeho ruka vklouzla zpátky na mé ňadro a hladila ho v rytmu přírazů tam a zpět. Zcela jsem se poddala té rozkoši, která projížděla celým mým tělem. Byla jsem trošku rozbolavělá, ale on byl tak něžný, jaký výrazný rozdíl oproti minulé noci. Sténala jsem a téměř okamžitě cítila, jak se mé svaly kolem něj svírají, jak se celá třesu jako v transu. Počkal, až se trošku vzpamatuji, a pak mi jemně zašeptal do ucha: „Dobré ráno, krásko.“

„Dobré…“ zarazila jsem se, když ze mě náhle vyklouzl, stále tvrdý a nyní pokrytý vlhkostí z mého klína. „Ale ty jsi nebyl.“

„Nemůžu, chce mi strašně čůrat“ vysvětloval.

Zahihňala jsem se a navrhla mu: „Dáš si se mnou sprchu?“

„To se můžeš vsadit, Scullyová“ zamumlal, jak se překulil na posteli a vstal.

Chvilku jsem pozorovala jeho záda, zatímco mířil ke koupelně. Zhluboka jsem se nadechla a následovala ho. Našla jsem ho stát nad záchodovou mísou, zcela ponořeného do činnosti, kterou právě vykonával. Uvědomovala jsem si, jak moc je to intimní, být s ním tady v koupelně, právě když odpovídá na volání přírody. V žádném případě mě to však neznechutilo nebo nezahanbilo jako v předchozích vztazích. Otočila jsem oba kohoutky a zkusila teplotu, pak jsem připravila dvě osušky a malý ručník na vlasy. Položila jsem je na skříňku vedle sprchového koutu, vklouzla za závěs a nechala bičovat své tělo horkým proudem vody. Spokojeně jsem zamručela a jen ji tak nechala stékat po svých zádech, dokud jsem neucítila závan chladného vzduchu, jak se ke mně Mulder připojil. Umyli jsme jeden druhému vlasy, Mulder se musel samozřejmě sklonit, abych na něj dosáhla, a pak jsme si dali načas se vzájemným prozkoumáváním našich těl. Než jsme skončili, přinutil mě se otočit a opřít ruce o stěnu sprchy a pečlivě mydlil zadní část mého těla.

Zalapala jsem po dechu, jak jeho napěněný prst sjel mezi mé půlky a přitlačil na svěrač. „Měla jsi někdy anální styk, Scullyová?“ ptal se mě hlubokým hlasem, zastřeným vlastním vzrušením. Pokračoval v mytí mých hýždí a pak opět lehce přitlačil, dokud nepronikl dovnitř prvním článkem prstu.

Hlasitě jsem zasténala a celá se napjala v očekávání bolesti, která však nepřicházela. Mulder prst vytáhl a znovu přitlačil a já jsem opět vzdychla. Necítila jsem vůbec nic nepříjemného. Naopak. Mé tělo zachvátila nezvyklá horkost, která donutila bradavky k pozoru, způsobovala v páteři brnění a napjala všechny svaly, o kterých jsem normálně nevěděla. Tohle jsem nikdy nepoznala, neměla jsem ani tušení, jak citlivá může tahle oblast být.

„Tak měla?“ zeptal se znovu a naklonil se přes mé rameno.

Stočila jsem k němu tvář a odvětila: „Ne.“

„A chtěla jsi?“ ptal se opět něžně.

„Přemýšlela jsem o tom“ připustila jsem po pravdě.

„Věříš mi?“

Aha… magická otázka. Věděla jsem, že pokud odpovím ne, okamžitě se stáhne. Jenže s jeho prstem v zadních dveřích a erekcí opět se tlačící do mých zad se dalo těžko couvnout. Ta představa mě vzrušovala tolik, že jsem cítila, jak celá vlhnu. „Ano“ vyhrkla jsem ze sebe nakonec.

