Kult X

autorka Quueequeg | rating PG | kategorie Vignette | subkategorie Point of view

Podzemní garáže FBI. Do nočního ticha se ozývá zrychlený dech a klapot podpatků. Honem do auta a pryč odtud. Ne. Na to není čas. Navyklým pohybem sahá po své zbrani, ale s hrůzou zjišťuje, že ji nemá. Vtom okamžiku ji útočník prudce zatahá za vlasy, přistrčí ji k sobě a ona zděšeně vykřikne. Muž bez tváře.

Scullyová se probouzí s výkřikem. Náhle si uvědomí, že je v bezpečí svého domova, a pocítí obrovskou úlevu. Všechno jako by nabylo zázračného jasu. Je vděčná za to, že žije, má kde spát a navíc má takové štěstí, že ani nemusí do práce. Ještě na chvilku si lehne, aby vychutnala ten sladký pocit, že je dnes sobota. Konečně volná sobota po mnoha týdnech, jež strávila v terénu, na pitevně nebo v Mulderově kanceláři, kde nelze s určitostí rozeznat, je-li den či noc. Dnes nic nemusí, má den jen pro sebe. Uvažuje, jak jej stráví.

Náhle ji z myšlenek vytrhne pronikavý zvuk telefonu. S patřičně otráveným výrazem zvedá sluchátko. „Haló?“ „Scullyová, to jsem já, doufal jsem, že budeš doma.“ „Muldere, je sobota. Slíbils mi, že tenhle víkend budu mít volno“. „Já vím, ale to jsem ještě nevěděl, jaká záhada na nás bude čekat v Oregonu. Dnes se ke mně neoficiální cestou dostaly informace o velmi zajímavém úkazu, kterej…“ „Muldere, nechceš mi doufám říct, že mě taháš z postele v sobotu ráno jen proto, aby ses mi snažil vnutit skutečnost, že mám strávit půl dne v letadle kvůli tomu, abych si vyslechla párek zfetovaných adolescentů, kteří na vlastní oči viděli UFO?“ „No…já…vlastně…jak víš, že to byly dva teenageři, to jsem ti předtim neřek?“ „Muldere, je sobota.“ „Já vím, a to je ideální den na výlet, nemyslíš? Jdu ti zarezervovat letenku, letí nám to v půl dvanácté, vyzvednu tě.“ Ne, Muldere. Pokud tě to tak zajímá, jeď tam sám. Dovol mi, abych si jednou dopřála zasloužený víkend. Uvidíme se v pondělí.“ „Ale…“ Scullyová zavěsí sluchátko a nevěřícně zavrtí hlavou. Nikdy se nesetkala s jiným člověkem, který by byl posedlý svou prací tak, jako její partner. Na jednu stranu si jeho nasazení nesmírně váží, čerpá z něj tu nezdolnou energii a obdivuje, jak dokáže zcela obětovat pohodlí a soukromí vyšším cílům, ale ona chce žít i normální život. Zatím se jí to, pravda, nedaří, ale donekonečna trávit celé dny v práci nehodlá.

Popojde k oknu, rozhrne závěs a spatříc svit slunečních paprsků, spokojeně se protáhne. Půjde si zaběhat a pak se uvidí.

Dnešek si hodlá užít a rozmazlovat se. Dlouze a zdravě posnídá, dá si horkou sprchu. Poté si z příslušných zásuvek vytáhne oblečení na jogging, které už tak dlouho neměla na sobě. Na tělo ještě místy zčervenalé sprchou navlékne nejdříve dokonale padnoucí spodní prádlo – kvalitní a jednoduché, což je styl, který má nejradši – a pak černé teplákové kalhoty a bílé tričko. Ještě nezbytná lahev s vodou a může vyrazit.

V přízemí v rychlosti prohlédne obsah schránky s poštou. Účet za telefon, propagační letáky… To tam vydrží, než se vrátí. Přinutí ji to zamyslet se, kdy ji naposled přišel alespoň pohled od kamarádky. Nevzpomíná si. Osobní korespondence už jde hezkých pár let mimo ni.

