Kult X

autorka Leyla Harrison | překlad luca | rating R | kategorie MSR

Takže mám rakovinu. Nic moc veselého, že?

Vešla jsem do budovy Úřadu a snažila jsem se být nenápadná. Vím, že Skinner mi dal své slovo, že o tom nikomu neřekne, ale pořád mám strach, že to ostatní kolem mě stejně nějak zjistí.

Na cestě dolů do sklepa jsem potkala pár kolegů. Zírali na mě. Nebo ne?

Vědí to. Bože, oni to vědí.

V duchu jsem se zatřásla. Ne, Dano, říkám sama sobě. Koukají jako vždycky. Obvyklé pohledy. Pohledy lidí, kteří o mě přemýšlejí jako o paní Strašákové. Lidí, kteří si za mými zády šeptají. A za Mulderovými zády. Jsou to pohledy, na které už jsme zvyklí. Tyhle pohrdavé, kradmé pohledy, které ani nezaregistrujete, když se na ně nesoustředíte. Tohle jsou ti lidé, kteří o nás pochybují. O naší práci. O Aktech X.

Není proč se znepokojovat.

Konečně jsem se dostala dolů, do bezpečí naší kanceláře. Nikdo tady dole nebývá. Otevřela jsem dveře a čekala na Mulderovu obvyklou vtipnou poznámku, jakou začíná každé ráno.

Ale on tam nebyl.

Trošku překvapená jsem vešla dovnitř a chtěla rozsvítit světlo na Mulderově stole. Otočila jsem se a… Zatajil se mi dech.

Uviděla jsem stůl, přímo naproti Mulderovu. Krásný stůl z tmavého lakovaného dřeva. Ležel na něm pořadač, stojánek s tužkami, počítač, telefon. A cedulka se jménem.

Dr. Dana Scullyová, speciální agent

Uslyšela jsem na chodbě kroky a rychle přemohla slzy, které se mi draly do očí.

„Ahoj, Scullyová,“ pozdravil mě tiše za mými zády, „jak se máš?“

Otočila jsem se k němu. „O ten stůl mi přece vůbec nešlo, to víš,“ řekla jsem mu a cítila se pěkně hloupě.

Přikývl a v koutcích úst mu hrál pobavený úsměv. „Já vím, ale prostě jsem si říkal, že už je načase, abys ho měla. Mají ho všichni, ne?“

Jako ve snách jsem šla ke stolu, odsunula židli a sedla si. Opatrně jsem otvírala všechny zásuvky. V jedné byly prázdné složky na spisy, se založenými čistými listy. V jiné zase bylo místo na drobnosti, svorky na papír, kancelářské sponky, všechno pečlivě srovnané. S tím si Mulder musel dát pořádnou práci. Podívala jsem se na něj. Pořád stál bez hnutí uprostřed místnosti.

„Připojil jsem ten počítač k tiskárně, tak ho můžeš hned používat. A taky jsem ještě přenesl nějaké tvé věci z horní kanceláře sem, tak už nemusíš pořád běhat sem a tam, když budeš na něčem pracovat.“

Polkla jsem. Udělal to, protože jsem ho o to někdy předtím žádala, nebo prostě nechce, abych se musela s někým nahoře potkávat? „Muldere…“

„Jestli jsem na něco zapomněl, tak mi to řekni. Ti úředníci nahoře se ze mě málem zbláznili. Víš, jak neradi pouštějí peníze z úředního fondu. Ale tohle bylo nutné.“

Zase jsem polkla naprázdno. Nebo to udělal, protože ví, že jsem mnohem slabší, než se zdá? Chemoterapie a ozařování, i když už byly za mnou, pěkně oslabily můj imunitní systém. Pořád jsem to nebyla stoprocentně já. A nebudu ještě hezkých pár týdnů.

Nakonec mě mé pocity přemohly a já jsem je nedokázala zastavit. „Bylo nutné?“ zeptala jsem se nedůvěřivě. „Takže tohle všechno je ze soucitu? Chudinka Scullyová už nemůže běhat po schodech jako dřív? Postavil jsi mi sem stůl, abych mohla dělat všechno to papírování, zatímco ty budeš venku honit mutanty, příšery a mimozemšťany?“

Mulder trhnul nejistě hlavou. „Scullyová, ale takhle to vůbec není…“

Nenechala jsem ho dopovědět. „Muldere, já jsem naprosto schopná dělat všechno tak jako dřív. Můžu pořád dělat svou práci. Nejsem úplně ve své kůži, uznávám, ale to se za pár týdnů srovná. Pořád ti můžu pomáhat, pořád s tebou můžu být v terénu. Jsem tvá partnerka, zatraceně!“ Můj hlas byl hlasitější, než musel být, ale já jsem byla rozčilená. „Pořád ti budu po boku, pokud ovšem o to ještě stojíš.“ Cítila jsem hořkost v ústech.

