Kult X

autorka Oracle | překlad XGirl | rating R | kategorie X-file, Mulderangst, Sculy angst, MSR | spoiler War of the Coprophages, Syzygy | povídka ke stažení

1. část

Tohle by mělo být úplně normální. Večeře, tanec a polibek na rozloučenou u dveří. Peterova ústa jsou horká a jeho silné ruce hladí její boky. Chutná po kvalitním červeném víně.

Scullyová stojí na špičkách, ruce spojené na jeho zátylku a jazykem si pohrává s jeho rty. Jeho polibky jsou něžné, zkušené, s přesně nadávkovaným dobýváním jazykem a potlačované vášně. Možná, že chodí někam na soukromé hodiny.

„Takže…kdy tě zase uvidím?“ ptá se, když se Scullyová od něj odtáhne.

Jeho modrýma očima projede záblesk vzrušení, ale víc nic. Primitivní vzrušení, touha po uspokojení a ona si uvědomí, že vlastně nejsou ani přátelé. Není zklamaná. Je to koneckonců teprve druhé rande, znají se pouhé tři týdny.

Není zklamaná.

„Příští pátek?“ uvažuje a on jí odhrne ze zrudlé tváře pramen vlasů.

Peter se usmívá, odhalí tak své silné bílé zuby a oči se mu zúží na štěrbinky. „Ano“. odpovídá a vlepí jí mlaskavou pusu na tvář. „zavolám ti.“

Pak jí lehce zamává a odchází, a když Scullyová vejde do svého bytu, úsměv se já z tváře okamžitě vytrácí. Její tělo ztrácí sílu, musí se opřít o dveře, které právě zavřela. Odkopne vysoké boty a klesne na koberec, obličej si zakrývá dlaněmi. Oči jí zaplní slzy, které tvrdošíjně odmítá nechat stékat po tvářích.

Ne, není zklamaná. Je to mnohem horší

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Je sobota večer. Mulder jde ven z toho samého důvodu jako vždycky – nedokáže už to ticho ve svém bytě vystát. Nakrmil rybičky, napsal zprávu o vyšetřování a shlédl dost porna na to, aby otupil svoje myšlenky. Nic nezbývá.

Jde do hospody Casey´s a sedne si k baru. Z jukeboxu hraje Paint it black od Stounů a Mulder se uchichtne.

Po šesti drincích páchne cigaretovým kouřem, alkoholem a nějakým laciným dámským parfémem. Odejde dřív, než má šanci na víc, než na to políbit ji, ale ona mu do kapsy strčí papírek s telefonním číslem a doufá. Mulderovi jí je skoro líto.

Nechce jít domů, ale kam jinam má jít? Nejsou žádné stopy, žádné nitky, nic, po čem by mohl pátrat. Střelci se potloukají ve Vegas, tvrdili sice na nějaké „supertajné“ akci, ale nejspíš jsou na srazu fanoušků Star treku.

Možná by mohl prostě odjet z DC. Vzít si motel v nějakém zapadákově, přespat tam a na chvíli zapomenout kdo je. Ale to dokáže i ve svém bytě, pokud bude opravdu chtít.

A tak se odloudá zpátky domů, lehne si na gauč a celou noc počítá praskliny na stropě a poslouchá bublání akvária.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Peter zavolal do kanceláře v pondělí, když si Mulder skočil někam na oběd.

„Ahoj Dano“ říká, tón hlasu vstřícný, milý, jako by naučený. Prázdný.

Scullyová potlačí zívnutí. „Ahoj Petere“, odpovídá a přitom si čmárá na desky Mulderova odrbaného notýsku. „Jak se máš?“

„Oh, mohlo by to být lepší.“ skoro vidí jeho široký zářící úsměv „Právě jsem udělal kontrakt s klienty v Taipei. Sázky byly vysoké, ale stálo to za to.“

Co že to udělal? Prohrabává se svým mozkem a snaží se vylovit, co ví o trhu s akciemi. „To zní skvěle, Petere“

„tak co ten pátek?“

„Definitivně s tím počítám. V kolik?“

Očekává něco šarmantního a slušňáckého a on ji nepřekvapí. „vyzvednu tě v sedm. Přesně.“

Vzápětí vrazí Mulder do kanceláře, obložený plastikovými miskami, ubrousky a dvěma polystyrénovými kelímky s kávou. „Dostal jsem extra porci parmezánu“ hlásí pyšně a žuchne věcmi na stůl před ni ještě než si stihne všimnout, že telefonuje.

Zatváří se chápavě, když si Scullyová položí významně prst přes ústa.

„Tak, Petere, kam mě vezmeš tentokrát?“ říká do telefonu najednou medovým hlasem.

Mulder se posadí, otevře plastikovou misku s gnocchi a s chutí se ponoří do jídla. Ničeho si nevšímá.

„Šeptající zátiší“ odpoví Peter „je to nová restaurace na 12té ulici. Washington post jí dal pět hvězdiček. Sice s přimhouřeným okem, ale mají skvělé mořské plody a vynikající vinný lístek“ Snaží se, aby to znělo jako jeho vlastní slova, ale očividně cituje ten časopis.

Tak co, Petere, máš v hlavě originální nápad? „Hm, myslím, že jsem o ní slyšela. Perfektní.“

„Uvidíme se.“

„Těším se!“ zapřede Scullyová. Mulder nehne brvou.

Vzhlédne od jídla vlastně jen v okamžiku, kdy ona položí telefon, a ani v jeho očích nedokáže nic vyčíst. Možná proto, že není co. Peter už jí volal do kanceláře pětkrát a Mulder neřekl ani slovo. Ani se nezeptal kdo její přítel je, nebo dokonce jaký je. Když o tom tak přemýšlí, ani nevyslovil jeho jméno.

