Kult X

autorka Tara Hicks | překlad Baku05 | rating G | kategorie V/A, character's death | povídka ke stažení

Déšť bubnoval na čelní sklo jejího Forda Tauruse, uháněla po rušné dálnici. Doprava začala houstnout a Dana Scullyová doufala, že se stihne dostat domů dřív, než těžké, šedivé mraky spustí přívaly vody i na město.

Dnešek byl zase jeden z těch dlouhých dnů, které trávila učením v Quanticu. Dlouhá koupel a následné schoulení se na pohovku zněly pro bývalou agentku velmi přitažlivě. Doprava neustále zpomalovala a tak se přistihla, že si hraje s laděním rádia, alespoň nějaká naděje prolomit jednotvárnost dopravní špičky.

„Haló, vy všichni co se snažíte dostat domů, tady Joe Bazooka na WRQN 100,3. V další hodině pro vás mám plno zajímavých tipů a taky tu mám jeden starší song na přání od Celine Dion.“

Hlas pokračoval v jednotvárném mumlání, Scullyová ladila dál. Našla svižnou písničku a začala si její tempo vyťukávat o volant. Trvalo ještě několik písniček, než se dostala domů.

Cestou do koupelny pustila rádio. Uslyšela stejný hlas moderátora jako předtím v autě. Vklouzla do napuštěné vany, užívala si to teplo, které jí bylo nabízeno. Myšlenky jí začaly ubíhat zpět do nedaleké minulosti. Do doby, kdy ještě pracovala na případech označených jako Akta X, kdy ještě existovalo oddělení nazývané Akta X. To ještě měla svého nejlepšího přítele blízko sebe. Vybavovala si poslední den, kdy byli spolu.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

To ráno nebylo ničím výjimečné, kromě několika neshod, které pro tuto suterénní kancelář zvláštních agentů Muldera a Scullyové neznamenaly nic neobvyklého. Atmosféra bývala i přesto přívětivá. Od ústupu její rakoviny si byli stále blíž a blíž.

Okolo 11:30 se rozdělili. Potřebovala si vyzvednout několik zpráv v Quanticu, Mulder si měl jít dát něco k jídlu. Když ho viděla naposledy, seděl za svým stolem, nepřítomně přežvykoval slunečnicová semínka.

„Uvidíme se po obědě, Muldere, a nezapomeň se najíst,“ volala na něj při odchodu.

„Jo, jo. Já a zapomenout jíst?“ ptal se s předstíranou nevinností. „Za chvilku jsem venku. A nezapomeň, jakmile se vrátíme, máme se stavit u Skinnera.“

„Jasně,“ její odpověď se smísila s klapotem podpatků a rozléhala se po chodbě.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

„Tak pojď, Muldere. Měli jsme být u Skinnera už před deseti minutama,“ volala z chodby do jejich společné kanceláře. Už takhle se dost zpozdila kvůli té zatracené dopravě. Když však došla ke dveřím, nikdo vevnitř nebyl.

„Zvláštní,“ pronesla do prázdné kanceláře.

Pospíchala tedy ke Skinnerovi sama, žádnou radost z toho neměla, ale nijak se tím netrápila. Asi se rozhodl poskládat několik pauz z minula do jedné, říkala si v duchu.

Scullyovou přivítala Skinnerova sekretářka a uvedla ji do kanceláře.

„Agentko Scullyová, posaďte se,“ pronesl Skinner. Žádná poznámka o nepřítomnosti jejího partnera nebo její nedochvilnosti.

„Děkuji, pane. Chtěl jste vidět agenta Muldera a mě?“ zeptala se, když dosedla do jednoho ze dvou kožených křesel proti jeho stolu.

„Když mluvíte o agentu Mulderovi, proč zde…“ přerušilo ho zvonění telefonu, zvedl ho a poslouchal, lehce zbledl a podíval se na osamělou agentku sedící v křesle před ním.

„Agentko Scullyová, právě jsem dostal znepokojující zprávu,“ začal a sledoval, jak se jí z obličeje ztrácí barva. I přesto zůstávala klidná.

„Mulder?“ zeptala se, na předchozí naštvání okamžitě zapomněla.

„Stala se nehoda,“ pokračoval. „Převezli ho do nemocnice v Georgetownu.“ Nic víc nestačil říct, Scullyová už byla mezi dveřmi, měl co dělat, aby ji dohonil.

Zbytek dne byl jako v mlze; do Georgetownu přijeli brzo, šli rovnou na pohotovost. Zjistili, že Mulder byl během polední pauzy sražen opilým řidičem. Dovolili jí ho vidět, byl na intenzivní péči, připojen snad ke všem přístrojům, které v nemocnici měli. Ale Scullyová to cítila. Nebyl to Mulder, kdo žil v tom pokoji, byly to přístroje.

