Prosím, nechte vzkaz (povídka)
autorka Linwe Elendil | překlad nabaa | rating G
Mulder stál na samém vrcholu hory a vzhlížel k nebi. Jeho duše plakala, ale nemohl se vzdát. Dokonce i ve chvíli, kdy v sobě zadržel vzlyk, počítal. Směr, kterým loď odlétla, nervozita Duana Barryho, Scullyové zoufalé volání o pomoc nahrané na jeho záznamníku. Kéž by v tu chvíli byl doma.
Mohl jsem jí pomoct, měl jsem jí pomoct. Kdyby mi jen dala znamení, nechala zprávu, cokoliv, co by mi pomohlo ji najít…
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pohled na jeho chladné šedé tělo ležící na zemi před ní byl nesnesitelný. Toužila, aby se nadechnul, aby se usmál, aby se posadil a řekl, že to byl jen vtip. Jenže nic z toho se nestalo. Pořád tam ležel, nehybný. Vypadal jakoby ve smrti konečně našel pokoj. Pokoj od svého pátrání a hrůz, které jej pronásledovaly. Věděla, že je teď se svou sestrou. Děti, jejichž duše putují se svitem hvězd, určitě vědí, kdo se k nim v tuhle chvíli připojil. Muž tak čestný, tak plný vášně a žízně po poznání, že se zdála být na věky nenaplnitelnou.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Scullyová cítila, že nemůže dýchat, ale uvnitř křičela.
Tohle není fér! Slíbili, že ho najdou – řekli mi, že bude v pořádku… Proč jsi mě opustil, Muldere? Proč jsi mi neřekl, že jsi nemocný? Mohla jsem ti pomoct. Mohla jsem najít způsob. Proč jsi mi něco nenaznačil? Proč jsi mi nenechal vzkaz…
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Scullyová se probudila s planou nadějí, že to byl jen sen. Posadila se na posteli a srdce jí znovu puklo při vzpomínce na to místo, na les, na loď a tělo.
Ne! Tohle nemůže být pravda!
Bez něj bude její život pouhou prázdnotou. Vzpomněla si na jeho opuštěný stůl, na jeho byt. Představa, že bude nutné jej uklidit a jeho věci uložit někam jinam, ji týrala. Prázdný byt bude připomínat její prázdné srdce.
Nemohla to tak nechat. Zoufale hledala telefon s vírou, že když bude opravdu věřit, najde ho tam. Bude živý, zdravý a trochu nedůtklivý, že ho budí tak pozdě v noci. Poprvé v životě skutečně chápala Mulderovo zoufalé pátrání po Samantě, jeho vroucí naději, že ji objeví, když tomu bude dost silně věřit. Zpaměti vytočila jeho číslo a srdce se jí zastavilo, když po dvou zazvoněních telefon někdo zvednul.
Se zatajeným dechem poslouchala ta slova. Jediná slova, která jí po něm zbyla a která spustila nový proud slzí stékajících jí po tvářích.
„Ahoj, tady je Fox Mulder. Prosím, nechte vzkaz.“
Vypadalo to, že ani její víra nedokáže oživit mrtvé. Scullyová sevřela ruce v pěst a tisknouce si je k hrudníku se sesunula na kolena.
„Miluju tě.“ vydechla…
Tento článek byl zveřejněn 23.4.2008 v 18:43 v kategorii Povídky.
Trochu smutný, ne?
Dana: Život není jen veselý…
Já děkuji za netradiční a pěkně pojatou povídku. nabaa začíná být pro ostatní povídkářky velkou konkurencí!
Pěkný a dojemný, díky za kvalitní překlad!
krátké a dojemné
Nabaa je velmi zdatná, tenhle styl se mi moc líbí, úplně tu zničenou Scullyovou na kolenou vidím…
dojemný…
smrk Hezký, tyhle nejkratší nejradši čtu i píšu :)
Tak tohle se mi líbí :)
Moc děkuju a omlouvám se všem, které jsem rozesmutnila. I já se musím přiznat,že jsem u překládání měla vlhký oči, ale jak napsal Michal, život není jen veselý. A mně se tenhle styl líbí,takže pokračuju dál a dál.:o)
Fňuk
Pěkné, smutné, ty 3 měsíce po Mulderově pohřbu musely být těžké…