„Muldere, slyšel jsi někdy o "Šeptajícím zátiší“?

Mulder pozdvihne obočí, " Jako v ´Nech nás jít, známými skoro opuštěnými ulicemi, šeptajícími zátišími neklidné noci v hotelích na jednu noc a restauracemi se škeblemi ústřic, ulicemi které následují jako nudné argumenty neslušného návrhu?"

Mulderův hlas byl jako tekutý med a Scullyová nedokázala udělat nic jiného, než na něj zírat se spadlou čelistí.

„Promiň“ říká a sklání hlavu jakoby stydlivě. Asi si myslí, že Scullyová neví o čem to blábolil. „T.S.Eliot“

Ona polkne. „Já vím, pamatuju si to z vysoké.“

Když Mulder přikývne a vrátí se k papírování, ona si s údivem uvědomí že už si nepamatuje na co se původně ptala.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Peter.

Peter je normální, obyčejné jméno, myslí si Mulder a dribluje basketbalovým míčem o podlahu v obýváku.

Peter, říká si, je pevné jméno, úspěšné jméno. Ne takové, které vás překvapí, ale taky ne takové, kterému byste se smáli. Ne jako některá jiný mužská jména.

Samozřejmě, Peterovo jméno nemá s ničím nic společného, spousta lidí se jmenuje Peter. Peter a Dana jsou obě úplně obyčejná jména. Peter a Dana.

Mulder přestal driblovat míčem a svezl se na gauč, jako by přijal porážku. Je středa večer a ještě pořád se mu nepodařilo narazit na nějaký případ, na kterém by pracoval o víkendu.

Projížděl akta podle abecedy a už je skoro u ypsilon – yeti a zmizelý cirkus Yak. Nenašel zatím nic zajímavého. nikdy by ho nenapadlo, že to bude tak těžké. Jenže jeho tentokrát ve skutečnosti nezajímá odhalení nějaké konspirace nebo záchrana světa. Chce jen dostat Scullyovou na tenhle víkend z města.

Od prvního okamžiku, kdy slyšel o Peterovi žárlí. Je dost silný chlap na to, aby to přiznal, i kdyby jen sám sobě. Žárlí, prostě a jednoduše.

Zamračeně hodí míč proti zdi, až se rámy obrazů rozklepou a počítač na stole poskočí. Pak se ještě víc zaboří do polštářů gauče a hlavu si opře do dlaní.

Fajn, tak to možná není prosté a jednoduché. Možná je to jedna z těch žárlivostí, které svírají srdce, stahují plíce a obracejí žaludek naruby, a ruku v ruce s ní jde zoufalá touha.

Aby byl upřímný, nemůže ani spát a sotva se na Scullyovou dokáže podívat.

Bylo by to melodramatické, kdyby byl on někým jiným a díval se sám na sebe. Kdyby tohle všechno nemusel cítit.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

2. část

Scullyová se pokouší v letadle usnout, ale nedaří se jí to. Mulderův tvrdý loket ji dloube do boku a jeho koleno se dotýká její nohy. Mulder vztekle a roztomile pochrupuje, šije sebou, jako kdyby se už téměř probouzel.

Scullyová je zapasovaná v sedadle u okénka, tak blízko jeho dlouhým neskladným nohám, jeho pomačkané košili, vůni jeho kolínské, mýdla a potu a nedokáže už to snést ani o minutu déle.

Na druhou stranu to nedokáže ani Mulderovi říct. Ne teď. Ne když se dvě hodiny dívala, jak spí a očima se vpíjela do jeho rtů a tmavých řas.

Snaží se nemyslet na detektiva Whiteovou nebo Bambi Berenbaumovou, a bůhvíjaké další ženy se kterými plánoval strávit víkend.

Letadlo sebou cukne.

„Scu–“ zašeptá, když se probudí.

Bezmyšlenkovitě se protáhne a ťukne zápěstím její brady. Už se to stalo mnohokrát předtím, dlouhé lety spolu absolvují tři roky, ale ona se neovládne aby nevydala překvapený povzdech a ruka jí vyletí k bolavému místu.

Mulder ji předběhne, palcem přejede po horké pokožce.

„Promiň“ omlouvá se a nahne se starostlivě k ní. „V pořádku?“

Ona přikývne a vzhlédne k němu, aby ho ujistila. Ale těsně než se mu stihne podívat do očí on se už uhne a zmizí z jejího osobního prostoru. Stáhne se tak daleko od ní, jak jen sedadlo dovolí a otočí hlavu stranou.

„Promiň“ zamumlá ještě jednou.

Zpráva obdržena, pomyslí si ona a kousne se do rtu. Čistě a zřetelně.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Běžeckou trasu lemuje po kotníky vysoká sněhová pokrývka. Působí starosvětsky a je jiskřivě bílá, až na purpurové cákance krve na jednom místě. Nečekaně nádherný obraz, jako z nějaké gotické pohádky.

Vedle leží levá mužská ruka, oddělena nad zápěstím, kde už je jen zmuchlaný chuchvalec tepen, žil a úlomků kostí.

Mulder stojí na kraji označeného místa činu a mluví s vyšetřující policistkou, Elizabeth Farrelovou. Z její afektované řeči těla a tónu, kterým mluví Scullyová poznává, že jí už téměř dochází síly.