„Samozřejmě, že o to stojím…“ podíval se na mě. „Jak si vůbec můžeš myslet, že ne?“

„Protože tady stojíš a domníváš se, že prostě přitáhneš stůl a všechno se srovná. Protože si myslíš, že jsem už odepsaná. Protože si myslíš, že jsem slabá.“

Šla jsem ke stolu a jedním mávnutím ruky všechno kromě počítače shodila dolů na zem. „Tohle stojí za hovno, Muldere“ ječela jsem.

Oči měl široce rozevřené. Věděla jsem, že takhle naštvanou mě ještě nikdy neviděl. Nikdy.

Takhle nesnesitelně zlá jsem na něj nikdy nebyla. Úplně mimo.

Těžce jsem dýchala a pak jsem ucítila podivné vlhké teplo pod svým nosem. Ježíši, já vím, rychle jsem se dotkla nosu bříškem prstu. Vím, co to je. Mulder na mě hleděl a v jeho tváři se zračil strach i starost. Podívala jsem se na své prsty. Byly od krve. Vytáhla jsem kapesník z kapsy a snažila se krvácení zastavit. Mulder se bál přijít ke mně blíž nebo jen na mě promluvit. Prostě jen stál a díval se.

„Scullyová, jsi v pořádku?“ zeptal se nakonec, hlasem plným strachu.

„Zatraceně, Muldere, je mi fajn. Přestaň na mě takhle zírat!“ odsekla jsem a měla pocit, že to už tady bylo. Tady jsme byli předtím, už vím.

Ale cítila jsem, že má zlost slábne. Vyčerpala jsem tolik energie, abych se na něj mohla zlobit. Tolik fyzické a psychické energie, kterou si teď nemohu dovolit plýtvat.

V místnosti zavládlo na okamžik ticho. „Já vím, že jsi pořád má partnerka, Scullyová“ řekl Mulder tiše a snažil se ignorovat můj výbuch zlosti. „Myslíš si, že to nevím?“ Copak nevíš, že bych nechtěl jiného partnera než tebe?" V jeho tváři jsem viděla účast a smutek.

Mlčela jsem a svěsila hlavu. Jasně, že to vím. Bože, co je to se mnou?

„Scullyová, když jsi mi řekla, že chceš z té nemocnice odejít a pokračovat v práci, věděl jsem, že to dokážeš. Ještě ani jednou se nestalo, abys nějakou věc nedotáhla do konce. Jsi ta nejsilnější a nejhouževnatější osoba, kterou jsem kdy poznal.“ Rozhlédl se po místnosti, podíval se na své UFO obrázky, na složky. „Někdy si myslím, že věřím víc v tebe, než tady v tohle všechno kolem“ dodal tiše a ukázal rukama na zeď a na svůj stůl.

Otevřela jsem překvapeně pusu. " Opravdu?"

Pomalu přikývl. „Když jsi byla pryč, když jsem byl tady sám, mohl jsem dělat jen jedinou věc, jedinou, na kterou jsem se dokázal soustředit. Najít tě, dostat tě zpátky. Nebyl jsem to já, když jsi byla pryč.“

Věděla jsem jen to, co mi řekla matka a Melissa. O Mulderovi během mého únosu. A nebylo toho moc, nebylo to zrovna příjemné téma k diskuzi. A teď, když jsme přišli o Melissu, je má matka jediná, která ví, jak se tehdy Mulder cítil, jak se choval. Řekla mi, že byl úplně na dně, zlomený, vyčerpaný. Že ztratil to nejdůležitější ve svém životě. Řekla, že byl naprosto smyslů zbavený. Jediné, co ho zajímalo, bylo najít mě.

Svěsila jsem hlavu ještě níž a zase cítila, jak se mi do očí derou slzy. Připadala jsem si strašně sobecká, že jsem si myslela, že mě Mulder prostě jen lituje. Takový on není. „Muldere, je mi to líto“ mumlala jsem a nemohla se na něj podívat. „Jen jsem myslela…“

Popošel ke mě, opatrně, aby mě nepolekal a objal mě oběma rukama. Poddala jsem se mu a nechala ho, aby mě k sobě tiskl víc a víc a poskytl mi své fyzické a citové teplo, přesně tak, jako to ráno v nemocnici, když Penny zemřela. A znovu, tak jako to ráno, má hlava přesně zapadla pod jeho bradu.

