Kult X

autorka Samantha1013 | překlad luca | rating NC-17 | kategorie S, A, MSR | spoiler Millennium, Sein Und Zeit, Je Souhaite, Requiem | povídka ke stažení

1. část – V jeho náručí

Byla temná, temná noc. Tisíce malých hvězd visely vysoko na nebi a lechtaly svou měkkou září zemi pod sebou. Probleskující světla pouličních lamp si hrála se stíny na prachovém sněhu a jeho světélkující bělost krásně kontrastovala s tmavou oblohou.

Byl to nádherný pohled.

Ale tyhle dojímavé okamžiky byly pro agentku Danu Scullyovou tím posledním, na co myslela, když zastavila svůj vůz na parkovišti před domem. K nebi ani nevzhlédla.

Tolik se jí toho honilo hlavou.

Ne… jen jediná věc. Polibek. To slovo jí stále hrálo v mysli.

Polibek, polibek, polibek, polibek.

Tolik toho potřebovala se svým partnerem probrat. Tolik mu toho chtěla říct. Vypnula motor a koutkem oka na něj pohlédla. Fox Mulder. Čelist měl naraženou, ruku zavěšenou na pásce. Začínala váhat, jestli je právě teď vhodná doba k vážnému rozhovoru. Možná by si oba měli především odpočinout. Jenže moc dobře věděla, že stejně nebude pokojně spát, dokud se celá tahle záležitost nevyřeší.

„Dovedu tě k domu“ řekla a sáhla po klice u dveří.

„To není nutné“ odporoval Mulder.

„Já chci, Muldere. Venku je kluzko a ty se sotva držíš na nohou. Mohl bys upadnout a poranit se ještě víc.“

Mulder se na ni tázavě podíval a pak pohlédl z okýnka. Vzdálenost od automobilu ke vstupním dveřím jeho domu byla sotva deset metrů a chodník byl pečlivě odmetený.

„Scullyová…“ začal.

„Jenom pro jistotu.“

Jeho oči pátraly v jejích po odpovědi na nevyslovenou otázku. Bylo mu jasné, že mu nenabízí doprovod jen kvůli náledí, ale více v ní vyčíst nemohl. Pak ho to napadlo. Jasně. Proč si na to nevzpomněl hned? Jde o tu pusu, co jí dal. Určitě o tom chce mluvit. Řekne mu, že by bylo lepší, aby nadále zůstali jen přáteli, že na cokoli víc není připravená. Žaludek se mu sevřel, ale ignoroval ten pocit a přikývl.

„Dobře“ souhlasil.

Scullyová vytáhla klíčky ze zapalování a schovala je do kapsy. Pak vystoupila do mrazivého nočního vzduchu. Mulder ji následoval na straně spolujezdce a setkali se tváří v tvář u zadní části auta. Uchopila ho lehce za loket a vedla ho k domu.

„Chceš jít nahoru?“ ptal se, jak odemykal vchodové dveře.

Scullyová mlčela. Opravdu to chce? Věděla, že si musejí promluvit o tom, co se mezi nimi stalo, ale opět ji napadlo, že není vhodná chvíle. Vzhlédla k Mulderovi. Přidržoval dveře zdravým ramenem a naléhavě se na ni díval. Když zachytil její pohled, zašklebil se.

„No tak, Scullyová, venku je příšerná zima!“

„Já nevím, Muldere…“

Mulder dveře pustil, nechal je dopadnout na záda a uchopil ji za zápěstí. „Pojď dovnitř, Scullyová“ řekl nesmlouvavě a přitáhl ji k sobě do chodby.

„Muldere!“ kroutila se. „Je pozdě, měla bych jet domů.“

„Jsou přece svátky. Tak pojď, přísahám, že mám ještě pár kousků cukroví a nějaké víno…“

„Vánoční cukroví a víno?“

Ošil se. „Nějakou dobu jsem nenakupoval, no.“

Scullyová povzdechla. „Muldere…“

„Pojď“ opakoval vážnějším hlasem. „Já vím, že si chceš promluvit o… dnešním večeru.“

Teď už se nedá couvnout, pomyslela si Scullyová. Nastal čas na to, čeho se bála – odezvu. Něco jako: Chci, abychom zůstali jen přátelé. Jenže Scullyová nechtěla být pouhá kamarádka. Už dávno ne. Něco v ní toužilo po intimitě stále naléhavěji, až to ani rozumově nedokázala ignorovat. A když ji Mulder dnes v noci políbil, zažehl plamen v její hrudi, který rozléval teplo po celém jejím těle, přinášel nevýslovnou rozkoš a upevnil mozek v neklamném přesvědčení, že je připravena. Ovšem problémem zůstávalo, zda je Mulder připravený stejně.

„Asi bychom měli“ přikývla nakonec. „O.k., Muldere, sníme to cukroví.“

O pět minut později vešli do jeho bytu. Oba dva byli nervózní a podivně zamlklí, jako by se báli promluvit, když usedali na gauč bok po boku. Její srdce divoce tlouklo, a aniž to mohla tušit, Mulder cítil totéž. Nakonec to už nemohla déle snést a prolomila to mrtvolné ticho: „Muldere, k tomu dnešku…“

„Opravdu se mi to líbilo.“

Překvapeně vydechla: „Co jsi říkal?“

„Řekl jsem, že se mi to opravdu líbilo, Scullyová.“

„Líbilo?“ Připadalo jí, že se její hruď každou chvíli rozskočí.