K čertu! Ona mě to nechá udělat. Nedokážu ani spočítat, kolikrát jsem o tomhle snil. V kolika mých představách hrál hlavní roli její oblý, do srdce tvarovaný zadek? Nemůžu říct. Pevně jsem ji přidržel jednou rukou na boku. Druhou jsem rozetřel mýdlo všude po svém údu. Chtěl jsem si ji takhle vzít. Tohle byl sexuální akt pečetěný bezpodmínečnou důvěrou. A jestli se mi takhle poddala, nebylo už nic, co by mi nemohla dát. Příležitost jsem měl na dlani a nemohl jsem se nezeptat. Opět jsem se do ní vsunul a masíroval ji tak dlouho, dokud se neuvolnila a já nemohl lehce posouvat dva prsty tam a zpět. Nechtěl jsem, aby povolila příliš, ale musel jsem si být jistý, že jí neublížím. Když jsem byl spokojený a ona sténala a kroutila se pod mýma rukama, namydlil jsem se ještě víc a svůj penis jemně přitiskl na správné místo. Její srdcovité pozadí mě fascinovalo.

Ona celá ztuhla. Naklonil jsem se k ní a pobídl ji: „Uvolni se, Scullyová. Věř mi. Jakmile přitlačím, vyjdi mi naproti.“

Zesílil jsem tlak a ona mě následovala, jak jsem ji požádal. Její svaly povolily, a než jsem se nadál, měl jsem vrcholek penisu vevnitř a vzdychl jsem nad tou těsností. Byla uvnitř horká a já jsem se celý zachvěl, jak mě pohltila vlna touhy. Dobrý Bože, a to byl teprve začátek.

Zrychleně dýchala a já jsem jí přejížděl dlaněmi přes boky sem a tam, abych ji uklidnil. „Dej mi vědět, až budeš připravená. Prostě se ke mně přibliž, ty kontroluješ tempo“ naléhal jsem na ni.

Zhluboka se nadechla, pomalu mi vyšla vstříc a nechala mě razit si cestu dál. Bylo to, jak jsem předpokládal – dát jí možnost kontroly jen zvýšilo můj kredit. Tak jsem stál bez hnutí a zatínal zuby, abych ovládl to nutkání hodit boky dopředu a ovládnout celou akci. Bylo to podivně bolestivé a vzrušující zároveň.

Když už mi zbývalo jen pár posledních milimetrů, přestal jsem to zvládat. Sevřel jsem ji kolem pasu a přitiskl prudce k sobě. Krátce vyjekla, jak jsem konečně proniknul do jejího namydleného pozadí celý. Když jsem ucítil, že napětí povolilo, začal jsem se pomalu pohybovat.

„Bože, Scullyová, omlouvám se. Nemohl jsem si pomoct, ty mě tak vzrušuješ. Nechtěl jsem ti ublížit.“

„To je v pohodě. Jen jsi mě překvapil.“

Klidně jsme se poddali té rozkoši. Našel jsem ten správný rytmus, aby nás to vzrušovalo ještě víc, ale abychom ještě nedosáhli vrcholu. S potěšením jsem poslouchal zvuky, které vycházely z jejích úst, jakousi směsici vzdechů a šeptání.

Držel jsem ji u sebe blíž a rukama útočil na její ňadra a ztuhlé bradavky. O pár minut později jsem ji obtočil jednou rukou kolem pasu a téměř zdvihl ze země. Její šlapky se sotva dotýkaly dna sprchy a malý zadek trčel do vzduchu jako nevyslovená výzva.

Zasténala: „Ano, udělej mi to, Muldere. Ukaž mi, o co jsem přicházela.“

S tímto svolením jsem ji začal posouvat nahoru a dolů po mém pulsujícím údu. Vykřikla, ale bylo to zcela jistě rozkoší, ne bolestí. Nevážila skoro nic a já jsem se široce rozkročil, abych lépe udržel rovnováhu, jednu ruku na protějším ňadru, druhou pevně sevřenou kolem pasu, jak jsem ji nadzvedával a pak mírně povolil a nechal ji sjet dolů vlastní vahou.

