Kult X

autorka KayTee | popis pozměněná scéna z epizody One Breath a nahlédnutí do Mulderových pocitů

„Proč jí nepřiznáte, co cítíte, Muldere?“ Vyčítavě se na něj podívala Melissa. „A proč to nepřiznáte sobě?“ Naštvaně za sebou zabouchla dveře a nechala ho tam stát samotného s pocitem viny.

„Sakra!“ ulevil si.

19:35. Budou tady ani ne za 45 minut. Chlapče, asi je čas, aby sis v hlavě konečně srovnal priority!

Nemusel přemýšlet dlouho. Rozhlédnul se po tmavém bytě a zamknul za sebou. Je jenom jedna správná volba.

„Ahoj,“ pozdravil bezvládné tělo ženy, na které mu tolik záleželo. Melissa a Margaret zůstaly venku. Byl rád, že s ní může být chvilku sám.

„Chybíš mi, ale to přece víš, viď?“ Usmál se. Vždycky ho dokázala dokonale prokouknout.

„Scullyová, už by ses mohla vrátit, nemyslíš? Potřebujeme tě tady, tak se koukej snést zase sem k nám dolu! Prdelatí andělíčci si na tebe zatím budou muset počkat… ještě nepřišel tvůj čas!“

Tak moc si přál, aby otevřela oči a rázně scullyovsky ho poslala někam, ale nic se nestalo.

„Já vím, že mě nemůžeš slyšet, ale moc bych si přál, abys aspoň cítila, že jsem tady s tebou…“

Chytnul ji jemně za ruku. Zbytečně však čekal, že mu jeho stisk opětuje. Ležela tam jako mrtvá.

„Dano, prosím.. nesmíš umřít… potřebuju tě!“ V očích ho pálily slzy. „Stala ses součástí mého života, nesmíš ho teď jen tak opustit! Nesmíš mě tady nechat samotného!“

Děsilo ho to nesnesitelné ticho. Předtím v jejím pokoji bylo slyšet aspoň to hrozné neutichající pravidelné pípání a vrčení všech těch přístrojů, které ji držely při životě. Teď nebylo slyšet nic. Jen slabě zvedající se hrudník mu dokazoval, že Scullyová ještě dýchá.

´Jak je krásná..´ pomyslel si Mulder. I v tomhle stavu to pořád byla ta nejkrásnější žena, jakou kdy viděl.

“Chtěl bych ti toho tolik říct a nevím, jestli ještě někdy dostanu šanci to udělat. Tolik jsi mě toho naučila, Scullyová. Jenom díky tobě mám pořád sílu čelit tomu, co se kolem děje. Mám pocit, jako bych tě znal celý svůj život, přitom jsi do něj vstoupila jen nedávno…a stejně jsi mi toho dala daleko víc, než kdokoliv jiný. Tak rád bych ti za to všechno poděkoval, tak rád bych zase viděl barvu tvých očí..“

Pohladil ji po vlasech a smutně se usmál.

„Pokud ti to pomůže se rozhodnout, slibuji, že už nikdy nebudu v kanceláři jíst slunečnicová semínka a vykládat si nohy na stůl. A na neslušné filmy budu koukat jenom doma.“

Ozvalo se tiché zaklepání a do místnosti vešla sestřička. „Promiňte, pane, už je po půlnoci a přes noc tady smí zůstat jenom rodina. Už teď byste tady neměl být…“

Mulder si nenápadně utřel z tváře slzy. „Jistě, dejte mi ještě minutku, prosím…“

Sestra chápavě kývla hlavou a zavřela za sebou dveře.

„Musím jít, ale ráno zase přijdu, takže ne, abys v noci někam utekla!“ Nahnul se a políbil jí na čelo. „Miluji tě…“ zašeptal tak potichu, že i on sám měl pocit, jakoby to byl jenom záblesk…jenom nesmělá myšlenka, která se mu prohnala hlavou. Pár vteřin ještě seděl a hleděl na ni, pak se zvednul a vyšel na chodbu.