„Jo. Nevím, jak ty, Scullyová, ale já jsem na tu chvíli čekal strašně dlouho.“

Otočil k ní hlavu, aby jí viděl do očí a ujistil se, že ho bere vážně. Usmívala se. A jak se na ni zadíval, pomalu se k němu přiblížila. Měl sotva čas zavřít oči, než se její ústa dotkla jeho a explodovala v polibku živeném sedmi lety odpírané touhy.

Překvapila ho, ale vzápětí jí všechnu tu sílu vrátil. Jejich rty se rozevřely a jazyky se setkaly ve hře na přetlačovanou. Scullyová se k Mulderovi přitiskla a zaklesla mu ruce kolem krku, zatímco on ji pevně obtočil v pase. Jejich vzrušení rostlo a rostlo, navzdory racionálně uvažující mysli, která byla stejně poražena. Cítili se hladoví, jako dva lidé, kteří dlouhou dobu strádali a teď konečně nalezli, co potřebovali – sami sebe. Mulder nahmatal zdravou rukou knoflíčky na její blůzce a začal je jeden po druhém rozepínat.

„Muldere, ne“ odtáhla se. „Tady ne.“

On přikývl a oba sklouzli z gauče a klopýtali do ložnice. Zadívali se jeden na druhého a Mulder se zeptal hlubokým, zastřeným hlasem: „Jseš si jistá?“

Všiml si, jak zaváhala, zcela určitě si v hlavě zvažovala pro a proti. Téměř mohl slyšet všechny ty argumenty, které jí probíhaly myslí. Ale chvíle zdráhání pominula a ona pomalu kývla.

Sevřel ji v náručí a společně padli na postel. Jejich ústa se spojila v dalším vášnivém polibku, než Mulderova ruka dokončila rozepínání halenky. Jeho oči se na moment zastavily na jejích ňadrech skrytých v košíčcích podprsenky, dokud se nenatáhl dozadu a nenahmatal zapínání. Podprsenka odlétla někam na zem a Mulder poprvé v životě pohlédl na její nahou hruď. Ne doopravdy poprvé, myslel si. Ale tu chvíli, když ji zachraňoval v Antarktidě nebo když byli vstrčeni do dekontaminační sprchy, nemohl počítat. Tyhle okamžiky byly nedobrovolné a nepřinesly žádné potěšení.

Hladil její prsa dlaněmi obou rukou a jemně přejel palci přes růžové vztyčené bradavky. Scullyová slabounce zasténala a nedočkavě trhla lemem Mulderova šedého trička. Pustil její ňadra a stáhl ho přes hlavu společně s páskou, na které měl doposud zavěšenou pravou ruku, ignorujíc bodavou bolest v rameni. Pak si rozepnul pásek u džín. Scullyová si zatím svlékla sukni. Mulder se k ní přitiskl a svými prsty pomalu přejížděl po jejím těle až k bokům. Kdekoliv se jí dotkl, zanechával žhavou stopu, jako by ji pálil malými neviditelnými plamínky, které podněcovaly nekonečný žár uvnitř jejího těla. Po chvilce se trošku prohnul v zádech, aby snáze sundal její i své spodní prádlo.

Když byli oba nazí, nalehl mezi její nohy. Jeho penis byl tvrdý jako skála a pulsoval nedočkavou žádostí o uspokojení. Jemně se o ni otřel a ona se otevřela. Scullyová si vždycky představovala, že jim to poprvé moc nepůjde, že nebudou schopni najít tu správnou polohu, nemotorní a neohrabaní. Ale to se nestalo. Mulder do ní vklouzl s úžasnou lehkostí a jejich boky splynuly v jedno, jak se v ní pohyboval rychleji a rychleji s narůstajícím vzrušením. Všechno kolem potemnělo, všímali si pouze jeden druhého. Kolem nastalo naprosté ticho, ve kterém se mísily steny a vzdechy unikající z jejich úst. Jediné, co cítili, byla postupující vlna rozkoše, sílící s každým přírazem Mulderova těla.

Dobýval ji znovu a znovu, dokud se nedostali na okraj. Scullyová ucítila, jak se jeho tělo zachvělo, když se v ní začal rozlévat. To jí stačilo k tomu, aby explodovala s takovou silou, že si pár vteřin myslela, že ztratí vědomí.

Jejich těla ochabla a oni se od sebe odtrhli, lapajíce po dechu. Bylo hotovo. Zpečetěno. Jejich sny a představy se staly realitou.

„Muldere…,“ zašeptala po chvilce, „šťastný nový rok.“

„Tobě taky, Scullyová“ odvětil. „Tobě taky.“

Proč se hodným lidem stávají zlé věci?

Přesně tahle myšlenka napadla Scullyovou o pár týdnů později, když byla nucena Mulderovi sdělit tu strašnou novinu, že jeho matka zemřela. A co bylo ještě horší, že zemřela vlastní rukou.

Sebevražda.

Tahle zpráva Mulderem hluboce otřásla. Jeho matka už nechtěla žít. Nechtěl to slyšet, odmítal tomu věřit. Ale byla to pravda. Jeho matka si dobrovolně vzala život. Byl rozzuřený. Na sebe, že s ní nebyl, na opětovnou bolest, která se mu vkradla do srdce, i na matku, že to udělala.

Vyskočil ze židle a jako blázen třásl stolem, jak dával své zlosti průchod. Scullyová ho popadla za ruku, aby ho zastavila. Přitiskl se k ní a ona ho objala a posadila zpátky na sedátko. „Snažila se z tebe sejmout tu bolest“ mumlala třesoucím se hlasem.