Přirážel jsem ji k sobě znovu a znovu a cítil, že se blížím ke konci. Ona však nebyla chycená. Sjel jsem rukou dolů a jemně kroužil palcem po jejím klitorisu. Zavzdychala a vyšla mé ruce vstříc. Zvolnil jsem své pohyby a stále ji dráždil.

Vnímal jsem, jak se chvěje a sténá třesoucím se hlasem: „Ach, můj Bože. Ježíši, Muldere. Nikdy se mi ani nesnilo o tom, že to bude takhle krásné. Kriste! Já už… Ach, Bože.“ Nakonec bolestně vykřikla a třásla se v mých rukách, jak ji zcela pohltil její první anální orgasmus.

Opět jsem zrychlil a začal přirážet tvrději. Zakroutila se a znova se vzepjala. Podruhé. Byl jsem ztracený. Vnikal jsem do ní celou svou délkou, cítil, jak se její vnitřní svaly svírají, vnímal tu hebkou stísněnost. Už mě nic nezadrželo, ztuhl jsem a pak se v ní znovu a znovu rozléval v bolestivém uvolnění. „Kruci, Scullyová“ vykřikl jsem, když se do ní mé tělo vyprázdnilo. Oba jsme málem upadli, když bylo po všem. Nohy jsme měli jako z gumy. Opatrně jsem z ní vyklouzl a pak jsme se vzájemně pečlivě opláchli a vysušili.

Něžně jsem ji políbil a držel její tvář ve svých dlaních. „Půjdeme dnes do práce?“ zeptal jsem se.

Chvíli přemýšlela a pak pronesla: „Myslím že ne. Nemáme nic tak důležitého a nejspíš bychom měli tenhle den využít k tomu, abychom se rozhodli, co bude dál.“

„Co máš na mysli?“ ptal jsem se poněkud vylekaně, jak mě zasáhla vrozená podezřívavost, a následoval ji do ložnice. Začne mi snad vykládat o všech těch předpisech a interních nařízeních a o věcech, které nemůžeme dělat v práci, natož na veřejnosti? Strach z ublížení a zmaru byl sice od včerejška ten tam, ale navzdory zážitkům z minulé noci jsem stále trochu váhal, zda bude Scullyová brát náš vztah stejně vážně jako já. Ne že bych zpochybňoval její oddanost, jen jsem ji miloval tak, až mě to bolelo. Předešlé zkušenosti mě naučily, že obvykle neznamenám pro ostatní lidi tolik, co oni pro mě. A i když jsem racionálně věděl, že Scullyová je jiná, staré zvyky se mě stejně nechtěly pustit.

Ovšem všechny obavy se ukázaly jako bezdůvodné v okamžiku, kdy pronesla: „Jen takové ty maličkosti… jaké oblečení si necháme jeden u druhého a tak.“

Usmál jsem se. „Co takhle mít jen jeden byt?“ vyrazil jsem ze sebe.

Podívala se na mě a já jsem si všiml záblesku strachu v jejích očích. „Já nevím, Muldere.“

„Promiň… spěchám na tebe, že? Já jen… prostě bych chtěl všechno. Jsem nenasytný, co víc můžu říct?“

„Já neříkám, že to nebude možné, ale měli bychom si dát čas na rozmyšlenou, dobře?“

„Jasně, Scullyová. Nezlob se.“

„Přestaň se už omlouvat.“

Shodila ze sebe župan, sjel po její voňavé kůži a odhalil perfektní ňadra. Natáhla si kalhotky a otočila se ke skříni, když někdo zazvonil u dveří. Instinktivně jsem se podíval na zápěstí, abych zjistil, že hodinky leží na nočním stolku. Bylo přesně osm. „Kdo sem sakra leze v osm ráno?“ brblal jsem si spíše pro sebe.