Energicky rozrazí dveře, vyběhne vstříc tomu krásnému dni a málem porazí manželský pár. „Promiňte, vy tu bydlíte? Já jsem Jack, tohle je Annie. A tohle je náš malej Denny“ ukáže na manželčino břicho a podá Scullyové ruku k seznámení. „Dana, těší mě.“ „Uhm, nikoho tu neznáme, mohli bychom se u vás pozdějí zastavit? Potřebujeme sehnat kvalitního doktora pro Annie a pak pediatra, určitě nám poradíte.“ „No, víte, s tímhle já nemám žádné zkušenosti.“ „Aha, vy jste jedna z těch mladých nezávislých žen…no…tak promiňte, že jsme vás zdrželi.“ „Nic se neděje, ráda jsem vás poznala. Nashle.“ Do mysli se jí začíná vkrádat nepříjemný pocit. Ta nezávislost není tak zcela dobrovolná…DOST. Tohle má být skvělý den. Setřese ze sebe všechny chmury, rozhlédne se po kvetoucích stromech zalitých sluncem a vyběhne. Fyzička je stále na špici, ani po několika stech metrech se výrazněji nezadýchá. Uběhne tak několik kilometrů a pak si s dobrým pocitem sedne na lavičku, napije se a chvíli jen tak relaxuje. V parku to v tuhle dobu žije. Z pískoviště se ozývá dětský křik, pod stromy se k sobě tulí studenti a na lavičkách sedí rodiče, spokojení, že jejich ratolesti si alespoň na chvíli vystačí sami. Usměje se nad tou idylkou, ale zase ten pohodu nahlodávající pocit…je tu snad jediná sama.

Po návratu domů dá opět sprchu, tentokrát vlažnou, a přemýšlí, co podnikne dál. Pustí se do té knihy, na níž už tak dlouho na nočním stolku usedá prach? Ale ne, stejně by ji nedočetla. Podívá se na nějaký film? Doma žádný nemá a v půjčovně nebyla snad sto let, určitě ji vyřadili z evidence. Vlastně…Existuje ta půjčovna ještě vůbec? Musí se sama sobě zasmát. Všimne si blikajícího světélka na záznamníku. „Ahoj Dano, tady máma. Jedu o víkendu s přítelkyní do Londýna, tak kdyby tě výjimečně napadlo. navštívit vlastní matku, nedělej to. Ozvu se ti potom, pa, zlato“. No to je neuvěřitelné, moje matka vede společenštější život než já, bleskne jí hlavou. Tak co teď…Už si ani nedokáže vzpomenout, co dělala, než ji před lety zcela pohltila práce. Chvíli přemýšlí, že by zavolala některé z mála svých kamarádek, s nimiž ještě úplně neztratila kontakt. Ale jen co zvedne sluchátko, opět jej položí. Na to, aby poslouchala řeči další šťastně vdané nebo těhotné vrstevnice, nemá absolutně chuť, ani neví, o čem by s ní vlastně mluvila.

Když popáté přerovná zásuvky v šatníku, vysvobodí ji telefon. „Haló“, „Čau, ty jsi doma?“ „Muldere? Odkud mi voláš, neměls být touhle dobou v letadle?“ „Jo, měl. Ale mělas pravdu, to nebyly Akta X. Poslyš, chtěl jsem se tě zeptat…každou sobotu chodím s Frohikem na steak, ale teď jsem to odřek a oni už jsou pryč, tak mě napadlo.....Nešla bys ty?“ „Já? No…“ „Vím, že ti trochu narušuju ten tvůj volný den, ale napadlo mě, že se ti po mně už určitě stýská. Tak co ty na to, máš ještě něco důležitého, nebo tě můžu za půl hodiny vyzvednout?“ Scullyová se spokojeně uculuje, ale s odpovědí si dává načas. „No…tak jo, Muldere, ale zveš mě.“

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 10.6.2008 v 0:59 v kategorii Povídky.