Kult X

autorka Kelli Rocherolle | překlad nabaa | rating R | kategorie MA, SC, MSR | povídka ke stažení

Mulder vrazil hlavními dveřmi do hotelu se Scullyovou v patách. Beze slova nastoupil do výtahu a zamířil do svého pokoje.

O pár minut později k jeho dveřím dorazila Scullyová a váhavě zaklepala. Když nedostala odpověď, vzala za kliku a zjistila, že je odemčeno. Vstoupila do pokoje.

Mulder seděl na kraji postele s lokty o přenými o kolena a s hlavou zabořenou v dlaních. I přestože seděl tiše a bez hnutí, zloba a frustrace, které z něj vyzařovaly, vypadaly, že jiskří a zažehují vzduch kolem něj. Scullyová stála ve dveřích.

„Muldere…“ začala.

„Scullyová, prosím, odejdi.“

„Muldere, vrátíme se tam zítra, zkusíme to znovu…“ nabídla.

„Nechci o tom teď mluvit, Scullyová.“

Scullyová ho pozorovala a přemýšlela nad nedávnými událostmi. Před několika týdny dal záhadný informátor Mulderovi vodítko ke zmizení jeho sestry a od té doby to vodítko neúnavně sledovali. Jméno a místo bylo jediné, co dostali, a postupovali s přesvědčením, že to jméno, ten muž, byl tím samým, který by nechal Muldera zemřít, kdyby ho námořní průzkumná jednotka nenašla a neodvezla ho z arktického ledovce na místní základnu. Ten samý muž, který Mulderovi řekl, že je jeho sestra stále naživu.

Takže jezdili od města k městu, ze státu do státu a vždycky byli zdánlivě o krok pozadu. Nakonec, když už si mysleli, že jsou blízko, se jim dveře zabouchly před nosem. Konec. Žádné další stopy, nic k následování. Byli zpátky na prvním políčku.

Scullyová sledovala, jak se jeho naděje zvětšuje s každým uplynulým dnem, s každým krokem, který je přiblížil k jejich podezřelému. Byl na stopě, odhodlaný, a pokusy Scullyové vrátit ho na zem byly neúspěšné. Teď tam stála a koukala na něj. Týdny zraňování jí konečně hrozily prasknout před očima.

Zkusila to znovu. „Muldere…“

Prudce vstal, přešel k ní a zatlačil ji ještě víc ke dveřím. Shlédl na ni, jeho tvář byla jen pár centimetrů od její. V očích měl potlačovanou nemířenou zlost. „Prosím…jdi…“ procedil skrze zaťaté zuby.

Zírali jeden na druhého. Scullyová byla znepokojena jeho téměř násilným chováním, ale svého přítele se nebála. Narovnala se a stále se mu dívala do očí.

Mulder shlédnul na svou partnerku stojící vzpurně před ním a na vteřinu zvažoval, že ji vezme za paži a fyzicky ji z pokoje vyvede…

Pozorovala, jak se mu v očích cosi zlomilo, zatímco se na něj dívala. Sklopil pohled a poraženecky se vrátil k posteli, kde zaujal stejnou pozici, ve které byl, když přišla.

„Prosím, Scullyová…“ prosil tiše třesoucím se hlasem, „potřebuju být sám.“

Věděla, že nechtěl, aby ho takhle viděla, ale nechtěla ho opustit v takovém stavu. Chvíli tam stála a snažila se rozhodnout, co dělat. Nakonec se k němu pomalu přiblížila. Stála před ním a poslouchala, jak se jeho dech mění. Ačkoliv je nemohla vidět, uvědomovala si slzy frustrace deroucí se mu do očí. Srdce jí nad ním pukalo. Natáhla se, aby ho pohladila po vlasech. Tentokrát ji nechal k sobě přijít. Její dotek nadzvedl stavidla a on k ní vztáhl ruce. Přitáhl si ji k sobě a zabořil jí tvář do krku hledajíc tam útěchu. Její vlastní zloba se začala zvedat proti těm, kteří tohle udělali jejímu příteli. Opřela si bradu o jeho hlavu, cítila, jak se jí oči plní slzami. „Je to v pořádku,“ utěšovala ho. „Je to v pořádku…“

