Kult X

autorka Erika Miszti | překlad nabaa | rating NC-17 (spíše PG)

Byla to jen malá kytka, ale byla na stole Dany Scullyové ve sklepě budovy ředitelství FBI, v kanceláři, která byla domovem Akt X. Vedle kytice ležela malá cedulka. Velkými písmeny na ní stálo „MAXI´S BAR, 20:00“. Scullyová se usmála. Neslyšela o „něm“ týdny a teď se ozval přesně ve svém stylu. Strčila cedulku do kapsy.

Mulder vešel do kanceláře právě včas, aby viděl Scullyovou aranžovat květiny do plastikové baňky s vodou.

„Květinářka Scullyová.“, poznamenal se širokým úsměvem a pověsil svůj kabát na ramínko.

„Ví se o mně, že dostávám květiny, Muldere.“, odpověděla bez zájmu a jediného pohledu na něj.

„Tajný ctitel?“ Jeho tón byl laškovní. Plácnul sebou do své židle přímo naproti ní.

„Možná.“ Její rty se zformovaly do úsměvu. Mulder na tu věc fascinovaně hleděl – ten zvědavý malý úsměv úplně změnil její tvář.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Maxi´s byl diskrétní malý bar. Každý box byl obsazený, ale přesto to nevypadalo, že je zde plno. Její oči prohledávaly měkce osvětlený prostor pátrajíce po něm. A pak ho uviděla – seděl u baru. Měl na sobě džíny a černou košili bez límečku – černé kožené sako bylo přehozené přes barový pult vedle něj. Zatím ji nezahlédl, takže mohla chvíli jen tak stát a dívat se na něj. Vážně to byl ten nejpohlednější muž, kterého kdy viděla. Napnuté svaly rýsující se mu pod kalhotami ji fascinovaly. Nikdy dřív po nikom tak moc netoužila. Nemohla si pomoct. Zmizel si na týdny i měsíce, ale přesto, když zavolal, přiběhla – zoufale odhodlaná padnout mu do postele, či kamkoliv jinam.

Vzhlédl a uviděl ji. Nevěděla to, ale byla pro něj důvodem k životu. Snažil se držet se od ní dál, ale ona na něj zavolala. Měla na sobě světle modré džíny a smaragdově zelenou saténovou halenku. Jejich oči se setkaly a navzdory vzdálenosti, která je dělila, cítil vzrušení, které uvnitř ní narůstalo. Zamířila k němu.

Jejich oči zůstaly v kontaktu. Přisedla si vedle něj.

„Ahoj.“ řekl s výdechem. „Chybělas mi.“

„Dopil jsi? Můžeme jít?“ zeptala se,přitom mu očima prozrazovala jak moc ho chce. Tiše se zasmál, ten zvuk byl pro její uši tím nejsvůdnějším…

„Snažíš se to uspěchat? Kam se poděl tvůj smysl pro romantiku?“ dál se usmíval.

„Nebyli jsme spolu týdny. Tak strašně moc tě chci.“

„Taky po tobě toužím.“ Ta slova plná citu pronášel už ve chvíli, kdy si oblékal sako. Zaplatil účet a opustili bar.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Tenhle pokoj v motelu vypadal stejně jako tisíce dalších motelových pokojů. Ve chvíli, kdy za nimi zapadly dveře, vrhla se na jeho sako.

„Zpomal.“, smál se a odstrkoval její ruce. Sám si sundal sako. Ona si svlékla svoje a začala si rozepínat halenku. „Hej, hej, co jsem říkal?“, škádlil ji. Tentokrát ale svého počínání nenechala.

„Chceš to tak moc jako já.“, vzdychla když k němu přistupovala. Předstíral, že strachy couvá. Rozepnula si halenku a ledabyle ji zahodila. Neměla podprsenku. Pokračovala s kalhotami. Upřeně pozoroval jak sklouzly z jejích boků a vystoupila z nich. Její kalhotky se svezly dolů s nimi zanechávajíce ji nahou. Znovu udělala krok k němu. On znovu předstíral, že ustupuje. Zadní strana jeho stehen narazila na okraj postele a on, zcela nepřipravený, dopadl na záda. Využila šance, vyskočila na něj a přimáčkla ho k posteli. Začala s jeho košilí, prakticky ji z něj ztrhla. Protestoval a stěžoval si a dělal, že s ní bojuje, ale to už se přesunula ke knoflíku u kalhot. Zalapal po dechu a vzdal to. Než to vzdala i ona, džíny se dostaly až k jeho kolenům a drsný materiál s sebou stáhl i spodky. Zůstal odhalený. Snažil se pohnout, ale tuhá látka kalhot omotaná kolem nohou mu to nedovolovala. Nadzvedla se a přesunula se přímo nad něj, pak se svezla níž. Zaklonila hlavu a vzdychla rozkoší. Chytil ji pevně za boky a stáhl ji ještě víc dolů. Pohybovala se v rychlém tempu, vedla je oba k šílené extázi. Rychle bylo po všem a její tělo se zhroutilo na něj.

Oba se smáli, pobláznění radostí. Její rty hledaly jeho. Obtočil kolem ní paže a vrátil jí polibek. Pokusil se převrátit ji na záda, ale kalhoty kolem jeho kolen mu ztěžovaly pohyb a oba se znovu propadli do hysterického smíchu. Společně se jim podařilo jej osvobodit. Džíny byly odhozeny kamsi na podlahu. Znovu ji vášnivě políbil a odešel do koupelny.