„To nevím. Jdu to zjistit“ ozvala se Scullyová klidně, natáhla na sebe znovu župan a zamířila k vstupním dveřím. Zůstal jsem stát na prahu ložnice a napjatě poslouchal, co se bude dít. Kdo má právo otravovat ji v tuhle hodinu? Kromě mě samozřejmě, pomyslel jsem si s mírnou výčitkou svědomí, že jsem ji dnes vytáhl z postele tak brzo.

Pevně jsem si utáhla župan k tělu a podívala se kukátkem ve dveřích. Stál za nimi poslíček z mého oblíbeného květinářství. Povzdechla jsem si při pomyšlení na nelehký úkol, který na mě stále čeká. Moc dobře jsem věděla, že ta kytice je od Gregga. Otevřela jsem dveře, podepsala převzetí zásilky a pak odnesla dlouhou bílou krabici do kuchyně. Skrývala tucet rudých růží. Naplnila jsem křišťálovou vázu vodou, vložila do ní květiny a postavila ji na stůl. Na přiložené kartičce jsem četla:

Pro mou krásnou dámu. Nemůžu se dočkat, až tě uvidím. Gregg

Znovu jsem vzdychla a pak skoro nadskočila, jak si Mulder za mnou odkašlal. Vzhlédla jsem k němu a on zvědavě zdvihl obočí. Ukázala jsem rukou na květiny a mdle pronesla: „Hádej, od koho jsou?“

„Od pana Úžasného?“ zeptal se sarkasticky.

Spolkla jsem rozhořčení a rozhodla se mu pomoci přenést přes bolest, kterou mu moje randění s Greggem způsobilo. „Podívej, Muldere, já vím, že ho nesnášíš jen proto, že jsem si s ním párkrát vyšla. Ale on doopravdy není tak špatný, víš?“

Sklopil oči a po pár vteřinách bojovně vztyčil hlavu. „Máš pravdu, promiň. Je to ode mě dětinské tasit zbraně, když to bude on kdo… kdo bude zklamaný.“

Chvilku jsem na něj jen tak zírala a nakonec souhlasně přikývla. Otočil se a vracel se do ložnice, aby na sebe natáhl něco víc než jen trenýrky. Přes rameno prohodil: „Zavolám do Úřadu, že si bereme volno.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

2. část

Zabořila jsem nos do kytice růží a vdechovala jejich omamnou sladkou vůni, kterou jsem tak milovala. Chudák Gregg. Byl to opravdu milý muž a neměla jsem pochyb o tom, že se o mě vážně staral. Jestli to pochopí nebo ne, jsem nevěděla, ale určitě si zasloužil někoho lepšího, než jsem byla já. Někoho, kdo by ho miloval stejně jako já Muldera. Byla jsem sama ze sebe zmatená a věděla jsem, že se tenhle člověk stane bolestivou vzpomínkou v mém srdci jednou provždy.

Vešla jsem zpět do ložnice, abych se konečně upravila. „Co chceš dělat ze všeho nejdřív, Muldere?“ ptala jsem se tiše, jak jsem šátrala ve skříni a přemýšlela, co si obléci.

Zamračil se. „Právě jsem mluvil se Skinnerem. Musíme přijít na schůzku v 11, ale na zbytek dne nám dal volno. Potřebuju se stavit u sebe, abych se převlékl.“

„Fajn, tak to máme ještě dobré dvě hodiny, abychom si promluvili.“ Vytáhla jsem ze skříně nový kostýmek a před jeho zvídavým pohledem jsem se pomalu oblékala.

„Dobrá, promluvme si nejprve o spaní“ zabručel.

„Ty myslíš jenom na sex“ popíchla jsem ho a obula si střevíce.

„Kdo řekl něco o sexu?“ ptal se s předstíraným nevinným kukučem ve tváři.

