Kult X

autorka Dreamshaper | překlad XGirl | příběh se odehrává v epizodě Amor Fati – mezi tím, kdy Scullyová vzala Muldera z nemocnice po jeho operaci a jejich setkáním na chodbě

Scullyová zaklapla svůj deník a zavřela oči. Bylo už pozdě a ona byla unavená, ale spánek se nějak nedostavoval. Nemohla přestat přemýšlet, vzpomínat a litovat. A navíc by neměla klid, kdyby každých patnáct minut nezkontrolovala partnera.

Mulder spal v její posteli už několik hodin. Byl to hluboký spánek a Mulderovy životní funkce byly normální – fyzicky se zdál v pořádku. Ležel potichu, klidně, očividně netrpěl ani zlými sny, jak se Scullyová předtím bála. A tak byla ujištěná, že Mulder je po psychické stránce také v pořádku. Ale i přes to se na něj musela pořád starostlivě dívat. Nemohla si prostě pomoct. Potřebovala si být jistá, že Mulderovi nic nehrozí, že se uzdravuje. Potřebovala si sama sobě připomenout, že je živý a že dýchá.

Potřebovala se přesvědčit, že je Mulder celý.

Otevřela oči a mžourala do slabého žlutavého světla lampy, které prozařovalo místnost. Přinutila se zůstat schoulená v rohu gauče o trochu déle a nezbytnou kontrolu o chvíli zdržet. Ale stejně se za chvilku zvedla z gauče a vyrazila směrem k ložnici. Kdyby polevila, Mohla by péči o něj rovnou vzdát a to by nikdy nepřipustila. Ne, dokud se Mulder neuzdraví z jedné ze svých nejtěžších životních zkoušek. Nikdy by si to neodpustila a on by jí asi taky nebyl moc vděčný. Mulder si nikdy nechtěl připouštět, že je také smrtelný. A teď je odkázán jen na ni…

Scullyová si nemohla pomoci. Několikrát se zhluboka nadechla a potichu zamířila ke dveřím ložnice. Do ruky vzala svůj deník.

Lampa svítila i tady a její bledá záře se matně rozlévala až do chodby. Scullyová ji automaticky vypnula když vešla do pokoje. Okolo Muldera se rozestřela milosrdná temnota, ale on začal ze spánku tak srdceryvně sténat, že Scullyová raději znovu rozsvítila dřív, než se znovu nadechla.

Chvíli zůstala stát ve dveřích a jen se dívala jak Mulderův hrudník stoupá a klesá, jak se jeho rty chvějí. Vypadal teď tak křehce, tak zranitelně….téměř jí to trhalo srdce, kdykoliv si všimla jak mu za tu dobu vystoupily špičaté kosti na zápěstích, jak se mu prohloubily mezery mezi žebry, jak se teď jeho dlouhé nohy zdají hubené….

Znovu se nadechla, zavřela oči a pevně stiskla rty. Zase cítila všechnu tu bolest, všechen ten strach---ale teď také cítila vztek. Když si představila, jak byl Mulder silný, zdravý a krásný, a teď je tak bledý a hubený…Věděla, jak moc tím musí Mulder sám trpět. Chtěla najít ty, kdo za to nesou zodpovědnost a všechny je jednoho po druhém postřílet. Ale věděla, že se jí asi nikdy nedostanou do rukou.

Rychle tu myšlenku setřásla a popošla směrem k posteli. Položila deník na noční stolek, jednu ruku otočila okolo Mulderova zápěstí, druhou ruku mu položila na čelo. Opatrně se dotkla okraje obvazu na Mulderově hlavě. V pořádku. Žádná horečka, normální puls. Zkontrolovala obě jeho oči -zorničky reagovaly normálně. Přejížděla prsty po jeho tváři, ignorovala několikadenní strniště a spíš se soustředila na skutečnost, že Mulderova kůže je teplá a suchá, a ne studená a lepkavá, jako když ho našla v opuštěné laboratoři po operaci mozku….

Vzpomínka se rozplynula a její oči se zaplnily slzami. Odvrátila hlavu od Muldera a snažila se přemáhat svoje vyčerpání, svoje napětí a nezvladatelné emoce. Když se zase uklidnila, vzala ze stolku deník a otočila se směrem ke dveřím. Chtěla odejít a nechat Muldera spát. Chtěla zase počkat alespoň dvacet minut a teprve pak se sem vrátit a ujistit se, že je všechno v pořádku —

Ale znovu zaváhala, otočila se, sedla si zpět na postel a dívala se, jak její partner spí.