„Tohle je pátý případ za poslední dva týdny“ říká Mulderovi, její hlas ledový a plný frustrace. „U ostatních to byl nos, dvě oči a pravá ruka. Všechny patří stejnému muži, kterého se nám zatím nepodařilo identifikovat. Koroner tvrdí, že všechny části těla mu byly odřezány během vteřin, že byl naživu.“

Mulder tohle už dávno ví, ale raději slušně přikývne a zeptá se na předpokládanou otázku „Myslíte si, že je to práce nějakého kultu, nebo nějaký zvláštní sebevražedný rituál?“

Policistka Farrellová se na něj podívá jako kdyby zešílel. „Copak jste neslyšel, co jsem vám řekla?“ vyštěkne a v očích jí blýskne. „Tomu muži chybí nos, obě oči a obě ruce a může být pořád ještě naživu. To přece nedává smysl! Dělám na tomhle případu už dva týdny a nemám nic, co by mě posunulo dál.“

Je to atraktivní žena, vztek jí sluší a Mulder si nemůže pomoct, aby si ji neprohlížel. Je koneckonců jenom člověk. Štíhlá, 175 centimetrů vysoká, s živýma tmavýma očima. Uvědomuje si, že by ho zaujala.

„Muldere“ otočí se a vidí vedle sebe stát Scullyovou, její tváře zrůžovělé zimou a oslnivé vlasy rozcuchané větrem.

Dvě nádherné ženy hned vedle mně, proběhne mu hlavou. A žádná by mě nenechala na sebe sáhnout ani dvoumetrovou tyčí.

„Muldere, myslím, že jsme něco našli.“ říká Scullyová tak, že to hned upoutá jeho pozornost. V její dikci je něco důvěrně známého a v očích má zvláštní tvrdý výraz. Zeď.

Mulder ji následuje k useknuté ruce a přemýšlí, co bude teď dělat. Možná, že ji tenhle případ opravdu zajímá, ale o tom pochybuje. Zločin je to bezpochyby neobvyklý a hrozný, ale nic ve srovnání s tím, co už také viděli.

Nejspíš je tedy jen naštvaná, myslí si Mulder, protože jí uteklo rande s Peterem.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Mulder se snaží odlehčit atmosféru během večeře, ale neví přesně, jak to udělat. Kdyby nebylo jeho, Scullyová by teď seděla v „šeptajícím zátiší“, držela by se za ruku s Peterem a krmila by ho kousky grilovaných krevet. A místo toho chroupe misku salátu při nejnudnější večeři, kterou spolu měli. Mulder ji nikdy neviděl zoufalejší.

„hej, Scullyová, nepřipomíná ti tohle "Princess bride“?

„A co jako?“ ptá se nepřítomně zatímco se snaží nabodnout kousek celeru.

„tenhle případ. Princes Bride. Víš přece, místo činu kde se Westley konečně setkal tváří v tvář s Princem Humperdinickem – ´Pro bolest přijdeš nejdříve o nohy nad kotníky a pak o své ruce nad zápěstími potom o nos…´“ Mulder si myslí, že se mu výstup docela zdařil, ale ona se pořád neusmívá. Mulder své zklamání zakryje pokašláním.

„Aha“ říká Scullyová. „Ty myslíš, že o tohle tady jde? Jakási pomsta – pro bolest?“

On se zachvěje a začne se věnovat svému talíři. „Možná. Ale opravdu nevím, Scullyová. Musí na tom chlapovi být něco zvláštního, že přežil ztrátu všech těch částí těla. Je to jako by ho někdo zkoušel…jak dlouho vydrží, než ho to zlomí. Co myslíš ty?“

Pomalu a důsledně si ubrouskem otírá rty. „Že už teď musí vypadat strašně. I kdybychom ho našli včas, abychom mu zachránili život… bude chtít strávit zbytek života v takovém stavu?“

„Já myslím, že bude šťastný, že je naživu, po tom všem, co vytrpěl.“

„Já nevím, Muldere. Co kdybys ty byl natolik poznamenaný, zohavený, že by lidé sotva dokázali být vedle tebe? Zkus si představit osamělost, jakou by cítil.“ Narovná se, odstrčí tác od sebe a v očích se jí opět objeví předchozí tvrdost. „On bude tak strašně zohyzděný“ pokračuje " že myslím, že by ho společnost někdy přijala."

Mulderovy rysy ztvrdnou nepochopením. „Takže říkáš, že bychom se neměli snažit ho najít?“

„Samozřejmě, že ne“ řekne Scullyová tiše a přistrčí jejich talíře blíž servírce „Jen jsem chtěla říct že pokud ho najdeme, bude možná těžké ho uklidnit. A pro něj bude nejspíš nemožné smířit se se svým stavem.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Stěny motelu jsou tenké jako papír.

Copak si to neuvědomuje? Podivuje se Scullyová a tiskne si polštář přes hlavu, ruce zaťaté v pevné pěsti. Jak to, že je mu to jedno? Jak to, že je mu to jedno, sakra?"

Dnes v noci je to z nějakého důvodu horší než když se to stalo jindy. Zatíná zuby zatímco vzdechy a výkřiky z televize v Mulderově pokoji zesilují a v jeden moment už má tisíc chutí vletět do jeho pokoje a nařídit mu, aby to vypnul, čert vem následky a kompromitující polohy. Pak ale uslyší nějakou ženu křičet „Bejby, ještě, rychleji“ a tlumené mužské vzdychání a nedokáže vystát myšlenku, že by tam vtrhla a našla Muldera…jak dělá to, co musí dělat. Nepřinutí se ani zaklepat na dveře.

„Sakra“ zahučí a snaží se vsáknout do matrace.

Nejhorší na tom je, že sama cítí jak se v ní zažehla jiskra vzrušení a začíná hřát. Mulder je teď určitě roztažený na posteli. Nahý, doplňuje její mozek, nahý a zpocený a víc zaujatý pornem, než by byl kdy zaujatý tebou. Opálený, nahý, se zaťatými svaly hladí dám sebe.