Zasmála jsem se. „Zapomínáš, Muldere, že tě moc dobře znám, tebe a tvé myšlenkové pochody.“

„Včera jsi je neznala“ opáčil vážně.

„Ale ano, já jsem vždycky věděla, že máš hříšné myšlenky, Muldere. Akorát jsem nevěděla, že se týkají přímo mě“ škádlila jsem ho.

Koutky rtů mu zacukaly a nepatrně zakroutil hlavou, evidentně mi nevěřil. Nechala jsem to být a přesunuli jsme se do obývacího pokoje. Uvařila jsem kafe a pobídla ho: „Chceš se jít nasnídat někam ven?“

„Možná bychom to měli nejprve probrat. Já vím, že jsem sem včera přišel celý nažhavený, Scullyová.“

„Mírně řečeno“ odpověděla jsem se smíchem.

Podíval se mi do očí. „Neporanil jsem tě nějak, že ne?“

„Ne, vlastně ani ne“ ujišťovala jsem ho okamžitě. Vypadal dost přešle, tak jsem pokračovala s odhodláním být k němu upřímná. „Byla to už nějaká doba, víš… takže ze začátku to nebylo úplně příjemné, ale to potěšení pak mi tu trochu bolesti bohatě vynahradilo.“

Konečně se usmál. „Opravdu?“ ptal se téměř stydlivě.

Bylo pro mě těžké smířit se s tímhle nejistým Mulderem, sedícím teď přede mnou, při vzpomínkách na toho cílevědomého muže z minulé noci, který mě, literárně řečeno, dostal na lopatky dobře mířenou ranou. Teď vypadal, že potřebuje povzbuzení. Samozřejmě – v denním světle věci často vypadají jinak. „Opravdu“ těšila jsem ho.

Jeho tvář se roztáhla do zářivého úsměvu. „Já jsem si to taky užil“ pronesl tiše. „Nevím, jestli po tomhle ještě vůbec kdy dokážu jít do postele sám, Scullyová.“

„Proč si myslíš, že budeš muset?“

„Měl jsem za to, že potřebuješ nějaký čas, aby ses vypořádala s tím, co se stalo.“

„To ano, ale přesto tě nenechám tak rychle odejít.“

„Mohl bych tady zůstat celý týden a pátek a sobotu strávíme u mě… když pořád máme ty dva byty, ne?“

Jeho další nenápadný pokus o společné soužití mě pobavil. „Tak dobře, zkusíme, jak to bude fungovat. Přizpůsobit se můžeme vždycky. Jsem si jistá, že přijdou chvíle, kdy budeme muset spát odděleně, Muldere.“

„Já vím, ale pokud to není nezbytně nutné, tak nechci.“

„Já taky ne“ ujistila jsem ho.

„Tak co podnikneme?“ zeptal se už klidným hlasem.

„Pojedeme k tobě, ty se převlékneš na tu schůzku a sbalíš si pár věcí, které si budeš chtít vzít. Hodíme je sem, ještě než pojedeme do kanceláře. Cestou se můžeme stavit na snídani.“

„To se mi zamlouvá“ odvětil a vyskočil z gauče. Usmála jsem se nad tou bujarostí. Bylo to příjemné, vidět ho, jak je šťastný, vědět, že mám tu moc způsobit tenhle výraz na jeho tváři. Jak jsem mohla být tak slepá?

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Byt Foxe Muldera, 42 Hegal Place, Alexandria, VA, pondělí 15. prosince 2001, 9.00

Zkoumavě se na mě zadíval, když zapínal zip na sportovní tašce. Právě jsem dokončovala pečlivý úklid jeho ledničky a vyhazovala všechny ty záhadné, vědecky nerozluštitelné hnijící věci do koše. Měli bychom před víkendem udělat opravdu velký nákup.