Opravdu bych měla jít zpět do obýváku, uvažovala, ale místo toho se radši pohodlněji usadila u Mulderova boku. Je v pořádku, uzdravuje se, a já mám ještě spoustu jiné práce, říkala si.

Ale…nemohla odejít.

Scullyová se naklonila nad svého partnera, přenesla váhu na jednu ruku, a jemně prsty přejížděla po jeho levém spánku. Mulder spal, a Scullyová mezitím studovala jeho tvář, vnímala všechno — sledovala všechny rysy v jeho tváři tak, jako by je nikdy předtím neviděla. Něžně a ochranitelsky hladila Muldera po vlasech, dotýkala se jeho tváře, povytáhla výš přikrývky, které přes něj dala, když ho uložila do postele.

Na chvíli zapochybovala, jestli udělala správnou věc. Nevěděla, co mu udělali, nemohla dost dobře posoudit, jak moc zraněný může Mulder být. Možná potřeboval lepší péči, než mu mohla dát. Ale vzít ho zpět do té nemocnice, vzít ho do jakékoliv nemocnice se jí zdálo stejně, ne-li ještě víc nebezpečné, než držet ho u sebe doma.

Měli to, co od něj potřebovali, ale nenapadalo ji, co chtěli udělat jemu. Nechtěla ani pomyslet na to, že by ho nejspíš nechali umřít, nechtěla myslet na to, že teď už nejspíš neměl být naživu.

„Udělala jsem dobře, Muldere“ zašeptala „Udělala jsem všechno, co jsem mohla udělat.“

Mulderovy řasy se zachvěly, Scullyová zatajila dech a doufala, že ho neprobudila. Nebyla připravená nechat ho o samotě, ale také nevěděla, jestli by byla schopná se mu podívat do očí, kdyby se probudil. A navíc věděla, že Mulder potřebuje spát, že potřebuje v klidu odpočívat a znovu nabrat svoji sílu---

Mulder otočil hlavu více ke Scullyové, jeho hrudníkem prošel slabý povzdech, ale nevzbudil se. Scullyová zavřela oči, přesunula svou ruku zpět na prostěradlo, odepřela sama sobě ten příjemný pocit dotýkat se Muldera a přemýšlela, že se potichu zvedne, odejde zpět do obýváku na gauč a pokusí se odpočinout si. A pokud se spánek nedostaví, vezme si svůj deník.

Za chvilku, říkala si. Ještě chvilku a půjdu…

Ale náhlá vlna závrati z vyčerpání ji přinutila, aby zůstala sedět. Zhluboka se nadechla a otevřela oči, aby se zorientovala. Rozhodnutí, zda zůstat sedět, nebo odejít bylo teď poměrně snadné.

Stejně by ve skutečnosti nechtěla odejít.

Scullyová se podívala na deník, který měla položený na klíně. Když jej začínala psát, zaznamenávala tam jen svoje vědecká zjištění, jen když si chtěla všechno uchovat ve své paměti čerstvé a srovnané. Ale postupem času se její psaní stávalo čím dál více…osobní. Když psala během svého boje s rakovinou, psaní na ni působilo přímo očistně.

Pomalu obracela stránky a byla uchvácena obsažností slov, která kdysi dávno dokázala psát. Všechny její pocity, všechen její strach, který přes inkoust sdílela se svým partnerem, všechno to vycházelo z jejího srdce.

Scullyová vzala do ruky pero a jemně jej přitiskla na papír. Snažila se najít slova, kterými by vyjádřila svoji úlevu, svůj strach i to, jak se cítila bezmocná když musela přehodnotit všechno, co se naučila, to co věděla a to čemu věřila. Slova, kterými by vyjádřila sebe.

Ale hledala slova, která neexistovala.

Vzdala pokus o psaní, ale ještě než stihla deník zaklapnout, v tichu se ozval zvuk, Scullyová se otočila a dívala se do Mulderovy tváře.

A Mulder se díval na ni.