„Dost“ procedí skrz zaťaté zuby, a vyleze z postele aby zabránila vlastním rukám v toulkách po těle při těch myšlenkách.

Studená sprcha je to jediné, co jí dnes pomůže usnout a tak se doštrachá do koupelny a zapne studené drsné světlo. Když se svléká, nedokáže se ubránit pohledu do zrcadla až na zem, které visí na dveřích.

Udělá na sebe obličej. Každé znamínko, piha, jizva a pupínek jsou odhaleny, i ta černá maličká tečka na stehně. Potěžká si ňadra a přemítá, jak mohou být ve srovnání s jejími boky tak malá. V mysli se jí rozjede seznam nedokonalostí. Krátké nohy, příliš bledá pleť, kostnatá kolena, moc růžové bradavky, zbytečně ostrý noc.

Znechucená sama sebou vstoupí do sprchy a otočí kohoutkem.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Mužská ruka má elegantní prsty a znaménko v barvě čokolády pod palce,. Zlatavá kůže, posetá jemnými tmavými chloupky. Hladké nehty. Byla by to dokonalá, normální, zdravá atraktivní ruka, kdyby nebyla useknutá těsně nad zápěstím.

„Já skoro čekám, kdy poskočí a začne se plížit kolem“ pronese Mulder ze svého místa na kovové lavičce za Scullyovou. „Víš, jako ta v Addamsově rodině.“

Scullyová potlačí chuť vzít ruku a plácnout ho s ní. Co to s ním dnes vlastně je? Je jenom protivnější, než jindy, nebo ho spánková deprivace konečně dohnala k přecitlivělosti?

Je to jeho vina, že jsem unavená, pomyslí si Scullyová hořce. Poodstoupí od stolu a stáhne si latexové rukavice a roušku zbytečnou silou.

Mulder vstane z lavičky a postaví se k ní, naruší jí tak osobní prostor. „Takže na té ruce nebylo nic zvláštního?“

„No, ostrost řezu je neobvyklá, ukazuje že ruka byla oddělena od paže během několika vteřin. Je to skoro jako kdyby…“ Odejde od něj k umyvadlu a doufá, že se Mulder nebude vyptávat dál.

„Skoro jako kdyby co?“ zeptá se jde za ní.

Ona si povzdechne a nechá si po rukou stékat mýdlovou vodu, aby si připravila odpověď. „Jako kdyby si tu ruku usekl sám, Muldere. Nejsem si jistá, jestli to dává smysl, stejně jako nevím, jak by si mohl muž useknout vlastní ruku a vypíchnout oči, když jsme u toho.“

A co když…" začíná Mulder a Scullyová nehlas vzdychne. Prosím, přemítá, žádné zbrklé teorie než si dám aspoň tři hrnky kávy. „Co když“ pokračuje on „tahle ruka a ty ostatní části byly nějak oddělitelné?“

„Oddělitelné?“ není si jistá, jestli má vznést protiargument. Ten tón mluvil za vše.

„Není to nemožné, Scullyová. Jsou druhy ještěrek, které při napadení predátorem oddělí ocas a až nebezpečí pomine, naroste jim nový.“

Scullyová ví, že jeho mozek šrotuje. Vidí mu to na očích, ve kterých se už objevil nadšený třpyt. Nejradši by na ten třpyt šlápla a rozdrtila ho pod vysokým podpatkem. „Muldere, to je nesmysl,“ opáčí chladněji, než obvykle. „Lidské bytosti nejsou schopné regenerace celých údů, natož aby jim dorostly.“

Ale on už se od ní stejně otočil pryč a pozoruje useknutou ruku. „Čemu nerozumím je…proč by někdo, kdo by tu schopnost měl tohle sám sobě dělal? Má to být trest? Rituál?“

„Muldere, ty už i skáčeš k vysvětlení“ vyhrkne Scullyová a zkříží ruce na prsou. „Záleží vážně na tom jak, nebo proč to dělá?“

To upoutá jeho pozornost a tak se otočí a zírá na ni. Ta jeho intenzita je pro Scullyovou už příliš a ona si připadá jako zkušební vzorek, jako oběť, jako podivínka. Připadá si jako ta ruka na stole. Sklopí oči k zemi a poslouchá jak se Mulder ostře nadechne a kráčí k ní.

„Já…“ začne „podívej, pokud přijdeme na to jak a proč to dělá, mám šanci ho najít. A proto tady přece jsme, nebo ne?“ Na začátku věty byl jeho hlas ostrý, naštvaný, ale na konci je jemný a citlivý. Starostlivý.

Scullyová přikývne a lehce se začervená rozpaky. „Muldere, já si myslím…“ vyruší ji zvonění mobilního telefonu. „Promiň.“ špitne a jejich pohledy se střetnou. Mulder se zachvěje a jeho rty zformují úsměv, který vyjadřuje „to je v pořádku“

Ona vytáhne telefon a zmáčkne tlačítko, nepřestává se na svého partnera dívat. Jeho oči jsou zářivé, pomyslí si. Jako krasohled.

„Scullyová“ vymáčkne ze sebe a snaží se neznít rozechvěle.

„Ahoj Dano, tady je Peter.“

„Aha“, reaguje ona. Oči ji najednou zabolí a břicho má stažené. Otočí se pryč od Muldera aby neviděl její lesknoucí se pohled. Usměje se, aby změnila tón hlasu. „Ahoj Petere“

Nevidí jak jsou Mulderovy oči najednou prázdné a křivka jeho rtů ztvrdla. Nevšimne si jak sklopí hlavu, otočí se a pomalu kráčí z místnosti ven.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

3. část

Sebral ho hlídkový vůz na silnici 24 když vyběhl z lesa a zhroutil se do sněhu." Farrellová je viditelně otřesena, v jejím hlase je nervozita. Když podává Mulderovi složku, ruka se jí třese. „To je všechno, co zatím máme…standardní fotografie a otisky prstů. Žádný není v databázi.“

„V jakém stavu byl nalezen?“ ptá se Scullyová.