„Chceš pokřtít mou postel, Scullyová?“

Vydechla jsem s nahranou hrůzou v hlase. „Na mě musíš pomalu, Muldere. Dělali jsme to dneska ráno už dvakrát… No dobře, ty jednou, ale já dvakrát.“

Rysy ve tváři mu změkly. „Dělal jsem si legraci. Ty jseš trošku bolavá, co?“

Ušklíbla jsem se. „Trošku. To se brzo spraví.“

Po malé chvilce ticha se zakřenil. „Trošku jsem tě odřel, co?“ zeptal se se zvláštními jiskřičkami v očích. Moc dobře věděl, že má pravdu.

„Ty umíš být pěkné čuně, víš to, Muldere?“ zlobila jsem se.

Rozesmál se a vzápětí táhl svoji obří tašku ke dveřím. Najednou se vrátil. „Co je?“ otázala jsem se ho zvědavě.

„Nic, jen se ujišťuju, že jsem na nic nezapomněl. Pojďme.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Byt Dany Scullyové, Georgetown, D.C., pondělí 15. prosince 2001, 10.00

Přijeli jsme zpátky do Georgetownu a oblečení z jeho tašky viselo v mém šatníku, jen co jsem mu uvolnila kousek místa. Vyklidila jsem mu půlku zásuvky pro spodní prádlo, hned vedle mého. Tyhle malé věcičky vypadaly tak nevinně, a přitom dráždivě. Byly vzrušující a uklidňující v jednom okamžiku, jako bychom konečně pochopili, cože to vlastně od rána děláme. Zvláštní spojení. Obdarovali jsme jeden druhého úsměvem a neustále jsme po sobě pokukovali, zatímco jeho věci nacházely nové úložiště. Zatímco se Mulder převlékal do čistého obleku, poklidila jsem malý nepořádek v kuchyni.

„Pořád jsme ještě nesnídali, Muldere. Nakoupíme taky rovnou něco k obědu a k večeři, než půjdeme za Skinnerem“ navrhla jsem, když se objevil za mými zády.

„Jak chceš“ přikývl souhlasně.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Hooverova budova, Washington, D.C., pondělí 15. prosince 2001, 10.50

Lehce jsem jí položil ruku na spodní část zad, jak to dělávám často. Dnes mi to ale připadalo nějak významnější, když jsme tak kráčeli chodbou ve třetím poschodí a mířili ke kanceláři zástupce ředitele Skinnera. Lidi na nás koukali, ale takhle nás viděli chodit často.

Jakmile jsme vstoupili do předsálí kanceláře, Skinnerova sekretářka Kim nás poslala rovnou dál se záhadným úsměvem na tváři. Vstoupili jsme dovnitř a setkali se nejen se Skinnerem, ale také se samotným ředitelem Úřadu a náměstkem ředitele Kershem. Varovně jsme se podívali jeden na druhého, zatímco Skinner nás pobídl, ať se posadíme do dvou prázdných křesel před jeho stolem.

Sotva jsem tak učinili, usmál se. „Agenti, pan ředitel a pan náměstek ředitele přišli, aby vám něco osobně předali.“

Ztuhnul jsem a po očku pohlédl na Scullyovou, která ovšem vypadala zcela nevzrušeně a dívala se řediteli rovnou do očí. „Pane?“ ptala se profesionálním hlasem. „Nějaký případ?“

On se rozesmál. „Ne, agentko Scullyová.“ Popošel ke kraji Skinnerova stolu a zpod stohu papírů vytáhl dva zarámované certifikáty o velikosti asi 30×40 cm. Přišel s nimi až k nám a podával nám je.

Překvapeně jsem vydechl, jak jsem si potichu četl, co na nich stojí. Scullyová to vzápětí přečetla nahlas: Čestné uznání speciálním agentům Daně Scullyové a Foxi Mulderovi za příkladnou službu Federálnímu úřadu pro vyšetřování s 85% úspěšností při řešení případů v roce 2000, nejvyšší, jaká kdy byla v historii FBI dosažena.

