Kult X

autorka Shawne Wang | překlad G.Logan | rating G | kategorie V, A | spoiler The Field Where I Died

Odtahuje se čím dál tím víc.

Zdá se, že ho budoucnost už dále nezajímá. Byl okouzlen minulostí a zapomněl na přítomnost. Cítím, jak stisk jeho ruky kolem té mé slábne a jeho mrazivý pohled, když otočí hlavou a podívá se přes rameno.

Oba jsme předpokládali, že půjdeme stejnou cestou společně. A tak jsme činili v minulosti až do teď. Myslela jsem, že v budoucnosti budeme spolu. Jeho ruka v mojí a má ruka v té jeho. Jestliže máme být rozděleni, tak to nebude naší volbou. Tak jsem si to vždy myslela.

Ale nyní ho vidím, jak se ode mne odtahuje.

Jeho mysl byla zmatena. Vyplnila se bolestí a vzpomínkami na to, co s ním nemohu sdílet a ani v to nemohu věřit. Jeho pohled zpět mě vyděsil, protože byl plný neutuchající touhy. Byl mu představen svět, který miloval, a nikdo mu nemohl vyvrátit touhu vrátit se tam.

Je to mocné rozptýlení, duch minulého života. Jeho ruka pomalu opouští moji dlaň. Svými prsty přejíždí zbytky mé dlaně, jako by to bylo to poslední, co v životě udělá. Svojí druhou ruku má nataženou za sebou a pokouší se chytit lano, které ho zavede do nového života.

Vidím ho jak se otáčí.

Odvrací se ode mě a je to ta nejbolestivější věc, kterou jsem mohla kdy vidět. A na konci dlouhé chodby jeho oči vidí to, co já nikdy nemohu. Také slyší hlasy, které ho vedou. Stojím nehybně jako socha, neschopná pohybu bez něj.

Chce se mi plakat, ale udržím se. Nikdo nemůže žít v minulosti, jestliže se chce chopit budoucnosti. A v to věřím. Nakonec se bude muset vrátit zpět, ačkoliv nevím, jak dlouho to bude trvat.

Táhne ho to pryč.

Mé oči sledují jak se osvobozuje z mého téměř beznadějného sevření. Je s tím smířený. Pro něj je to naprosto dobrovolné vplutí do minulosti, která ale nemusí akceptovat jeho. Ale já mu věřím, vím, že nakonec najde cestu zpět. Bude to těžké nezasahovat, nutit ho vidět pravdu, že existuje jiný svět, který není pouze vzpomínkou. Bude se muset naučit porozumět pravdě.

Vidím ho jak odchází.

Opět je sám na své cestě za pravdou a nese si s sebou váhu osamělosti. Mohu vidět jeho obavy a bázlivou touhu, ale není zde nic, co bych s tím mohla dělat. Chci natáhnout ruku a chytit ho, navést ho na cestu, kterou jsme spolu začali a kterou spolu dokončíme. Ale pouze bych mu ublížila. Vím to, bude lepší, když si to sám uvědomí a vrátí se zpátky.

Jsme opět sami, oba dva. Budeme žít své životy bez vědomí toho druhého, nebudeme předpokládat, že se naše cesty zase někdy střetnou. Já věřím, že střetnou a poté už nás nic nerozdělí. Nejsme odděleni, mimo to, že já žiju v přítomnosti a nejsem schopná sama pokračovat a pátrat v budoucnosti, v naději, že tam něco najdu.

Zdá se menší z této vzdálenosti.

Mému srdci je právě ubližováno. Cítím místo něho bolavé místo, které v něm zanechal jeho odchod a představa, že nežije ve stejném světě jako já. Jeho mysl se přepnula do minulosti, celého ho to pohltilo, vzpomíná si pouze na věci, které ho podporují v jeho jednání.

Musím ho nechat jít, musím mu dovolit udělat to.

Vidím ho jak váhá a opět se na mě dívá.

Téměř okamžitě mě napadne myšlenka, jestli mohu, jestli bych ho mohla následovat. Zmínil se o našich životech, kde jsme pro sebe znamenali to samé co teď. To byly samozřejmě jiné životy. Vybrali jsme si odlišné cesty jak být s tím druhým, ale od začátku jsme věděli, že budeme spolu. Ujistili jsme se v tom, že budeme pokračovat ve stejné směru naší cesty.

A nyní jsme si opět vybrali společnou cestu a nezáleželo na ničem, co se nám postavilo do naší cesty. Ale on se odklonil, byl nepozorný, nejistý. Mohu pouze doufat, že se opět navrátí a nenechá mě samotnou na naší cestě.

Vím, že se vrátí.

Vrací se na pole, na kterém zemřel, a zapomíná na život, který doposud žil. Jeho jedinou věcí, která ho spojuje s minulostí a přítomností jsem já. On se vrátí, protože musí. On si to vybral tak jako já.

Můžeme udělat krok stranou nebo zpět, ale nikdy nemůžeme tuto cestu opustit úplně.

Tak jsme si tuto cestu vybrali. A nemůžeme ji průběžně měnit. Možná příště uděláme odlišné volby a oba půjdeme jinou cestou. Ale prozatím nemůžeme měnit nic.

Nevím kdy, ale on se vrátí. A v čas.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 26.1.2009 v 13:21 v kategorii Povídky.