Vždyť víš (povídka)
autorka LadyX | rating PG | kategorie MSR, post-ep (all things)
Probudila ji ostrá bolest za krkem. Pomalu natáhla ruku a snažila se rozmasírovat svou ztuhlou šíji. Potom otevřela oči a pár vteřin jí trvalo, než se zorientovala. Vzpomínala na uplynulé události a na večerní rozhovor s Mulderem.
Mulder byl vedle ní na gauči a spal.
Usadila se trochu pohodlněji a pozorovala ho.
‚Vypadá tak klidně a bezstarostně. O čem se mu asi zdá?‘ přemýšlela.
Po chvíli vstala, opatrně, aby ho nevzbudila a přikryla ho dekou, stejně, jako on před pár hodinami ji.
„Hezké sny,“ zašeptala, lehounce ho políbila do vlasů a odebrala se ke dveřím.
„Kam si myslíš, že jdeš, Scullyová?“ zastavil ji Mulderův hlas.
„Promiň, nechtěla jsem tě vzbudit. Uvidíme se ráno,“ odpověděla.
„No tak počkat, snad si nemyslíš, že tě nechám odejít – teď, uprostřed noci,“ řekl Mulder, vstal z gauče a šel k ní.
„Nemusíš se o mě bát, Muldere…zavolám ti hned, jak přijdu domů.“
„Nebudeme o tom diskutovat, Scullyová, dneska přespíš tady,“ řekl Mulder rozhodně.
„Ale…“ chtěla si prosadit svou.
Mulder zavrtěl hlavou a přitiskl jí svůj ukazováček na rty.
„Tak fajn,“ rezignovaně vzdychla, „ale musím si dát sprchu.“
„Prosím, madam,“ ukázal Mulder směrem ke koupelně.
Usmála se na něj a šla ze sebe smýt tíhu předešlého dne.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Když už se mu zdálo, že je tam Scullyová nějak moc dlouho, rozhodl se zjistit, co se děje. Vtom uslyšel slabé vzlykání.
„Scullyová, jsi v pořádku?“ zeptal se a zaklepal na dveře.
„To je dobrý, Muldere, dej mi chvilku,“ odpověděla zastřeným hlasem.
„Scullyová…“
Po chvíli ho pustila dovnitř. Seděla na zemi, zabalená v ručníku a plakala.
„No tak, co se děje?“
Scullyová jen zavrtěla hlavou.
„Neboj, postel máš převlečenou…“ mrknul na ni.
Trochu se usmála.
„Tak už mě nenapínej…hmm?“ naléhal.
„Málem jsem to nestihla, Muldere, málem jsem to nestihla…“
„O čem to mluvíš, co jsi málem nestihla?“ nechápal Mulder.
„Mluvím o tom…, že jsem se…že jsem se málem…zabila v autě a nestihla ti říct…nestihla ti říct…že tě miluju,“ vzdychla a složila obličej do dlaní.
Přitisknul si ji k sobě a zabořil obličej do jejích vlasů.
„Bože Scullyová…já tebe, já tebe…“ šeptal, „vždyť víš…už jsem ti to jednou řekl a myslel jsem to tenkrát vážně.“
„Já vím, Muldere, já jen tenkrát….“
„Pššt, na mluvení bude dost času později,“ přerušil ji, „teď bych si tě rád osušil, když dovolíš…“ zašeptal a políbil ji na ucho.
Mlčky kývla a nechala ho, aby uvolnil uzel na jejím ručníku.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tu noc se spolu milovali a konečně dali volný průchod citům, které celé ty roky potlačovali. Spřízněná duše, druhá polovička, říkejme tomu, jak chceme, většina z nás někoho takového hledá. Oni dva měli štěstí, že se našli už před lety, dávno předtím, než si to vůbec uvědomili.
A to mimořádné pouto mezi nimi, pouto, tvořené důvěrou a láskou, nemohlo nic na světě zlomit.
Tento článek byl zveřejněn 7.12.2008 v 18:00 v kategorii Povídky.
Pěkné! Zajímavý nápad s tou nehodou…
krátké a milé
Pěkňoučké
Hezká jednohubka, díky!
NEMAM SLOV
Každá sní o takové romantice :o)
Paráda…kraťočké, dynamické, rychle na věc, žádné průtahy:D pěkné
Díky za zveřejnění i za komentáře :)
Moc krásný :)