„Při vědomí, ale nereaguje. Podle lékaře ale slyšel.“

Scullyová povytáhne obočí „Ale než se dostal na stanici, chybělo mu ucho?“

Farrellová je bledá jako křída a dívá se do země. „ne chybělo,“ říká „držel ho v ruce. A na hlavě měl velkou ránu a všude bylo hodně krve -“

Mulder se zahleděl na muže ve vyšetřovací místnosti přes sklo, průhledné jen z jedné strany. „Ale vypadá to, že se mu to už zahojilo.“

Ten muž se tváří blaženě. Nedostali z něj ani slovo. Je to atraktivní muž, ve stylu Michelangelova Davida. Ostré rysy, plné rty, výrazné zelené oči a uhlově černé vlasy.

Něco si pro sebe tiše pobrukuje, rty má zkřivené a v těch neuvěřitelných očích se zračí šílenství. Na levé straně hlavy má malou ránu, hladkou jako vnitřek lastury. Tam bylo jeho ucho.

„Už mluvil s někým jiným, než sám se sebou?“ klade Mulder otázku a přikročí blíž ke sklu.

„Nepokoušeli jsme se s ním zatím komunikovat, i když jsme si všimli že se záchranáři, kteří mu ošetřovali ucho ani nepromluvil. Zavolali jsme psychiatričku, ale přijede nejdřív zítra.“ Farrellová udělá pauzu a v rozpacích se očima chytá podlahy. „Podívejte, pokud to vám dvěma nevadí, byla bych radši, kdybyste výslech vedli vy. A napsali zprávu.“

„Bude nám potěšením“ odpoví rychle Mulder a věnuje Farrellové chápavý úsměv.

Ona se na něj široce zazubí na oplátku a úzkost smíšená s únavou se změní v krásu. Vzápětí odejde z místnosti. Mulder ji sleduje očima dokud se dveře nezaklapnou, na rtech stále linku úsměvu.

Koutkem oka zachytí, že se na něj Scullyová dívá neúprosnýma tvrdýma očima.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Scullyová si dobrovolně vybrala, že budě zapisovat poznámky a Mulder se bude ptát. Posadil se naproti tomu muži, ruce složené na stole v neohrožujícím gestu, s naprosto nevinným výrazem ve tváři. Muž se na něho ani nepodíval.

„Já jsem agent Mulder a tohle je moje partnerka, agentka Scullyová,“ představil je Mulder. „Jsem od FBI a chceme se vás zeptat na pár otázek. Můžete nám říct, jak se jmenujete?“

„To je špatně…špatně…špat­ně…“ brebentí si muž „Prostě špatně…špatně…co se stalo…něco je špatně…“

„Co je špatně?“

„Jim je špatně..musí to utrhnout…ty jsi špatně, Jim…nenávidím…ne­návidím to všechno…špatně…špat­ně…“ Muž těká očima a škube sebou, když mluví, Jeho tělo se viditelně třese.

Mulder soustředěně krčí čelo a nahýbá se lehce dopředu. „Jim? tak se jmenujete?“

„Přestaňte, přestaňte si stěžovat, Jime…“

„Jime, proč jste si ublížil?“

„To není správný…dost…dos­t…špatně…“

„Nutí vás k tomu někdo? Udělal vám to někdo?“ Mulder si dává pozor, aby jeho hlas zněl účastně. vypadá vyrovnaně. „Víte, Jime, můžete mi říct všechno. Neublížím vám. Jen chci naslouchat. Mluvte a já budu poslouchat.“

Jim se trhaně otočí na Muldera a šeptá, „Nevím..já nevím…oni mi ublížili…nevím…“ Pak se sám obejme pažemi a zavře pevně oči.

„Jime?“

„Víš…to bude tak jednoduchý…to se stalo jen třikrát…ty budeš nejlepší…to se ti bude líbit ,Jime…slibuju, neublížím ti… něco není v pořádku…něco je špatně…spravím to…budeš dokonalý…“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

// Od starověkého Řecka, přes renesanční malby až ke krému proti vráskám a Pařížskému molu, plastické chirurgii a genetickému inženýrství, hledal náš živočišný druh tu nejkrásnější lidskou formu. To, co začalo jako prostředek k přitahování opačného pohlaví se brzy vyvinulo v umění a dnes se stalo předmětem vědeckého bádání. nelidské experimenty budou možná dalším krokem v téhle honbě, v posedlosti dokonalou krásou//

Prsty Scullyové se na chvíli zastavují nad klávesnicí a zvažují, jestli nezašla už moc daleko. Její znechucení nad pokusy, které byly na tom muži, Jimovi, prováděny jí trochu zamlžuje úsudek. Ale chce, aby to někdo věděl, sakra. To, jak naštvaná je.

Ona také na vlastní kůži zažila to ponížení a násilí, když prováděli pokusy na ní. Kdo ví, co jí vlastně udělali? A těm ostatním? A kdo ví, jaké krutosti spáchali řezníci bez tváře, jako Viktor Klemper během celých staletí? Vše ve jménu pokroku, samozřejmě.

Na druhou stranu, na krému proti vráskám není nic špatného.

Samozřejmě píše určitá péče o vzhled je úplně normální a zdravá. Ale každý člověk se v určité fázi života musí rozhodnout, jak daleko půjde aby byl konvenčně krásný a ztratil tak svou přirozenost. U někoho to končí vytrháváním obočí, ostříháním vlasů a řasenkou, ale pro jiné to zahrnuje prsní implantáty, plastiku nosu a facelifting. A někomu se zdá, že i tak to ještě není dost

Ozvalo se zaklepání na spojovací dveře.