Oči se jí zalily slzami, které vzápětí smáčely její tvář. Teenu Mulderovou tolik neznala, ale když viděla zlomeného Muldera, její srdce se hroutilo také. Věděla však, že musí zůstat silná, aby mu pomohla se dostat přes tohle zlé období. Truchlit může později. Odtáhla se od něj a uchopila jeho hlavu do obou dlaní. Věnovala mu dlouhý smutný pohled a pak povzdechla a sklopila zrak.

„Musíš si odpočinout“ pronesla tiše. „Po tom všem, čím sis prošel, bude nejlepší, když si lehneš.“ Postavila se a pomohla mu na nohy. Do ložnice ho téměř nesla a pak posadila na postel. Svlékla ho a uložila pod přikrývku jako malé dítě. „Spi, Muldere“ odhrnula mu jemně pramen vlasů z čela. „Budu tady, kdybys něco potřeboval.“

Vklouzla k němu pod deku a schoulila se do klubíčka k jeho hrudi. Zavřela oči a ani ne o třicet vteřin později ucítila, jak se jeho tělo pohnulo. „Muldere…“ nadechla se, ale byla umlčena jeho rty tlačícími se na její. Její oči se prudce otevřely, jak na ni nalehl. Cítila, jak jí rozepíná kalhoty a stahuje je dolů. „Muldere…“ chtěla protestovat. Nebylo to správné, mít sex právě v téhle těžké chvíli. Ale než stačila něco říct, byla její ústa opět pohlcena vášnivým polibkem.

Mulder slyšel, jak opakuje jeho jméno, jako by ho chtěla zastavit. Ale on nemohl. Chtěl, ale tělo ho neposlouchalo. Emoce jím cloumaly – vztek, vina, smutek, láska – všechno, co člověk mohl cítit, se v něm teď mlelo v jediném okamžiku. A na mysli měl jediné… osvobození. Roztrhl jí halenku, až knoflíky létaly kolem, a pak strhl dolů podprsenku. Její ňadra ho okouzlila více než předtím, a tak bez zaváhání sehnul ústa a objel jazykem jednu bradavku, zatímco volnou rukou stahoval kalhotky z jejích boků.

Připadal si jako násilník, podobný těm, co ukazují ve zprávách nebo ve filmech. Všechno, co chtěl, bylo přestat.

< Scullyová! Nenechej mě tohle dělat. Prosím, Scullyová, udeř mě, dej mi facku! Kopni mě do rozkroku, když budeš muset. Sakra, udělej něco! >

Ale slova mu vázla v hrdle. Nic víc dělat nemohl. A pak ho ta zuřivost, která ho oslepovala, zcela pohltila. Všechno, co dokázal, bylo ublížit jí. Uvolnit své napětí. Bez ohledu na to, jak moc to nechtěl. Vklouzl do ní a začal přirážet jako šílený, celý dovnitř, pak téměř celý ven a zase zpátky, s pomstou vůči životu na mysli. Bral si jí tvrději a tvrději, jak jeho hněv vyplouval na povrch.

< Šoustej ji, šoustej ji, šoustej ji. Ještě a ještě a ještě.>

Scullyová pevně zavřela oči a přála si, aby byl konec. Tvrdý sex jí nevadil, spíše naopak, jenže tohle bylo tak nějak moc hrubé. Prsty zatínala do prostěradla v zoufalé snaze udržet se na místě pod Mulderovými divokými přírazy, ale stejně byla bezmocně sunuta blíž a blíž k čelu postele. Necítila vůbec žádnou rozkoš, její poslední záchvěv byl převálcován bolestí z Mulderova útoku. Těžko mohla udělat víc, než jen tak ležet, a když už vyvinula nějakou aktivitu, byla spíše mechanická. A pak, po době, která se zdála být celou věčností, se Mulder zachvěl a zhroutil se na její tělo. Pak z ní sjel dolů a přetočil se na záda.

Pocit viny ho dostal ani ne za vteřinu. Zbavil svého hněvu a smutku na úkor ženy, kterou miloval. Zvedl se mu žaludek, když si uvědomil, co právě udělal. Znásilnil ji. Scullyovou. Nedokázal zastavit slzy.

Jak tak ležela po jeho boku, uslyšela, že pláče. Navzdory hořkosti, kterou cítila, si uvědomovala, že jí ublížil jen a jen kvůli nezvladatelnému emocionálnímu vyčerpání. Byl šokovaný ze smrti matky a zmatený v tom, co vlastně má cítit a proč. Potřeboval povzbuzení.

„Muldere,“ zašeptala a přitiskla se k němu, „to je v pořádku.“

„Já… znásilnil jsem tě, Scullyová,“ vzlykal, „znásilnil.“

„Ne. Ne, Muldere. Takhle to nesmíš brát. Už je po všem.“

„Omlouvám se… Já jsem nechtěl… Jsi v pořádku? Ani jsem se tě nezeptal, jestli jsem ti neublížil. Zranil jsem tě?“ Pohledem sjel dolů na prostěradlo, které bylo potřísněno krví. „Panebože, Scullyová… zranil. Ach, Bože.“

Prudce se posadil a sevřel ji v náručí. Nebránila se a zabořila obličej do jeho hrudi.

„Scullyová, ty se celá třeseš. Bože“ povzdechl a stiskl ji pevněji.

