Kult X

autorka Glass November | překlad G.Logan | rating G | kategorie VA

Venku pomalu padal sníh a už málem zasypal to jediné okno, které bylo schopno pouštět do kanceláře trochu světla. Už je tma a ulice jsou už prázdné. Tato noc je klidná a tichá. A sníh pomalu padá na zem z černé oblohy. Vše je tak mírumilovné.

Uvnitř malé kanceláře seděl za svým stolem. Seděl zády k oknu, takže neviděl sníh. Jediné světlo uvnitř vydávala lampa na jeho stolku, která byla nastavena tak, aby svítila na položené spisy. Kravatu měl uvolněnou a rozcuchané vlasy, ovšem navzdory únavě odmítal její naléhání , aby už šel domů, že jsou svátky. Opět se začetl do spisu. Ztracené dítě, možnost únosu, ale žádná zpráva od možných únosců. Ovšem v den jeho zmizení byla spatřena na obloze divná světla.

Přemýšlel, co by jiného mohl dělat sám ve svém bytě na Vánoce. Pamatoval si samotu předcházejících Vánoc a jeho odhodlání takto Vánoce už nikdy nestrávit. Tak proto dnes tak usilovně pracoval, aby zapomněl na nějaké svátky a vše okolo toho. Vzpomínal na svoje poslední šťastné Vánoce, které prožil. To bylo ještě předtím než zmizela. Následující svátky byly pouze dny, které mu nic neříkaly. Představa rodinných Vánoc zemřela v ten den a on neměl žádný důvod je zatím oživovat.

Vzpomínal co asi teď dělá. Říkala, že dnes jde k matce na večeři a na zítřek mají plánovanou oslavu. Nepozvala ho. Přemýšlel, jestli věděla, co jí na to řekne, a nechtěla z toho dělat vědu, nebo na to prostě nemyslela. Jestli první důvod, tak se zeptat mohla,je jeho partnerka, ne jeho sestra. Jestli druhý ..... tak to se stane.

Otevřel zásuvku a vyndal malou zabalenou krabičku. Vypadala až moc vesele, téměř žalostně vesele. Jeho jediný ústupek k těmto svátkům. Podíval se na její stůl, který byl přeplněn nahranými páskami. Přemýšlel, jestli bude mít možnost jí ten dárek dát, nebo jestli bude radši lepší ho někam zahrabat a zapomenout. Nechtěl jí přivést do rozpaků, speciálně proto, že bude namítat, že ona pro něj nic nemá. Nechtěl nic.

Pamatoval si den kdy si dárek vyzvedl. Schovával si peníze na něj už dlouhou dobu, vlastně od té doby, co ho uviděl ve výloze. Jednoduchý stříbrný řetízek s malou hvězdičkou. Nikdy neměl šanci jí ho dát a už na něj pomalu zapomněl, když ho náhodou objevil před týdnem v nějaké krabici ve skříni. Přemýšlel, jestli by se jí líbil, jestli by toto gesto ocenila. Moc by to pro něj znamenalo.

Podíval se na hodiny, které stály na stole, a zjistil, že už je sedm minut po půlnoci. Šťastné a veselé Vánoce, řekl sám sobě. Začal pomalu uklízet spis rozházený po stole. Alespoň to byl produktivní den, pomyslel si. Pomalu se už začal věnovat dalšímu spisu, když se otevřely dveře a ona potichu vstoupila.

„Neměl jsi jít domů?“ zeptala se jemně.

Pokrčil rameny a usmál se. „V určitém bodě.“

„Jsou Vánoce,“ řekla.

„Co tady děláš? Myslel jsem, že dnes jedeš k matce?“ ignoroval její připomínku.

„Rozhodla jsem se odjet domů dřív,“ řekla. „Myslela jsem.....“ a vytáhla z kapsy malý balíček. „Že ti nejdřív dám tohle.“

Usmál se. „Děkuji.“

„Jsi si opravdu jistý, že chceš noc strávit tady?“ zeptala se.

Kde bych asi byl raději, pomyslel si, ale neodpověděl. Myslel si, že trochu zčervenala, ale v tomto světlo to bylo těžké odhadnout. Zhluboka se nadechla.

„Pojď. Udělám ti horké kafe.“ A čekala.

Opět se podíval na stůl zaházený spisy a pak se zvedl a schoval dárek pro ni v kapse. Sníh pořád padal a rádio hrálo příjemně v autě, zatímco si auto razilo svoji cestu tichými ulicemi.

Možná, že to přece jenom budou šťastné a veselé Vánoce, navzdory všemu.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 2.3.2009 v 13:10 v kategorii Povídky.