„Můžeš, Muldere“ zavolala.

Mulder vstoupí dovnitř, na sobě má pořád ještě kabát, a svalí se na postel.

„Jak si myslíš ,že Jim utekl?“ nadnese a hypnotizuje strop. „Vypadá jako by nedokázal roztrhnout ani papírový pytlík, natož utéct z nějaké přísně střežené laboratoře.“

„Možná se nad ním někdo slitoval a pustil ho ven. I na takovém místě se najde někdo, komu zbyla špetka lidskosti.“ Scullyová se otočí na židli, aby se podívala na Muldera, který už si lehl na bok. „4emu ale nerozumím je, jak přežil v divočině venku tak dlouho, zatímco ztrácel části těla a ty mu znova dorůstaly?“

„Možná, že jeho fyzická dokonalost není jen na povrchu, Scullyová“.

„Možná že se z něj stalo zvíře a jeho instinkty se vzpamatovaly, umožnily mu lovit a hledat si potravu, když nebyl schopen vyššího vědomí“

„Víš, Scullyová,“ říká Mulder a opírá si hlavu o loket, „Tady je těch ´Možná´hodně“

„Dobře, myslím si ,že nikdy přesně nezjistíme, koho za to obvinit, ani co se mu stalo, ne dokud se Jim nevzpamatuje natolik, aby vypovídal. Po tolika letech intenzivního duševního trýznění.“

„Nebo dokud nenajdeme ten ústav, kde ho drželi -“

Zazvonil telefon.

„To musí být tvůj mobil,“ hlesne Mulder a zavírá oči.

Scullyová zkontroluje svůj mobil a pak k němu kývne hlavou. „Ne, to jsi ty.“

Mulder vydá lehký zvuk překvapení, posadí se vytáhne svůj mobil.

„Mulder…aha…ahoj…“ Zadívá se na Scullyovou a němě naznačí ´Policistka Farrellová´.

Ona přikývne a stiskne rty v očekávání.

„Jistě, Elizabeth…ano, na rohu Primorse a Maple? Jistě…“

Takže už je to Elizabeth, že? Konvenční krása sama.

Scullyová si ukládá svou zprávu a zavírá notebook s uspokojeným zaklapnutím, přesně ve chvíli, kdy Mulder ukončí hovor.

Odkašle si a postaví se. „Scullyová…já…víš, Elizabeth…zve mě dnes na večeři.“

Čeká, že Mulder hned po tom oznámení odejde, ale on chvíli vyčkává, jako kdyby ji žádal o dovolení. Ona přemýšlí proč.

„Tak se dobře bav, Muldere“ Mile se na něj usměje, ale nedokáže se mu podívat do očí.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

4. část

11:43 PM

Mulder se navrátil.

Scullyová pozoruje digitální budík u postele a počítá bliknutí dokud se čísla nezmění na 11:43.

Zajímalo by jí, jak to bude znít, až se bude Mulder milovat se ženou. Skutečně a syrově a o tolik jinak, než zvuky z toho videa včerejší noc, které slyšela přes tenkou zeď.

Kdyby teď dokázala usnout, možná by pak zítra zvládla předstírat, že…

Alespoň by to nemusela poslouchat.

Ale ona nemůže usnout. Otevřené oči ji bolí, ale když je zavře, bolí to ještě víc.

Zvažuje vzít si taxík na letiště, když uslyší zvenku zvuk odjíždějícího auta, světla se zabodnou do závěsů a vytvoří bílý oblouk. Zadrží dech. Jedny dveře auta se s prásknutím zavřou.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Mulderův dech se sráží ve zmrzlém vzduchu. Ruce má přitisknuté v podpaží a razí si cestu od auta na chodník. Zadržuje dech a pokouší se ovládnout, aby se nepozvracel. V hrdle ho pálí bourbon, led a laciná rtěnka.

Jeho třesoucí se ruce chvíli trvá, než se klíčem strefí do zámku a on jakoby nechtěnou náhodou dveřmi za sebou pořádně práskne. Doufá, že to Scullyovou probudí protože je rozhodnutý si s ní konečně promluvit. Nic vážného. Jen si popovídat.

Vymotá se z kabátu a nechá ho sjet k nohám, pak se teprve vydá ke spojovacím dveřím.

„Scullyová?“ volá a necitlivě do dveří uhodí dlaní. „Scullyová, to jsem já. Chci si s tebou promluvit, dobrá? Scullyová?“

„Muldere?“ Povlečení zašustí když vstává z postele, hlas zjemnělý únavou.

„Prosím tě, Scullyová. Pusť mě dovnitř, jen na chvilku. Na chviličku, ano?“

Slyší chvění vlastního hlasu, které se mísí se zvukem drobných kroků přes tenký koberec, ke spojovacím dveřím. Když je Scullyová otevře, Mulder se zakymácí kupředu, až téměř upadne.

Zvedne hlavu a vidí jak se na něj Scullyová mračí, ruce založené na prsou v obranném gestu. Vlasy má rozcuchané jako punková princezna a oblečená je do flanelového pyžama v barvě jahod. Její vážný výraz mu najednou připadá k smíchu.

Ona není vůbec překvapená. „Tys pil, Muldere?“

„Co…“ začne znovu kuckat a protáhne se okolo ní do pokoje. „Proč si to myslíš?“ vykoktá nakonec, složí se do židle a zazubí se na ni.

Scullyová se kousne do rtu a otočí se.