Pár minut jen tak seděl a držel ji, krmil se její silou tak, jak to mnohokrát předtím udělala ona. Jeho tvář byla na jejím krku horká syrovými emocemi, jeho dech a slzy ji pálily na kůži. Sevřel ji pevněji, utápěl se v její nadzemské vůni. Pomalu, nečekaně, se vzduch mezi nimi začal měnit, jakoby se nabíjel elektřinou. Ruka se mu přesunula na její záda a ona cítila brnění putující jí podél páteře. Mulder se odlepil od jejího krku a stáhl ji níž, opřel si čelo o to její. Byla přímo před ním, měkká a teplá, její dech sladký na jeho tváři. Myšlenky se mu honily v hlavě. V tu chvíli potřeboval její útěchu, ale držet ji před sebou, krásnou a nekonečně ženskou, způsobovalo, že chtěl víc. V tu chvíli by dal cokoliv za jediné ochutnání, jen jeden kousek toho zakázaného ovoce…Něžně ji hladil po zádech skrz halenku a dech se mu zrychlil. Když si uvědomila, co se děje, klesla jí čelist a probudily se v ní obavy. Stále se dotýkali čely, jejich nosy vedle sebe. Pomalu se pohnul, aby ji políbil. Nechala ho, aby se svými rty lehce dotkl těch jejích a vnímala, jak se jí z mozku uvolňuje adrenalin a zaplavuje jí tělo. Nechala ho, aby ji opatrně položil na postel a rozepnul jí halenku, zatímco ji znovu líbal, tentokrát se spalující vášní.

Scullyová věděla, že je výsledkem výchovy, kde byly emoce držely neustále pod kontrolou a láska se objevovala jen zřídka. Ale právě teď toužil po fyzickém kontaktu, po její lásce a ona si myslela, že si ty city plete s chtíčem. Jenže jeho dotyk…byl intimní a smyslný a ona si najednou byla jistá, že být držena Foxem Mulderem docela stačí, aby to jakoukoliv ženu připravilo o racionální myšlení. Cítila jeho touhu po ní zažehující jí v břiše oheň. Zmatek jí naplnil mysl. Bojovala s vlastními myšlenkami. Jak daleko to nechá zajít? Nemyslela si, že on skutečně ví, co dělá, ale jedné její části to bylo jedno. A bylo to už tak dlouho, tak dlouho…

Začal se pohybovat účelověji, najížděl na ni jako rozjetý vlak. Sklouznul jí rukou kolem pasu a přesunul se nad ni. V hlavě se jí rozezněly sirény, odtáhla se od něj a začala se zvedat. „Muldere…“ Ale on to nebral na vědomí. Přitlačil ji zpátky na postel, držel ji za zápěstí. Jeho tvář byla blízko, jeho dech na jejích rtech. Zavřel oči a zašeptal, „Víš, co k tobě cítím, Scullyová.“

Ústa se jí otevřela a zavrtěla hlavou na protest. Její hlas byl pouhým šepotem. „Muldere…“

„Ne.“ Zavrtěl hlavou. „Ne, Dano. Vím, co mi můžeš ukázat.“ Přejel jí rty po otevřených ústech. „Nedrž se přede mnou zpátky..“ Jeho ústa se jí přesunula k uchu. „Ukaž mi to.“

A ona to udělala.

Cítil, jak se její tělo na tom jeho uvolnilo a povolil stisk. Pažemi ho objala kolem krku. Poprvé ho políbila zpátky, užívala si příchuť jeho úst, jeho rtů, štiplavou chuť kolínské, když ho líbala na čelist. Zalapala po dechu, když jí rukou vklouznul pod okraj sukně. Přišel čas, musela se rozhodnout, kam ho pustí. Tohle mohlo všechno změnit, zkomplikovat. Ale bylo by to horší…nebo lepší? Byl tady, nad ní, jeho ruce se po ní pohybovaly s něhou, kterou by nikdy nečekala, a s každou vteřinou ji víc a víc vzdalovaly od správného rozhodnutí. Co to je, co ji tak přitahuje k tomuto muži, k tomu nepokojnému darebákovi před ní? Nějaká jeho nehmotná část ji nevysvětlitelně věznila. Musela čelit prostému faktu – byla jeho, nepopiratelně, bezpodmínečně, celá jeho. A to už dlouho. Otevřela oči a zjistila, že se dívá přímo do těch jeho. Odpověď na každou její otázku ležela tam za těma oříškovýma očima.

A všechny zdi se začaly hroutit.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 28.3.2009 v 20:00 v kategorii Povídky.