„Víš, Scullyová,“ zašeptal „nikdy jsem nechtěl, aby někdo věděl, jak moc se starám. O tebe. Nechtěl jsem to přiznat ani sobě. Nechtěl jsem si připustit, jak moc pro mě znamenáš, protože by to vědomí, že jsem tě ztratil, bolelo ještě víc. Když jsi byla pohřešovaná, nechtěl jsem uvěřit, že jsi mrtvá.“

Ticho.

„Když jsi mi ukázala ty rentgenové snímky a řekla, že máš rakovinu, odmítal jsem to přijmout. Víš, už jsme toho tolik zažili, společně i o samotě, a vždycky jsme zase šli dál, že jsem nechtěl uvěřit, že něco takového tě může zlomit. Jsi silnější než to, Scullyová.“

Nevěděla jsem, co říct. Nakonec jsem se trošku odtáhla, jen tak, abych se mu mohla podívat do teplých oříškových očí. „Myslím, že jsem to přehnala, Muldere. Nezlob se.“ Ve skutečnosti jsem vlastně chtěla říct, že jsem netušila, co ke mně cítí. Tedy, tušila, ale ani jsem nesnila o tom, že by mi to někdy pověděl.

Sklonil se a vzal mou tvář do dlaní, právě tak jako to ráno v nemocnici. Věděla jsem, co přijde, Čekala jsem dotek teplých měkkých rtů na svém čele. Zavřela jsem oči a pak ucítila, jak se Mulderovy rty dotkly mých. Mým tělem projela elektrická vlna.

Otevřela jsem oči a odstrčila ho. „Co to děláš?“ zeptala jsem se.

„Scullyová, já…“

„Ježíši, Muldere!“ vykřikla jsem a nevěděla, co jiného říct. Rukou jsem se dotkla svých rtů, jakoby jim něco udělal.

Udělal. Políbil je. A já jsem ho odstrčila.

Ach, Bože.

Podívala jsem se na něj. Vypadal vystrašeně a provinile.

„Muldere, nezlob se…“

„Ne, Scullyová, ty se nezlob, neměl jsem to dělat. Bylo to hloupé, bylo to…“

„Muldere, prokážeš mi laskavost?“ otázala jsem se. On přikývl. „Můžeš už mlčet?“

Teď jsem ho políbila já. Mé rty se spojily s jeho a znovu jsem cítila to chvění. Má ústa se jemně a něžně dotýkala jeho, jakoby chtěla otestovat měkkost jeho rtů. Ani se nepohnul. Ale když jsem se dotkla jeho rtů jazykem, otevřel ústa a pažemi mě pevně objal kolem těla. Jeho jazyk se setkal s mým, vniknul do mých úst, třel se kolem zubů a dásní a já jsem to věděla. Věděla jsem, že jsem ztracená.

Povzdechla jsem si. To bylo všechno, co jsem mohla udělat. Jeho ruce hladily mé vlasy, mé tělo, dotýkaly se mě tak, jak jsem o tom jen snila. Přitiskla jsem se k němu blíž a cítila jsem, jak je vzrušený. Otřela jsem se o něj a on zasténal.

„Scullyová“ zamumlal „Scullyová, Bože…“

Přitiskla jsem ho ke svému novému stolu a on nás rychle otočil, položil mě na něj a celou svou váhou na mě nalehl. Na krátký okamžik jsem nemohla uvěřit, že se to děje, že mě Mulder líbá, že s ním ležím v kanceláři na stole, že se ke mně tiskne a hladí mě. Ale pak jsem pochopila, že se TO opravdu děje, že se chystáme udělat něco velmi, velmi vážného, co posune celý náš vztah do úplně jiné, neočekávané dimenze.

„Scullyová, já ti nechci ublížit. Mačkám tě moc?“ šeptal se rty na mém uchu a pokrýval polibky jemnou kůži za ním a na mém krku.

„Ne, to je O.K.“ odpověděla jsem a bála se, aby nepřestal. Uvědomovala jsem si, že se chystáme porušit všechna pravidla, všechna interní nařízení a že nás můžou chytit. A jestli by nás tady nachytali nesprávní lidé, mohli by nás klidně zabít. Ale nechtěla jsem, aby přestal. „Nepřestávej, prosím, Muldere“ žadonila jsem.

„Nepřestanu“ slíbil a líbal mě opět na ústa, jeho ruce hladily mé boky. Přes oblečení jsem cítila bříška jeho prstů po stranách mých prsou, lapala jsem po dechu, prohnula se k němu a chtěla víc.