„Jsem v pořádku, přísahám. Prosím tě, neboj se o mě. Neudělal jsi nic špatného.“

„Znásilnil jsem tě!“

„Muldere, ne, neznásilnil. Slyšíš mě? Neznásilnil!“ pronesla Scullyová pevně.

„Snažila jsi se mě zastavit… Nechtěla jsi to, ale já jsem tě přinutil. A když to nebylo se souhlasem, bylo to znásilnění.“

„Muldere, bylo to se souhlasem. Mohla jsem tě zastavit, ale nechtěla jsem. Prosím tě, pochop to. A nejsem zraněná. Nic jsi mi neudělal.“

„Teče ti krev, Scullyová!“

„Muldere, to nic není. Říkám ti, že je mi fajn“ ujišťovala ho znovu a znovu téměř prosebným hlasem.

„Omlouvám se“ vzlykal. „Bože, Scullyová, mně je to tak líto.“

„Ššš“ tišila ho a hladila ho po vlasech. „Je to o.k.“

Držela ho v náručí, dokud neusnul, a ani pak ho nepustila. Probouzel se celou noc v pravidelných intervalech a mumlal: „Omlouvám se“ a z očí mu tekly slzy viny. Pokaždé byl probuzený jen napůl, ale Scullyová ho nikdy nezapomněla utěšit a připomenout mu, že všechno bude v pořádku.

Opravdu věřila, že bude.

Osud. Nakolik ovlivňuje náš život a co pro nás znamená? Opravdu vytváří naši budoucnost? Vede nás den za dnem předem určenou cestičkou, která je nevyhnutelná? Nebo nám jen ukazuje správný směr a doufá, že budeme sami schopni činit důležitá rozhodnutí? A nebo si vybíráme svůj osud sami jen svou inteligencí a pospolitým cítěním? Budeme to někdy vědět?

Scullyovou probudilo šustění listů ve větru a nárazy větví do oken. Po chvilce dezorientace si uvědomila, že leží na Mulderově gauči přikrytá teplou dekou.

< Co kdyby byla jenom jedna volba? A všechny ostatní byly špatné? A znamení by nám ukazovala, na co si dát pozor…>

Vzpomněla si na jejich rozhovor. Přemýšlela o slovech, která předtím vyřkla. Kolik musela učinit rozhodnutí, aby se setkala s Mulderem? To nejdůležitější – vstoupit do FBI. Jak moc ji od toho zrazovali, ale ona ve svém srdci věděla, že koná správně. Protože jí to dovedlo k němu.

Zvedla se z pohovky a zamířila do ložnice. Mulder ležel na zádech, ruce složené za hlavou, a koukal do stropu.

„Muldere“ zašeptala tiše.

Nazdvihl hlavu. „Jsi vzhůru, Scullyová? Spala jsi dobře?“

„Jo, Muldere, musím domů. Já…“

„Je pozdě, Scullyová.“

„Muldere…“

„Pojď ke mně.“

Scullyová povzdychla. Jedna její část s ním chtěla zůstat, ale ta druhá – ta rozumná – věděla, že by se měla v klidu a pořádně vyspat, aby byla zítra v práci co platná. A že se tak nestane, pokud nepojede domů. Otočila se ke dveřím.

„Vážně, Scullyová, je pozdě.“

Obrátila se k němu a dlouze se zahleděla na postel. Mulder se posadil. „Ty pořád myslíš na to, co se stalo minule, viď?“ Vyskočil na nohy a popošel k ní. „Nemusíš se bát… Nebudu tě nutit k ničemu, co sama nebudeš chtít, slibuju.“

„Muldere…“ uchopila ho za ruku. „Na to jsem vůbec nemyslela. Tenkrát v noci jsi neudělal nic špatného.“

Pohlédla mu zpříma do očí a netoužila po ničem jiném, než ho sevřít v náručí. Chtěla ho líbat a aby on líbal ji. Ovšem nejvíc ze všeho ho potřebovala cítit v sobě. Jeho tělo přilepené na její, jeho ruce hladící její boky, nohy, ňadra…

Osud ji volal.

„Zůstanu, Muldere“ zamumlala, než přitiskla své rty na jeho.

Mulder jí polibek opětoval, ale s nepatrným záchvěvem viny a váhavosti. Chtěl ji vzít do postele a milovat se s ní. Potřeboval víc než přátelství. Pomalu pustil její ruce a přivinul ji k sobě. Poddala se mu a těžce oddechovala.

„Muldere…,“ pobídla ho, když se trošku odtáhla, „pojďme do postele…“

Mulder přikývl a položil ji na okraj lůžka. „Scullyová?“

„Chci to, Muldere“ ujistila ho. A aby mu to dokázala, stáhla si svetr přes hlavu a odhodila ho na zem. Za nedlouho ho následovaly všechny zbylé svršky a pak padli zpátky do pomačkaných pokrývek.

„Scullyová, opravdu to chceš?“ zeptal se ještě jednou.

Místo odpovědi mu položila ruku na zátylek a přitáhla jeho obličej ke svému. Ležela naprosto uvolněná, jak se Mulder posunul dolů a líbal její tváře a krk, její ňadra a níž a níž. Ona zasténala, popadla jeho ruce a přitiskla je na své nahé boky.