Ležela na zádech mezi zpocenými přikrývkami. V tu chvíli se cítila celá a šťastná. Všechno, čím si za poslední roky prošla, upadlo v zapomnění. Čas strávený s ním byl mimo tenhle časoprostor. Jejich první setkání bylo neplánované. Maxi´s byl její oblíbený bar a nebála se chodit tam sama, když musela. „Toho“ večera opravdu potřebovala drink. Zrovna se šíleně pohádala s Mulderem, nemohla si ani vzpomenout kvůli čemu, a byla v depresi. Seděla u baru a pohrávala si s třetí sklenkou vína.

„Můžu ti koupit drink?“ Ta slova zazněla velmi něžně u jejího ucha. S údivem se otočila a uviděla ho stát za sebou. Ukázala na místo u baru hned vedle ní. Posadil se a objednal pití.

„Já jsem William.“, řekl a podal jí ruku. Ona mu podala svou.

„Katherine.“, odpověděla. Když se jejich ruce dotkly, vypadalo to, jako by od nich odlétly tisíce jiskřiček. Byl zázrak, že se vydrželi nedotýkat jeden druhého tak dlouho, jak to dokázali. Dohromady asi dvě hodiny. Zvládli to až k jeho autu zaparkovanému v podzemních garážích o blok dál. Zadní sedadlo bylo sice velmi nedospělé, ale v tu chvíli naprosto adekvátní. Jen minimum oblečení bylo odstraněno a provedena jen nezbytná opatření než se jejich těla poprvé spojila v dokonalé extázi. Od toho momentu jím byla posedlá. Jeho neustálá mizení jí znemožňovala vytvořit jejich vztahu jakoukoliv perspektivu. Přes den byla schopná na něj zapomenout a zaměřit se na práci. V noci to bylo horší. Tisíckrát si zabránila zvednout telefon a zavolat mu. Tak, jak to fungovalo, to bylo v pořádku. Byl to život, ne ten, ve který doufala, ale představ o normálním životě už se vzdala dávno. Byla šťastná „takhle“.

Vrátil se do pokoje a ona se rychle přisunula k okraji postele, když se posadil. Vzal její tvář do dlaní a z očí jí odsunul spadený pramen vlasů. Byla tou nejmimořádnější ženou, jako kdy potkal. Nelíbilo se mu, jak se věci mezi nimi mají, ale bylo to víc, než v co mohl doufat. Mohl takhle žít.

Jejich rty se setkaly v jemném, ale smyslném doteku. Oba je to ujistilo v lásce, kterou cítili, lásce, kterou nikdy nahlas nepřiznají.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Když Scullyová přijela, Mulder v kanceláři nebyl. Pověsila kabát na ramínko a posadila se. Její kůže pořád pálila a příjemně pobolívala po aktivitách minulé noci. Zapnula počítač a začala procházet poštu. Dveře se otevřely a Mulder strčil hlavu dovnitř.

„Skinner nás chce vidět. Teď hned.“, informoval ji.

„Dobře. Hned jsem tam.“ Kývl a odešel. Scullyová se ani nepohnula. Všechno bylo v pořádku. „Opravdu“ byla šťastná.

„Scullyová?“ Mulder volal ode dveří. „Jsi v pořádku?“

Podívala se na něj a usmála se nad tou starostlivostí. „Jsem v pohodě.“

Mulder jí uvolnil ve dveřích cestu. Když ho míjela, hluboce vdechnul. Miloval její vůni, zbavovala ho soudnosti. Věděl, že by ji měl následovat, ale místo toho se rychle vrátil zpátky do kanceláře. Ze šuplíku svého stolu vytáhl bílou kartičku a velkými písmeny na ni napsal „MAXI´S, 19:30“. Na chvíli se zamyslel, pak údaj přeškrtnul a místo něj napsal „19:00“. Opatrně zasunul kartičku mezi tlačítka na klávesnici, kde věděl, že ji uvidí jako první. Přísahal, že to, co včera v noci, se zase chvíli nestane, ale nemohl čekat. Vypadalo to, že jí nedělá problémy oddělit ty dvě části jejího života, ale pro něj to problém byl. Tvářil se, že může vklouznout zpět do role Muldera, že William byl někdo jiný. To ale všechno ještě zhoršovalo. Vždycky to jméno nenáviděl a myšlenka, že osoba, jejíž jméno nesnášel, spala s Danou Scullyovou, ho doháněla k šílenství. Bylo to jako by jeho, Muldera, mohla tímhle způsobem ignorovat, jako by byl nepohodlný nebo co. Jeho jedinou útěchou bylo, že ona předstírala taky, takže William nebyl doopravdy s Danou, ale s někým, kdo se jmenoval Katherine. Byl to nanejvýš schizofrenní život.

„Muldere?“ Její sametový hlas volal jeho myšlenkami jako kdyby ji přemýšlením o ní přivolal. „Muldere?“, zavolala znovu.

Otočil se a uviděl ji stát ve dveřích.

„Říkal jsi, že nás chce Skinner vidět.“

„Jo.“, řekl a vyšel z místnosti.

Scullyová ho už už chtěla následovat, když si všimla kartičky.

„Scullyová, pojď už!“ Jeho hlas se nesl z chodby a ona neměla čas se na ni podívat. Nevadí, stejně už věděla, co tam bylo napsáno. Mulder na ni čekal na konci chodby. „Tak pojď, Dano Katherine Scullyová.“ Ze způsobu, jakým vyslovil „Katherine“, ji zamrazilo v zádech – skrytý význam byl příslibem neobyčejných potěšení pro dnešní večer. Tenhle život není tak špatný, pomyslela si.

Tenhle život není tak špatný, pomyslel si. Co by tak na dnešní večer vymyslel…

________________________________________________________________________

Tento článek byl zveřejněn 21.5.2008 v 18:55 v kategorii Povídky.