Seděla vedle jeho postele, dokud ji neodvedli. Mluvila s ním, modlila se, aby uslyšel její hlas a vrátil se k ní. Držela jeho ruku, pohrávala si s jeho vlasy; snažila se nebrečet, na to teď nebyl čas. Mohl tušit, že to skončí zrovna takhle? Že ho uprostřed dne srazí nějaký opilec a uhasí život Foxe Williama Muldera? On byl její síla, tak moc jako ona byla tou jeho. Dva lidé svázáni jako jeden, mnohem víc než by si někdo představoval u milenců.

Skinner přecházel po chodbě, nechtěl narušit křehké pouto mezi partnery i nejlepšími přáteli. Věděl, stejně jako kdokoliv jiný, co ti dva pro sebe znamenají. Často se obával, co by Mulder udělal, kdyby se Scullyové něco stalo, ale nikdy nepřemýšlel o tom, co by to udělalo se Scullyovou, kdyby se něco stalo Mulderovi. Z pokoje k němu dolehl tichý pláč.

Od chvíle kdy přijeli, uplynuly již hodiny. Venku se stmívalo, Mulderův stav se nijak nezlepšoval. A pak to uslyšel, zlověstný a pronikavý poplach rovné čáry. Kolem něj do pokoje proběhl pohotovostní tým, Scullyovou donutili odejít k němu na chodbu. Třásla se, došel k ní a objal ji, snažil se tak oddálit, co muselo přijít.

„Odešel.“ Skinner sotva zachytil tlumená slova, která mu šeptala do košile.

„Dělají vše, co můžou. Teď jen musíme čekat a doufat, že to dopadne dobře. Určitě…“

„Ne, já to cítím,“ přerušila ho, snažila se mu to vysvětlit. „Odešel. Je to, jako by půlka mě byla tažena pryč. Kdykoliv předtím, když se něco podobného stalo, jsem ho cítila. Nyní… nyní, necítím nic.“ Slzy jí stékaly po tváři a vpíjely se do Skinnerovy košile.

V reakci na její slova začal tým odcházet z pokoje, hlavy skloněné v úctě k truchlící dvojici stojící na chodbě. Uvnitř pokoje zůstalo ležet pokrývkou překryté tělo zvláštního agenta Foxe Muldera.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Voda ve vaně byla už studená, když opět začala vnímat hlas moderátora v rádiu.

„Moc se omlouvám, lidi, zapomněl jsem zahrát tu slibovanou písničku. Tak, abych to dál nenatahoval, tady je My Heart Will Go On od Celine Dion. Je to od Billa pro Kate.“

Zatímco mluvil, Scullyová vylezla z vany, oblékala si župan, ale najednou ji něco donutilo se zastavit a poslouchat.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Každou noc Tě vidím a vnímám v mých snech.

Tak vím, že žiješ dál.

Přes všechnu vzdálenost a vesmír mezi námi

Přišel jsi mi ukázat, že jdeš dál.

Blízko, daleko, kdekoli jsi,

Věřím, že srdce bude bít dál.

Ještě jednou otevřeš dveře

A jsi tady v mém srdci.

A mé srdce bude bít dál a dál.

Jednou se nás dotkla láska a byla na celý život,

A nikdy neodejde, i když odejdeme.

Láska byla, když jsem Tě milovala,

V jeden správný čas jsem věrná.

V mém životě vždycky půjdeme dál.

Blízko, daleko, kdekoli jsi…

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jak se písnička vrátila do refrénu, Scullyová se zhroutila na pohovku, v očích se jí leskly slzy.

„Muldere,“ volala tiše. „Stále mi tak strašně chybíš. Bylo to jako ztratit část svého srdce, která byla celý život schovávána pro tebe. Možná je to pravda, že jdeš dál, uvnitř mě. Stále ve snech vidím tvé oříškové oči. A vždy na tebe budu vzpomínat jako na svého nejlepšího přítele.“

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jsi tady, není tu nic, čeho bych se bála,

A vím, že mé srdce bude bít dál.

Zůstaneme navždy na této cestě,

Jsi bezpečně v mém srdci,

A mé srdce bude bít dál a dál.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tu noc spala Dana Scullyová mnohem klidněji než všechny předchozí noci. Svým vlastním způsobem ji ta písnička uklidnila. Pokud na svého nejdražšího přítele nezapomene, tak nikdy skutečně z jejího života neodejde. Ona ho nikdy neopustí. Kdekoli je, tak je přímo v jejím srdci.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 25.10.2008 v 21:09 v kategorii Povídky.