Jen jeden pohled (povídka)
autorka Kira
Přestávala už věřit i sobě. Poslední dobou se nechávala vést Mulderovou intuicí jako slepá, jen aby si pak nemusela přiznat, že viděla nemožné. To se jí vůbec nepodobalo a on si ji teď zase pátravě prohlíží a ptá se, jestli je všechno v pořádku.
„Jo.“ Logická vysvětlení bez dalších otázek neexistují. Sedíme tady spolu pod stromem a čekáme, až se objeví v obilí pentagram. Až naprší a uschne.
„Nemusela jsi se mnou jezdit.“ Naposled se na ni podíval a pak se už jen soustředil na svůj dalekohled.
Z výletu na venkov se nakonec vyklubal vyčerpávající boj o přežití. Zkouška jejich vztahu. Vzájemné důvěry a ochoty udělat pro druhého cokoliv, ocitne-li se v nebezpečí. A po všech těch kopancích, co si v poslední době uštědřili, zase obstáli. A nejen to – bez něj by už zase nežila. Panebože, vždyť bez něj nemohla žít. Jakkoliv si pohrávala s myšlenkou, že by ho měla přestat zdržovat a jít pracovat někam, kde by byla užitečná, nedokázala odejít. Nemohla opustit jediného člověka, kterému věřila. Nechat mu nekrytá záda v jeho tažení za pravdou, jejíž důsledky si sama ani nedokázala představit.
Z přemítání ji vytrhlo tiché zaklepání na dveře. Zvedla hlavu z dlaní a vyčkávala.
„Scully? To jsem já.“
Ne, teď ne. Otřela si uslzené oči, párkrát se zhluboka nadechla, olízla si rozpraskané rty a jakmile se trochu uklidnila, šla otevřít.
„Muldere, nevím jestli…“ Snažila se mu pevně zadívat do očí, rozhodnutá, že dnes jej dovnitř nepustí, ale místo toho nechala větu viset mezi nimi, sklonila hlavu a kousla se do rtu. Stačil mu letmý pohled a ona to věděla. Teď mu nebyla schopná říct, aby odešel. Odevzdaně spustila ramena a trochu ustoupila, aby mohl vejít. Zavřela dveře a málem mu padla do náruče – stál hned za ní. Přinutila se zpytavě opětovat jeho pohled, ale po chvíli se jí zase začaly drát do očí slzy. Nejraději by utekla. Nechci aby mě viděl takhle slabou, aby měl pocit, že mě musí pořád chránit. Rychle pootočila hlavu stranou a zvedla ruku, aby zachytila slzu než se skutálí po tváři a všechno mu ukáže. Předběhl ji. Dotkla se prsty jeho ruky, která ji něžně hladí po tváři a pálí a pomalu ji natáčí ke své, aby se mohly jejich pohledy střetnout a aby už mu nemohla lhát, aby už nikdy nemohla říct, že se nic neděje. Roztřásla se. Chvíli tak mlčky stáli a tázavě si hleděli do očí. Nemohli hodit léta platonického vztahu jen tak za hlavu. Nebylo to nakonec to, co je vydělovalo z masy lidí a jejich všedních vztahů? Chtěla, aby ji objal.
„Scully…,“ objal ji a konejšivě a zároveň překvapeně zašeptal do jejích vlasů. Už nemohla zastavit proud slz, který se jí nezadržitelně dral z pod víček. Přitiskla se k němu. Zavřel oči. Jak moc o nich a o všem poslední dobou přemýšlela. Jejich oči prozrazovaly víc, než by kdy vyjádřila slova. Lásku. Bolest. Víru. Smutek. Hloubku.
Chtěly víc.
Tento článek byl zveřejněn 21.6.2008 v 0:38 v kategorii Povídky.
Chvalim chvalim, moc povedena povidka na to, ze neni dlouha.
Pro mě zatím nejlepší autorská povídka. Moc krásná introspekce. Tleskám!:o)
Moc pěkná, ta délka bohatě stačí, jen si říkám, že Krycek hledánové povídky jen na Volny a ne na mailu, moji má u nosu a není čas?
Arte: Nejsem si jistá,jestli Krycek o obhajování stojí,ale zkusilas někdy probírat mejl a hledat konkrétní věc,když ti těch mejlů denně přijde třeba 30? Ono je pak snazší otevřít přímo archiv povídek a vybrat z něj. Krom toho mám dojem,že XGirl ty povídky Krycekovi posílá průběžně a on je postupně hází sem. Zkus svoji povídku nahrát na Volný a určitě se taky dočkáš.;o)
Ale no tak holky :)
Jinak moc pěkná povídka, přestože je kraťoučká, velmi výstižná.
nabaa to řekla za mě… :) Přidal jsem na web článek, abychom v tom neměli binec.
Nádherná povídka… opravdu nádherná.
Krásná povídka, autorská tvorba chce určitě kus odvahy a tady se to vyplatilo, Kira je šikovná autorka!
Ještě k povídkám – dělám to tak, že vždycky povídky uložené z Volného pošlu Krycekovi emailem, aby to nemusel stahovat a dávat sem. Posílám je chronologicky tak, jak na volny přibývaly…
hezka moc hezky napsana,proste supr
velmi pěkné, krátké a výstižné k jejich vztahu – dobře napsané
pěkné a krátké, lepší než zdlouhavé a nudné… moc se mi líbila… asi taky začnu psát…
Skvělá minipovídka. Líbila se mi introspekce, hodně uvěřitelné, čtivě napsané. 1*!
Děkuju moc za tak pozitivní ohlasy! To jsem tedy opravdu nečekala. Naštěstí teď nemůžete vidět, jak se červenám… ;)