Jeho oči byly tmavé a plné bolesti. Chvíli to vypadalo, jako by Mulder nic nepoznával. A Scullyová se až skoro začala bát, že udělala chybu když ho vzala z nemocnice domů a že mu spíše ještě víc ublížila, než aby mu pomohla–

„Scullyová…“

Najednou ucítila úlevu. Horkou vlnu, která projela skrz její tělo. Naklonila se dopředu a něžně položila svoje prsty přes Mulderova ústa. „Shhh“ řekla jemně a potichu. „Nesnaž se mluvit. Odpočívej.“

Mulder zvedl ruku, své prsty nechal na jejích, dokud je Scullyová neodsunula.

„Vodu“ zašeptal. Svoje tmavé oči měl stále upřené na ni. Scullyová si stoupla a vzala z nočního stolku sklenici vody. Pak se naklonila zpátky k němu, vsunula ruku pod jeho záda a pomohla mu posadit se.

Napít se, byl pro Muldera téměř nemožný úkol. Svíjel se bolestí a zatínal zuby, jeho svaly ho neposlouchaly: celé jeho tělo se třáslo když pil, jeho žaludek zřejmě protestoval i proti nezbytným tekutinám. Ale on nepřestal, dokud sklenice nebyla prázdná.

Scullyová na sobě cítila Mulderův upřený pohled, když přidávala na postel další polštáře, aby se o ně mohl opřít. Chtěla, aby si lehl, ale nebyla ochotná s ním bojovat, kdyby jí odporoval. Postavila sklenici zpět na stůl, a zároveň trochu porovnala věci co tam ležely. Snad chtěla mít ještě trochu času, aby si všechno promyslela. Já ještě nejsem připravená, přemýšlela, ještě nejsem připravená se tím zabývat. Bylo to tak dlouhé…

Připadalo jí to jako věčnost od doby, kdy naposledy slyšela Mulderův hlas, cítila, jak se chvěje ve vzduchu okolo nich. Tak dlouho, co se dívala do jeho jasných očí. Pomáhal jí její deník, mluvila s Mulderem ve svých zápiscích a ve svém srdci, ale on jí nikdy neodpověděl—

Zhluboka se nadechla, donutila sama sebe ignorovat to obrovské množství pocitů a emocí, které cítila v hrudi a otočila se zpět k němu.

A tak se na sebe chvíli dívali. Scullyová vnímala barvu jeho očí, tu skutečnost, že Mulder byl tady, že se na ni díval také. Věděla, že je stejně unavený jako ona, že určitě trpí velkými bolestmi, ale byl tady a byl při vědomí.

Pak se Mulder pohnul. Pomalu, bolestivě, jenom aby prsty dosáhl na její ruku, která ležela na matraci.

Scullyová se podívala dolů na jejich spojené ruce, jemně propletla své prsty s Mulderovými a zadržela dech dokud neměla pocit že se jí pálí plíce.

„Jak jsem…se sem dostal?“ zeptal se Mulder a znovu přitáhl její pohled.

Scullyová dlouze povzdechla „Ty si nevzpomínáš?“ otočila hlavou a Mulder se na ní upřeně díval. „Doufám, že si vzpomínáš jak jsem…ehm…..ti prováděla předběžná vyšetření v laboratoři---řekl jsi, že pak už nebudeš moct slyšet hlasy. A já jsem si myslela, že to je těmi tišícími prostředky ve tvém těle. Slyšíš je teď?“

Mulder zavřel oči a zavrtěl hlavou. „Ne“ zašeptal trochu ..roztřeseně. „Hlasy jsou pryč.“

Scullyová mlčela a poslouchala tón v jeho hlase. Zdálo se jí, že zní trochu jako… kdyby Mulder cítil, že něco ztratil. Scullyová byla zvědavá, jak dlouho bude jejímu partnerovi trvat, než se uzdraví. Ale Mulder znovu otevřel oči a mlčky ji tak nutil pokračovat.

„Pomohla jsem ti jít, Muldere. Bylo to těžké, ale dostat tě ven z budovy bylo až překvapivě jednoduché—„

„Jak jsi věděla, kde mě najdeš?“

Scullyová chvíli váhala a pak se otočila stranou. „Ve skutečnosti nevěděla. Já…Albert Hosteen byl tady u mě… oba dva jsme se modlili — já jsem byla na konci svých sil, Muldere. A byla jsem připravená udělat cokoliv. Cokoliv, abych tě získala zpátky. Klečela jsem na podlaze a prosila, aby jakkoliv…a pak jsem asi usnula.“

Scullyová přesunula jejich spojené ruce do svého klína. Dívala se dolů na Mulderovy dlouhé, štíhlé prsty a klouby na nich a pokračovala „Když jsem se probudila, na podlaze ležela obálka. Byla v ní vstupní karta, plánek a instrukce. Všechno, co jsem potřebovala abych mohla přijít a dostat tě tam odtud.“

Mulder byl dlouho zticha. Scullyová nezvedla oči a pořád upřeně sledovala jejich ruce, čekala až se Mulder zeptá, odkud ty věci pocházejí.