Melissa mu vyšla vstříc: „Děkuji, Muldere.“

„Ne…to já děkuji…“ Omluvně se jí zahleděl do očí. Paní Scullyová se na něj unaveně usmála. „Uvidíme se zítra..“

Když se vrátil do bytu, zámek byl vylomený. Nepřekvapilo ho to, ale nic ho nemohlo připravit na to, co uviděl vevnitř. Snad nic nezůstalo na svém místě. Díval se na tu hroznou spoušť a přestal se ovládat. Sesunul se na zem a propukl v zasloužený pláč. Užíral ho pocit viny…pocit, že ztrácí to nejdůležitější co má…pocit, že s tím nemůže nic udělat. Bezmoc, kterou pociťoval, ho pronásledovala celou noc.

Z bolestné noční můry ho probral až telefon. Než ho zvednul, upřel pohled na hodiny. Bylo chvilku před šestou. Slunce ještě nevyšlo. Tělem mu projel mráz…tušil, že volá někdo z nemocnice. Telefon dál vyzváněl než Mulder překonal strach a s bolestí v srdci zvednul sluchátko.

„Poslouchám..“ Dal na vědomí druhé straně, že je u telefonu. Když si uvědomil, co mu Melissa právě řekla, uvolnil se a na jeho tváři se zazářil úsměv. S úlevou položil sluchátko a v eufórii seběhl k autu. Do nemocnice přijel v rekordně krátkém čase, a až když doslova vlítnul do pokoje Scullyové, oddechl si.

„Dobré ráno, Foxi.“ Pobaveně ho pozdravila Margaret.

„Ne Foxi, ale Muldere…“ slabým hlasem opravila Dana svojí matku a obrátila hlavu ke dveřím. Vypadala unaveně, ale jinak úplně v pořádku.

„Ahoj.“ Pozdravila svého partnera.

„Ahoj,“ Mulder přišel k posteli a vzal ji za ruku. Když ucítil její stisk, dojatě se na ní podíval. Tohle mu včera tak hrozně chybělo. „Bál jsem se…tak hrozně jsem se bál..“

„Taky jsem se bála Muldere, ale cítila jsem tvojí víru a jenom díky ní, jsem se vrátila.“

Nervózně se usmál a polknul naprázdno. „Hm.. a když jsi byla v tom stavu…v kómatu…jaké to bylo? Věděla si, co se kolem tebe děje?“ Ani nevěděl, co vlastně chce slyšet. Snad se chtěl jen ujistit, že včera opravdu nemohla vyslechnout jeho přiznání.

Scullyová se na chvilku zamyslela. „Myslím, že ne. Viděla a cítila jsem zvláštní věci, ale nedokážu to popsat. Bylo to zvláštní. V jednu chvilku jsem to chtěla vzdát, ale cítila jsem, že nemůžu. Cítila jsem, že je tady něco, kvůli čemu se oplatí žít…“

Najednou si na něco vzpomněl. Strčil ruku do kapsy a vytáhnul zlatý řetízek s křížkem. „Tohle jsem ti opatroval.“ Se slzami v očích natáhla ruku a sevřela řetízek v dlani. „Děkuji..“

Ještě chvilku si užíval její blízkost a pak se Mulder rozloučil „Teď musím jít, ale zas přijdu. Zatím odpočívej..“ Předtím než za sebou zavřel dveře, ještě jednou se jejich pohledy potkaly. V jeho očích se odrážela neskutečná radost a úleva a v těch jejích pochopení, vděčnost a poznání…

Melissa se na sestru pobaveně podívala. „Proč si mu neřekla, žes poslední dva dny vnímala vše, co se tady kolem tebe dělo, Dano? A taky, žes všechno slyšela…“

Scullyová se nejdřív zahleděla na řetízek ve své ruce a pak na dveře, ve kterých před chvilkou zmizel její partner.

„Myslím, že ještě není ten správný čas…ještě není připravený…“

Pak obrátila pohled na svojí matku se sestrou a škodolibě se usmála. „A taky jsem zvědavá, jestli dodrží včerejší sliby bez toho, aby věděl, že o nich vím.“

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 20.5.2008 v 1:50 v kategorii Povídky.