Zarděla se a já jsem koukal jako tele. Skinner se usmíval od ucha k uchu, ředitel Úřadu decentně zdvihal koutky a Kersh se tvářil, jako by spolkl něco obzvlášť hnusného. To mě pobavilo a obdařil jsem ho tím nejroztomilejším spokojeným úsměvem, jaký jsem uměl, a tak jsem ho naštval ještě víc. Byl jsem v šoku, ale nakonec jsem ze sebe vymáčkl: „Já nevím, co na to říct. Děkujeme mnohokrát, pánové.“

Skinner se postavil, což nás se Scullyovou také vymrštilo ze židlí. Ona se usmála speciálně na Kershe a pronesla mile: „Děkuji. Jsem z toho taky mimo. Je to úžasné.“

Kersh trošku roztál. Jejímu úsměvu nedokázal odolat nikdo, ani takový zatrpklý panák jako on. Otočila se k řediteli. „Děkuji, pane. Je to pro nás pocta.“

Ředitel pokývnul hlavou. „Dobrá práce, agenti. Vyhodnocujeme vyřešené případy zpětně na konci následujícího kalendářního roku a vy dva jste vyšli jako jasní vítězové. Já vím, že práce na Aktech X není zrovna obvyklá, ale vypadá to, že se bez ní Úřad neobejde. Vlastně uvažuju, že vaše oddělení rozšířím.“

Málem jsem upadl. „Pane?“

„Znám jednu agentku z New Orleans, která se specializuje na okultní případy. Žádala o převelení do D.C. Jmenuje se Monica Reyesová. A taky vím o jednom agentovi v New Yorku, bývalém tamním policistovi, který také žádá o převelení do D.C. Myslím, že byste společně vytvořili dobrý tým.“

„Nevím, co říct“ řekl jsem a emoce se ve mně bouřily. To byla opravdová rána pod pás, přidělit k nám další agenty. Přemýšlel jsem, jaký to může mít dopad na náš sotva vznikající vztah. Budeme muset být mnohem více obezřetní.

„To je skvělá zpráva, pane řediteli Mullene“ odvětila Scullyová, jak mi přispěchala na pomoc. „Mám jednu otázku.“

„Jakou?“ ptal se Mullen.

„Kam je posadíme? Do naší kanceláře se sotva vejdeme sami dva.“ Tohle byla moje Scullyová, praktická za všech okolností.

Muž se usmál. „O tom jsme už mluvili. Vedle vaší kanceláře je starý sklad plný nepotřebných papírů a jiných věcí. Vyklidíme ho. To, co se dá ještě využít, pošleme do Quantica. Noví agenti tak získají samostatnou kancelář, která bude s tou vaší spolupracovat. Vy, Muldere, budete jejich velící důstojník a Scullyová vás zastoupí v případě potřeby.“

To se mi zamlouvalo víc. „Děkuji, pane. To jsou… neuvěřitelné zprávy.“

Potřásl Scullyové rukou, pak mojí. „Jen pokračujte v dobré práci, agenti. Nechtějte, abych svého rozhodnutí litoval.“

„Spolehněte se“ vyhrkli jsme ze sebe současně a usmáli se na sebe.

„Pojďte, Alvine. Zpátky do práce“ pokynul ředitel rukou Kershovi a zamířili ke dveřím.

„Gratuluji“ procedil druhý jmenovaný mezi zuby, jak opouštěl místnost.

Stáli jsme chvíli bez hnutí a nakonec se otočili ke Skinnerovi, který nám opět pokynul, abychom si ještě sedli. Odkašlal jsem si. „Nemůžu tomu uvěřit. Co za tím je?“

Skinner zavrtěl hlavou. „Proč by za tím mělo něco být?“

„Když jde o nás?“ zamračil jsem se.