„Muldere,“ sykne „je z tebe cítit parfém.“

Vyděšený úředním hlasem a ledovými kostkami jejich očí se Mulder postaví a začne přecházet po pokoji. Připadá si, jako kdyby se potápěl v hranatém bazénu. Když jí položí ruku na rameno, ona ji shodí dolů.

„Asi bys měl hned odejít.“ řekne mu Scullyová. Slova jsou zastřená, jako by cítila bolest. jako by se jí plíce plnily krví.

„Jen mě nech něco říct.“

Otočí se k němu, ale nepodívá se na něj. „Tak říkej, Muldere. Vyprávěj mi o svém rande.“

Mulder zavrtí hlavou, přisune se k ní blíž a šeptá jí do ucha. „To rande trvalo hodinu, Scullyová. Jakmile jsem jí řekl, že nemám zájem, odešla pryč. A tak jsem šel do baru.“

Scullyová se zhluboka nadechla. „Podívej se, Muldere, já opravdu nechci –“

„Poslouchej, sakra,“ zasyčí na ni a drtí rukama její ramena. Ona se ani nepohne. „Víš, já jsem nikdy nepil, ne před Comity. Nikdy jsem nechodil po barech. Chceš vědět, proč jsem s tím začal, Scullyová?“

„Ne, nechci.“

Dotkne se svými rty jejích.

A ona je stále nehybná, stojí rovně, jako porcelánová panenka.

Jeho svaly se zatínají vztekem, ale i když je opilý, neublížil by jí. Místo toho se zlost slévá v bolest a slzy, které m ukanou po tvářích, dřív než stačí mrknout, aby je zaplašil.

„Neříkej mi, že nevíš o čem mluvím,“ šeptá a saje její ušní lalůček. „Nelži mi.“

Scullyová konečně zareaguje a ukročí od něj o kus dál. „Ty víš, že já bych nikdy –“ její hlas je plný síly a odvahy.

„ak mi řekni pravdu. Řekni mi, že mě nechceš. Řekni.“

„Muldere, nevím o čem to mluvíš.“

Nahne se kupředu a znovu ji políbí, tentokrát silněji, déle, zkouší ji ochutnat jazykem. Ona ale odmítá opětovat jeho snahu a tak on jen zasypává polibky její klíční kosti, víčka, čelisti, dokud neuslyší jak se její dech proměnil. Ústy pak sjíždí níž, k jejímu bílému krku a rukama projíždí záplavu rudých vlasů. Až se konečně její brada sehne a ona mu vyjde vstříc.

„Řekni mi, abych přestal a já odejdu.“ šeptá a svým strništěm se otírá o záhyb její šíje. " No tak, Scullyová. Řekni mi abych vypadnul a já to udělám."

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Je opilý, říká si Scullyová. Neví, co dělá.

Ona ale tohle chtěla tak dlouho a teď nedokáže přestat. Jemně odtáhne jeho rty ze své šíje a přitiskne svá ústa na jeho, saje jeho jazyk jako šťavnatý nanuk, tiskne své tělo proti jeho. Mulderovo tlumené sténání vibruje jejím tělem od prstů na nohou až po špičky uší. Nedokáže přestat, když z jeho rtů ochutná hořký alkohol a chuť cizí ženy. Nedokáže přestat, když ji on hrubě přitiskne ke zdi. Nedokáže přestat, když ji on zvedne ze země a ona nohama obtočí jeho boky. Nedokáže přestat.

Rty má naběhlé a rozbolavělé, její tělo pod tím jeho pálí, ale ona nedokáže přestat.

Zazvoní telefon.

Zvuk ji vyleká, jako elektrický výboj, a ona Muldera odstrčí. On rychle oddechuje, neschopná najít slova protestu, jen zrychleně dýchá a zírá na ni. Otočí se a zády se opře o zeď. Vidí její rozšířené zornice když zvedá telefon z nočního stolku.

„Scullyová.“ Zní jako telefonistka na lince 0609.

„Ahoj Dano. Doufám, že jsem tě nevzbudil. Jsem v Hong Kongu, mám tady výborný obchod…doufám, že jsem nepopletl časová pásma?“

Petere, já–"

Ve své bezradnosti, co říct, co udělat se obrací k Mulderovi. Ale ten už je u spojovacích dveří, rukou svírá kliku.

„Promiň Petere.“ řekne rychle. „Musím jít.“

Zavěsí a jde k Mulderovi. Položí mu dlaň na záda.

„Nedělej to.“ odsekne a opře si čelo o dveře. „Víš, jak se teď cítím. Radši bych měl jít.“

„Ne. Tys řekl svoje, Muldere. Teď je řada na mně.“

„Bože můj, Scullyová,“ odpoví zoufale, „Já už přece vím o Peterovi. Nedělej mi to ještě těžší.“

Scullyová se vytáhne na špičky a narovná se, aby ho mohla políbit na hrbolek mezi páteří a šíjí. Pod jejím dotykem se on trochu uvolní a tak Scullyová dovolí pažím klesnout a obejmout ho okolo pasu.

„Já Petera neznám. Já Petera nemiluju. Ano, je to atraktivní muž, ale já ho doopravdy nechci. Já jsem jen chtěla, aby někdo chtěl mě.“

Mulder se tiše zachichotá. „Ale no tak. Scullyová. Já tě chci už tak dlouho.“

Scullyová nemůže uvěřit, že tohle Mulder říká. V hrdle ji škrábou slzy, které polyká.