„Prosím, Muldere,“ žadonila jsem, „prosím…“ A on to pochopil, zvolna putoval svýma rukama nahoru, jeho prsty mě jemně hladily a jeho palce se nakonec dotkly mých už ztuhlých bradavek. A já jsem vykřikla. Mulder vzdychnul, tak moc ho vzrušovala má reakce na jeho svádění.

Lehce pohnul boky, dost na to, abych cítila jeho vzrušení přesně tam, kde jsem chtěla, a toužila jsem z něj strhat všechno oblečení, aby mohl být tam, kde by měl být. Ve mě. Ale předtím, než jsem se vůbec mohla dotknout jeho oděvu, se pohnul, pomalu, a ten záchvěv mezi mýma nohama byl nepopsatelný, čistě erotický… a já jsem znovu vykřikla.

Šeptal mi do ucha „Líbí se ti to?“ Dokázala jsem jen přikývnout. A on to udělal znovu.

Vzpomněla jsem si na něco z doby dospívání. To, co jsme teď dělali, bylo přesně to, co jsem udělala snad milionkrát s klukama ze školy; na zadních sedadlech aut nebo na postelích na koleji. K vyvrcholení mi stačila pouhá blízkost, lehké tření bez nutnosti všech těch dalších náležitostí a přemýšlení o důsledcích.

„Muldere,“ šeptala jsem „měli bychom jít odsud pryč, měli bychom…“

Chtěla jsem mu ukázat, že s ním chci důsledkům čelit, že se s ním chci milovat, že ho chci cítit, jeho vzrušení, jeho jemnost, jeho teplo…ve mě. Nevěděla jsem, jak mu to říct.

Zase se pohnul, své boky proti mým, rychleji a silněji a já jsem ztratila řeč úplně. Nějak vycítil, že takhle je to správné, že takhle mě přivede k vrcholu. Sténala jsem, hýbala se s ním, objímala jsem ho a modlila se, aby nepřišel Skinner, aby nás tady nenachytali, ale ze všeho nejvíc, aby nepřestával.

Se vzrůstajícím vzrušením jsem rychle pochopila, že se to prostě stane. Sevřela jsem ho v objetí, prohnula se v zádech a křičela jen jediné slovo. „Muldere!“

„Scullyová“ zasténal, když ucítil tu vlnu, která projela mým tělem. Třesoucíma rukama mě tiskl k sobě a něžně a dlouze mě políbil.

Pomohl mi ze stolu dolů. Oba jsme byli rudí a zadýchaní a já jsem se mu nedokázala podívat do očí.

„Scullyová, poslyš“ řekl nakonec „to, co se právě stalo – myslím…“ Koukla jsem se na něj a čekala, co řekne. „Oba jsme to už někdy dělali ne?“ Přikývla jsem. „Myslím, že bychom měli vypadnout. Jít domů. A…udělat to pořádně.“

Vydechla jsem. „Myslíš to vážně?“ ptala jsem se, jako bych potřebovala tu myšlenku vtlouci do hlavy.

„Dano, miluju tě. Chci být při tvém příštím vyvrcholení v tobě, ne stát opodál“ řekl tichým hlasem.

Zachvěla jsem se, cítila jsem se vzrušená, nevysvětlitelně, zase. „Taky tě miluju, Muldere.“

Vzal mě za ruku a vyšli jsme z kanceláře.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

„Už objevila pravdu?“

Záblesk světla a pak oblak modrého dýmu nad křeslem. „Ne, ještě ne. Pořád věří, že má rakovinu.“ Starší muž dlouze potáhl ze své cigarety. „Až odezní vliv chemoterapie a ozařování, půjde znovu na rentgen. A zjistí, že její nemoc ustupuje. Nevysvětlitelné uzdravení.“

„To ale nebude v našich spisech vypadat dobře.“

„Stav agentky Scullyové odradil Muldera od jeho hledání pravdy. Věřím, že teď se bude soustředit na to, aby jí pomohl se uzdravit.“

„A až se tak stane?“

„Imunitní systém agentky Scullyové byl zasažen. I lidé s opravdovou rakovinou mají přece období zdánlivého klidu a zlepšování. To, že ji teď necháme být, neznamená, že nemůže kdykoliv objevit další nádor.“ Muž opět potáhl z cigarety a zvolna vyfoukl kouř. „Myslím, že Mulder může být velice ovlivněný tím, co se stalo Scullyové. A na to se musíme zaměřit. Použít Scullyovou jako rukojmí. Abychom ho měli pod kontrolou.“

A uhasil cigaretu.

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 9.6.2008 v 2:05 v kategorii Povídky.