„Muldere…“

Nalehl na ni a jejich rty opět splynuly. Otřel se o její nos, oči, hranici vlasů. Její nohy svíraly jeho boky a on ji přitlačil pevněji k posteli a nasměroval svůj připravený penis k tomu správnému místu. Pohlédl jí hluboce do očí s tichou otázkou. Naposledy se chtěl ujistit, že je svolná. Její modré oči ho konejšily. Jak se tak nad ní týčil zcela nahý, nechtěla nic jiného, než ho cítit uvnitř svého těla. Viděla, jak váhá. Skousla spodní ret a přikývla. Byla jsi jistá. Zatraceně jistá. Jak jen člověk může vědět, co chce – tak ona chtěla jeho.

Mulder se sklonil a ona své nohy rozevřela ještě víc, aby mu umožnila lepší přístup. Pomalu a co nejněžněji se do ní ponořil. Scullyová zasténala rozkoší, jak ji naplnil. Nehty ho jemně poškrábala na zádech, jak se ho snažila přitisknout blíž. Chtěla takhle zůstat na věky, spojená s mužem, kterého milovala nade všechno na světě.

Dráždivá vlna projížděla jejím tělem, jak Mulder pohnul svými boky tam a zpět, tam a zpět a ona mu vycházela s každým přírazem vstříc. Jejich vzrušení rychle narůstalo, každý pohyb byl téměř oslepující a více potěšující než ten předchozí.

Vzápětí ucítila, jak se Mulder zachvěl a jak se v ní rozlévá v bolestivém uvolnění. Pak, ani ne o vteřinu později, dosáhla vlastního vrcholu s takovou silou, která jí brala dech. Celá se třásla, jak se její tělo vyrovnávalo s tou zátěží. Krev jí bouřila v žilách. Stále do něj byla pevně zaklesnutá, jako by tak měli zůstat napořád. Hruď se mu zdvihala, cítila divoký tlukot jeho srdce proti svému, jeho ruce ve svých vlasech.

„Muldere,“ šeptala udýchaně, „miluju tě…“

Mulderovo srdce se málem zastavilo. Ona ho miluje. Po tom všem, co jí udělal, ho stále miluje. Bylo to úžasné, jak byla chápavá a odpouštějící. Víc, než s jakou silou miloval on ji.

„Já taky“ odpověděl, když z ní vyklouzl. Otočila se k němu nahými zády a spokojeně vydechla, když se k ní přitiskl.

A… opět… je osud vedl tam, kde měli oba být.

Kdybyste měli tři přání, jaké by to byly? U Muldera to bylo asi takhle – přál si světový mír, pak vzal první přání zpět a napotřetí džinku propustil. Promarnil tři šance získat, po čem jeho srdce touží. A nakonec to stejně měl. Seděl se Scullyovou na gauči, v jedné ruce pivo, druhou sahal pro popcorn, a koukali na starý film. Nemohl být šťastnější.

Scullyová si lokla piva a pak vstrčila do úst několik kousků pražené kukuřice. Chvíli ji jen tak převalovala na jazyku, než skousla a polkla.

„Fuj“ zašklebil se Mulder. „Scullyová, příště to budeme jíst s máslem. Ať se ti to líbí nebo ne.“

„Můžeme jíst popcorn s čímkoli chceš, když mě necháš vybrat film.“

„Neříkej mi, že se ti Golfaři nelíbí“ protestoval nevinně a otočil se k ní.

Ona mu pohled vrátila a usmála se. „Můžu ti vyjmenovat spoustu věcí, které bych dělala radši.“

„Vážně? A co přesně vás zajímá, agentko Scullyová?“

„No, agente Muldere…“ Vzala mu sklenici z rukou a postavila ji společně se svou na konferenční stolek. „Za prvé… ty.“

Mulder se usmál, jak se k němu přisunula blíž a vlepila mu pusu na rty. Obrazovka televize ztmavla, následovaná světly v pokoji. V nastálé tmě ho Scullyová téměř neviděla, ale stále ho cítila. Jeho dech rozechvíval vlasy kolem jejích uší a ruce se pomalu vsouvaly pod lem trička a tahaly ho vzhůru, dokud se nezastavily na jejích prsou. I přes krajkovou látku podprsenky vnímala bříška jeho prstů, které ji pálily od linie ňader až k bradavkám.

„Muldere“ slabounce zasténala a sunula se k němu blíž, až mu seděla na klíně.

„Tohle se ti líbí?“

„Hmm…“

„Beru to jako ano.“

Scullyová se pousmála a uchopila tričko, aby ho svlékla přes hlavu. „Ne, počkej…,“ sevřel jí Mulder ruce ve svých, „nechej mě.“

Vzdala se a nechala ho, aby ji pomalu svlékal. Nejdřív triko, pak podprsenku s malým zaváháním u zapínání. Okamžitě se hladově přisál k jednomu ňadru a skousl něžně bradavku. „Ach, Bože“ vydechla a rukama mu šátrala po džínách a hledala zip. Chtěla ho cítit tak, jako on cítil ji. Líbat ho, hladit ho, dráždit ho. Mulder se trošku nadzvedl, aby jí to ulehčil.

„Chceš… chceš, abych… ou…“ Hlas se mu zlomil, když našla, co hledala.

„Co, Muldere?“ ptala se a přitom ho jemně masírovala.

„Scullyová… chceš… chceš, abych si… sundal ty kalhoty? Půjde mi to… možná líp“ dokončil se zatnutými zuby.

„Nechej mě…“ zašeptala mu do ucha naléhavě.

On se nadzvedl ještě víc, vzepřel se na rukou, aby mu mohla stáhnout džíny z nohou. Boxerky je brzy následovaly a dopadly se šustěním na podlahu.