„Scullyová?“

„Já to nechápu. Viděla jsem, jak se díváš na jiné ženy, Muldere. Nechtěj, abych je počítala. Já jenom…já vím, jaký typ žen se ti líbí.“

Tentokrát se už Mulder zasměje naplno a otočí se v jejím objetí aby na ni viděl. „Co chceš říct tím – typem žen?“ zašeptá a políbí křivku jejího ucha. „Jako že mě vzruší když vidím vysokou dlouhonohou prsatou blondýnu? Scullyová, většina heterosexuálních chlapů se na takovou ráda podívá.“

„Hm,“ hlesne Scullyová a on ji rychle položí prsty pod bradu. Scullyová rychle zapomíná, o čem že to vlastně mluvili. „Už jsi vystřízlivěl, Muldere?“

„Mmm–hm.“

Mulder se posune výš k jejím ústům a políbí ji. Líbá ji, znovu a znovu.

„nechtěl jsem tě hned od prvního dne,“ přizná se někde během cesty od dveří k posteli. „Zezačátku jsi mi ani nepřipadala nijak atraktivní. Byla jsi tak malá, měla jsi na sobě hrozné kostkované sako a poslali tě, abys na mě donášela.“

Když se posadí na postel, stáhne ji dolů a uvelebí si ji na klíně. Začne jí rozepínat košili od pyžama a jazykem přejíždí po klíčních kostech, dokud se Scullyová nezačne chichotat.

„Přicházelo to na mě pomalu,“ pokračuje a teď pro změnu zasypává ona polibky a jemnými kousanci Mulderův krk a rukama bloudí pod jeho černým trikem " Opravdu nevím, kdy…hm, bože, Scullyová." Vší silou tře své tělo o jeho, pak mu přetáhne triko přes hlavu. Mulder využívá příležitosti a rukama jí přejede po ňadrech, pomalu laská jejich zrůžovělou pokožku a jazykem ochutnává bradavky.

Scullyová vstane, přeruší jejich kontakt a on temně zahučí a zčernalýma očima ji sleduje když se souká z pyžamových kalhot. Pak si pomalu stáhne kalhotky.

Jak tak před ním stojí nahá, hlavou jí bleskne vzpomínka na včerejší noc, kdy se pozorovala v zrcadle.

Co si myslí Mulder? Co vidí?

Jeho ruce obejmou její kyčle a přitáhnou si ji blíž, až stojí mezi jeho rozkročenýma nohama.

„Scullyová, ty jsi krásná,“ šeptá Mulder a prsty kreslí linky na jejích bocích. Na chvíli si položí hlavu pod její prsa a ona cítí jak ji jeho mělký dech šimrá na břiše.

Pak ji začne líbat, po celém podbřišku, otevřenými ústy, polibky prokládá hladkými pevnými tahy jazykem, pak si ji otočí a věnuje stejnou péči bedrům zatímco ji ovine pažemi a sjede rukama k horkému středu jejího těla.Scullyová se prohne proti jeho prstům, a když do ní Mulder dvěma vklouzne, zasténá a přitiskne se k němu blíž.

„Muldere,“ vzdychá, neschopná tomu uvěřit, že je to opravdu on ,který se jí takhle dotýká. Jeho tělo, horké a pevné proti jejímu a jeho prsty, teď už tři tak hladké a rozpálené uvnitř. Mulder sténá ve stejném rytmu s ní a pohybuje rukou dovnitř a ven, dovnitř a ven.

„Myslel jsem si, že ti nestojím ani za pohled…ani za to, aby ses ke mně přiblížila“ ochraptěle mumlá Mulder a tře se o ni celým tělem, dokonce i nosem přejíždí po jejích vlasech. „Myslel jsem si, že si myslíš, že jsem už tolikrát zklamal, nebo že mě už tolikrát źklamali…“ Líbí se jí, jak vyslovuje její jméno. Se zakulaceným l uprostřed a tvrdým ypsilon na konci.

Mulder najde prsty uvnitř ní ten správný bod, palcem laská její klitoris a ona se svíjí a vzdychá a rozkoš se jí zavrtává do mozku jako šroubovák. Škubne kyčlemi Mulderovým rukám naproti, jednou, dvakrát, třikrát a pak se to stane, bzučí to jejími nervovými vlákny, podél páteře, jako když vypukne požár.

Když jsou její oči znovu schopné vidět, leží na posteli před Mulderem a sleduje jak se on vysvléká z kalhot, boxerek a ponožek. Sotva dýchá a pohybující se rty tiskne do matrací, ale on se pomalu vyšplhá na ni a jazykem přejíždí její krk, dlouze, dlouze, dokud ho ona sama neposune výš, neobejme jeho boky svými stehny a nesevře je vší silou.

„Scullyová…eh­m…nechybí nám něco?“

Scullyová zatne prsty do svalů na jeho pozadí a skousne si spodní ret. „Beru prášky.“

Mulder ztuhne a jeho tělo se sevře jako kdyby dostal ránu pěstí a jí ihned dojde, co si asi pomyslel.

„Kvůli menstruačním křečím, abys věděl.“ prohlásí a obrátí oči v sloup. „přísahám, Muldere, jestli sis myslel, že –“

Když proniká do ní, hypnotizuje její oči svými, jako kdyby ji pobízel, aby řekla víc. Ona nemůže ani dýchat.

Je to pomalé, žhavé, sladké. Minuty ubíhají a ona není schopná říct jak je možné, že se do ní celá jeho délka vejde, ale je to tak. Nemůže uvěřit sténání, které se dere z jeho úst. Z jejích úst.

Ani jeden z nich nevydrží moc dlouho. Ona dosáhne vrcholu jako první, před očima se bíle zableskne a pak klesá zpět k zemi a nechá Muldera, aby ji následoval.

„Není to o tom, jak vypadáš v zrcadle.“ pošeptá ji on do ucha těsně předtím, než oba upadnou do sladkého spánku. „Je to tom, jak vypadáš v mých očích.“

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 10.4.2009 v 17:00 v kategorii Povídky.