Nezeptal se. Kromě toho, že zašeptal Albertovo jméno nic jiného neřekl.

„Mohla bych přísahat, že byl velmi nemocný, Muldere, ale dvakrát za tu dobu co jsi byl..pryč byl u mně v bytě. Čekal na mě“. Scullyová znovu přestala mluvit, pak se podívala do Mulderových očí. Okouzlena jejich barvou a inteligencí která z nich vyzařovala přes všechnu bolest a vyčerpání, okouzlena skutečností, že Mulder její pohled opětuje. „Myslím, že to byla Diana, kdo mi dal informace co jsem potřebovala.“ Řekla bolestně, pomalu. „Myslím, že tě zachránila, Muldere.“

Mulder nad tím zřejmě uvažoval, jeho oči byly zamyšlené a svou pozornost zaměřil sám k sobě. Scullyová seděla, tiše vyčkávala, poslouchala jeho dech a podvědomě stiskla Mulderovu ruku o něco pevněji.

„Zdálo se mi, že jsem s ní ženatý“ řekl Mulder jemně a Scullyová vydechla překvapením. „Měli jsme děti…normální život. Samantha byla naživu a v pořádku, a měla taky svoje děti. Ukázalo se, že CGB Spender je můj otec…to byla ta nejdivnější věc. Žil jsem obyčejný život, Scullyová. V úplně jiné budoucnosti.“

Scullyová nevěděla, co má na tohle říct. Soustředila se na dech, navzdory napětí, které jí v hrudníku narůstalo. Zadívala se z okna. Mimochodem si všimla, že už téměř svítá. Už je téměř zítra… a já nemám ani tušení, co se stane. Otřese mnou jeho příběh o jiném životě? Zeptá se mě, proč jsem se obtěžovala jít pro něj?

„A když jsem já sám v tom snu umíral…přicházel konec světa.“ pokračoval Mulder. Jeho hlas se s každou větou stával roztřesenější, a Scullyová mu chtěla říct ať přestane mluvit, než jí to zlomí srdce. „Na konci jsem byl jen já a Kuřák. Každý v mém malém obyčejném životě…byl pryč. Ale já byl v pořádku, opravdu, protože jsem věděl, že ty svět zachráníš. A pak…pak mi Kuřák řekl, že jsi mrtvá. Mrtvá, a stejně jako tohle jsem najednou věděl, že můj život byla příšerná, neskutečná lež.“

„Promiň,“ šeptala Scullyová, ani nevěděla, proč mluví. „Je mi to tak líto, Muldere“

Mulder sevřel její ruku neobyčejně silným stiskem.“Shhh. Nelituj toho. Jsem ti tak vděčný — já bych zemřel. Můj svět snů by skončil a já bych zemřel, Scullyová. Rozhodl jsem se nechat budoucnost tak, jak byla a můj svět snů se stal noční můrou. Ale ty jsi tam byla, a dostala jsi mě z toho včas ven…tak jako vždycky. Nezajímá mě, odkud ta obálka byla, protože jediný, kdo mě zachránil jsi ty.“

Scullyová zavřela oči a zavrtěla hlavou. „To není—„

„To je pravda. Scullyová — vrátil jsem se ze snů, protože potřebuju tu budoucnost změnit. Vrátil jsem se, protože potřebuju najít svou sestru. Vrátil jsem se, protože tady potřebuju být abych našel spravedlnost. Pro ni…i pro tebe.“ Jeho hlas, už tak hluboký a chraplavý, spadl do ještě nižší tóniny, když mluvil, téměř šeptal. „Přišla jsi ke mně, když se blížil konec světa, a ukázala mi, co jsem udělal. Když jsem to viděl, když jsem viděl tebe, zápasil jsem, abych to mohl vrátit zpět, abychse mohl rozhodnout jinak a správně. Když jsem ve snech bojoval se světem a se sebou, slyšel jsem tě, skutečnou, jak mi říkáš, abych se vrátil. Cítil jsem, jak moc mě potřebuješ mít zpět…“

Scullyová se od Muldera odklonila a pomalu uvolnila svou ruku z jeho. Donutila se usmát. Chtěla mu věřit — chtěla věřit tomu, že ji Mulder potřebuje, že se vrátil zpět kvůli ní. Ale bylo téměř ráno, a ona se cítila vyčerpanější, než kdy jindy — představila si sama sebe, jak stojí na okraji útesu a dívá se dolů tam, kde země končí a čeká na ni jen prázdný prostor.

