Kult X

autorka Shoshana | překlad XGirl

Scullyová leží v mé posteli.

Usnula vedle mně minulou noc, při sledování „Blues Brothers“. Myslím, že chtěla usnout tady, abych se o ni nebál. No, je to vlastně docela fér. Já si k ní přilehl večer předtím, takže má plné právo tady teď být.

Slyším její dech. Ne, nechrápe, jen pomalu zhluboka vydechuje a spí. Vůbec nepřipomíná Scullyovou. Ne, tohle je úplně někdo jiný.

Asi by mě zase postřelila, kdyby věděla, o čem teď uvažuji. Radši si to nechám pro sebe jako tajemství, které se nikdy nikdo nedozví. Možná její matka ano. Nežárlím na ni, žárlil bych jedině na nějakého jiného chlápka, protože Scullyovou bych si rád nechal jen pro sebe.

Vím, jak to zní, jako frajerské kecy od někoho, kdo si ani nepřiznal, co k ní cítí. Ale já myslím, že ona ví, jak to se mnou doopravdy je – i proto ji nikdy moje potrhlé chování nepřekvapí. Jako minulou noc, kdy jsem spal vedle ní, jen abych poslouchal, že stále dýchá.

Doufám, že sem dnes přišla ne proto, aby se ujistila, že mám dobré spaní. Doufám, že alespoň zčásti je to proto, co ke mně cítí. Ještě jsem se v jejích pocitech nezorientoval, ale myslím, že jí na nás záleží víc, než je ochotná přiznat. Myslím, že se naše přátelství snaží udržet v mantinelech – nikdy nepřekročit tu hranici mezi platonickým a romantickým vztahem.

Nevybrala si tu nejvhodnější chvíli. Nedokážu jí už odolávat, dříve nebo později to nevydržím a políbím ji. Ne na rty, ještě ne. Na nějaké jemné a hebké místo. Aby neměla nejmenší pochybnosti o tom, co k ní cítím. Ale zároveň, abych jí nechal prostor, aby mohla udělala další krok. Žádné naléhání. Jen obyčejný polibek…obyčejný, ale takový, na jaký se nezapomíná.

Právě teď leží na mém levém rameni jako na polštáři. Cítím, jak mě její dech zlehka lechtá na ohryzku. Její ruka leží na mém břiše a svírá moje bavlněné triko jemnými, upravenými nehty. Moje levá ruka je pod ní, Scullyvoá na ní leží tak pevně, že už ji skoro necítím, ale je mi to úplně jedno. Radši budu chodit celý den s bolavou rukou, než bych ji teď probudil.

Svítá, světlo nabývá na intenzitě a neúprosně proniká chabými motelovými žaluziemi. Čím víc světla vniká do pokoje, tím krásnější se mi Scullyová zdá. Myslím to ve skutečnosti jinak, ona je krásná vždycky. Víc, než krásná. Nádherná. Měl bych jí to někdy říct.

Občas se o to pokusím, když se ráno sejdem v práci, řeknu jí, že jí to sluší. Ne nijak často, pochopitelně. Nechci, aby věděla, jak si všímám každého detailu, který Scullyvou dělá tím, čím je. Asi by mi jednu vrazila, kdyby mě přistihla, jak si ji prohlížím. Takže si raději dovolím jen kradmé pohledy.

Ale ve chvílích, jako je tahle, když vím, že mě nemůže vidět, bych se na ni vydržel dívat celé hodiny. Počítám její řasy, tak jako jiní lidé počítají ovce. S tím rozdílem, že pohled na tuhle jemnou a tolik ženskou ozdobu mi nikdy nezevšední. A takhle v posteli, bez make-upu který by zakrýval její krásné rysy se mi Scullyová líbí nejvíc.

Dívám se na jemné pihy na jejích bledých tvářích, které jindy pečlivě zakrývá make-upem, aby skryla domnělou nedokonalost před svým okolím. A já si můžu užívat pocit ji vidět takhle, když se cítí v bezpečí a leží vedle mně.