„Lehni si“ přikázala mu a lehce mu zatlačila dlaní proti hrudi.

„Počkej, Scullyová, tady?“ ptal se roztřeseným hlasem.

„Jo, právě tady.“

Nepřel se s ní a položil se na záda, hlavu si opřel o opěradlo gauče. Ona si na něj obkročmo sedla a posouvala se níž a níž, dokud se nedostala na jeho lýtka, pak sklonila svá ústa k jeho hoo-hoo, jak onen orgán vtipně nazvala ta džinka. Objela vrcholek údu jednou, dvakrát jazykem a pak ho vzala do úst a sála.

„Scul…lyová…“ vyrážel ze sebe přerývaně. „Já musím… Nemůžu…“

Pochopila ho. „Neboj se…“ mumlala a dál ho laskala svými ústy, dokud v okamžiku výbuchu nekřičel její jméno. Ochutnala ho a zalíbilo se jí to, znovu a znovu, až už nebylo nic k polykání.

„Scullyová“ zasténal. „Jsi na řadě…“

Na řadě. Jen pomyšlení na to, že jí bude dělat to, co ona před chvilkou jemu, ji málem vyneslo na vrchol. Zahákla palce za své kalhoty a shodila je dolů společně s dalšími částmi oděvu. Vyměnili si místo.

Naklonil se nad ni a zeptal se: „Jsi připravená?“

„Ano…,“ rozevřela svá stehna, „jsem.“

Mulder sklouzl níž a dotkl se jí svým jazykem. Ona zasténala a zapletla své prsty do jeho vlasů. „Bože…“ vzdychla, jak ho vsunul dovnitř a pak zase kroužil špičkou v okolí. Přidával více a více síly, dokud se pod ním nezačala třást. „Ach, Muldere!“

A tak i on ochutnal ji. Konečně dokonale poznal Danu Katherine Scullyovou. Nikdy si nemyslel, že tenhle okamžik nastane, ale teď ji měl celou ve svých rukou a chtěl ji držet ve svých ústech, dokud nenastane konec světa.

Usmíval se a pokrýval polibky její břicho, hrudník, krk, až se dostal k vlhkým rudým rtům. Uchopil jí nohy pod koleny, a když si všiml, jak přerývaně dýchá, zeptal se: „Chceš… potřebuješ přestávku?“

Scullyová ho vášnivě políbila, vnikla jazykem do jeho úst a zkoumala je zevnitř. Otřela se o jeho zuby, dásně, vnitřní stranu tváří a pak jemně skousla jeho spodní ret. „Vezmi si mě, Muldere,“ pobídla ho nakonec, „vezmi si mě hned.“

Mulder se zhluboka nadechl a pronikl do ní jediným mocným pohybem. Zvrátila hlavu dozadu a vykřikla. Rukama sevřela jeho půlky a vycházela mu s každým přírazem vstříc s takovou silou, jak jen jí to její vášní oslabené tělo dovolovalo.

„Scullyová…“ šeptal jí Mulder, když zrychlil a přitvrdil. „Miluju tě… miluju…“

„Já vím… věř mi, že to vím…“

A tím jejich konverzace skončila, jak se plně soustředili na to, co právě dělají. Jeho boky se rytmicky pohybovaly, nejprve v rytmu hodin ozývajících se z ložnice, pak rychleji. Škádlil ji. Téměř z ní vyklouzl ven a pak se mocným přírazem vrátil. Ona zamručela pokaždé, když ji opustil, a zakřičela rozkoší, když ji opět naplnil. Jejich vzrušení rostlo a rostlo. A pak…

Prásk!

Spadli z gauče dolů v propletenci nohou a rukou. Mulder dopadl na záda, Scullyová na něj a ten pád ho do ní vnořil tak, že se jim to nezdálo ani možné. Zasupěl bolestí, jak se jeho hlava důvěrně seznámila s tvrdostí podlahy pod ním.

„Jsi v pořádku?“ ptala se starostlivě Scullyová.

„Nepřestávej!“

Stočila koutky do úsměvu a nadzvedávala se v pokračujícím souznění. On si ji přitáhl blíž, hladil její oblé boky a pevná ňadra a pak ucítila jeho zuby na citlivé kůži. „Muldere!“ Stejnou pozornost věnoval i druhému prsu. „Muldere… Bože…“ Vlna rozkoše ji zcela pohltila, jak dosáhli vrcholu společně. Jejich těla se třásla a svíjela jedno proti druhému. Scullyová padla zpátky na jeho nohy a vzepřela se na loktech. Chvíli lapali po dechu a pak se oba posadili na paty proti sobě.

„Dva orgasmy za noc, Muldere. To není špatné…“

„To není.“

„Bolí tě hlava?“

„Ne, spíš mi v ní hučí. Co ty? Nepraštila ses?“

„Je mi líp, než kdy předtím. Jsem jen unavená. Strašně unavená. A je mi zima.“

„Zima?“

„Jo…“

„Tak to je fajn.“

„Proč?“

„Protože já úplně hicuju.“

A s tím ji popadl a přivinul… do svého náručí.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

2. část – Dokud jsme spolu

Jsem těhotná.

Jsem těhotná.

Jsem těhotná.

Bez ohledu na to, kolikrát jsem si ta slova opakovala, má mysl je stále neregistrovala. Jak by také mohla? Už téměř čtyři roky jsem si myslela, že jsem neplodná, a najednou jsem čekala dítě.

Jak je to možné?