Představa byla hrůzostrašná. Zničující. A Mulderovo vyprávění tomu nepomohlo — představa, že on žije život v bláhové nevědomosti, šťastný se Samanthou a Dianou, bez svých závazků z normálního svě­ta…

„Promluvíme si o tom později — o spoustě věcí si promluvíme později, Muldere. Neuvěřitelných věcí. Věcí, které bych si nikdy nedovedla představit. Ale teď,..“řekla rychle, zoufale se snažila uniknout a zároveň zůstat u něj. „Teď potřebuješ odpočívat.“

Mulder se jí dlouze podíval do očí, unaveně povzdechl a přikývl. Scullyová mu pomohla, aby si mohl zase lehnout, přes ramena mu přetáhla deku a pohladila ho po tváři. Vykročila směrem ke dveřím.

„Scullyová“

Ztuhla, naprosto překvapena prosbou v Mulderově zničeném hlase. Natáhl ruku směrem k ní, a Scullyová zahlédla jeho chvějící se, prosící prsty.

„Zůstaň se mnou…“

V jeho očích se zračila síla, kterou Scullyová tak zoufale potřebovala, a na oplátku žádaly jen o to bezpečí vzájemné blízkosti—bezpečí, o kterém Scullyová nevěděla, jestli ho umí vůbec dát.

Měla bych jít, přemítala horečnatě. Mám toho teď uvnitř sebe tolik…stěží se tím teď zvládnu zabývat, stěží se tím budu schopná vůbec kdy zabývat. A nemůžu po Mulderovi chtít, aby mi pomohl se přes to dostat. Měla bych jít—

„Prosím.“

Sotva slyšitelná prosba Scullyovou přemohla. Nemohla Muldera odmítnout, když jí takhle prosí, nemohla ho opustit. Ať už by to bylo pro jeho dobro, nebo pro její vlastní.

A tak se pomalu natáhla vedle něj, své oči stále nespouštěla z jeho, pomalu vytáhla deník zpod svého boku a odsunula jej na stranu. Položila si hlavu na polštář na kterém ležel on, vdechovala Mulderovu vůni, něžně a chápavě se dívala do jeho čistých, jiskřivých očí.

„Byl to jenom sen“ řekl Mulder hlasem stejně jemným, jako jeho oči. „Představa, kterou bych nikdy nechtěl doopravdy prožít. Kterou bych nemohl prožít. Ty bys v tom snu nebyla část mého života, Scullyová. Nemohl bych žít tak jak teď. A to by mě zabilo.“

Scullyová neodvrátila hlavu, ani když se Mulder pohnul, pomalu, bolestivě, upřeně se na něj dívala, když přitiskl svoje ústa na její. Něžný, měkký a konejšivý dotyk. Cítila, že se vzdaluje od okraje útesu, cítila, jakoby se všechny kousky její zničené duše zase pomalu začaly spojovat. Nepřestala se na něj dívat, ani když deník s dutým úderem dopadl na podlahu, ani když první sluneční paprsky začaly tančit po stěnách pokoje. Scullyová se mu dívala do očí a přijímala jeho pochopení, jeho cit, jeho sílu, dávala mu najevo svoji vděčnost a svoji lásku.

„Zachránila jsi mě. Zachránila jsi mě už jen tím, že jsi.“ zašeptal Mulder. Scullyová se naklonila aby se mohla dotknout jeho tváře, neschopná na ta slova nic odpovědět. Věděla, že nebude muset.

Mulder ji znovu vzal za ruku, a znovu spojil svoje prsty s jejími. Usmíval se. Potom se mu řasy zachvěly, a on zavřel oči. Za pár vteřin znovu usnul—a Scullyová také váhavě zavřela oči, i když nevěděla, jestli se spánek dostaví…

Ale než nad tím začala přemýšlet, následovala Muldera—sama se ztrácela v barevném světě snů, poprvé po dlouhé době. A venku se začal probouzet nový den.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 18.3.2008 v 10:34 v kategorii Povídky.