Kéž bych jí mohl zasypat polibky, každý kousek její perfektní tváře. Ale na to je brzy. Příliš brzy. Vyděsilo by ji to. Musím na ni něžně, jemně a pomalu, udělat něco, co neodmítne, čemu se nebude bránit.

Teď se ve spánku pohnula. Bože, doufám, že se ještě neprobouzí, ne, jen se otočila na druhý bok a pořád leží hlavou na mé paži. Podvědomě si uvědomila sluneční paprsky, které začaly pronikat do místnosti a odvrátila od nich hlavu.

Najednou ke mně přisunula svoje drobná chodidla, dotýká se ve spánku mých lýtek. Nejspíš si vůbec neuvědomuje, že to dělá, kdyby tomu tak nebylo, určitě by se stáhla zpátky a já se modlím, aby nějaká vyšší moc zasáhla a ona spala nerušeně dál vedle mne.

Přemýšlím o tom, jak bych jí řekl, co pro mne znamená, Hlavně abych ji nevyděsil a ona se mnou dál sdílela postel tak, jako teď. Láska a důvěra, kterou mi projevila, když jsem včera spal já v její posteli se přenesla až do dnešní noci. Nechci tu důvěru znásilňovat tím, že bych na ni naléhal a chtěl víc, než teď chce ona.

Mám nápad, ale chci počkat, až se vzbudí sama od sebe. Zatím budu pokračovat v započaté věci – snažit se do detailu zapamatovat každou část jejího těla, každou křivku, každou linii si uložím do mé paměti s heslem Scullyová. Tak abych si mohl kdykoliv v hlavě vybavit její krásu a zahnat tak nudu všedního dne. Mít skvělou paměť se občas hodí. Chci si v ní uchovat každou chvíli, kterou takhle trávíme spolu, v objetí v mé posteli, v teple a pohodlí v ranním slunci.

Probouzí se… sakra…

Přesouvám ruku z jejího boku na břicho, aby se nemohla zvednout a rychle odejít. A ona se tiše zasměje a svou ruku položí přes moji a prsty proplete s mými.

„Já nikam neodejdu“, šeptá

Nedokážu najít slova. Tohle jsem nečekal, na to jsem nebyl připravený. Očekával jsem v jejím hlase čistý profesionální tón, jako včera ráno. Tak jednoduše neříkám nic a přitisknu se blíž k ní a cítím, jak jsou všechny smysly doslova přesycené její vůní, zvukem jejího hlasu, teplem jejího těla, které se tiskne k mému.

Nesmírně opatrně, jako člověk, který slézá strmou skálu, se nosem přitisknu k její šíji a pak s ještě větší opatrností ji na tom místě jemně políbím. Ne jednou, ale ne příliš mnohokrát. Cítím, jak se její tělo vedle mého zachvěje, a tuším, že ona cítí, jak se chvěju i já.

Beze slov si mé ruce pevně přitiskne k sobě a pak lehce otočí hlavu a já vidím další kousek její bledé šíje. Opět se přitulím k té nové části těla, která se mi odhaluje a pak, když mi její povzdech dodá odvahu ji začnu něžně líbat, a pokračuji v polibcích až k jejímu ušnímu lalůčku, když ho vezmu mezi zuby, ona slastně zasténá znovu.

Ne, nevím, co mám teď dělat, vážně jsem neplánoval dojít tak daleko.Nechci nic uspěchat. Jen ji chci držet v náručí, chci jí celý den líbat. Vím, že bych měl být nedočkavý vzrušením, chtít se s ní hned teď milovat. Ale nebylo by to správné, ještě ne, oba to víme. A tak ji dál držím, polibek za polibkem otiskuji na její kůži a ona vzdychá a tiskne se blíž.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 20.3.2008 v 14:30 v kategorii Povídky.