„Tentokrát ne. Čísla nelžou. Prostě máte nejvyšší procento vyřešených případů v historii FBI, a to ty další se ani vyřešit nedají. To je působivé, zvláště pro ředitele, i když nemá ani páru o tom, čím se vlastně zabýváte.“

Scullyová se otázala: „Máte s tím něco do činění, pane?“

Usadil se zpátky za stůl a ujišťoval nás: „Ne, opravdu ne. Kersh hodně protestoval, říkal, že jste ztracený případ, Muldere.“

„Jak jinak“ zabručel jsem.

Skinner se neklidně zavrtěl. „Jak říkám, čísla nelžou. Jen jsem uvedl pár komplikovaných případů vyřešených poctivou terénní prací a také jsem poukázal na vědecký přínos agentky Scullyové, který mnohé vaše případy zaštiťuje.“

Svěsil jsem hlavu. „To uznání patří hlavně Scullyové.“

„Ne, Muldere, patří nám oběma“ protestovala okamžitě.

Skinner opět vstoupil do hovoru: „Ano, Scullyová, patří.“ Pak se otočil ke mně. „Také jsem vyzdvihl vaši schopnost sestavovat profily zločinců a neuvěřitelnou intuici, která společně s vědou agentky Scullyové dokáže řešit téměř každý případ s uspokojivými výsledky. Tomu se nikdo nemohl postavit.“

„Děkujeme, pane. Jsme dojatí“ odvětil jsem tiše.

Skinner se usmál. „Nemáte zač. Běžte a pověste si ty zlé hochy na stěnu své kanceláře.“

„To uděláme, pane.“

Zašklebil se. „A mimochodem…“

„Ano?“ optala se Scullyová.

„Objednal jsem vám dolů stůl, agentko. Tak si tam udělejte místo. Dostanete ho po Vánocích.“

Oba jsem se zasmáli. „Ano, pane“ přikývla.

Projel mnou malý záchvěv pocitu viny… Stůl. Už jsem jí ho měl pořídit dávno. Aspoň že jsem jí nechal udělat cedulku na dveře. Visela těsně nad mojí.

Prošli jsme kolem stolu Kim a ta vzhlédla s úsměvem na rtech. „Gratuluji, agenti.“

„Díky, Kim.“

Vyšli jsme na chodbu. Scullyová se zastavila a věnovala mi jeden ze svých neodolatelných úsměvů, který mi vždycky rozbuší srdce až v kalhotách. Uvědomil jsem si, že jí ho oplácím. A ona mě najednou překvapila, když mi padla do náruče, jako by chtěla tomuhle slavnostnímu okamžiku dopřát správný náboj.

Drželi jsme jeden druhého, až jsem ji obtočil jednou rukou kolem pasu a ona se mi zaklesla pažemi kolem krku. Cítil jsem, jak se mi její tělo opět poddává. Bez většího rozmýšlení, co bude, když nás někdo uvidí, jsem se sklonil a vlepil jí rychlý, ale vášnivý polibek. Trošku jsem povolil sevření a na okamžik jí vstrčil jazyk do úst. Pohnula svými rty, ale pak se odtáhla, celá zardělá a trošku zahanbená. Byl na ni krásný pohled. Vyklouzla z mého objetí a odkašlala si, ale nepřestala se usmívat.

Pochopil jsem, jak zřídka se jí dostávalo ocenění, a byla to má vina. Od doby, co pracovala se mnou, se na ni každý díval skrze prsty. Věděl jsem, že pro ni kariéra v FBI znamená víc než pro mě, a byl jsem opravdu šťastný, že se konečně dočkala uznání. Co se mě týkalo, klidně bych se bez něj obešel, i když musím připustit, že mému egu udělalo dobře. Jenže pro Scullyovou to byl opravdový dárek.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tato povídka je velmi obsáhlá, zbylý text si můžete přečíst po kliknutí na odkaz níže. Nezapomeňte se poté vrátit a povídku okomentovat.

:: STÁHNOUT KOMPLETNÍ POVÍDKU VE FORMÁTU .DOC ::

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 10.4.2009 v 19:00 v kategorii Povídky.