Byla jsem natolik přesvědčená, že je to nějaká chyba, že jsem si udělala pět těhotenských testů a znovu a znovu prohlížela pozitivní výsledek. Fyzicky jsem těhotná byla. Psychicky však ne.

Přesto jsem byla šťastná. Konečně jsem se měla stát matkou a Mulder otcem. Ano – Mulder. Bylo dost těžké vysvětlit to Skinnerovi. Jak se sděluje šéfovi, že spíte se svým kolegou? Naštěstí mě nepoučoval o hranicích partnerského vztahu, ani o tom, jak moc to je proti pravidlům politiky FBI. Naopak, byl velmi chápavý a vyslechl mě bez jediného nesouhlasného projevu. Jsem mu za to dodnes vděčná.

Koukala jsem z okna mého nemocničního pokoje s rukou položenou na zatím plochém břiše a s úsměvem si uvědomovala, že moje štíhlost brzy vezme za své. Těšila jsem se na to. Možná až uvidím v zrcadle jasný důkaz mého těhotenství, konečně ho přijmu jako fakt, probíhalo mi hlavou.

Osamocená slza mi tekla po tváři a já ji rychle otírala. „Muldere,“ šeptala jsem do ticha, „budeme mít děťátko.“

Zavřela jsem oči a sklonila hlavu, když se můj pláč spustil jako vodopád.

Mulder zmizel před necelými třemi dny od této chvíle, předtím, než jsem mu měla šanci sdělit tu neuvěřitelnou novinu. Slíbila jsem mu, že ho nenechám samotného. Dala jsem mu svůj zlatý křížek.

„Scullyová, to si nemůžu vzít“ šeptal tenkrát, jak ho pozoroval v mé dlani.

„Samozřejmě že můžeš. Chci, abys ho měl.“

„Ale…“

„Muldere, takhle… ať se stane cokoliv… pořád budu s tebou. Na věky.“

„Scullyová…“

„Poslouchej… Vždycky se nás snažili rozdělit. Izolovat. Jedině tak by vyhráli.“ A šeptem jsem dodala: „Nenech je vyhrát, Muldere.“

Sledovala jsem, jak se mu oči zalévají slzami, stejně jako mé. Pak jsem ho znovu objala a vnořila se hluboko do jeho hrudi a plakala a plakala.

„Ššš. Nebreč, Scullyová.“

„Muldere, co když… co když se něco stane?“ ptala jsem se hlasem tlumeným jeho košilí.

„Není žádné kdyby, Scullyová.“

„Odpověz mi.“

„Pak budeš se mnou.“

Jemně mi rozevřel pěst a vzal si řetízek z mé dlaně. Natočil ho na prst a nechal ho házet jiskřičky po našich tvářích. Rozepnula jsem ho a on sehnul hlavu, abych mu ho mohla navléci. „Hodně štěstí, Muldere“ šeptala jsem a hladila ho po tvářích. Pak jsem se postavila na špičky a přilepila své rty na jeho čelo. Přitiskl mě k sobě, až jsem ucítila tlukot jeho srdce proti mému. Když jsem se odtáhla a otevřela oči, uviděla jsem, že pláče. Stírala jsem mu slzy palci. „Chovej se podle své rady, Muldere, nebreč“ snažila jsem se ho povzbudit s hraným úsměvem, ale moc to nefungovalo. Sklonil hlavu na mé rameno a rozvzlykal se, až jsem začala mít strach, že si opravdu myslí, že se vidíme naposledy.

„Vrátím se, Scullyová“ ujišťoval mě, jak zvedl hlavu. „Přísahám, že se vrátím.“

„Já vím“ odpověděla jsem a přemýšlela, jestli mi může lhát.

Poodstoupil a pokynul mi rukou. „Dávej na sebe pozor. A jestli ti bude zase špatně, nech se prohlédnout v nemocnici, ano? Slib mi to.“

„Slibuju.“

Sklopil oči a olízl si rty. Pak se otočil a zamířil směrem k výtahu. Snažila jsem se opět zadržet slzy, ale nedokázala jsem to. „Muldere!“ vykřikla jsem uplakaným hlasem. On se otočil. „Miluju tě.“

Usmál se a jemně se dotkl křížku na krku. „Já tebe taky, Scullyová.“

Nejsou to nádherná poslední slova? Nebo alespoň dobrá? Odešel s vědomím, že ho miluju a záleží mi na něm. Vlastně, když se nad tím tak zamýšlím, nemohli jsme se rozloučit lépe.

Snad jen, že bychom si neměli co říct.

Vstoupila jsem do svého bytu a okamžitě se sesunula na gauč. Byla jsem vyčerpaná. Příšerně. Připadalo mi, že bych mohla spát týden bez přestávky. Zavřela jsem oči, hlavu zabořila do polštáře a chtěla se oddat blaženému snění, když zazvonil telefon. Prokletá věc, musím ji příště vyvěsit, myslela jsem si v duchu a natáhla se za sebe pro sluchátko.

„Haló“ řekla jsem stručně do mluvítka.

„Dano?“

„Mami. Ahoj.“

„Jak se máš, zlatíčko?“

„Je mi fajn.“

„Mluvíš nějak unaveně.“

„Jo… Myslím, že bychom si měli promluvit, mami.“ Ta slova vylétla z mých úst dřív, než jsem je mohla zastavit.

„Promluvit? O čem, Dano?“

Mohla bych si něco vymyslet, zalhat, ale z očividných důvodů to nebylo možné. Byla to má matka a měla právo vědět, čím procházím.

„Něco se stalo… Něco, o čem ti chci říct.“

„Co je to?“

„Nechci o tom mluvit po telefonu. Můžeš sem přijít?“

„Hned?“

„Jestli můžeš. Je to moc důležité, mami. Nejspíš se mi nikdy nic zásadnějšího nestalo.“

Na druhém konci linky zavládlo ticho.

„Mami?“

„Jsem na cestě, Dano.“

Položila jsem sluchátko a schoulila se zpátky na gauč. Bylo to tak příjemné. A i když jsem chtěla na matku počkat, usnula jsem téměř okamžitě.

Probudilo mě hlasité klepání na dveře. „Pojď…“ Náhle jsem se zarazila, když jsem si uvědomila, co jsem chtěla říct. < Pojď dál, Muldere. > Srdce mi zoufale bušilo v hrudi, když jsem pochopila, že Mulder za těmi dveřmi stát nemůže. A až přijdu zítra do práce, nebude sedět za svým stolem, opakovala jsem si stále dokola.. Nenáviděla jsem tu skutečnost.

Přinutila jsem se vstát z gauče a otevřít dveře. Matka za nimi stála se založenýma rukama a se starostlivým výrazem ve tváři. Jakmile jsem se na ni podívala, měla jsem pocit, že se rozpláču. Vím, že je to trošku dětinské, ale chtěla jsem, aby mě chovala v náručí a řekla mi, že se všechno spraví.

„Dano“ vztáhla ke mně ruce, jak vstoupila dál. Nechala jsem ji, aby mě přivinula k hrudi. Nedokázala jsem si pomoct. Už to bylo pár dní, co jsem naposledy ronila slzy. Pro Muldera, pro mě, pro dítě, pro všechno zlé v mém životě. Tak jsem jí vzlykala na rameni a celá se třásla, ovládaná smutkem a zoufalstvím, které narůstalo s každým dalším dnem, co byl Mulder pryč. Už týden a půl.

Matka byla nejdřív v šoku, ale pak se poddala mateřskému instinktu a hladila mě po vlasech a pak nahoru a dolů po zádech, aby mě utišila. Držela mě tak dlouho, dokud jsem se neuklidnila. „Dano?“ zašeptala a ukázala ke gauči, abych se posadila. „Zlatíčko, co se stalo?“

Vtiskla jsem se do rohu gauče s koleny přitisknutými k hrudi. Matka se usadila na druhém konci a její oči byly plné nevyslovených otázek.

„Mami, já… potřebuju ti něco říct.“ Zvědavě přikývla. „Mami, Mulder je pryč. Zmizel, před necelými dvěma týdny. Unesli ho.“

„Kdo ho unesl?“ přerušila mě.

„Já nevím. Mimozemšťané? Ti lidé, co unesli i mě? Vím jen, že je pryč.“

„Holčičko“ položila mi ruku na paži. „To je mi líto.“ Hlas měla naplněný opravdovou účastí.

„Je toho víc…“ odvětila jsem. „Mami, já vím, že tomu nebudeš moci uvěřit, a je pro mě těžké to vysvětlit, ale… ten den, kdy Mulder zmizel, jsem zjistila…“ koukala jsem se dolů na své ruce, jak jsem se matce nedokázala podívat do očí. „Já… jsem těhotná, mami.“

Tak a bylo to venku. Váhavě jsem zvedla zrak, abych zjistila, jak matka tuhle novinu přijala. Byla bledší než před pár minutami. Co jsem taky mohla čekat? Takováhle zpráva je vždycky šokující, zvláště když si lidé myslí, že děti mít nemůžete. Skousla jsem ret a zírala dolů na své černé kalhoty. Uchopila jsem rusý vlas zachycený na látce a tahala ho pryč.

„Dano…?“

„Je to Mulderovo“ odpověděla jsem chápavě.

„Kdy?“

„Před osmi týdny.“

„Jak je ti?“

„Dobře, docela.“

Podívala se mi zkoumavě do tváře. Naše oči se setkaly. Nevěřila mi. Proč by měla? Stačil jeden pohled a hned poznala, že mi dobře zdaleka není. Tmavé kruhy pod očima, nažloutlá pleť, téměř bílé rty. Stala se ze mě troska a věděla jsem to.

„Dano, jsi unavená. Poznala jsem to už po telefonu.“

„Byl to dlouhý týden.“

„Chápu, ale ty teď musíš odpočívat. Spát. A jíst. Měla bys na váze nabírat, Dano, ne ji ztrácet.“

Zhubla jsem? Ani jsem si nevšimla. „Mulder je pryč, mami“ šeptala jsem, jako bych se chtěla omluvit.

„Ale jeho dítě není“ odporovala mi jemně.

Krátce jsem na ni pohlédla a její slova probudila něco v mé mysli. Měla pravdu. Konečně mi došlo, že nosím pod srdcem Mulderovo dítě. Naše děťátko. Tak jako on nosí na krku část mě v podobě zlatého křížku, já mám v sobě část něj. Nerozdělili nás. Nikdy to nedokážou.

Ne dokud jsme spolu.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tato povídka je velmi obsáhlá, zbylý text si můžete přečíst po kliknutí na odkaz níže. Nezapomeňte se poté vrátit a povídku okomentovat.

:: STÁHNOUT KOMPLETNÍ POVÍDKU VE FORMÁTU .DOC ::

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 5.2.2009 v 2:30 v kategorii Povídky.